RomanTilcer
přečtené 416
Voleman #03
2008,
Jiří Grus
Třetí díl černobílýho komiksu o „nejednoznačným hrdinovi“ (ve skutečnosti exotovi v trenclích a kšiltovce, vyzbrojeným paličkou na maso) přináší dlouho očekávaný odhalení, čemu že se to Voleman vlastně věnuje, když se vytratí od své přítelkyně Marie. A není to nic pěknýho… Kresba je jako vždy výborná a autor využívá zase o něco nápaditější kompozice. Stručně řečeno je to opět pecka jako hrom. Jediný, co snad zamrzí, je fakt, že některý postavy z předchozích dílů nedostanou tentokrát vůbec žádnej prostor, i když se předtím zdálo, že patří k důležitějším hybatelům děje. Ale čert to vem, skvělej zážitek z téhle stylové úleťárny mi to kdovíjak neumenšilo.... celý text
Chladnou zemí
2009,
Jáchym Topol
Příběh vypráví pasáček koz z Terezína, kterej si dřív, než tam vzniklo pietní místo, chodíval s ostatníma děckama hrát do někdejšího koncentračního tábora. Nenuceně líčí hrůzný historky, který se k Terezínu vážou, ale protože odtamtud pochází, má město upřímně rád. Jakmile se naučí pracovat s počítačem, rozjede spolu s člověkem, co se narodil přímo v táboře, projekt, kterej má udržovat strašlivý dějiny v paměti a přitahovat turisty a s nima peníze, aby město a jeho odkaz nezanikly. Projektu se daří, postupem času ale bují do takové míry, že přichází problematická komerce (například prodej takzvané „ghetto pizzy“) a nelibost úřadů. Jedná se o novelu, je vyprávěná ich-formou a vypravěč je tak trochu prosťák, takže všechno odsýpá a vzniká tu působivej kontrast mezi nepříliš zaujatým popisem a šílenou hrůzností toho, co popisuje. S bobtnáním terezínskýho projektu se pozornost přesouvá k ještě větším příšernostem než u nás, konkrétně do Běloruska, kde došlo k vyvraždění stovek vesnic a časem skončily v hrobech asi čtyři miliony lidí (přičemž jich tam žilo zhruba deset milionů). S tím, jak přibývá už tak neuvěřitelné krutosti, je čím dál neuvěřitelnější i příběh, a to nemyslím hanlivě, ale tak, že působí až surreálně. Na můj vkus to celý bylo trochu moc rychlý, mám rád, když má autor víc prostoru na budování svýho světa, a jinde si Topol mohl dovolit větší stylistický kejkle, ale jinak je to silná kniha. Doporučuju!... celý text
Oslovení z tmy
1972,
Ladislav Fuks
Tahle novela z roku 1972 slibuje v anotaci tak trochu sci-fi, ale aby bylo jasno, lety na jiný planety a další žánrový prvky se tu podobně jako u dalších Fuksovejch knih (Myši Natálie Mooshabrové, Příběh kriminálního rady) víceméně jen mihnou v nějaké té zmínce, ale jinak je na světě všechno při starým. Fuks rozehrává svý oblíbený téma útisku, kterej postupně přechází ve veřejný mučení, vraždění a posléze i vyhlazování určité skupiny lidí. Jak něco takovýho probíhá, se dozvídáme ze vzpomínek chlapce, co nějak přežil jadernou zkázu svýho města, nebo snad celé Země, a teď v troskách během pomalýho umírání mluví se zvláštním člověkem, kterej se vydává za filozofa. Ten mu odhaluje možnost, jak by mohl pronásledovaný ušetřit utrpení, všechno ale samozřejmě má svou cenu. Na zpracování základní myšlenky by stačila i kratší povídka, pečlivý rozvíjení téhle novely ale táhne Fuksův vybroušenej sloh, takže pokud vás jeho styl baví, určitě mu to mírný natahování rádi odpustíte. Spíš vás ještě bude mrzet, že se některýma věcma nezabýval o něco dýl. Pro zvědavce je tu ale o osm let mladší Obraz Martina Blaskowitze, kterej je vystavěnej dosti podobně, jen se neodehrává ve vzdálené budoucnosti při konci světa, ale vrací se k druhé světové válce.... celý text
Okko: Cyklus vody
2017,
Hub (p)
Scénář vyloženě neohromí, ale Hub umí stupňovat napětí a je fajn, že hrdinové nedostanou všechno zadarmo. Kresba byla na můj vkus trochu moc mainstreamová, ale nekoukalo se na ni špatně. V úvodu, při útoku pirátů, kdy se moc nemluvilo, mi situace připadala drobet nepřehledná, ale potom už následovala solidní profi práce. I když se ke mně tenhle komiks dostal víceméně náhodou a nesedl mi stoprocentně do vkusu, podařilo se mu zaujmout a zhltl jsem ho na posezení, takže na něm něco bude. :-)... celý text
Boj se tmy
2017,
Becky Masterman
V tomhle thrilleru se podruhé setkáváme s Brigid Quinnovou, bývalou agentkou FBI, kterou jste mohli poznat už v románu Běsni a zuř. Zatímco ale první kniha nabízela mumifikovaný mrtvoly, více než jednoho sériovýho vraha a ostrou akci od samýho začátku, dvojka je docela jinde. Brigid se po smrti švagrové na nějakou dobu ujme sedmnáctileté neteře Gemmy-Kate, a nemálo prostoru se tak věnuje rodinnýmu životu, ve kterým nikdy nebyla zrovna dvakrát kovaná. Do toho se objevujou zdravotní potíže, který jí dávají zabrat jak po tělesné, tak po duševní stránce, a to do takové míry, že nepoznává sebe samu – a nepoznává ji ani čtenář. Namísto drsnýho honu na vraha tu máme podstatně komornější drama, odehrávající se víceméně v kruhu rodiny. Pozor, to neznamená, že by něco bylo špatně. Autorka se jen obloukem vyhnula čtenářovu očekávání a podobný kousky předvádí v celé knize. Vyzrála v ještě lepší vypravěčku, a i když tu detektivní linka není tak výrazná jako v prvním románu, není ani zdaleka slabá. A co je asi hlavní, neubylo Brigidina jízlivýho humoru, takže pokud se nenecháte vyvíst z míry odlišností od Běsni a zuř, určitě budete spokojeni.... celý text
Voleman #02
2007,
Jiří Grus
Voleman pokračuje v krasojízdě a druhej díl je ještě lepší než první. Zatímco v jedničce jsme se s každou postavou jen letmo seznámili, tentokrát pozornost tolik neskáče z místa na místo, a je tak víc prostoru pro všechny i pro příběh. Dozvíme se něco víc o tom, co Voleman dělá vždycky, když se na pár hodin vypaří od své přítelkyně Marie, a potěší i fakt, že některý postavy a kreatury, který jste v prvním dílu mohli chápat čistě jako výplň jakési halucinační vsuvky, vlastně nejsou neskutečný a hrajou určitou roli (a podle všeho v tom budou pokračovat i nadále). Co se týče kresby, už v jedničce byla výborná, hlavně pokud šlo o postavy a jejich mimiku, ale mám pocit, že v tomhle dílu si Jiří Grus dal o něco víc záležet se zpracováním prostředí a taky s vymýšlením zajímavějších úhlů pohledu a rozvržením panelů. Sečteno a podtrženo: ďábelsky zábavnej komiks!... celý text
