Podravka
přečtené 89
Konec civilizace
2011,
Aldous Huxley
Konec civilizace je další z příkladů, kdy jsem si při čtení říkal, zda jsem dement bez dostatečné mozkové kapacity a nebo je to prostě jen špatně napsaná kniha. Na jednu stranu se jedné o nesmírně ambiciózní dílo s širokým přesahem, avšak celé je to napsáno jaksi nešikovně. Mnohovrstevnatost, která může být jinde známkou geniality autora, je tady bohužel na škodu a dělá román dosti nepřehledným. Je to škoda, protože na četbu Konce civilizace jsem se dlouhá léta těšil a o to bylo mé zklamání větší. Co se dá dělat, třeba někdy příště, až budu já nebo kniha v jiném rozpoložení.... celý text
Smrt je mým řemeslem
2005,
Robert Merle
Smrt je mým řemeslem má jednu nevýhodu. Většina čtenářů již tak dopředu tuší, do čeho jde, protože si kniha nese cejch něčeho "šokujícího". I já to měl stejně a docela mě to během četby mrzelo, protože jsem se ochuzoval o více intenzivní zážitek. Tím samozřejmě nechci říct, že bych po přečtení cítil nějaké zklamání. To vůbec ne. Merle bravurně znázorňuje vývoj postavy, její proměnu a mimoto v pozadí jen tak vykresluje procesy konečného řešení židovské otázky. Není to nejlepší kniha o holocaustu, co vznikla. Neřekl bych ani, že je to primárně kniha o něm. Je to procedurální, takřka žurnalistický popis člověka, který se stane monstrem, i když jím v nitru nejspíš ani není a sám si to i přes mnohá morální dilemata neuvědomuje.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
Kundera zde napsal příběh tak trochu o každém z nás. Možná proto se nečte lehce, ale o to je čtenářský zážitek intenzivnější.
Gott: Československý příběh
2021,
Pavel Klusák
Nepřestává mě udivovat, kolik lidí spíše než knihu hodnotí Klusákův názor na Karla Gotta. A on to ve výsledku není ani názor autora, nýbrž "pouze" monografické zpracování, které se neztotožňuje s obecně platným dogmatem o tom, co je Karel Gott. Bohužel tohle dogma vytvořil a upravil! sám zpěvák či novináři, kteří léta po sobě bezmyšlenkovitě přebírají informace, aniž by si ověřili jejich původ a validitu. Pavel Klusák mi nemusí být nutně sympatický, ale velmi oceňuji jeho práci, kdy si opravdu dal záležet na podrobné analýze a výzkumu Gottova života, kde má informace náležitě ověřené a ocitované a netahá je někde ze středečních čísel Chvilky pro tebe. Není to dokonalá kniha, ale je dost možné, že se v kontextu materiálů o Karlu Gottovi dokonalou stane.... celý text
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
2019,
Daniel Prokop
Slepé skvrny Daniela Prokopa by měly patřit mezi povinnou četbu na středních školách. Neříkám, že je to kniha bezchybná - zejména v některých pasážích by se měla více zaměřit na příklady z praxe a ubrat na teorii. Přesto se aktuálně těžko najde lepší kniha, jež je sžíravou sociologickou sondou do české společnosti a nastavuje nám zrcadlo všední problematiky lidské existence.... celý text
Apolenka z modrotisku
2020,
Romana Košutková
Moc lepších dětských knížek se u nás za poslední roky, možná i desetiletí, neurodilo. Bez přehánění se jedná o dílo, které může směle oslovit i zahraniční čtenáře. O to víc je cennější, že se nutně nemusí jednat o figury dětské, nýbrž i o ty dospělejší. Poselství a krása tradic je určena totiž všem bytostem.... celý text
To je metro, čéče!
2019,
Milada Rezková
Takhle nějak by asi měla vypadat kniha pro děti. Po grafické a typografické stránce hledá u nás knížka těžko konkurenci. Dějová linie sice není tak na výši, přesto obsahuje ucelené vyprávění s edukativním přesahem a naštěstí zde nenajdeme žádné infantilní mluvící metra. Jen houšť.... celý text
Havel
2014,
Michael Žantovský
U takových osobností jako byl Václav Havel je vždy poměrně náročné sáhnout po knize, která by byla pro čtenáře opravdu nějak přínosná. Vznikají totiž desítky různých titulů od spisovatelů, o kterých jste nikdy neslyšeli a nejde si o nich ani dohledat relevantní informace. Jakou mají motivaci pro psaní o Havlovi nikdo asi přesně netuší, ale obrázek si každý udělá sám, neboť je jasný z toho, jak knihy ve výsledku vypadají. Životopis od Michaela Žantovského je naopak zcela jiný případ. Nějak takto si představuji dobře odvedenou práci na téma života jedné osobnosti. Autor pracuje se zdroji, citacemi, je nezaujatý a přehledný. Neobjevují se žádné bulvární vsuvky a Žantovský se jen málo vyjadřuje k samotné osobě Václava Havla a hodnotí ji. Což je pro mě velké plus a když už se k tomu uchýlí, tak mu to odpustím, protože přeci jen to byl jeho blízký kolega a kamarád.... celý text
Moje cesta k Michelinu
2018,
Pavel Pospíšil
Nechci nijak snižovat kvality Pavla Pospíšila, ale ty literární přece jenom nebudou takové terno. Prvního českého nositele michelinské hvězdy znám jako trefného glosátora gastronomického prostředí, jenž má bohaté zkušenosti s vařením i s vedením úspěšných podniků. Proto jsem čekal o něco hlubší analýzu kuchařského řemesla, která by mohla být zároveň úvahou o proměně restauračního byznysu za posledních padesát let. Bohužel kniha nabízí jen útržkovité vzpomínky na to, co všechno autor vyhrál za soutěže nebo kolik má kamarádů. Druhá polovina memoárů se skládá s Pospíšilových receptů. U nich je alespoň dodržena určitá smysluplnost, že když je vzpomínáno například Španělsko, tak následují receptury k němu vztahující se. Ale i tato část má své nedostatky. Na začátku je poznamenáno, kolik dalo vytvoření knihy práce. Zajímalo by mě, zda v roce 2018, kdy dílo vyšlo, měli autoři povědomí o tom, že existují kvalitní fotoaparáty či grafické programy. Je pak úsměvné sledovat fotky pokrmů, jež byly vyfoceny snad na kalkulačku a obecně vypadají dost retro. Jak kdyby je opravdu fotili někdy v sedmdesátkách ve Východním Německu. Ještě úsměvnější je to v kontextu toho, že sám pan kuchař se považuje za výtvarně velmi nadaného a sděluje nám ostřílené pravidlo o tom, že hosté jedí i očima. Možná vařil v očním sanatoriu. Nuže, příště by to chtělo méně poplácávání po vlastních zádech a více se zaměřit na obsah sdělení a vizuální úpravu, byť velmi dobrých, receptů. Ono se ne nadarmo říká, že fotky dělají půlku úspěchu každé kuchařky.... celý text
Lidská tragikomedie
2003,
Ladislav Klíma
Ladislav Klíma měl, krom jiného, jednu vynikající literární vlastnost. A tou je geniální schopnost napsat text, který na jednu stranu působí jako naprostá filozofická a moralizující manýra, která však působí aktuálněji, než většina knih, jež byly doposud napsány. Lidská tragikomedie není žádné světové drama, ale přesto, i přes výše zmíněné atributy, se jedná o tepající satiru, kterou lze aplikovat na téměř cokoliv v dnešní společnosti.... celý text
Byl to můj osud. Na přeskáčku I.
2018,
Vlasta Chramostová
Je lehce paradoxní, že tuhle knihu jsem si koupil v pankráckém nákupním centru, abych si zkrátil následnou cestu tramvají domů. Proč paradoxní? Protože pro tento druh odreagování jsem si vybral jeden z nejkomplexnějších životopisů, po kterém jsem mohl tehdy v knihkupectví sáhnout. Nemá smysl dokola opakovat, jak je zpověď Vlasty Chramostové autentická, upřímná či sebereflexivní - to dokonce považuji za bytostně vlastní tomuto druhu literatury. Co mnohem více oceňuji je fakt, že Byl to můj osud je kronikou - svědomím národa - minulého století v Československu. Je to reminiscence československé společnosti zasazená do příběhu jedné paní. A je napsaná tak, že se ji máloco vyrovná.... celý text
Devadesátky!
2019,
Johana Fundová
Devadesátky! měly slušný potenciál stát se kultovní knihou. Bohužel Johana Fundová selhala téměř po všech stránkách a její prvotina je na úrovni mých slohových prací na prvním stupni základní školy. Hlavní problém spatřuji v tom, že autorka jednoduše nemá dostatečnou erudici o problematice popkulturních fenoménů v devadesátých letech a její výpověďi jsou jen velmi povrchní popisy dobových reálií. Devadesátky! dramaturgicky naprosto zklamaly a kdyby byli k jednotlivým kapitolám osloveni fundovaní autoři, tak to mohlo skvěte fungovat. Ano, jsou zde „vzpomínková“ okénka známých i méně známých figur, která se ke každému devadesátkovému fenoménu vztahují. Jsou to však povětšinou historky na úrovní pořadu Čtveráci, které mají dost často nulovou vypovídající hodnotu o tehdejší době. Kapitolou samo o sobě je pak grafické a jazykové zpracování. Jasně, Vánoce se blížily a bylo třeba železo kout, ale těch překlepů a prázdných nevyužitých stránek. To by jeden blil. Ano, i já jsem podlehl nostalgické náladě a jako dítě devadesátek jsem dílko zakoupil. Nicméně to, co šlapalo docela obstojně jako instagramový projekt, kde stačilo vygooglovat fotku a přidat #hastagy, zde ve formě knihy nemá šanci. Raději doporučuji sáhnout po speciálním vydání Respektu s názvem Zlatá devadesátá ze září 2017, kde to novináři naštěstí zvládli na výbornou.... celý text
