petrarka72 přečtené 2445

Osudné svědectví 2022, Robert Bryndza

Průměrná detektivka s předvídatelným vrahem.

Pijan 2011, Hans Fallada (p)

Nekomfortní, znepokojivé čtení autora, který se považoval za lúzra - a asi jím do jisté míry byl. U nás čten v padesátých a šedesátých letech, pak upadl do zapomnění (akorát dva výjimečné české TV počiny ho připomněly - Ubohý pan Kufalt a podmanivé I ve smrti sami - a cca před deseti lety byly vydány dva z jeho lepších románů). Pijan je autentický záznam pádu na dno, nejen prostřednictvím závislosti, ale také kvůli osobnostní nekonzistentnosti a soustavnému lpění na sebeklamu; zhruba ve třetině se příběh mění v živočichopis nejnižších vrstev, závisláků, trestanců a slabo- až choromyslných, z jejichž řad není cesty ven... Jedna z kauzálních linií je obzvláště zajímavá, mám na mysli Sommerovy neustávající komentáře manželčiny "zdatnosti", kterou vnímá úkorně a jako příčinu vlastního pocitu nedostatečnosti. (Ach, ta neochota k empatii, neschopnost hledat možnosti porozumění či domluvy...) Kniha není žádný zázrak, ale jistá syrovost a pokoušení upřímnosti z ní dělá výjimečný zážitek svého druhu.... celý text

Obsidio 2019, Amie Kaufman

Ano, byl to super let. Protože ten vesmírný svět je vymyšlený do bezvědomí. Protože forma je nadmíru zábavná a nenechá vydechnout. Protože když humor, tak vícebarevný. Protože když romance, tak na tolik způsobů (včetně kupodivu uvěřitelné varianty stroj + člověk) a s takovou kombinací něhy a nadhledu, že na to nelze nepřistoupit. Protože Spiro je potomek HALa z Vesmírné odysey a dostal se mi pod kůži víc než většina lidských hrdinů (hlavní sedmičku šanuji, pochopitelně). Jsem mimo cílovou skupinu, ne vše mi sedlo (ten konec je fakt "americký") - ale smekám klobouk a doufám, že brzy narazím na něco podobného.... celý text

Královský rubín 2015, Agatha Christie

Agathina kratochvíle k vánočnímu pudinku. 5x Hercule Poirot + 1x Jane Marplová. Tři delší povídky a tři drobničky. Snadno k zapamatování Královský rubín (žertéř Poirot pod jmelím? neodolatelné), Záhada španělské truhly (jeden z nejznámějších) a Sen (ovšem zapomněla jsem, že oběť nenáviděla kočky! takže dobře jí tak). Outsider pozoruhodný (šikana jako téma působí velmi aktuálně), Čtyřiadvacet černých kosů o důležitosti stravovacích návyků a Greenshawova kratochvíle o nutnosti oddělit plevel od bylin... Celkově příjemné čtení.... celý text

Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 2023, Štěpán Javůrek

Štěpán Javůrek je autor s největším progresem v kvalitě psaní, tedy v kontextu Karlovarska. Možná se opakuji, ale Chaloupky byly z tohoto hlediska k nesnesení (a dočetla jsem je jen proto, že regionální literaturu považuji za povinnost). První díl Sudetského domu už mě zajímal (zejména úhel pohledu na česko-německou otázku mezi koncem války a odsunem, na konkrétním příkladu dvou rodin v kontextu sudetské vesnice). A druhý jsem dočítala ráda a konečně bez pocitu, že příběh je dobrý, ale jazyk a styl k nepřežití. Pokračování ságy rodu Smolíků ve vesnici Skláře zachycuje období kolem "Vítězného února" po počátek padesátek, nabízí houstnoucí atmosféru bolševického utužování pozic a paralely s obdobím temna za okupace či těsně po ní. Je výborné, že se tomuto tématu věnuje pětatřicátník, navíc s vhledem do situace přinejmenším poučeným. Říkám si, že tento druhý díl jsou takoví literární Všichni dobří rodáci, o to cennější, že přístupní pro mladší generaci... Těším se na třetí díl.... celý text

Dům u kanálu 2012, Agatha Christie

Není to nejkonzistentnější ani nejpřehlednější případ paní Agathy. Než se propracujete k tomu, o jaký zločin vůbec jde, uplyne skoro 200 stran. Ne že by to bylo plynutí nepříjemné - Tommy a Pentlička jsou prima společnost, a to v každém věku - ale detektivní zápletka tentokrát dostala trochu na frak.... celý text

Tamerlán musí zemřít 2005, Louise Welsh

Alžbětinská jednohubka s hutnou atmosférou. Deset dní roku 1593. Londýn, temnota, mor, špína, sex, zrada, spiknutí, smrt. Marlowe, Walsingham, Cecil, Raleigh, John Dee, slepý knihkupec, postavy dramat a herci, kteří je hrají. Nejen bůh je nakonec mrtev... Nicméně zápletka mi připadala amatérsky překombinovaná a kromě Marlowa a Blaize všechny postavy jednorozměrné.... celý text

Kronika mojí velké války 2018, Zdeněk Vybíral

Václav Trešl má respekt za schopnost přežít - a taky za pevnost charakteru, umění dívat se kolem sebe a zvídavě ohledávat život. Období mezi říjnem 1914 a dubnem 1920 popisuje ve svých denících poctivě a autenticky. Líčí, jak narukoval do rakousko-uherské armády, na frontě se dostal do zajetí, vstoupil do legií, zúčastnil se bojů, během vojenských cest a v mnoha různých rolích, od pěšáka po účetního, jako hrdý Čechoslovák prozkoumal Rusko včetně Sibiře, štrejchnul Čínu, Japonsko, Cejlon a vrátil se domů, do jižních Čech. Setkal se osobně s několika výraznými osobnostmi své doby (včetně TGM), vedle nich líčí prosté příslušníky lidu vojenského i civilního. Čte se to dobře a rychle... K původním deníkovým záznamům přidal editor Zdeněk Vybíral pasáže, které zasazují události Trešlem subjektivně popsané do historických souvislostí - alespoň ve vztahu k rozpadu Rakousko-Uherska, ruské revoluce, vzniku československého státu - a zejména vzniku a působení československých legií včetně jejich složitého závěru. Tyto pasáže, spolu s moc pěknými ilustracemi Václava Šlajcha, pasují knihu s podtitulem "Skutečný příběh člověka v nelidské době" do role učebnice pro středoškoláky. Což není přesné, tak komplexní dějiny legií jsem jinde nenašla a obsah uspokojí i náročnější čtenáře literatury faktu. Je mi líto, že kniha nemá přesněji definovanou a hlavně nezúženou čtenářskou adresu - což je možná hlavní důvod, proč skončila ve výprodeji za pár korun.... celý text

Zvedá se vítr 2023, Kateřina Surmanová

V rámci žánru skvost, pro mne ještě o kus výš a dál než Šepot. Tornádo vás sevře a nepustí, mrští s vámi přes dvě časová pásma, čtyři kamarádi se proderou skrz čisté zlo, nebe zakryje stařena se srpem a mrtvá dívka ukáže směr. Symetrie! České Derry se jmenuje Hodonín. A budování komplexního světa, odkazy na ten z autorčiny prvotiny, je bonus... Těším se na další.... celý text

N či M? 2013, Agatha Christie

Tommy a Pentlička jsou sympaťáci. I po pětadvaceti letech a v úplně jiné válce. Zase lehce naivní špionáž, ale téma rodičovství včetně šalamounské otázky je zábavné.... celý text

Tam uvnitř něco je 2023, Tomáš Peřina

Tohle je prostě boží! Nevím, jestli jsem dítě nebo puberťák, ale při Rudé Karkuli mi spadla čelist a sklapla až po Posledním přípitku, načež to tečka Reje noci korunovala. Zručně napsané básně, pohybující se na hranici tří "H" - hororu, humusu a humoru. Frankensteinův sešit, Na Všechny svaté, Nervosa či Sněžítko jsou pro mne top, protože jsou kromě hravosti taky chytré... Tuto jednohubku vřele doporučuji! Před spaním (budete se bát na svou pravidelnou půlnoční návštěvu ledničky!) i ve dne (nepřestanete se ohlížet přes rameno po psychohmyzu, UFObrokolici či Zubeidě, princezně transylvánské!). Díky, básník i autor originálních koláží mi udělali velkou radost.... celý text

Smrtící volání 2023, Angela Marsons

Kim a její Dream team. Noe a jeho divný modus operandi. Vlastně mě na tom baví jen postavy, překvapivý humor a - což je hlavní důvod, proč čtu detektivky obecně - závěrečná katarze.... celý text

Plavba 2023, Virginia Woolf

Historicky první román Virginie Woolfové, u nás čerstvě přeložený (skvěle ! Zuzanou Mayerovou) a letos poprvé vydaný. (Z větších prozaických prací VW chybí v češtině jen Noc a den. Prý se dočkáme.) Mikrosvět anglické společnosti mimo své přirozené prostředí, množství figurek různých, přesto tak podobných světonázorů a způsobů existence, romance Rachel a Terence. K tomu plavba jako metafora životaběhu. Popisy prostředí s důrazem na přírodu a živly (ta bouřka na konci je mistrovská). Vědomí složitosti lidských bytostí a vztahů mezi nimi a schopnost je v tomto smyslu zachycovat. Napětí i v mikropříbězích, které jsou dobově zakotvené a vlastně banální. A ten jazyk... Začala jsem VW číst před pár lety jaksi "od konce", k tomu její eseje mě tu a tam baví víc než romány - ale Plavba potěšila. Platí totéž co u Roků či Vln: čtenář musí být pozorný a nespěchat. Pak ho VW odmění nadstandardním množstvím emocí i potravou pro přemýšlení. Třeba jaký (zatím ještě ne jestli) to má všechno smysl... "Pocit Racheliny přítomnosti se postupně vytratil a pak už si ji Evelyn nedokázala ani představit, protože ji vlastně neznala. Přesto v ní ten krátký, prchavý dojem zanechal pocit smutku a únavy. Co jsem vlastně v životě dokázala? pomyslela si. Jakou mám před sebou budoucnost? Co je fantazie a co skutečnost? Jsou všechny ty nabídky k sňatku, důvěrnosti a dobrodružství skutečné, nebo je výraz uspokojení, který vídala ve tváři Susan a Rachel, skutečnější než cokoli, co sama prožila?" (s. 469)... celý text

Havířovina 2022, Iva Hadj Moussa

Bavilo mě to. Havířovina je barák na spadnutí, který pojmenovali po prvním majiteli a ve kterém údajně straší. A stejnojmenný román je příběh o holce, která se vrací do rodičovského domu ve vesnici ironicky zvané Nadějkov. Která se vzpamatovává z rozchodu. Která nachází zlo úplně jinde, než kde ho hledala. A domov také... Některé věci by mohly být ostřeji pojmenované, spousta věcí je jen naznačená a nedotažená, ale jako nenápadný horor s přesahem to pro mne funguje.... celý text

Kalmann 2023, Joachim B. Schmidt

Poslední čtvrtina je skvostná - ale než se k ní člověk propracuje... Kartograficky talentovaný, samozvaný šerif a nejlepší výrobce hákarlu v umírajícím severském městečku Kalmann se pohybuje na pomezí mezi Simpliciem Simplicissimem a Forrestem Gumpem a jako by se neuměl rozhodnout, ke kterému se přikloní, svérázné figury kolem něj působí trochu matně (snad kromě mrtvého a Birny). Ale jako óda na Island, i když trochu smutná, knížka funguje .... celý text

Poslední úkol pro Gwendy 2022, Stephen King

První díl mi připadal nijaký, druhý mě vysloveně otrávil. Zpětně je beru na milost jako přípravu na Poslední úkol, který je skvělý. Ano, předvídatelný v zápletce i jejím řešení. Ano, s mnoha detaily tématizujícími stáří, poslední šanci završit dobře svůj život a existenci více světů než jednoho, které si člověk připomene z dřívějších příběhů (mám na mysli Dolores Claibornovou, Nespavost či epilog Zelené míle). Ano, je to v podstatě zjednodušená kovbojka, byť se ženami ve většině hlavních rolí... Ale čtu už Kinga hodně dlouho a jsem nadšená, když se potkáme. Když příběh plyne, jako by se mi na patře rozpouštěl jahodový nanuk v hořké čokoládě, co ho už dávno nevyrábějí. Ne vždy to vyjde. Tentokrát ano. P.S. Bobby mi nakukal číst po sobě dvě knížky o ženách s jistou diagnózou...... celý text

Ještě jsem to já 2009, Lisa Genova

Četla jsem rychle - chtěla jsem se dozvědět - a zároveň bylo čtení až nesnesitelné. Alicí může být každý. Nebo Johnem, Annou, Lydií, Tomem... ti to mají složitější. Doporučuji Zellerova Otce jako doplňkovou literaturu či film.... celý text

Tajemný protivník 2011, Agatha Christie

Agathiny pokusy o špionáž jsou spíš k smíchu, obsah hnědého zápisníku trapně doslovný, tu a tam mám pochybnost o použití některých pojmů (opravdu byl v roce 1922 "diktafon" variantou "odposlechu"?) a smršť sňatků knížku odsuzuje spíše do oblasti ultraoddychové ženské literatury. Na druhou stranu, pokud si prvního Tommyho a Pentličku přečtete na počátku své detektivkářské kariéry (nejpozději v patnácti letech), oceníte zamotanost, napínavost a občasnou zábavnost - a třeba vás Mladí dobrodruzi nasměrují ke smysluplnějším Agathiným případům. Pokud tedy detektivkám ze staré Anglie, vlastně detektivkám vůbec, neupíráme smysl jako takový. Ale přiznávám, že se počítám k těm, kteří budou vždy zaujati tím, kdo zabil Rogera Ackroyda... :-)... celý text

Ghúl 2023, Brian Keene

Výživné čtení. Tu a tam kulhají dialogy a do podobnosti bájných a lidských nestvůr se šlape příliš, ale atmosféra léta, co nikdy nekončí, soumraku dětství, co zanechává jizvy, bitvy v temnotách, které musí být vybojovány za každou cenu, a předurčené cesty za obzor jsou zachyceny podmanivě. Po dlouhé době horor, u kterého jsem nezívala.... celý text

Královna 2022, Matthew Dennison

Kniha plná vyčerpávajících podrobností, spějící k adorujícímu osobnímu portrétu, podtitul by mohl znít "Oddanost službě". Královna tu byla po většinu mého života a cítila jsem potřebu se s ní nějak rozloučit... Čtenář se dozví všechno, co se o ní dá zjistit. Především z veřejně přístupných zdrojů, od oficiálních tiskovin po "názory z lidu"; zachyceno s důkladností a typickou britskou rezervovaností. Jediný problém vidím v jisté disproporčnosti: kapitola líčící narození a zázemí budoucí Alžběty II. (včetně přesné hodiny, kdy jí vyrostl další mléčný zub) je až opulentní vzhledem ke stručnosti líčení válečných let a (a to mne mrzí ještě více) k až klipovitému zachycení jejích posledních dvou dekád. Ta kniha nemá konec: jako by se zájem autora postupně vytrácel, jako by opisoval mizení zájmu světa o, zjednodušeně řečeno, symboly monarchie. Přitom sám přiznává, že osobnost Alžběty byla (a její odkaz je) mnohem víc... Těším se, až někdo zpracuje historii druhé poloviny jejího života. Ale uznávám, že to chce nejen Dennisonovu důkladnost, ale také odstup a odvahu...... celý text