Petrush přečtené 355

Cirkadiánní kód 2020, Satchin Panda

Srozumitelně a čtivě napsaná kniha, akorát se informace stále dokola opakují, takže by se dala zkrátit na polovinu. Autor vidí základy zdraví ve třech věcech - kvalitním spánku, časově omezené konzumaci jídla (TRE time-restricted eating) a cvičení. Prvním dvěma tématům se v knize věnuje nejvíc. Doporučuje časově omezené stravování, tj. jíst jen v průběhu 8-12 hodinového intervalu za den a večeřet aspoň 3-4 hodiny před spaním. Pro kvalitní spánek doporučuje vyhýbat se ve večerních hodinách modrému světlu a strávit přes den aspoň 1-2 hod venku na přirozeném světle. Autor vidí v TRE řešení celé řady zdravotních potíží včetně civilizačních nemocí a průběžně zmiňuje výsledky nejrůznějších studií, které dokazují prospěšnost TRE. Zajímavá knížka, i když je otázka, nakolik jsou obsažené informace nové a převratné. Spíš jsme na ně "jenom" v naší moderní konzumtechnodobě zapomněli.... celý text

Vychováváme děti a rosteme s nimi 2010, Naomi Aldort

Kniha se hodně zaměřuje na rodiče. Vyzývá je k tomu, aby analyzovali svoje myšlenky, které jim v situacích s dětmi automaticky naskakují (jako např. v tomto věku už by přece ne/mělo dělat to a to, nikdy se to nenaučí, co když mě nebude poslouchat, co si o mně/něm pomyslí ostatní, nebude mě využívat? apod.). Autorka popisuje emocionální potřeby dětí a jak je naplnit, konkrétně lásku, svobodu sebevyjádření, samostatnost a moc, emocionální bezpečí, sebevědomí. Každé potřebě věnuje jednu kapitolu. Celá kniha se dá shrnout jako buďte bezpodmínečně milující, laskaví a chovejte se k dítěti tak, jako byste se chovali k dospělému, kterého si vážíte. Praktické příklady i překlad jsou poněkud kostrbaté. Ale celkově knížku určitě doporučuji. Nečekejte až tak moc konkrétní rady, jde spíš o směr nebo ideál. Nutí k zamyšlení, sebereflexi a motivuje ke změně přístupu. Namátkově pár citátů: "Rozlité mléko není výzva ke kritice, ale k pomoci s utíráním." "Vzdor vyplývá z bezmoci." "Mnohokrát denně dáváme dětem signál: Nejsi tak důležitý jako něco jiného (telefonní hovor, návštěva, večeře atd.), jsi úplně dole na mém seznamu priorit."... celý text

Labyrint pohybu 2018, Pavel Kolář

Zajímavá kniha, to každopádně. Dozvíte se podrobnosti z jednoho náročného oboru, historky z ošetřování vrcholových sportovců či prezidentů (bez tohoto bych se v knize obešla), o souvislosti psychiky a těla, o nevýhodách medicíny založené na důkazech a mnoho dalšího. Odbornější pasáže vyžadovaly víc soustředění, ale celkově se kniha četla snadno. Pěkně napsaný úvod.... celý text

Ani mámy nejsou stejné: Jak si mateřství užít, ne ho jenom přežít 2019, Šárka Miková

Nejdřív jsem se pustila do knihy Nejsou stejné, ale poté, co jsem neurčila ani svůj typ ani dítěte a celkově jsem měla pocit, že tomu moc nerozumím, jsem začala číst Ani mámy nejsou stejné. Tady je postup určení typu popsaný daleko přehledněji, srozumitelněji a svůj typ se mi podařilo určit. Celkově jsem teorii typů podle této knihy pochopila lépe než podle Nejsou stejné, ke které jsem se pak vrátila. Ani mámy nejsou stejné je čtivá knížka, je v ní hodně příkladů, příběhů a popisů. Bylo zajímavé si u jednotlivých typů přečíst charakteristiku, výzvy v mateřství, co spouští stres, jak se stres projevuje a co s tím. Když člověk projde víc typů, zjistí, že se najde trochu také v jiných typech, což je ale vlastně v pořádku. A není to jen o ženách, podle knihy lze určit třeba i typ partnera. Už jsem to psala v recenzi na Nejsou stejné a patří to taky sem: největší přínos knihy vidím v tom, že krásně ukazuje, že lidé nejsou stejní a že co vyhovuje jednomu, to nemusí vyhovovat druhému. Vede to k lepšímu pochopení a hlavně přijmutí odlišnosti ostatních.... celý text

Nejsou stejné. Jak díky Teorii typů porozumět dětem i sami sobě 2018, Šárka Miková

Nejdřív se mi nepodařilo žádný typ určit, svůj, dítěte ani nikoho jiného. Až potom podle lépe popsaného postupu v knize Ani mámy nejsou stejné se mi podařilo určit svůj typ. A díky této druhé knize jsem tomu i celkově víc porozuměla a potom jsem se vrátila ke knize Nejsou stejné. První část pro mě byla těžko srozumitelná, asi mi nesedl způsob výkladu. Hlavně kapitola o tom, jak určit svůj typ, mi přijde jako ta nejméně srozumitelná kapitola z celé knihy. Opakovaně jsem se ztrácela v dominantních, sekundárních, tandemových a překompenzovaných funkcích. Druhá část je čtivější, věnuje se podrobně popisu jednotlivých typů v předškolním věku, v mladším školním věku, v dospívání. A jak podpořit dítě konkrétního typu v učení, co potřebuje a co naopak mu bere energii nebo jaké povolání by mu mohlo vyhovovat. Ale ono je vlastně jedno, jaký je kdo typ. Ostatně autorka sama píše, že se v průběhu času typ může projevovat různě, že ve stresu/pubertě člověk reaguje "netypově" atd. Největší přínos knihy vidím v tom, že krásně ukazuje, že lidé nejsou stejní a že co vyhovuje jednomu, to nemusí vyhovovat druhému. Vede to k lepšímu pochopení a hlavně přijmutí odlišnosti ostatních. Dvě hvězdičky ubírám za tu nesrozumitelnost a nutnost vyčíst další věci ze zmiňované druhé knihy.... celý text

Svobodná hra 2020, Petr Daniš

První část (teorie) byla hodně dlouhá a místy nezáživná (a to s teorií obvykle nemám problém). Hlavně mám na mysli definice, evoluci, funkce hry. Autoři upozorňují na to, že města jsou více pro auta než pro děti, ve školách mají děti málo pohybu venku a her o přestávkách, současná typizovaná dětská hřiště jsou sice bezpečná (až moc), ale nejsou pro děti inspirativní atd. Autoři sice říkají, že existují také dobré iniciativy (budování přírodních hřišť, lesní školky, oddíly pro děti aj.) a vidí pozitivní trend, ale celkově tato část knihy pro mě vyzněla jaksi neutěšeně. Při citaci dokumentu z Ministerstva autoři opravili nepřesnost v překladu, kde místo "důležitý" mělo podle nich být "zásadní". Ohledně překladu mají pravdu (essential), ale je to tak zásadní? Ve druhé části se mi líbily popisy osobních zkušeností a konkrétních situací, např. o herních nahrávkách, odkud se berou natlakované děti, mocenská hra ad. Třetí (nejlepší) část je překrásnou inspirací pro hry s dětmi. Celé poselství knihy by se dalo shrnout tak, že máme dát dětem volný čas, prostor, materiál (voda, hlína, písek, kameny, klacky, šišky, pecky, krabice, zátky, kolíčky, hrnce, cihly, židle atd. atd.) a nechat je venku si hrát a skoro jim do toho nezasahovat. A jestli vám vadí, že si dítě při hře zablátí kalhoty, možná vás kniha přesvědčí, že o zablácené kalohoty jde až na posledním místě. Jednu hvězdičku ubírám za naprosto nepraktický formát, kniha je těžká a v prvních dvou částech obsahuje velké množství zbytečných fotek (ve třetí části jsou naopak fotky nepostradatelné a taky skvělé pro společné prohlížení s dítětem). Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale díky třetí části si kniha zaslouží víc hvězd. "Přitažlivost médií pro děti je částečně způsobena i tím, že je to poslední prostor, ve kterém jim zůstává relativní svoboda."... celý text

Stavitelé mostů 2014, Jan Guillou

Dobrodružný historický román z let 1900-1919. Bylo zajímavé pozorovat kontrasty mezi stavbou železnice a vlastně celkově životem v norských horách a v afrických tropech, kde se děj střídavě odehrává. Četlo se to dobře. Ale pak ke konci už mi všech těch absurdit, brutalit a mrtvých přišlo tolik, že jsem byla nakonec ráda, když jsem knihu dočetla.... celý text

Faktomluva 2018, Hans Rosling

Kniha plná dat a grafů o tom, jak obtížné je kvůli našim "instinktům" vnímat fakta správně (např. instinkt negativity, lineárnosti, strachu, zobecnění, osudovosti, obviňování ad.). Pokud vás baví optické klamy, budou vás tyto "interpretační klamy" určitě bavit taky. Trochu mi to připomnělo knihu Myšlení rychlé a pomalé, která je mj. o klamech našeho myšlení ve statistice a pravděpodobnosti. Anketa, kterou autor pořád zmiňuje, mi vlastně nepřišla až tak zásadní a kdyby v knize nebyla, vůbec by mi to nevadilo. Navíc je otázka, jak objektivní jsou výsledky, když nabídkou konkrétních možností lze ovlivnit zvolenou odpověď (viz Myšlení rychlé a pomalé). Velmi čtivé byly příběhy z autorova života, např. popisy jeho působení jako lékaře v chudých oblastech. Kdybych měla knihu vystihnout jedním slovem, řekla bych, že je globální. Neřeší jednotlivce, ale dívá se na svět z celkového pohledu souhrnných dat a trendů. Kniha podle mě stojí za přečtení, protože rozšíří rozhled. Nejen co do faktů o světě, ale i co do uvědomění si svého způsobu uvažování (protože kdo z nás nemá předsudky, nepodléhá strachu při sledování zpráv, neobviňuje korporace apod.).... celý text

Mlčící fontány 2020, Ruta Sepetys

Žádná romantická oddychovka (kdyby si to náhodou někdo myslel, jako jsem si to myslela já). Román z jednoho temného období v dějinách Španělska. Popisy mě nevtáhly, útržky z článků, archívů a rozhovorů tomu kupodivu moc nepomohly. Postavy těžko uvěřitelné. Osudy některých postav dál nezmíněné. Konec zničehonic. Je to historický román (jak autorka sama píše hned na začátku doslovu). Ale přitom nepřekypuje historickými fakty, spíš se snaží přiblížit atmosféru doby. Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha měla daleko větší potenciál. Trochu mě překvapuje, že téma ukradených dětí, kolem kterého se celá kniha točí, není v anotaci knihy vůbec zmíněné.... celý text

Atomové návyky 2019, James Clear

Psychologicko-filozofická motivační knížka na téma, jak si vybudovat nové návyky nebo se zbavit těch starých a vytrvat v tom. Je přehledně členěná, obsahuje obrázky, tabulky, grafy, příběhy úspěšných, citáty slavných a řadu konkrétních rad (upravit prostředí, nesoustředit se primárně na cíl, připojit nový návyk k již stávajícímu, racionalizovat, odměňovat se, vyhýbat se lákadlům, zkrátit nový návyk na dvě minuty, hlídat si rozhodnutí v klíčových okamžicích, zaznamenat provedení návyku, vybírat si obtížnost úkolů "tak akorát" a mnoho dalšího). Zajímavé byly také např. kapitoly o identitě, genech, nudě. Ale čtivá mi nepřišla a (k mému velkému překvapení) mi vlastně nic převratně zajímavého nebo užitečného nepřinesla. Možná, že kdybych ji nečetla jen tak pro zajímavost, ale s konkrétním cílem vybudovat si nový návyk nebo se nějakého zbavit, možná by mi přišla přínosnější.... celý text

Aristokratka u královského dvora 2020, Evžen Boček

Předchozí díl jsem četla nedávno a říkala jsem si, nojo, kvalita jde trochu dolů, to tak někdy bývá. Takže Aristokratka u královského dvora mě velice mile překvapila. Přijde mi minimálně tak dobrá jako první díl, takže dávám 5 hvězdiček. Paní Tichá tentokrát dostala víc prostoru a myslím, že to bylo jedině dobře. "Kdybych se s tím měla drbat podle příruček, tak bych musela hučet štyryadvacet hodin denně jak elektrárna."... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Zpracování bylo zajímavé tím, že kniha obsahuje výpisy z archivů, diplomové práce, výstřižky z novin. Nicméně ani to moc nepomohlo a od cca třetiny se mi už ani nechtělo ji číst. Příběh je překombinovaný, nepřirozeně zamotaný. Dialogy místních obyvatel působily nerealisticky (nejen kvůli spisovné češtině). Taky jsem asi nepochopila žánr. Zkrátka kniha mi nesedla. Dávám dvě hvězdičky - že to muselo dát práci shromáždit podklady a že jsem ji dočetla.... celý text

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka 2018, Evžen Boček

Opět notná dávka absurdity. Na můj vkus jsou někteří účastníci trochu moc sjetí, ale komu je tento humor blízký a líbily se mu předchozí díly, určitě bude spokojen.... celý text

Co děti nejvíc potřebují 2007, Zdeněk Matějček

Kniha obsahuje úvahy na různá psychologická témata související s dětmi. Neobsahuje žádné konkrétní rady ohledně výchovy. Obsahuje zajímavé postřehy a názory autora, ke kterým postupně přišel a měl potřebu je zapsat a sdělit. Témata jsou různá - o mimice, o řeči, o humoru, o mateřském přijetí ad. Podotýkám, že autor pracoval především s deprivovanými dětmi, tj. s dětmi z dětských domovů, kojeneckých ústavů, dětmi adoptovanými nebo v pěstounské péči, dětmi rodičů alkoholiků atd. Závěry jsou sice obecné, ale pro běžného rodiče běžného dítěte nic, co by nemohl minout. Psáno hezkým jazykem, dobře se to četlo.... celý text

Radost ze zdravých dětí 2007, Vladimíra Strnadelová

První část knihy je teoretická - obecně o výživě, a to hlavně z pohledu jin a jang (jednotlivé potraviny, způsoby jejich úpravy, roční a denní cykly atd.). Autoři doporučují stravu založenou na obilovinách, luštěninách a zelenině (plus koření, semínka, ořechy). Nedoporučují konzumaci brambor, banánů, mléčných výrobků, sádla, cukru nebo např. kombinaci obilné kaše s ovocem atd. Doporučují minimalizovat pečivo, maso a vejce. Zeleninu konzumovat především tepelně upravenou atd. Autoři vychvalují rýži, přitom ale v celé knize není ani jediná zmínka o tom, že rýže přirozeně obsahuje arsen (a příp. jak jeho množství přípravou minimalizovat). Vychvalují sóju a o fytoestrogenech v sóje se sice opakovaně zmiňují, ale ani slovem o jejich negativních účincích. Z tohoto pohledu mi kniha přišla nevyvážená a nekompletní. A mimochodem, když si k tomu přečtete publikaci třeba o nízkosacharidovém stravování nebo o raw food, budete z toho mít dobrý guláš. Každopádně druhá část knihy - recepty - mi přišla pro zpestření jídelníčku velmi inspirativní. Sice na můj vkus se v nich až moc často používá sójová omáčka, umeocet a podobné ingredience, ale celkově je tam mnoho tipů na jednoduché úpravy obilovin - přílohy, kaše, knedlíky, noky, záviny, nákypy. A také hodně tipů na kombinace a úpravu zeleniny (blanšírování, sotýrování, napařování, presování, kvašení aj.). O výživě dětí se v knize píše, ale není to stěžejní téma, spíše jsem to vnímala jako doplňující informace k popisovaným obecným principům. Tři hvězdičky za recepty.... celý text

Najděte si svého marťana 2008, Marek Herman

Kniha pokrývá více témat, ale spíš povrchně. Věnuje se základním lidským potřebám, sebepoznání, sebeřízení, výchově, symbolice pohádek, komunikaci. Kniha je takovým rychlým přehledem v těchto tématech a obsahuje tipy na řešení různých problémů a situací. Občas autor tvrdí něco, co by podle mého názoru rozhodně zasloužilo uvést zdroj nebo aspoň zdůvodnění. Nejlepší mi přišla kapitola o komunikaci (autor prý váhal, zda ji do knihy zařadit). Kniha působí jako učebnice (což asi souvisí s tím, že autor je původně učitel) - spousta odrážek, číslování, shrnutí na začátku i na konci kapitoly, tučné písmo, důležitá sdělení v rámečku. Navíc občasné opakovaní celých vět nebo krátkých pasáží. Tento styl mi nesedl. A smajlíky podle mě patří spíš do internetové komunikace než do knížky. Kniha určitě obsahuje spoustu zajímavých a hlavně podnětných informací. A hodně těch, které víme, ale žijeme tak, jako bychom je nevěděli. Z kapitoly o výchově: "...výchova dětí bezesporu je tou nejdůležitější činností našeho světa, ale rozhodně to tak nevypadá" Z kapitoly o komunikaci: "V mnoha dnešních rodinách se totiž nemluví, ale štěká."... celý text

Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly 2007, Adele Faber

Výborná kniha o komunikaci (především s dětmi, ale nejen s nimi). Označení "světový bestseller" mě vůbec nepřekvapuje. Velmi mi připomněla knihu Výchova bez poražených. Kniha Jak mluvit... nemá tak široký záběr, ale zato se mnohem podrobněji věnuje tématu komunikace. Je přehledně členěná, pro srozumitelnost doplněná krátkými komiksy a shrnutím na konci kapitol. Obsahuje také u každé kapitoly část s otázkami rodičů, které zazněly hlavně na seminářích pořádaných autorkami. Kniha se věnuje tomu, jak uznat pocity dítěte, jak motivovat ke spolupráci, jak dítě pokárat, ale netrestat, jak podpořit samostatnost atd. Ke každému tématu nabízí různé metody s uvedením konkrétních příkladů. Je to vlastně příručka, která učí mluvit ohleduplněji, citlivěji a s respektem. Jak vyjádřit vztek, aniž bychom ublížili. Jak stanovit hranice a zůstat laskavý a vstřícný. A mnoho dalšího. Knihu doporučuji každému, kdo tohle neumí přirozeně sám od sebe a chce se to naučit.... celý text

Láska na zavolanou 2012, Sophie Kinsella (p)

Občas si ráda přečtu nějakou romantickou oddychovku, ale dají se najít horší a dají se najít lepší. A tahle podle mého vkusu patří určitě k těm horším. Nebylo to nijak zvlášť čtivé. Ani vtipné (a poznámky pod čarou mi pak už celkem lezly na nervy). Hlavní hrdinka nesympatická. Velice zdlouhavé, mohlo to být aspoň o polovinu kratší. Jedna hvězdička, že jsem to vůbec dočetla. I když jsem v průběhu čtení párkrát váhala.... celý text

Taková normální oběť 2015, Pavel Špatenka

Kniha je útlá a hutná. Nejsem si jistá, jestli má čtenář při tomto hutném stylu psaní šanci pochopit autorovy myšlenky správně. Místy mi to přišlo zkratkovité a uvítala bych podrobnější vysvětlení. Zajímavých citátů resp. pasáží by se dalo vypsat dost, ale kniha jako celek mě neoslovila.... celý text

Dvanáct šancí na nevěru 2018, Libor Hörbe

Četlo se to dobře. Děj rychle odsýpal. Možná až moc rychle. Ale na druhou stranu, to tempo vyprávění se k příběhu hodilo. Byl to takový kolotoč. Každopádně si tato kniha zaslouží aspoň o hvězdičku víc než Malý pražský erotikon, který mi to tématem připomnělo.... celý text