petrarka72 přečtené 2528

Kde život náš je v půli se svou poutí 2019, Josef Jedlička

Díky uživateli milan.valden za přesnou charakteristiku... Hořkosladká novela - či spíše novela, která stránku od stránky intenzivně hořkne - o padesátkách v Litvínově. Autor je výsostný intelektuál, takže vedle stokrát káceného lesa, sirovodíkového zápachu, panenství ztracených vstoje u klandru, rvaček ze závisti kvůli pračce klade obrazy z klasické literatury, od antického Dafnise/ -da a Chloe přes Dantovu Božskou komedii po Utrpení mladého Werthera... Vznešenost a nízkost, krásu a hnus, veřejné a soukromé... Je to svědectví nejen doby, ale možná i deziluze života - kterou probublává trochu bezradná, trochu pobavená naštvanost.... celý text

Rudá jízda 2021, Isaak Emmanuelovič Babel

Tohle je čistá čtenářská rozkoš - za předpokladu, že nespěcháte. Pokud si dáte příliš mnoho povídek za sebou, začne to vypadat, že jsou všechny stejné. Ono to tak není, každá nese jinou emoci, k tomu mají velký dramatický náboj a přinejmenším tušené zvraty... Mozaika válečných příběhů, ze které plyne krutost a paradoxnost osudů jejich (anti)hrdinů. Přitom často dominuje melancholický smutek. Ve kterých to vypadá, že se všichni navzájem znají. Což je ale Ve výsledku jedno. Ve kterých kůň má často větší cenu než člověk. A pokud je ten člověk náhodou ženská, tak větší několikanásobně... A Zábranův překlad - to je taková paráda...... celý text

Závěj 2023, C. J. Tudor

Užila jsem si to. Naštěstí nečtu komentáře předem - někteří jedinci by nicméně mohli aspoň přiznat spoiler, než začnou mudrovat nad tím, co je průhledné a co nudné... Tři linie, tři hrdinové, virus s pozoruhodnými vlastnostmi a ztráty, ztráty, ztráty (lásek, příbuzných, přátel, zásad, zábran, životů...). C J Tudor mě většinou hodně baví, tentokrát byla její temnota zabarvená hodnou dávkou beznaděje - a paradoxně to bylo ještě o kus poutavější než třeba Jáma nebo Kříďák, v nichž byla kingovská inspirace příliš patrná. Tohle mi připadá vcelku originální - i když přiznávám, že s apokalyptickými thrillery nemám zase tolik zkušeností. Osobních ani literárních. :-)... celý text

Frankenstein z Bagdádu 2022, Ahmad Saadáwí

Skvělé čtení. Něco mezi Pohádkami tisíce a jedné noci (co pohádkami nikdy nebyly), magickým realismem Garcíi Márqueze, Frankensteinem Mary Shelleyové, Meyrinkovým Golemem a nejtvrdšími reportážemi z jakékoli novodobé války. Pro mne nejsilnější příběhy čekání (Eliševa alias Umm Daniel, ale i Jaktomumamřikat a Mahmúd) a konkrétní odkazy na to, z čeho se skládá a složí tvář, již denně vídáme v zrcadle.... celý text

Velká ložnicová loupež 2018, Pelham Grenville Wodehouse

"Rozkošná - a štípl ji do bradičky." Kdysi mě coby pubertální superintelektuálku okouzlilo Jak nevyloupit banku. Od té doby Wodehouse nevyhledávám, ale nechávám na náhodě, kdy na mne některá z jeho výborných blbůstek vyskočí. Je to lehoučké čtení - a Mabel je nejlepší! Edit: Jak nevyloupit banku napsal americký autor Westlake... holt si se mnou paměť zahrála. Na věci to nic nemění. Díky bilmyska za milé upozornění. :-)... celý text

S kým mě bavil svět 2013, Marie Poledňáková

Díky, čtenářská výzvo! Tohle bylo potěšení. Číst v kavárně ve světě čerstvě zapadaném sněhem, kdy se člověku fakt nechce vůbec nic, o natáčení, vydávání knížek a časopisů, zakládání televizí, znovu natáčení... Ale hlavně o lidech, kteří nejsou blbci (neb s těmi se neztrácí čas). O vztazích, které nejsou procházkou růžovou zahradou, ale jsou intenzivní (neb na jiné čas není). O závratných posedlostech a projektech jako základech chuti do života. A o tom, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny a S tebou mě baví svět, je jako strávit přiměřený čas v sauně a zakončit ho skokem do ledové vody... Paní Poledňáková byla to, čemu jsem kdysi říkalo číslo, pak cool a dnes osobnost. Díky! A pamatujte - mít štěstí je nejlepší řešení.... celý text

Šarlatové písmeno 2019, Nathaniel Hawthorne

Silný příběh o pokrytectví, hříchu, pokání a odvaze žít. A také o puritánské společnosti, jíž se prodírá trojúhelník nejen milostný, jehož vrcholy jsou Hester Prynnová, matka nemanželského dítěte s ADHD Perly, duchovní Artur Dimmesdale a pomstychtivý lékař Roger Chillingworth. Jejich proplétání a spění k morálnímu vítězství či pádu je fascinující. Stejně jako popis života v Nové Anglii a obrácená perspektiva: místem zaslíbeným rozhodně není Amerika... Jinak souhlasím s ostatními - úvod je vražedný a větší tah na branku by vyprávění prospěl.... celý text

Břímě 1996, Mary Westmacott (p)

Asi rozumím tomu odkud kam a proč - ale po skvělém začátku se způsob vyprávění změnil k horšímu a příběh se podivně rozplizl. Škoda.

Duna 1988, Frank Herbert

Kdybych před nedávnem nečetla Démonskou sérii (Jádro), možná jsem vůči Duně milosrdnější... Je pravda, že ten písečný svět je do jisté míry fascinující, že atmosféra, vnitřní pochody postav s těmi ženskými v čele a proměny perspektivy (včetně toho, jak se červ promění v tvůrce a Paul v Muad'Diba) jsou poutavé... Ale jinak do písmene souhlasím s uživatelkou betysek4. A dodám, že jsem ke knize přistupovala jako k povinné četbě - její znalost dnes skutečně patří ke vzdělání - a povinnou četbou bohužel zůstala. Takže sbohem, Duno.... celý text

Cyklus vlkodlaka 2023, Stephen King

Má to atmosféru. A chlapeckého hrdinu, ty u Kinga žeru (ani nemusím být vlkodlak). A ilustrace, které se povedly. Na cestu "dýmajícím nedopalkem roku, temně železným listopadem" ideální... p.s. Křídový papír pro Kingovu jednohubku? Omg...... celý text

Nohavica a (jeho) naše malá válka 2023, Přemysl Houda

Ta kniha je neobyčejně iritující - a zároveň zábavná a inspirativní. Protože pohled Přemysla Houdy na Jaromíra Nohavicu jako fenomén je specifický, stejně jako jeho metoda zkoumání. Jako autor nejednoznačnosti/ ambivalence vnímá a popisuje J. N. jako Harlekýna (ovšem nikoli v úzkém slova smyslu), dobírá se k několika charakterizačním metaforám (Möbiova páska) a směřuje k obecnějším úvahám, jestli lze kohokoliv zaškatulkovat a jestli člověk může patřit do mezí určených jinými. "Otto Driesen ... reprodukuje příběh, který v roce 1091 - čili dávno před vznikem commedie dell'arte a harlekýna v ní - ve svých Dějinách církve zaznamenal Orderic Vitalis. ... narazil na zástup zemřelých - a démony mučených - hříšníků, v jejichž čele kráčelo obrovité stvoření třímající v ruce kyj. Gauchelin zástup identifikoval jako família Herlechini. ... Z família Herlechini vyrostla postava spíše už jenom komicky se vyhlížejícího, byť nemálo odpudivého (polozvířecího/pololidského) démona majícího úzké styky s peklem, až se nakonec, po mnoha přechodových fázích, tato postava objevila na jevišti commedie dell'arte už nikoli jako postava démonicka, směšná či politováníhodná, ale jako postava zobrazující lidstvo jako takové." (s. 19) Ohledávání šedivého prostoru mezi lidmi poplatnými režimu a jeho přisluhovači. Také obecného vztahu k STB skrze konkrétní vztah s Miloslavem Šloufem. Budování vlastního obrazu v průběhu jednoho koncertu zachyceného na nahrávce z roku 1986 či 1987. Vztahu lidu obecného k J. N. přes líčení jednoho "zdola" organizovaného koncertu a světonázorové debaty čtyř lidí žijících v malé obci, kteří J. N. vnímají více či méně jako "svůj hlas". Přes odpad básnické/ písňové tvorby se autor také pokouší zjistit, jak se rodí sdělení. A deník z protialkoholní léčebny z devadesátek a popis amerického koncertu z roku 2003 ho inspiruje k úvaze o Nohavicově stesku po domově, otázce, kam vlastně patří - a také v čem spočívá "českost". "Je tedy Nohavica hrdinou, nebo nějakým padouchem? Je hrdinou i padouchem. A ještě je v něm mnoho dalších postav. Je šedý, lépe řečeno je barevný. Jako každý z nás. Na Nohavicovi, onom neustále vyjednávajícím harlekýnovi, je to jenom více vidět. A protože právo na to smět být šedý či barevný je v dnešní době, kdy je po člověku čím dál neúprosněji požadováno, aby se jasně vyslovil pro tu či onu stranu, zneuznáváno, je třeba to znovu a znovu připomínat." (s. 166) Osobně mě nejvíc bavila zachycení čistě konkrétních věcí a dat v procesu a času. Jak se mění osobnost ve vnímání lidí, kteří ho poznávají nejdříve zprostředkovaně, pak osobně. Nebo jak se z těkání mezi slovy rodí souvislosti a následně sdělení. Samozřejmě přílohy a poznámky... Moc by se mi líbilo, kdyby byl autor o něco méně návodný. Tvrzení, že kreativní člověk nedokáže nepřijmout ocenění, je blbost. Pobavila paralela s Šarlatovým písmenem, neboť ho naprostou náhodou také právě čtu. A když jsem se podívala na diskografii J. N., zjistila jsem zvláštní věc - do Ikara jsem poslouchala všechna jeho alba opakovaně, dokonce několikrát za sebou. Později už ne. Nesouvisí to ani s jeho proklamovanými názory, ani s přijetím Putinova vyznamenání. S čím tedy? Možná s věkem. Možná s proměnou zájmů. Možná s proměnou kontextu. A možná s něčím úplně jiným...... celý text

Praha zkouřená - Deník dealera 2023, Jindřich Krása

Deník uprchlice 2022, Oksana z Ukrajiny (p)

Napsáno novinářským stylem v dobrém slova smyslu, osobní příběh, přitom věcně podaný. Pro rodiče malých dětí musí být bezprostřední nebezpečí, nezvyklá nejistota a nutnost stále se rozhodovat v situacích, kdy volba je vlastně přepych, obzvláště příšerné.... celý text

Jiný T.G.M 2018, Pavel Kosatík

Vynikající čtení. Pro mne neobyčejné množství nových informací, po návštěvě Lán a Masarykova hrobu 28. října povinně vstřebávané. A díky za komentář uživateli daniel3625 - je přesně tak polemický jako celá knížka - a jako celá Masarykova osobnost.... celý text

Kdepak je má kravička? 2006, Terry Pratchett

Kdepak je můj Terry? Je tohle můj Terry? Dělá na mě: TOHLE VÁŽNĚ MUSÍM? To není můj Terry! To je Smrť... s Terryho kloboukem na hlavě... a vede Terryho za ruku... a tahle drobnička je jediná, co mi unikala... a mám z ní radost. A abychom učinili zviřátkům zadost - ook!... celý text

Růže a tis 2021, Mary Westmacott (p)

Jedna politická kampaň, zápas starého světa s novým a směšné lásky. Kdo posoudí, zdali a pro koho je vztah toxický či inspirativní? Bez epilogu by to byla nejlepší věc napsaná Mary Westmacott. Epilog ji zařadil mezi tuctové "harlekýnky". Škoda.... celý text

Ďáblové jsou tu 2023, Louise Penny

Ano, je to slabší díl. Příliš mnoho věcí týkajících se vyšetřování vychází nikoli z logiky, ale z jakýchsi intuitivních osvícení. První dvě třetiny knihy se táhnou a některé postavy jsou načrtnuté tak zlehka, že je jasné, že zmizí, pravděpodobně násilným způsobem, během pár desítek stránek. Chybělo mi Three Pines (nic proti Paříži, ale názor na La Défense sdílím), naopak potěšilo prostředí archivů a knihoven, které nepochybně hrají v mnoha vyšetřováních větší roli, než si vůbec jako civilisté umíme představit... A přesto mě Gamache baví. A jeho syna jsem poznala s potěšením, ať už to mezi sebou měli a budou mít jakkoliv.... celý text

Liška lovec 2019, Herta Müller

Asi nejčtivější věc Herty Müllerové. Rumunsko před/ v časech zlomu. Čtyři výrazné postavy - učitelka Adina, švadlena Clara, lékař Pavel, voják Ilije. Normalizační hnus, banální situace, atmosféra strachu, šedi a ošklivosti. Přizpůsobení se s věčným ohlížením přes rameno, nebo snaha o útěk z nezbytnosti? Každý je lovený i lovec, fízl i sledovaný, liška, jíž nezvaná návštěva uřezává nohy... Čtivější a jednodušší je Sepetysové Musím tě zradit. Pokud číst Lišku lovce, tak si vyhradit dostatek času a prostoru pro soustředění.... celý text

Hledání dobré smrti 2023, Caitlin Doughty

Nečte se to dobře, i když má autorka humor a lehkou ruku a volbou ilustrátora Landise Blaira osvědčila dobrý vkus. Jednak proto, že téma vyrovnání se se smrtí nikdy není úplná hitparáda (i když je nezbytné), jednak kvůli novinářskému stylu (nahromaděná spousta informací, kterým se dá jakási povrchní fazóna, rychle a bez stylu; množství chyb a překlepů tomu také nepomáhá). Nicméně seznámení s pohřebními rituály v Indonésii, Mexiku, Španělsku, Japonsku, Bolívii a několika amerických státech je podnětné. Člověk si alespoň ujasní, jak to má osobně se vztahem ke smrti, k loučení, k tělesnosti, k sobě. Líbí se mi koexistence s mrtvými v Jižní Sulawesi včetně očišťování těl; líbí se mi japonské sbírání kostí; závidím plejtvákovi šedému; s ňatitas bych jednou s potěšením pokecala - a možná se mezi ně zkusila vmezeřit; a pokud to nepůjde, pro sebe bych prosila Bios Urn.... celý text

Zejtra už 2023, Michaela Kováčová

Michaela Kováčová, NEvšední, NEzkrotná, NEodolatelná, přitom celou svou bytostí JO! A celá krušnohorská, i když úplně, ale úplně městská. Prozaička a básnířka. Nejen života. "Jen jim ukaž, jak to vidíš, proč se rozčiluješ, co Tě rozesmívá, kde vidíš meze, za který už bys nešla. Je nás vůkol víc, co to vidíme taky tak, či podobně. Neboj, síla varského punku je v Tobě!!! A Ty teď diktuješ." To je "proč" podle Lukaje. "Míšo, Ty liško jedna podšitá, Ty ochránkyně malomocných, Ty hráčko na cokoliv, co je zrovna po ruce! Pamatuješ, jak jsme na pláži v Děpoltkách při nějakém narozeninovém mecheche hráli na sikovky a hasáky a naše umění bylo tak nadčasový, že nám musela vyšší moc ty nástroje doslova vyrvat z rukou?" To je "jak" podle Lukaje. Emila Zátopková, Brůno, Tonda. Obrázky, co spáchali kamarádi. Fitko, vlaky, bláto, ON(i), podběl, Ich bin nicht kraken, lásko? "Brekeke." To jsou další důvody. Nutno číst. Hned.... celý text