Sarah11 přečtené 257

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Tohle bylo tak... divně krásně smutné. Když jsem přečetla prvních pár stránek, byla jsem trošku zmatená, protože jsem si myslela, že tohle bude pro mě jako pro hodně introvertního a stydlivého člověka to pravé ořechové, ale najednou se objevila dost svérázná (místy až otravná) hlavní hrdinka, o které jsem si myslela, že se s ní nikdy nemůžu skamarádit, ale čím víc se příběh rozvíjel a já se do něj dostávala hlouběji a hlouběji, Eleanor mi najednou začala přirůstat k srdci (a Raymond samozřejmě taky!) a nakonec se mi chtělo brečet a smát se současně. Neskutečně mile a citlivě napsáno, chce se to jen prokousat přes trošku utahanější konec a pak nebudete moct přestat. Co se týče samotného hodnocení, byla jsem u Eleanor docela na vážkách a rozhodovala jsem se mezi čtyřmi a pěti hvězdami, jelikož jsem četla lepší knihy, které ode mě dostaly plný počet hvězd, ale na druhou stranu jsem četla i mnohem horší, které dostaly hvězdy čtyři. Dala bych takových 4.5* - nebylo to žádné wow, ze kterého bych si sedla na zadek, ale zároveň mě to poměrně dost zasáhlo a určitě mi to bude ještě nějakou dobu ležet v hlavě.... celý text

Lov stínu 2018, AdriAnne Strickland

Poslední dobou přicházelo v rámci žánru YA sci-fi z prostředí vesmíru jedno zklamání za druhým (když samozřejmě vynecháme Illuminae), takže jsem se do knihy pouštěla trochu s obavami, ale zároveň i očekáváními. A jo, musím říct, že tohle se povedlo! Postavy se mi líbily, zajímavým elementem byl tak trochu tajemný Basra, jakožto zástupce genderfluid lidí (jo, musela jsem si vygooglit ten správný výraz, abych tady někoho nepobouřila, protože se v téhle genderové problematice moc nevyznám) a jeho vztah s Arjanem, ale i odvážná a odhodlaná Qole, která by pro své blízké udělala vše. Nápad se Stínem byl rozhodně poutavý a neotřelý, ale možná bych se o něm chtěla dozvědět trochu víc, třeba kde se vzal, jak vznikl a jaká je jeho přesná podstata. Tak snad v dalších dílech. Další věc, která je určitě pozitivem a která se v YA literatuře zas tak často nevidí, je absence milostného trojúhelníku, nebo ještě lépe několikaúhelníku. Musím se přiznat, že mně to v knihách zas až tak nevadí, ale rozhodně to byla příjemná změna. Taky se mi líbilo, že se tam nějaká romance ukazovala jen tak v náznacích a autoři zbytečně netlačili na pilu a nesnažili se z toho za každou cenu udělat druhého Romea a Julii. Jediné, co mi přišlo trochu přitažené za vlasy, bylo to, jak snadno si partička mladých lidí poradila s obrovskou přesilou nepřátel se speciálním výcvikem, a to dokonce několikrát, ale to už prostě k tomuhle žánru tak nějak patří. Korektura by ještě měla zapracovat na záměně mužského a ženského rodu - všimla jsem si, že docela často tam bylo sloveso v mužském rodě a mělo být v ženském a naopak. Jinak jsem ale více než spokojená a těším se na další díl/díly.... celý text

Renegáti 2018, Marissa Meyer

Pro mě teda spíše zklamání. Napsat knihu o pět set stranách tak, aby čtenář zůstal stále v napětí, je zkrátka velké sousto a autorce se to nepovedlo, bohužel. Pořád jsem si říkala, dobře, tak teď už se to snad pořádně rozjede, ale když už jsem byla někde za dvoustou stranou a stále se nic zásadního nedělo, pomalu jsem přestávala mít chuť číst dál a začínala jsem se neskutečným způsobem nudit. Kniha má bezpochyby skvělý námět, ale myslím si, že to šlo uchopit mnohem lépe. Přišlo mi to celé takové dětské, každému všechno jednoduše prošlo bez větších zádrhelů a o nějakém napětí taky nemůže být moc řeč. Asi bych ocenila větší reálnost. A méně nepodstatných popisů a zbytečných vycpávek! Přes to všechno musím říct, že ke konci si mě autorka po počátečních rozpacích opět získala, ale spíše u mě převažují ty negativní pocity. Konec jsem taky prohlédla poměrně brzy. No, uvidíme, co autorka vyvede s druhým dílem. Každopádně jsem docela ráda, že při dnešním trendu trilogií a "vícelogií" se autorka rozhodla jen pro dva díly.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Bez šance mě naprosto uhranulo a považuju to možná za nejlepší knihu, co jsem kdy četla. Když jsem se proto dozvěděla, že od autora vyjde další kniha, už jsem jen čekala na den, kdy si ji budu moct hodit do košíku a potom odpočítávala dny do jejího vydání. Má obrovská očekávání byla naplněna a opět jsem se usvědčila v tom, že Neal Shusterman je zkrátka Pan spisovatel a že si právoplatně zaslouží místo mezi mými největšími spisovatelskými oblíbenci. Tato kniha není jen nějaké klasické YA klišé, ale skrývá spoustu nádherných a zajímavých myšlenek, takže na ni určitě jen tak nezapomenete. Opravdu úžasné čtení, nemám co vytknout. Už se moc těším na další autorovy knihy a pevně doufám, že si u nás tahle série povede lépe než nešťastné Bez šance a že se možná autorova předchozí kniha prostřednictvím Smrtky dostane do většího povědomí a nakladatelství ještě zváží vydání dalších dílů.... celý text

Oheň 2016, Julianna Baggott

Mně to zase jako takový propadák nepřišlo, první díl je na tom dle mého názoru podstatně hůř. Vlastně by mě to i docela bavilo, nebýt kapitol z pohledu Partridge, které byly zdaleka nejnudnější a nepřinesly mi nic zajímavého ani nového a kterých bylo bohužel nejvíc. Postavy konečně trochu dospěly, už to nebylo maminka sem a maminka tam, což jsem vítala s nadšením, a začaly se nějakým způsobem vyvíjet. Moc se mi líbil vývoj Lydy, naopak Partridge, který byl jedním z mála, kteří mi v předchozích dílech tolik nelezli na nervy, mě vážně zklamal, ten jeho vývoj mi přišel trošku zvláštní po tom všem. A ten konec? Já bych pochopila, kdyby ho autorka nechala otevřený, pochopila bych, kdyby to nebyl happyend, protože tohle by snad ani happyendem skončit nemohlo, ale štve mě, že celou sérii o něco jde a celý poslední díl v podstatě čekáte na nějaké vyvrcholení, finální bitvu a autorka to prostě natahuje a natahuje a když konečně na onu finální bitvu dojde, tak to usekne v tom nejlepším. Za mě je bohužel celá série spíše zklamáním, čekala jsem více. Autorka určitě přinesla do této literatury zase něco nového, o tom není pochyb, ale příště už se na nálepku s nápisem "pro fanoušky Hunger Games" nachytat nenechám.... celý text

Splynutí 2015, Julianna Baggott

Po rozčarování z prvního dílu se mi do toho vůbec nechtělo. Po prvních pár kapitolách tento pocit přetrvával, ale když jsem se teď konečně prokousala až na konec, musím říct, že je určitě oproti prvnímu dílu vidět posun. Našlo se plno pasáží, které mě vážně bavily, ubylo momentů, nad kterými jsem musela kroutit očima (Nebo už jsem si zvykla?) i postavy dospěly, takže už jsem neměla každou chvíli chuť jim zakroutit krkem, ale stejně tam všech vyjmenovaných neduhů bylo na můj vkus až moc. Pokud sérii po prvním díle nevyhodíte z okna a dáte jí šanci, věřím, že v ní jde najít jistá krása, třeba i v takové té syrovosti, která se v YA knihách moc nevidí, ale za mě je to pořád spíše zklamání. A to ještě opomíjím taková typická klišé, například že hlavní hrdinka někam doběhne přesně na minutu, nebo že si jiný hrdina párkrát jako malý zkoušel létání na leteckém simulátoru a pak bez problému odpilotuje vzducholoď, kterou viděl poprvé v životě, tisíce kilometrů daleko přes oceán.... celý text

Tisíc kousků tebe 2017, Claudia Gray (p)

Sci-fi nadšence to asi příliš neohromí, ale pro romantické duše jako já je to jako dělané. Oceňuji neotřelý nápad (cestování časem už tu bylo milionkrát, ale cestování mezi dimenzemi?) a velmi sympatické postavy, které vám zaručeně přirostou k srdci. Neříkám, že to byla nejlepší knížka, kterou jsem kdy četla, v mnoha aspektech byla dost klišoidní a naivní, ale někdy (a obzvlášt před maturitou) je tohle přesně to, co potřebujete. Přečteno jedním dechem a už se nemůžu dočkat dalších dílů. Mám sice trochu obavy, protože kniha skončila happyendem a víceméně uzavřeně, ale doufám, že mě ani další díly nezklamou a získají si mě stejně jako tento. Navíc ty obálky, to je prostě skvost. P.S. Hodně mě zaujala ta poslední dimenze, nevadilo by mi si přečíst knihu odehrávající se v tomto mořském světě.... celý text

Jednou ano, dvakrát ne 2014, Cylin Busby

Nápad skvělý, zpracování ale pokulhává. Je mi jasné, že je to o klukovi, který leží připoutaný na lůžku, takže to asi nemůže být kdovíjak akční, ale já prostě čekala víc. Knížka je tenoučká, ale kdyby se ještě tak sto stran dalo pryč, pravděpodobně by to vůbec nevadilo. Bylo to tak ploché, že to ve mně nevyvolalo žádné emoce a na konci jsem tedy taky čekala větší wow. Jediné štěstí je, že mě kniha stála jen asi 60 korun.... celý text

Replika 2018, Lauren Oliver

Na Repliku už jsem byla natěšená od té doby, kdy jsem se dozvěděla, že u nás vyjde, jelikož jsem už od autorky několik knih četla a ještě mě nezklamala. Navíc ten nápad s otáčením knihy je prostě geniální a námět neotřelý. První obavy vyvstaly, když jsem na internetu zhlédla hodnocení šťastlivců, kteří se ke knize dostali dřív než já, protože to ve většině případů nebylo nic moc pozitivního. Jakmile jsem ale začala číst, obavy zmizely a já se najednou nemohla odtrhnout. Je pravda, že ten hlavní zvrat je neskutečně předvídatelný a dojde vám to v podstatě skoro po přečtení anotace nebo po prvních pár stranách, ale na můj zážitek z knihy to vliv nemělo. Postavy jsou sympatické, příběh hezky plyne a já se teda ani chvíli nenudila. O něco víc mě překvapivě bavil Gemmin příběh (čekala jsem, že to bude spíš naopak), ale jako celek to fungovalo skvěle. Asi nemám co vytknout, možná pár překlepů a na můj vkus časté opakování "byli od sebe několik decimetrů", ale to je naprosto zanedbatelné. Už aby byl další díl!... celý text

Čistý 2014, Julianna Baggott

Jedno slovo - divné. Vlastně jsem ještě asi nic divnějšího nečetla a mám z toho hodně rozporuplné pocity. Co rozhodně u této série oceňuji jsou obálky, které se na rozdíl od zahraničních opravdu povedly, naprosto originální nápad, svět a hrdinové, kteří nejsou ani zdaleka tak dokonalí a krásní, jak to v některých knihách bývá. Taky se mi hodně líbila taková ta syrovost, to, že vše bylo popisováno reálně a bez příkras, až mě to překvapilo vzhledem k tomu, že je to YA literatura. Negativních věcí jsem ale bohužel objevila mnohem víc než těch pozitivních. Jedním z největších problémů jsou hlavní hrdinové. Nevím, jak ostatní, ale já si prostě skoro žádného z nich nedokázala oblíbit. Jediný, komu jsem neměla každou chvíli chuť zakroutit krkem, byl Partridge a Lyda, která ale v knize bohužel vystupuje pouze okrajově. Pressia na mě, vzhledem k tomu, že je jí šestnáct, působila neskutečně dětinským dojmem (Partridge taky, ale ten mě aspoň tak neštval). Jako by to bylo psáno z pohledu desetiletého dítěte, ne téměř dospělého člověka. Vím, že v YA literatuře jsou hrdinové obvykle až nepřiměřeně vyspělí a v šestnácti letech jsou schopni vyvolat revoluci a svrhnout vládu jako by se nechumelilo, ale tohle byl zase extrém v tom opačném slova smyslu. Nehledě na to, že ta postava byla naprosto nesympatická a nesnesitelná a bylo jen málo okamžiků, kdy jsem s ní dokázala soucítit. Dalším kamenem úrazu byly některé dějové zvraty, které mi přišly naprosto nelogické. Hrozně často se mi stávalo, že se mi jeden úsek opravdu líbil a o pár stránek dál jsem jen kroutila hlavou a říkala si, co se to tam sakra právě děje. Dialogy také celé špatně. Poslední věc, kterou bych zmínila, je občasné prohazování jmen (např. v kapitole z pohledu Lydy se najednou objevuje Pressiino jméno), což je ale nejspíš dané překladem a což je úplně zanedbatelný problém vzhledem ke všem ostatním.... celý text

Gemina 2017, Amie Kaufman

Jestli jsem u Illuminae váhala ohledně hodnocení, tady na to rozhodně není prostor. Suverénních pět hvězd, a kdyby to šlo, neváhám a dám jich šest. Nejdříve jsem měla trochu obavy z hlavní hrdinky, ale naštěstí se srovnala a další vesmírný nášup mohl začít. A že toho bylo požehnaně. I přes tu až děsivou tloušťku jsem knihu zhltla za pár dní a musím říct, že pro mě bylo velmi těžké ji odložit a jít něco dělat, protože se stále něco dělo a stále bylo co objevovat. A opět... V této sérii nikdy nic není tak, jak se na první pohled zdá, o čemž jsem se, hlavně ke konci, několikrát přesvědčila. Jak už jsem psala u Illuminae, ze začátku jsem se obávala formy, kterou je tato série psaná a teď je mi až líto, že se zase na nějakou dobu budu muset uchýlit ke klasickým knihám, protože tohle je naprostý skvost a must have pro všechny milovníky sci-fi.... celý text

Illuminae 2016, Amie Kaufman

Okolo Illuminae jsem v knihkupectvích kroužila vážně dlouho, protože jak vizuální stránka, tak samozřejmě námět, který je naprosto skvělý, se mi hrozně líbily, jelikož co si budeme povídat, takové to čistokrevné sci-fi je (alespoň u nás) v YA literatuře docela nedostatkovým zbožím, ale zároveň jsem se bála zpracování a toho, že se v příběhu nezorientuji, protože jsem se s podobným formátem ještě nesetkala. Nakonec jsem to rozhodla risknout a udělala jsem dobře! Obavy opadly po prvních pár stranách a začala neskutečná vesmírná jízda, která ze začátku vypadá nevinně, ale postupně vám začíná tuhnout úsměv na rtech. Smála jsem se, měla jsem sevřený žaludek strachem o hlavní hrdiny, měla jsem chuť s knihou praštit a rozbrečet se... Kady a Ezru jsem si zamilovala hned od první chvíle. Byli správně praštění a sarkastičtí a nad jejich chaty jsem se nejednou zasmála. Cenzurované vulgarismy dodávají četbě ještě mnohem větší šmrnc a dělají knihu reálnější. Protože kdo by nějaké to sprosté slovo neutrousil, kdyby se dostal do takové situace? Vše je jak na horské dráze a o akci rozhodně není nouze. Jednu chvíli si myslíte, že bude vše v pořádku a vzápětí je vše jinak. A když už ztratíte veškerou naději a optimismus, vše se zase obrátí. Chápu, že někomu ten konec mohl zkazit celkový dojem, ale mé romantické duši to udělalo dobře. Původně jsem dala čtyři hvězdy, ale celý den mi to vrtalo hlavou a nakonec jsem musela ještě jednu hvězdu přidat, protože jsou knihy, které se mi vážně líbí, ale nemám po jejich dočtení takový intenzivní pocit, ale potom jsou knihy jako tato, které mi zkrátka pořád vrtají hlavou a kolikrát po jejich dočtení ani nemám chuť hned začínat něco dalšího, protože si chci uchovat ten pocit, který z knihy mám a ještě o ní pár dní popřemýšlet (a taky si dát dohromady svoji psychiku a nervy!). Jasně, mám svoje favority, kterým bych dala těch hvězdiček třeba deset, kdyby to šlo, a nebudu tvrdit, že Illuminae bylo úplně bez chybičky, ale přišlo mi vůči ostatním knihám zkrátka líto, že si těch pět hvězd pořád syslím jen pro ty moje vyvolené a nedám šanci i ostatním, a tak si říkám sakra, proč vlastně ne?... celý text

Vzdor 2014, Sarah Crossan

Rozhodně lepší než první díl. Bylo to mnohem temnější, uvěřitelnější, a i když nemůžu říct, že to nemělo své mouchy, vážně mě to bavilo. Konec mi přišel trochu uspěchaný, ale na druhou stranu jsem ráda, že z toho autorka neudělala trilogii. Příjemné počtení, ale už jsem četla i lepší dystopie. PS: Nepište sem prosím, kdo umře, kazíte tím ostatním dojem z knihy.... celý text

Dech 2013, Sarah Crossan

Tahle kniha neurazí, ani extra nenadchne. Pokud ale potřebujete něco trochu naivního, nad čím nemusíte moc přemýšlet, myslím, že je to dobrá volba. Vzhledem k tomu, že toho teď mám opravdu hodně a nemám náladu na složité knihy, jsem si ji užila, ale asi bych neočekávala nic světoborného. Oceňuji originální nápad a prostředí, ale jsem přesvědčená, že by se z toho dalo vyždímat mnohem víc a dát tomu větší šťávu.... celý text

Diabolik 2017, S. J. Kincaid

Vzhledem k tomu, jak všichni tuto knihu vychválili do nebes, jsem byla spíše zklamaná. Kniha má velmi zajímavý námět, krásný bohatý jazyk, skvěle promyšlený svět, ale něco mi tam prostě chybělo. Dle mého se nejméně do půl knihy v podstatě nic zásadního nestalo a ač svět, který autorka stvořila, je velmi zajímavý, nestačí to. Chce to nějakou akci, nějaký pořádný zvrat, který jsem tam bohužel nenašla. Konec byl ale oproti tomu opravdu skvělý, promyšlený a dotažený do posledního detailu, což se ne v každé knize povede. Vývoj Nemesis se mi taky moc líbil, nebylo to přehnané, ale naprosto nenucené a přirozené a zároveň se z ní nestala ubrečená romantička. Co se týče Tyruse, stále mi nějak neseděl jeho věk. V knize na mě, vzhledem k jeho přemýšlení a všem intrikám, které předvedl, působil spíš jako nejméně třicetiletý, ne devatenáctiletý. Vím, že v YA literatuře to takhle funguje, ale tady už mi to přišlo mírně přehnané. Sidonia mi naopak, vzhledem k jejímu postavení, přišla neskutečně naivní, ale nejspíše to tak bylo zamýšleno. Když to shrnu, čekala jsem víc, ale možná že jsem se jen nechala ovlivnit hodnocením ostatních a hodnotila bych lépe, kdybych neměla tak vysoká očekávání. Knihu ale rozhodně nezatracuji a určitě se pustím i do dalších dílů.... celý text

V pasti 2014, Julie Cross

Při čtení téhle knihy jsem se cítila jako na houpačce. Začátek, který se točil kolem výcviku, mě moc nebavil, ale pak se to celé rozjelo a nemohla jsem odlepit oči, dokud jsem nebyla u konce. Ke konci to ale zase bohužel autorka tak zkomplikovala, že už jsem se zkrátka ve všech těch skocích, paralelních světech a postavách v různých vydáních začala ztrácet takovým způsobem, že vlastně nechápu, co se vůbec v závěru stalo. Už k prvnímu dílu jsem psala, že se autorka moc nemaže s nějakým vysvětlováním toho, jak to vlastně všechno funguje, ale zatímco u jedničky se s tím dokážete docela snadno srovnat, tady už je to o poznání těžší a mně se to bohužel nejspíš nepovedlo, což mě mrzí, protože tato série pro mě byla velkým překvapením a byla jsem přesvědčená, že dám čtyři hvězdy. Postavy jsou sympatické, námět taky skvělý, ale na mě to prostě bylo až moc překombinované. Škoda, že u nás nevyjde třetí díl, abych si to vše mohla urovnat v hlavě, protože i přes to přese všechno se mi to jako celek moc líbilo.... celý text

Jeden z nás lže 2017, Karen M. McManus

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nečekala víc, vzhledem k tomu humbuku, který kolem této knihy vznikl, ale mám zkrátka slabost pro všechno ze středoškolského prostředí, proto jsem musela dát ještě o jednu hvězdu navíc. Kdyby to šlo, dala bych tři a půl hvězdy, ale tohle rozpětí mi prostě nestačí. Na úvod bych chtěla říct, že mi to rozhodně nepřišlo jako thriller, ale spíš taková milá teenagerská středoškolská oddechovka, takže úplně nevím, jestli bych to doporučila nějakému milovníkovi thillerů, nicméně to já nejsem, takže mi to nevadilo. Ze začátku mi taky dělalo trochu problém vyznat se v postavách, ale po několika stranách už jsem byla v obraze a všechny jsem si zamilovala. Není to sice nic, z čeho byste si sedli na zadek, myslím že to celé šlo uchopit trochu lépe a dát tomu větší šťávu, protože to plyne hodně pozvolným tempem s minimem akce, ale pár překvapivých odhalení tam bylo. Co se týče samotného vyvrcholení, musím říct, že mě to napadlo, ale ani tak mi to nezkazilo příjemný pocit ze čtení. Jak říkám, nejedná se o nějaký drsný thriller, který přetéká akcí, ale pokud máte rádi příběhy z tohoto prostředí, tak do toho klidně jděte.... celý text

A zrodí se píseň 2017, Samantha Shannon

Po předchozím dílu, ze kterého jsem byla nadšená, bohužel celkem zklamání. Nevím, jestli se na hodnocení také nepodepsalo moje rozpoložení, když jsem knihu četla, protože poslední dobou mi vůbec nezbývá čas na čtení a když už si nějaký najdu, nevydržím u toho dlouho, každopádně i tak je pro mě tento díl zatím jednoznačně nejslabší. Bylo to hrozně rozvleklé a přišlo mi, že se tři čtvrtě knihy v podstatě nic nedělo a když už, tak to zase strašně rychle ustalo, takže to ve mně nevyvolávalo takové napětí jako u ostatních dílů a všechno mi většinou bylo tak nějak jedno. Myslím si, že kdyby kniha byla o 100 stran kratší, nic by se nestalo. Nicméně ten zlom na konci, jak už jsme u autorky zvyklí, byl super, jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Kniha své kvality rozhodně má a je vidět, že autorka umí psát a má celý svět pěkně vymyšlený, ale bojím se, aby ostatní díly ještě víc nešly dolů s kvalitou. Necháme se překvapit.... celý text

Verum 2017, Courtney Cole

Dlouho jsem přemýšlela, co ke knize napsat a jak ji vůbec ohodnotit, protože si nejsem úplně jistá, jestli jsem ten konec pochopila správně (kdyžtak mi ohledně toho můžete napsat, budu moc ráda). Nicméně autorka má zvláštní dar, že i když se v jejích knihách v podstatě nic neděje a opakují se tam stejné situace, stejně vás to tak pohltí, že musíte číst dál a dál a nemůžete se odtrhnout. Ze začátku jsem měla trochu problém se zorientovat, jelikož druhý díl nezačíná přesně tam, kde skončil předchozí, ale stačilo pár stran a už jsem byla zase v obraze. Nebýt toho nešťastného konce, dala bych čtyři hvězdy, stejně jako prvnímu dílu, protože svoji depresivní atmosféru to bezpochyby mělo, ale bohužel to na mě bylo až moc zmatené a řekla bych, že mě to i zklamalo, protože to opakuje úplně stejný koncept jako předchozí díl. V Nocte to dokázalo šokovat, ale podruhé už to nezafungovalo.... celý text

Odveta 2017, Joelle Charbonneau

Univerzita výjimečných je pro mě bohužel obrovským zklamáním. Jelikož je přirovnávána k mým milovaným Hunger Games, čekala jsem pořádný nářez, který se ale nekonal. Postavy jsou ploché, takže jsem se přistihla, že mi bylo vlastně úplně jedno, když některá z nich umřela, hlavní hrdinka mi také moc k srdci nepřirostla, protože mi přišla až moc dokonalá a neuvěřitelná. Už první díl nebyl žádná hitparáda, ale připisovala jsem to tomu, že už mám načteno spoustu lepších knih podobného žánru a chtěla jsem jí dát šanci. Druhý díl byl pro mě ale naprostý propadák a Odveta se bohužel nesla ve stylu předchozího dílu. Většinu knihy se řešila akorát politika, která mě až tak moc nezajímala (ale chápu, že některým lidem se to může líbit) a samotná "revoluce", o kterou celou dobu v podstatě šlo, byla odfláknutá na posledních pár stranách a ještě to tak nějak vlastně nedávalo smysl (nebo aspoň já jsem to pravděpodobně nepochopila). Přišlo mi, že autorka chtěla vytvořit nějaký šokující zvrat v ději, ale nakonec to tak překombinovala, že to ve výsledku nedávalo smysl a pohřbilo to všechno, o co celou dobu šlo, navíc příběh neuměla vystavit tak, aby gradoval. V druhém a třetím dílu se v podstatě něco začalo dít až posledních pár stránek před koncem. Musím uznat, že ač příběh je podle mě o ničem, bylo to čtivé, ale to je tak všechno.... celý text