Sarah11 přečtené 257

Projekt Kronos 2017, Pavel Bareš

Tohle mělo TAKOVÝ potenciál. Přiznávám bez mučení, že jsem se toho trošku bála, protože k českým autorům jsem mírně skeptická, ale jakmile jsem knihu otevřela a pustila se do čtení, hned mě přemohl takový ten pocit "jo, tohle bude fakt dobrý". Bylo to správně propletené, syrové, krvavé, plné suchého humoru, což je mi víc než blízké, nicméně když už jsem se prokousala téměř polovinou knihy a stále jsem nevěděla, která bije, začínalo nadšení trošku upadat. Jak už jsem zmínila, styl psaní mi více než vyhovoval, ale po všech těch nadšených recenzích plných překvapení jsem stále čekala na nějaký ten "wow moment", na nějaký plot twist, který mě naprosto šokuje a dostane, na to, jak se to všechno propojí a dílky, co mi nedávaly smysl, do sebe zapadnou, ale to se, bohužel, celou knihu nestalo. Ano, něco, čemu by se dalo říkat "zvrat" tam bylo, ale to jsem tak nějak tušila celou dobu... Už je to nějaký měsíc zpátky, co jsem knihu dočetla, a pořád nevím, jak ji mám hodnotit. Jestli dát čtyři hvězdy za ten neskutečný a komplexní svět, postavy, propletenost, humor... nebo tři za marné čekání na zvrat, který se nestal. Nejlépe bych knihu vystihla asi hodnocením 3.5/5* a beru ji spíš jako úvod do dobře našlápnuté série.... celý text

Zpráva o životě vesmířanů 2019, Becky Chambers (p)

Dle očekávání, Becky opět nezklamala a mě mrzí, že tahle sága nemá alespoň deset dílů, protože mám pocit, že světa, který vytvořila, se nikdy nebudu moci nabažit. Asi se budu opakovat, ale s tak propracovaným a komplexním světem včetně všech ras, planet, zvyklostí i historie už jsem se v knize nesetkala opravdu dlouho (jestli vůbec). Myslím, že pokud jste se pročetli až ke třetímu dílu, už dávno jste pochopili, že tahle sci-fi série vůbec není o ději a o velkolepých vesmírných bitvách. Ale o nás. O lidech. O spoustě sociálních problémů, se kterými se ve dnešním světě musíme potýkat. Jak už říká komentář pode mnou, tady mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak to spolu všechno souvisí a kam tím autorka míří, ale vůbec mi to nevadilo. Bavilo mě dále objevovat autorčin svět, tentokrát očima úplně někoho jiného a přemýšlet, jak se ve finále osudy našich hrdinů propojí. Poutníci jsou zkrátka naprosto excelentní sci-fi série, která nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, a i když se k již přečteným knihám vracím velmi zřídka, u téhle tuším, že ji ještě někdy z knihovny vytáhnu.... celý text

Psí poslání 2013, W. Bruce Cameron

Tak tohle mi zlomilo srdce. A pak ho zase složilo. A pak ho zase rozbilo na milion kousků... Tahle knížka má všechno. Je zábavná, srdcervoucí a svým způsobem i poučná. Jednou vám budou cukat koutky nad tím, co to psisko zase vyvedlo, podruhé se budete snažit zadržet slzy. A věřte mi, že je nezadržíte. Kniha není psaná způsobem, jak si lidi myslí, že se psi budou chovat a jednat, ale tak, že máte opravdu pocit, že jste se alespoň na jeden den sami stali psem. Náš hlavní psí hrdina spoustě věcem nerozumí a jeho přemýšlení je mnohdy až hloupě jednoduché, ale vy si celou dobu říkáte, sakra, jo, takhle přesně by se můj pes taky zachoval. Film byl také skvělý, ale v mnoha ohledech úplně jiný. Nicméně obě zpracování jsou úžasná a každé má to své. Smekám před autorem svůj pomyslný klobouk za autentičnost a doporučuji všem, i když nejste majitelem psa a i když, jako já, preferujete spíše kočičí kamarády.... celý text

Sucho 2019, Neal Shusterman

Nebudu lhát, autorovi trochu nadržuju (protože prostě Shusterman), tudíž je to pět hvězdiček s maličko odřenýma ušima, ale rozhodně nemůžu říct, že by to bylo špatné. Po dočtení jsem byla trochu na rozpacích - jednak mě mrzelo, že je to jen standalone, myslím si, že z takového tématu by se dala vytřískat skvělá série (ale narážím na to, že jsem asi jediná tohoto názoru), a taky bych řekla, že mě dostatečně neuspokojil konec. Milovníci šťastných konců si tady rozhodně přijdou na své, ale mně se sem ten happyend prostě nehodil. Dle mého názoru by kniha ještě získala úplně jiný rozměr, kdyby se do toho autoři v závěru trošku víc opřeli a nebáli se zbavit důležitých postav. Vyřešení požáru mi taky přišlo trochu přitažené za vlasy, ale jak říkám, autorovi jsem schopná leccos odpustit... Nicméně, jak už jsme u Shustermana zvyklí, opět se mu podařilo vytvořit strhující dystopický/postapokalyptický příběh, který je navíc v tomto případě neskutečně aktuální, protože nedostatek vody je bohužel v dnešní době velmi reálná hrozba. Musím říct, že mi úplně nesedla hlavní hrdinka, občas mi přišla trochu hysterická, ale to by se asi vzhledem k situaci dalo odpustit. Co ale rozhodně postavám nelze upřít je lidskost. Každý vyrůstáme na odlišných místech s odlišnými lidmi kolem sebe a nikdo z nás není perfektní. Nad Keltonem zkraje kroutíte hlavou, ale jakmile se dostanete trošku pod pokličku, zjistíte, že to není špatný kluk, jen vyrůstal v rodině s netradičními zájmy. Celkově hodnotím pozitivně, knihu jsem dočetla včera večer a přes mírné rozpaky ze zakončení ve mně pořád rezonuje, což by skvělá kniha měla. Možná jsem čekala trošku větší nářez, ale žízeň jsem měla pořádnou. Těším se na další počin, ať už otce nebo syna Shustermanových.... celý text

Nyxia 2019, Scott Reintgen

Po přirovnávání k Hunger Games a po tom, co na mě tahle knížka vyskakovala naprosto všude, jsem čekala víc. O hodně víc. Nápad není špatný, i když už jsme samozřejmě knih s podobným námětem všichni četli spoustu, ale zpracování pokulhává. Styl psaní je takový jalový, hodně jednoduchý a ač mi je tohle často sympatičtější než knihy plné zdlouhavých popisů a nesmyslných metafor, tady mi to zkrátka nějak nesedlo. A hlavně na to, že to má být, jak udává obálka, "nadupaný thriller", mi přijde, že minimálně sto stran se v podstatě nic zásadního neděje. Také jsem tak trochu očekávala, že aspoň v části knihy už se podíváme na samotnou planetu, bohužel celých téměř čtyři sta stran se věnuje pouze výcviku na vesmírné lodi, potažmo později na vesmírné stanici. Největším problémem jsou ale postavy. Hlavní hrdina je nemastný neslaný, nemá žádné specifické rysy, to samé i jeho protivníci/společníci. Postavy jsou odlišeny pouze tím, že pocházejí z různých koutů světa a mají jinou barvu kůže, což je sice skvělé, ale nestačí to. Protože je tam postav poměrně hodně, ale žádná nemá dostatečně vystavěný charakter, je můžete snadno zaměnit a tím pádem vám až tak moc nezáleží na tom, co se s nimi stane, což je samozřejmě problém, pokud od knihy očekáváte, že vás vtáhne a vyvolá vás nějaké emoce. Jediný, koho jsem si celkem oblíbila a kdo byl dle mého názoru trošku plastičtější, byl Bilál. Jak už jsem zmiňovala výše, kniha má na můj vkus dost pomalý rozjezd, ale když se prokousáte přes prvních sto až sto padesát stran, získáte naději, že by to snad mohlo začít konečně pořádně šlapat. Dokonce si začínáte říkat, že to zas tak špatné zase není, že je to vlastně docela fajn oddechová četba, nicméně na konci dostanete studenou sprchu v podobě "romance", která mi byla záhadou a přišla mi jen jako další pomyslné odškrtnuté políčko na seznamu "co všechno musí obsahovat YA". Naprosto zbytečné, umělé a nepochopitelné. Abych jen nehanila, musím pochválit alespoň zpracování samotné knihy, protože je provedená velmi hezky, má pevnou vazbu, hezký přebal, pod ním obálku ve stejném provedení a všitou záložku. Co se týče obsahu, pár překlepů by se našlo, což většinou přejdu bez povšimnutí, ale skloňování slova "konzole" mi drásalo oči. To samozřejmě ale není chyba autora. Na závěr řeknu už jen to, že o thriller se rozhodně nejedná (a o nadupaný už vůbec ne) a přirovnání jako "Hunger Games ve vesmíru" a podobně jsou extrémně nadnesená. Uvidíme, co přinese druhý díl.... celý text

Válka hluku 2012, Patrick Ness

Tahle kniha byla tak emočně vyčerpávající, že mám pocit, jako bych ve válce bojovala s hlavními hrdiny. Poslední díl je rozehraný dobře, ale už se objevují nějaké mouchy, které mi požitek z knihy trochu kazily. Ač se zprvu zdály kapitoly z pohledu Sádráků jako dobrý nápad a oživení, po nějaké době už mě neskutečným způsobem otravovaly a vždy jsem se těšila, až si zase budu moci přečíst "normální" kapitoly z pohledu hlavních hrdinů, v tomto případě spíše Todda, protože Viola mi občas trošku lezla na nervy. Rozhodně netvrdím, že Todd se choval vždy správně, ale byla na něm výborně ukázána manipulace ze strany starosty Prentisse. Styl psaní je opět Ness jak ho známe, svižný, úsečný, šokující a nespisovný a zkrátka skvělý, akorát v tomto případě by možná neuškodilo, kdyby to autor trochu zkrátil. Jediná věc, která mě trochu mrzí, je ta, že jsem se vlastně mezi všemi těmi urputnými boji a krveprolitími nedozvěděla odpovědi na některé otázky, které se se mnou táhly po celou sérii. Proč mají muži a zvířata hluk, ale ženy ne? Co se doopravdy stalo s Toddovou matkou a ostatními ženami? Trošku jsem čekala, že když se vše točí okolo Toddova deníku, že se z něho dozvíme něco zásadního. Co se týče závěru samotné série, nevím, jestli se mám cítit uspokojená, že mi autor nesebral veškerou naději, nebo naštvaná, že nevím, co bylo dál. Nicméně oceňuji, že to není klasický happyend, protože sem by snad ani nešel.... celý text

Temný ráj 2011, Patrick Ness

Chtěla jsem si všechno nechat pěkně uležet a teprve potom se pustit do psaní recenze, takže už je to nějaká doba, co jsem knihu dočetla, ale stejně se pořád nemůžu rozhodnout, jestli to byl totální bizár, nebo jestli se mi to vlastně hrozně líbilo. Možná kus z obojího. Nicméně... Po lehce průměrném prvním dílu rozhodně zlepšení a za mě osobně je to i nejlepší díl z celé série. Děj bezprostředně navazuje na události prvního dílu, takže jsme ušetřeni zdlouhavého začátku a příběh šlape už od začátku, což velmi oceňuji, protože poslední dobou už mě vážně přestává bavit úvod do knihy o sto až sto padesáti stranách. Hrdinové se nám začínají pěkně formovat a ze dvou vystrašených a naivních puberťáků se stávají dospělí lidé, kteří musí činit rozhodnutí hodné generálů. Moc se mi líbilo, že ne vždycky se pod tíhou situace rozhodnou správně a že mají své mouchy, protože pořád jsou to jen lidé (podotýkám, že velmi mladí) a ty chyby zkrátka dělají, na což někteří autoři občas zapomínají. Co mě na téhle dystopii obzvlášť potěšilo, že si na něco temného jenom nehraje, ale že skutečně temná je. Teče tam krev, lidé vylétávají do povětří, objevuje se zde manipulace, mučení... Což, chápu, není asi styl každého, ale já to od podobných knih tak trochu očekávám. A další věc, která je naprosto geniální, je styl psaní. Je úsečný, rychlý, zbytečně si nehraje se slovíčky, ale předkládá všechno tak, jak to je, tím pádem je zde úplně neskutečná gradace, která vás napíná jako strunu a vy prostě v určitých chvílích nemůžete přestat číst. Hlavní záporák je napsán dobře, až ho někdy máte svým zvráceným způsobem rádi, jako by se vám taky dostal do hlavy. Na pět hvězd to nebylo, ale velmi slušné čtyři si kniha určitě zaslouží.... celý text

Město přeživších 2018, Thomas Thiemeyer

Vydání této série mi naprosto uniklo, což bude nejspíš dané špatnou propagací, o to větší jsem ale měla radost, když jsem ji objevila. Co mě obzvlášť potěšilo, že konečně nemáme ústřední hrdiny Američany, ale Evropany, dokonce naše sousedy. Trochu jsem se bála, že to na mě bude až moc dětské, ale nakonec převážila zvědavost a kladné komentáře lidí, kteří už dávno nejsou cílová skupina, a knihu jsem si i tak pořídila. Mé obavy se ale bohužel ukázaly jako pravdivé. Město přeživších je přesně ten typ knihy, u kterých si říkám, že už jsem na YA literaturu stará. Být mi tak kolem třinácti (a nemít v tomto žánru hodně načteno), možná bych byla nadšená, ale v mých dvaceti už mě bohužel příběh nevtáhl tak, jak by měl. Navíc se jedná spíš o takový úvod do série, kde se toho zprvu moc neděje (v podstatě většinu knihy), až k úplnému konci to teprve nabere nějaký spád. Jazyk je jednoduchý, takže to hezky odsýpá, ale to je tak všechno. Dalšímu dílu asi dám ještě šanci, protože jsem zvědavá, jak se to může vyvíjet dál, ale rozhodně už nebudu mít taková očekávání. Pokud sháníte příběh zasazený do postapokalyptického/dystopického světa, kde je taky celé spektrum postav, od počítačových géniů a šprtů, přes dámičky a "obyčejné" kluky po grázly, ale o trošku méně naivní, rozhodně doporučuji sérii Monument 14.... celý text

Milion světů s tebou 2019, Claudia Gray (p)

Ač nerada, musím konstatovat, že tahle série má bohužel sestupnou tendenci. První díl byl skvělý, druhý už měl pár mušek a třetí byl rozhodně nejméně vyvážený. Úvod zdlouhavý, vůbec jsem se nemohla začíst, střed super a plný akce a konec dle mého názoru odfláknutý. Autorka se něčím zabývá tři knihy a potom to odbyde a vyřeší během pár stran. Myslím, že by si série zasloužila propracovanější konec, protože potenciál tam bezesporu je. Paul je díl od dílu nesnesitelnější a vynecháme-li poručíka Markova, přijde mi, že mezi ústředním párem nefunguje absolutně žádná chemie. Neustálé vzdychání hlavní hrdinky nad tím, jak je Paul zničený a roztříštěný tomu taky zrovna nepomáhá. V tomto dílu bylo na můj vkus zkrátka "přepaulováno". Můj oblíbenec byl a bude Theo, ten má alespoň nějakou osobnost, což se o jeho sokovi říct nedá. Nebyl to rozhodně takový průšvih, jako asi teď vyplynulo z mého komentáře, byly pasáže, kdy jsem se nemohla odtrhnout, ale prostě jsem čekala velkolepější finále.... celý text

Star Wars - Ztracené hvězdy 2015, Claudia Gray (p)

Nejsem zrovna skalní fanoušek Star Wars, ale příběh jakéhosi Romea a Julie ve vesmíru mě zaujal, navíc jsem četla autorčinu sérii Ohnivák, která se zařadila mezi mé oblíbence, takže volba byla jasná. A neudělala jsem chybu. Příběh krásně plyne, líbí se mi, že sledujeme hlavní postavy už od dětství, takže jde krásně vidět, jak se jejich názory, osobnosti, ale i svět kolem nich postupně vyvíjí a mění, a jak se navzájem sami sobě oddalují a zase sbližují. Zarytým fanouškům asi příběh nepřinese žádné nové informace, ale je to takový hezký průřez celou Star Wars ságou i pro lidi, kteří se v tom až tak neorientují. Vlastně ani není podle mě potřeba ji znát, protože si příběh užijete i tak. I když vám postavy možná nepřirostou k srdci, budete chápat jejich pohnutky a proč dělají to, co dělají, což ne vždycky ve všech knihách funguje, romance je krásná, ale ne násilná a rozhodně to není čtení jen pro kluky. Za mě velké překvapení a doporučení.... celý text

Sága 2015, Brian K. Vaughan

Sága byla mým prvním setkáním s komiksem a musím říct, že to nebylo vůbec špatné. Na zadek jsem si z toho sice nesedla, stále mám větší požitek z klasické beletrie, ale bylo to takové příjemné zpestření. Kresbu nemůžu posoudit, protože, jak už jsem zmiňovala, nejsem pravidelným čtenářem komiksů, ale mému laickému oku to lahodilo, nepůsobilo to na mě vizuálně nepříjemně. Co se týče samotného příběhu, je to občas trochu bizarní až absurdní, ale několikrát jsem se přistihla, že se mi zvedají koutky. Pokud nejste příznivci vulgarit, nahoty a sexuálních scén a narážek v literatuře, tak bych se od toho asi držela dál, ale pokud vám tyto věci nevadí, hurá do toho. Nejsem si jistá, jestli se pustím do dalších dílů i vzhledem k tomu, kolik jich je a vzhledem k jejich ceně, ale přečtení rozhodně nelituji. Občas je fajn trošku vystoupit ze své komfortní zóny a rozšířit si obzory.... celý text

Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins

Sama sebou 2018, Jojo Moyes

Když jsem se dozvěděla, že něco tak uzavřeného jako Než jsem tě poznala bude mít pokračování, myslela jsem si, že to bude jen obyčejné ždímání peněz z příběhu, který měl zůstat tak, jak je, jak mají někteří autoři v dnešní době v oblibě. Samozřejmě mi to ale nedalo a pustila jsem se i do druhého dílu, u kterého jsem se nemohla zbavit pocitu, že je vlastně zbytečný, i když v podstatě nebylo co vytknout, takže jsem pochopitelně nemohla vynechat ani ten třetí a s Lou se (snad) již nadobro rozloučit. A, lidi, tohle bylo... prostě skvělé. Lou byla pořád stejně sympatická a ztřeštěná přesně tak, jak jsme si ji v prvním díle zamilovali, její rodina taktéž. Autorka má ten dar, že ač nás nezahrnuje nějakými sáhodlouhými popisy, umí vše popsat tak, abych si to dokázala představit a dokonale se vžít do děje. Konalo se dokonce i pár překvapení, které jsem vůbec nečekala (ehm, ehm, Eddie - a teď přemýšlím, jestli jsem nepopletla jméno), a tak se pro mě z naprosto zbytečné knihy stala nejlepší kniha série, která mě přinejmenším alespoň inspirovala dělat něco se svým vlastním životem.... celý text

Obsidio 2019, Amie Kaufman

Výjimečně se musím přidat k většině a konstatovat, že Obsidio je nejslabším článkem celé série. Už tak trochu tušíte, podle jakého schématu se příběh bude vyvíjet a znáte všechny pohnutky autorů, takže některé události a zvraty už nemají takový efekt jako v předchozích dílech. Většina postav mi také přijde dost černobílá a některé přepisy kamerových záznamů (a že jich je dost) byly mírně zdlouhavé, ale co si budeme povídat, stejně to všichni milujeme. Byla jsem moc ráda, že jsem se mohla opět shledat se svými oblíbenými hrdiny a sledovat, jak to všechno nakonec dopadne. Dialogy prostě baví, SPIRO je pořád stejně napřesdržku, ale stejně ho všichni žereme, mrtvých je opět požehnaně a o akci rozhodně není nouze. Jo, dostala jsem, co jsem chtěla. Těch pět hvězd je trošku protekčních, ale co už.... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Říkejte si, co chcete, ale Shusterman je prostě génius. Dle mého asi nejlepší autor YA vůbec a jeden z nejlepších autorů dnešní doby celkově. I když už byste si mohli myslet, že bylo všechno vymyšleno a zmíněno, vždycky přijde s něčím novým a osvěžujícím a hlavně (!) to má vždycky dost důležitý přesah a nepřebernou spoustu podnětů k zamyšlení nad světem i nad sebou samým. A ani Nimbus v tomto není výjimkou. Je originální, čtivý, přivede vás na spoustu myšlenek, ale zároveň to není takové to násilné filozofování, které ve finále vyzní úplně do prázdna. Nečekejte nějakou akcí nabitou sci-fi, spíš příjemně plynoucí příběh, od kterého se ale nebudete schopni odtrhnout, dokud nebudete u konce. Je to trošku bizár, ale Shusterman tohle prostě psát umí. Skvělé, skvělé, skvělé a pokud jste ještě od autora nic nečetli, tak byste to rozhodně měli napravit. Kdybych měla přece jen něco vytknout, občas mi tam trošičku skřípala logika, ale neviděla jsem důvod, proč se v tom nimrat. Podle ohlasů rychlejších čtenářů jsem taky na konci čekala trochu víc šokující zvrat, ale už z principu věci nemůžu dát tomuto autorovi méně než pět hvězd.... celý text

Wildcard: Divoká karta 2019, Marie Lu

Kniha má pomalejší rozjezd, ale když se přes něj prokoušete, tak už to šlape. Je to trochu nahoru a dolů, napínavé pasáže střídají ty méně záživné, některé jsou dost přitažené za vlasy, ale celkově jsou moje pocity převážně pozitivní. Líbilo se mi, že některé činy hlavních hrdinů, ať už byly jakkoliv ospravedlnitelné, nevyšuměly do ztracena, jak to v YA často bývá, ale postavy za ně musely nést odpovědnost, i přes to, že ten konec byl možná až moc idealistický. No, Warcross je prostě Warcross, ale Wildcard si určitou kvalitu stále drží.... celý text

Jenom lidé 2019, Sylvain Neuvel

Já se na to tak těšila! Má očekávání ale bohužel zůstala nenaplněna. Po akcí a zvraty nabitých předchozích dílech přichází naprostá absence děje, napětí a vlastně všeho, čím mě tato série uchvátila. Pochopila jsem, že epické mimozemské bitvy asi nebyly účelem, že šlo víc o skrytou myšlenku, že jsme si všichni rovni a tak podobně, ale filozofické úvahy bych přenechala jiným. Závěr totálně vycucaný z prstu, čekala jsem, že z toho autor vybruslí nějak lépe a smysluplněji. Ráda jsem se do tohoto světa vrátila, ale třetí díl je jasným důkazem, že v nejlepším se má skončit.... celý text

Kopie 2019, Lauren Oliver

Na rozdíl od ostatních čtenářů jsem byla uchvácena už prvním dílem, proto jsem nedočkavě vyhlížela vydání toho druhého a má očekávání byla obrovská. A řeknu vám jedno - Kopie nezklamala, dokonce mě bavila ještě víc než předchozí díl. Naleznete tu mnohem více napětí a akce a ani zdaleka to není tak předvídatelné jako Replika. Nevím, jestli je to mým momentálním psychickým rozpoložením, ale takové intenzivní pocity už jsem u knihy dlouho nezažila. Pokud holdujete knihám, které jsou na té depresivnější vlně, věřím, že budete stejně nadšení jako já. Z téhle knihy totiž pocity bezmoci, strachu a deprese úplně sálají. Taktéž pokud vám v prvním díle vadily opakující se pasáže (což není můj případ), tady už jich ani zdaleka není tolik, protože každá z hrdinek se většinou nachází úplně jinde. Moc se mi líbila proměna, kterou obě hrdinky prošly, obzvlášť ta Lyřina. A pokud máte rádi knihy, které mají přesah, věřím, že ho zde naleznete, protože je tu spousta otázek, které určitě stojí za zamyšlení. Jediná věc, která mě mrzí, je vědomí, že touto knihou se s mými oblíbenými hrdiny musím nadobro rozloučit a že se nedozvím, jak to s nimi bude dál, protože i když si ten konec hraje na happyend, úplně to tak není...... celý text

Prokletý princ 2017, Erin Watt

Tak tohle byl oproti prvnímu dílu docela sešup dolů. Mám takový pocit, že Royalové budou mít hodně sestupnou tendenci. Papírová princezna bavila, i když to samozřejmě musíte brát trochu s nadhledem, s druhým dílem už to ale tak slavné není. Pokud to budete brát opravdu jako nenáročnou oddechovku, pak asi budete spokojení, ale určitě bych si nedělala žádná očekávání. Děj plyne hodně pomalu, vlastně se v podstatě nic moc neděje, jen sledujeme celkem zásadní proměnu našeho hlavního protagonisty, který se (jak už se u tohoto typu knih dá očekávat) vlivem lásky mění z drsňáka a problémového teenagera na romantického prince, který by se pro svou vyvolenou rozkrájel. Chápu, že pro čtenářky je právě tenhle typ hrdiny atraktivní, ale tady ta změna byla až tak moc markantní, že jsem to Reedovi prostě nevěřila. Ty právní záležitosti taky trochu skřípou, ale nad tím zkrátka nesmíte moc přemýšlet. Nicméně konec mě samozřejmě zase překvapil a jsem zvědavá, co autorky vyvedou v dalším díle.... celý text

Pandemie 2018, A.G. Riddle

Jo, tohle byla kniha podle mého gusta. Trochu jsem se bála toho počtu stran a přiznávám, že kdyby se pár stránek vyškrtalo, asi by to úplně neuškodilo, ale nevadilo mi to. Ba naopak i přes svou tloušťku mě kniha stále udržovala v napětí. Zkraje je možná trochu složitější se zorientovat vzhledem k počtu postav, občas dost odborným popisům a odbočkám, které nejsou pro samotný příběh zas až tak důležité, ale když se po nějaké době dostanete do souvislostí, už to šlape jak hodinky. Nejvíc mě na tom bavila ta reálnost. Sám autor v úvodu zmiňuje, že spousta věcí je založena na reálných poznatcích, což je mi vždy sympatické. Kamenem úrazu je ale ta fantasmagorie, kterou autor předvedl ke konci. Nebýt jí, možná bych uvažovala i o pěti hvězdách.... celý text