rusalka123
přečtené 529
Poustevník
1999,
David Torkington
Za mě nejlepší křesťanská knížka, co se mi zatím dostala do ruky. Oproti té spoustě poměrně hlubokomyslných knih, co stále vychází (a tím je nechci nijak snižovat) nabízí tato vcelku prostou, srozumitelnou a ještě k tomu zábavnou formou myšlenky i pro úplné "modlitební začátečníky". No, možná právě s touhle knihou zjistíte, že po x letech života, co jste praktikujícím křesťanem, i vy naprostí začátečníci jste a takto podrobný návod k modlitbě potřebujete jako sůl. Tím, že jde o beletrii, tak je to nejen zábavné, ale také to umožňuje čtenáři dívat se na to s určitým odstupem - myšlenky jako by nebyly určeny vám, ale hlavnímu hrdinovi. A co si budeme povídat, když člověk čte knihu plnou pokynů typu "dělej tohle" a "nedělej tamto", je rozhodně těžší to přijmout, než když tyto pokyny dostává někdo jiný a my jen máme tu čest si to poslechnout a také se trochu inspirovat. :-) Jediné, co mě trošku zklamalo, je, že to není psáno podle pravdy - zpočátku jsem si dle autorova stylu myslela, že je... To by tomu dodalo ještě větší kouzlo.... celý text
Sňatky z rozumu
2015,
Vladimír Neff
V dnešní uspěchané době má to poklidné tempo knihy opravdu něco do sebe. Co mě ale mrzí, že jsem si v celé knize nedokázala najít ani jednu postavu, které bych opravdu fandila... Prakticky všechny mě něčím iritovaly... Nejvíc Martin s Lízou. Na druhou stranu, zas to díky tomu působilo přesvědčivě. A výsledkem toho všeho je, že nemám pocit, že jsem přečetla román, který by byl napsán za účelem bavení čtenáře, či tak něco, ale spíš že mě někdo jen tak mimochodem seznámil s tím, jak asi tak mohly vypadat životy lidí v druhé polovině 19. století. Tak trochu bez emocí, ale zase pravdivě, bez nějaké snahy se zalíbit. A nakonec se mi to tak vlastně líbí.... celý text
Levandulová zahrada
2015,
Lucinda Riley
Příjemná knížka, docela oddechová, ale zároveň i trochu napínavá, trochu smutná... K reteospektivním příběhům jedné rodiny, kde se mísí minulost a současnost a kde děj stojí na odhalování tajemné minulosti, obvykle přistupuju trochu obezřetně, protože se mi zdá, že se s těmito knihami poněkud roztrhl pytel, a to ve mně vzbuzuje nedůvěru... Nicméně tato kniha se mi opravdu líbila, po dějové stránce byla velmi čtivá a celkem nápaditá a řekla bych, že jiné svého druhu předčila i zpracováním. Autorka píše příjemně, lehce a velmi přirozeně... Nejsem si jistá, že si kniha opravdu zaslouží plný počet hvězdiček, ale na mě zkrátka tak nějak zapůsobila, že jí je prostě dám... Alespoň zatím. :)... celý text
Všechny malé zázraky
2015,
Jennifer Niven
Pozor, spoiler! Když jsem Všechny malé zázraky začala číst, myslela jsem si, že půjde o docela normální romantický příběh. S trochu zvláštní ústřední dvojicí, ale jinak vcelku obyčejný. Čekala jsem, že zažijí takovou tu lásku, která je změní, dá jejich životu nový smysl a přijde typický happy end. Fakt jsem si to myslela. Teprve když jsem pochopila, proč se Finch chová tak, jak se chová, co mu to vlastně je, když jsem si přečetla o bipolární poruše něco na internetu, když mi došlo, co se nám tu autorka snaží říct, začalo mě z knihy vážně mrazit. Jedna část mého já pořád čekala záchranu a onen velký happy end, ale ta druhá už tušila, co přijde. Nemohlo to skončit jinak. Byl to jediný smysluplný závěr, jediný závěr, který mohl z obyčejného romantického young adult příběhu udělat tuto nečekaně hlubokou knihu. Tragickou. Realistickou. Lidskou. Opravdovou. Děsivě aktuální. Alarmující. Ale proč? Proč tenhle tragický život a tragický konec? Na to se nedá pořádně odpovědět, stejně, jako se na to asi nedá pořádně odpovědět, když se to doopravdy stane... Ani kniha tu odpověď nedává. Nemůže. Ale umožňuje nám nahlédnout do nitra jednoho člověka, jak si to asi řada z nás vůbec neumí představit. V tom je skvělá. A autorce patří obdiv za její odvahu, vzhledem k tomu, čím si prošla... V poděkování píše: "Chtěla jsem napsat něco vážného, těžkého, smutného, ale zábavného." To se jí za mě opravdu povedlo. 4,5*.... celý text
Vejce a já
1979,
Betty MacDonald
Když jsem před dvěma týdny odmaturovala, otevřela jsem knihovničku, že si přečtu něco pěkného oddechového, nicméně police zpravidla plné knih z knihovny po dlouhých měsících učení zely prázdnotou, tudíž jsem se po mnoha letech začala přehrabovat v domácí knihovně a dohrabala jsem se k této skvostné knížce. Byla přesně tím, co jsem potřebovala: nenáročný, nikoliv však hloupý humor (kterému se občas s chutí zasmějete nahlas, což je u mě dost neobvyklé), žádné složité zápletky a velké zvraty, ale mile plynoucí vyprávění o jednom docela normálním a zároveň dost nenormálním životě. Ideální k povalování se na zahradě pod třešní a užívání si ukončeného středoškolského života (nebo pláči po něm?). Díky Betty MacDonaldové, že takto pěkně nastartovala mé krásné, věřím, že zasloužené, čtyřměsíční prázdniny.... celý text
Nora
1976,
Henrik Ibsen
Je málo divadelních her, které dokáží člověka vtáhnout tak, že u nich skoro ani nedýchá, když jsou před ním na stránkách knihy, a ne v pěkně zpracovaném divadelním představení. Ale Noře se to u mě povedlo. Četla jsem ji s velkým zaujetím a napětím a dočítala s opravdovým pohnutím. Teď jen doufám, že se mi ji někdy poštěstí stejně tak hezky prožít i na půdě nějakého divadla...... celý text
Pokání
2003,
Ian McEwan
Není to špatná kniha. Ale je psána jakoby s odstupem, který zřejmě někomu vyhovoval (dle komentářů), mně však opravdu ne. Asi stejný odstup jsem si totiž ke knize vytvořila od prvních stránek i já a zůstalo to tak až do konce. Nevím, možná že byl problém i někde jinde, každopádně bohužel musím říct, že jsem málokdy pronikla k onomu hlubšímu pochopení postav, které vás zasadí přímo do centra dění a mění vás tu na Briony, tu na Robbieho či Cecilii a tak ve vás budí silně prožívaný soucit. Jedinou asi opravdu silnou emocí u mě byla v první části knihy snad přímo nenávist vůči Briony, když jsem si po každé druhé větě říkala "Káča jedna pitomá". Tenhle silný pocit ale časem vyprchal a žádný další ho už nenahradil. A tak jsem knihu dočetla vcelku se zájmem, ale bez onoho pocitu, že ve mně něčím pohnula natolik, aby měla šanci, že neskončí v dalších měsících a letech (polo)zapomenuta...... celý text
Na východ od ráje
2006,
John Steinbeck
Pozor, spoiler... Proč mi ta kniha téměř nic neřekla? Připadá mi to zvláštní, vzhledem k tomu, jak je oblíbená, a to i mezi mými známými a kamarády... Je možné, že právě proto jsem od ní očekávala příliš, což je téměř vždycky dost na škodu... Každopádně mě se v ní téměř nic nedotklo, žádná postava mi moc nepřirostla k srdci - některé mi přišly fajn, trochu jsem s nimi soucítila, ale tím to tak končilo... Moc myšlenek, které by pro mě byly velkým novým objevem, jsem tam také nenašla... Co mi vadilo asi nejvíc, a to především v první části knihy, byla strašně těžká uvěřitelnost. Narovinu, skoro všichni mi připadali jako naprostí psychopati. Snad jsem moc velký idealista, ale já nevěřím, že po světě běhá nějaká taková Cathy. Zlí lidé ano, vypočítaví a chladnokrevní taktéž, ale ne v takovéhle podivné kombinaci, která mě chvílemi doháněla k šílenství... A pardon, ale rok se vzpamatovávat ze zrady této divné osoby v takové míře, že zapomenete pojmenovat vlastní děti, přestože ani v nejmenším nejste člověk bez svědomí a zodpovědnosti, tomu prostě také nemůžu věřit... Já jsem za život přečetla spoustu knih, o kterých můžu kriticky říct, že nejsou vůbec uvěřitelné, a přesto je mám ráda. Ale co mě rozčiluje na nejvyšší míru, když se nějaká kniha tváří jako strašně velký drama, ale já ho v ní prostě nemůžu vidět... Což pro mě byl asi přesně tenhle případ... Abyste správně rozuměli, já tu knihu nechci odsoudit, bezesporu má spoustu svých kvalit. Jen šla prostě tak trochu mimo mě. A popravdě, pokud jsem se v její kritice příliš rozohnila, tak je to asi proto, že chci trochu vyvážit to množství chvály, které mě osobně přijde lehce přehnané... Nevím, třeba jsem jen málo poučená životem a tak se v knize nevidím, jak říká spousta lidí... Možná uvidíme za dvacet třicet let. :-)... celý text
Kdo chytá v žitě
2000,
J. D. Salinger (p)
Tedy jak na to tak koukám, to je opravdu knížka, která rozděluje svět na dva tábory víc než Korán či Bible. :D Nějak jsem, ani nevím proč, předpokládala, že se připojím k té kritické části čtenářů. Kupodivu, opak je pravdou. Kniha vlastně není vůbec můj styl, ale přesto jsem v ní dokázala objevit (dle mého názoru) nesporné kvality. Pravda, nebyla dějová, ale to vadí? A hrdina byl občas (nebo pořád, chcete-li) tak trochu na zabití, ale takoví už holt puberťáci někdy bývají, nebo ne? S tím, že jeho životu chyběly větší hodnoty, že neměl žádné sny, nesouhlasím. Měl je. Jen byly trochu utlumeny jeho nelehkou existenciální krizí. Zcela přirozenou okolností života každého člověka. A i když se choval občas vskutku nemožně, mezi řádky se dalo vyčíst, že to byl ve skutečnosti člověk s dobrým srdcem. Například to dokládal jeho podle mě moc hezký vztah k sestře. Jestli mě kniha něco naučila, tak to, že opravdu nemáme lidi hodnotit zvnějšku. Ani lidi, kteří vypadají, že si neváží nikoho a ničeho, včetně života. Možná že jsou jen ve svém životě ztracení a zamotaní tak jako Holden. P.S. Jinak pokud vám vadí překlad, přečtěte si knihu v originále. Když jsem to zvládla já, zvládnete to taky. :D A možná, že všudypřítomné "that killed me" skousnete přece jenom trochu snáz než "to mě umrtvilo".... celý text
