sika444 přečtené 778

Gargantua a Pantagruel 1968, François Rabelais

Kniha z nejpodivuhodnějších. Nejprve pohorší, naštve, vyvolá kroucení hlavou, zda je tam opravdu napsáno, co čtenář čte. Kdo v této fázi knihu neodloží, ale vytrvá, je bohatě odměněn zábavou, která asi nemá obdoby. Kolik vtipu, bizarností, absurdního humoru, surrealistických asociací, sprosťáren a hlubokých duchovních pravd je zde navršeno! A ve všem kraluje autor - vzdělaný, veselý, občas naštvaný, pohybující se v antické vzdělanosti a v současné vzdělanosti tak samozřejmě, až to vyvolává úžas. Kniha je natolik nepodobná čemukoli jinému, že se o ní špatně vypráví. Kdykoli se čtenář pokouší svým přátelům alespoň trošku zprostředkovat toto divuplné pojednání, vždy narazí na nechápavou reakci: A tohle je k něčemu? Tohle je klasické dílo? Tohle se dá číst? Inu, kdo nevstoupil do vody, nenaučí se nikdy plavat. "Tak se bavte, drahouškové, a vesele dočtěte ostatní k prospěchu těla a ke zdraví ledvin. Ale slyšte, oslí hlavy, hrom vás sper, zapomenete-li mi připít na zdraví; a já vám hned všechno oplatím." Proto dovolte, milí pijáci, připít mistru Františkovi: Ať mu je Hospodin milostiv! (Což nepochybně bude už jen za to, že tak důkladně rozvinul perikopu ze 2. kapitoly Janova evangelia. O ničem jiném - kromě trochy oplzlostí - totiž tento opus magnum není.)... celý text

Kto zabil Lajlu Al-Hájikovú? / Muži na slnku 1988, Gassán Kanafání

První próza "Niečo iné" je bravurně napsaná soudní záhada připomínající vzdáleně Dvanáct rozhněvaných mužů. To mistrovství, jak se před námi rozprostírá děj, zvraty a změny úhlu pohledu - klobouk dolů! A to pojednání o sexualitě! Skvělé. "Muži na slnku" - víc než smutné. Komentář píšu do českého překladu. Obě díla doporučuji - není to žádný palestinský aktivismus, jsou to mistrovsky napsané prózy.... celý text

Ráj 2023, Abdulrazak Gurnah

Dobře napsaný román, s mnoha rovinami, v němž na Júsufově příběhu poznáme o Tanzánii víc než v odborných publikacích (nicméně za skvělý a zasvěcený doslov Aleny Dvořákové jsem vděčný). S Júsufem se čtenář dobře ztotožní, jeho pasivita je vůči čtenáři vlastně milosrdná, aby zvládl pozvolnou gradaci děje (mistrovsky vystavěnou). Po dlouhé době jsem se na četbu vždy vyloženě těšil, protože svět Gurnahových hrdinů (reálný i myšlenkový) se mi stal blízkým. Vlastně tohoto zanzibarského spisovatele za toto dílo obdivuji, za suverénní a neexhibující způsob psaní - a těším se na ohlášený román Dozvuky.... celý text

Půlnoční pacient 1997, Egon Hostovský

Zmatky se špióny jako metafora zmatku v doktoru Malíkovi, ale i v samotných Spojených státech v době mccarthismu. U Hostovského po Nezvěstném úkrok stranou, který byl možná ve své době atraktivní , ale dnes už se zdá být poněkud vyčpělý.... celý text

Deník všedního smutku 1989, Mahmúd Darwíš

Silné autentické svědectví, které nám pomáhá pochopit, co se děje uvnitř palestinské komunity. Darwíš patřil ke druhé generaci Palestinců, která objevila teror jako jediný prostředek účinného boje proti okupantům. Sám ví, že to je zlo, ale neví si rady. Škoda, že nebyly vydány další jeho knihy, které prof. Kropáček přeložil. V Deníku všedního smutku jsou silná místa - reportáž z vraždění v Kafr Qásimu a pak ta intimní, v nichž odhaluje své pocity, ponížení a bezmoc. Silná a důležitá kniha, zvláště dnes, kdy palestinští teroristé přepadávají bezbranné Izraelce a Izrael bombarduje Pásmo Gazy a srovnává je se zemí.... celý text

Evangelická církev metodistická v Plzni v letech 1923 - 1989 2015, Dagmar Hudecová

Jasné, stručné, informačně bohaté.

Nezvěstný 1994, Egon Hostovský

Velmi pozoruhodná kniha. Především je opravdu dobře napsaná, člověk se nechce odtrhnout od čtení. Cenné je na ní to, že jako snad jediná kniha významného spisovatele literárně ztvárňuje události únorového převratu 1948. Jakkoli jsou některé postavy literární, je třeba vzít na vědomí, že autor byl svědkem toho, o čem píše. Jako zaměstnanec Ministerstva zahraničí znal poměry, které tam i na Ministerstvu vnitra panovaly. Jednotlivé postavy reprezentují celé vrstvy obyvatel. A čeho si obzvlášť cením - autor odhaluje, že postoje lidí k událostem byly výsledkem jejich mravní pevnosti nebo lability. Morálka nemá v žádné jiné podobné knize tolik místa jako zde. Borkova řeč k účastníkům "setkání demokratů" je přímo vzorová - ano, tady uhodil autor hřebíček na havičku.... celý text

Úkryt 1943, Egon Hostovský

Výborně napsaná novela, skvělá atmosféra, všechno je tam tak akorát. V mládí jsem četl Noc v Lisabonu od Remarquea a Hostovský mi připadá mnohem hlubší a autentičtější.... celý text

Cizinci hledají byt 1967, Egon Hostovský

Listy z vyhnanství - vyvolávají dojem, že byly psány v laciných hotelech, na lodi, v lisabonské hospodě. Autentičnost jednotlivých textů z nich dělá jedno z nejcennějších svědectví o útěku před Němci. Motivy domova vyrážení dech (pěšinka z dětství, závěrečná apoteóza krajiny). Někdy se zdá, jakoby byly texty nehotové, útržkovité, prolíná se v nich sen (nebo spíš halucinace) s realitou. Postavy jsou rozervané, nejasné, divné. Je to prostě mistrovské dílo. Sedmkrát v hlavní úloze - je kombinace psychologického a konspiračního románu. Zdá se mi, že autor je velmi patetický, jazyk příliš metaforický, květnatý, neprůhledný. Ale to je Hostovský. Ani postavy a syžet nejsou úplně zvládnuty - ke konci jakoby už už chtěl autor skončit, ale dvě postava ještě neuvedl. A přece to člověk musí číst, protože to je snad jediný český román z konce 30. let, který tematizuje politické události. Navíc jednotlivé postavy vždy někoho reprezentují, jsou více symbolické než reálné. A v tom je největší plus i mínus románu, protože číst jej je místy velmi obtížné. Cizinec hledá byt - dílo mistrovské, které nás postupně vede hlouběji a hlouběji, takže po jeho přečten jsme nuceni znovu promýšlet jednotlivé scény, postavy a prostředí. Kdo je vlastně doktor Marek? A kdo jsou ti, kteří jej u sebe nechávají bydlet? Co je předmětem Markova studia? Kdo je tajemná žena? A dítě? Otázky, otázky, otázky. Skvělé!... celý text

Židovské prameny raného křesťanství 2022, David Flusser

Podnětná kniha s mnoha zajímavými postřehy. Nový zákon jsme zvyklí číst z křesťanského pohledu, ale zde se prizmatem raně křesťanských spisů díváme na židovství. A to je pozoruhodné. Škoda, že poslední kapitola není obsáhlejší, ono rozštěpení prvních křesťanů by stálo za větší rozvedení.... celý text

Poslední přítel 2011, Tahar Ben Jelloun

Skvěle napsaná kniha, která se odehrává v pozoruhodném prostředí. Nápad vyprávět příběh přátelství nejprve z perspektivy jednoho, pak z perspektivy druhého z aktérů je skvělý. A je to zásah do černého. Kniha je psána svižně, úsporně, bez zbytečných odboček, které by nevedly k pochopení vztahu Mameda a Aliho. Hodně jsme se dozvěděli o Maroku, ale mnohem víc o sobě. A tady je četba: https://www.youtube.com/watch?v=xNY7MIgjMFk&ab_channel=NaHlubinuNET... celý text

Byli jsme tu vždycky 2022, Filip Titlbach

Jedinou nevýhodou této knihy je, že ji čtou ti, kteří většinu z toho, o čem pojednává, znají, zatímco ti, kteří by ji číst měli, protože jim informace chybí, ji nikdy do ruky nevezmou. Kniha je nabitá fakty, přičemž osobní tón působí na čtenářovy emoce. Působivá, chtěl bych ji dát přečíst mnoha lidem, jen se bojím, že platí první věta z tohoto komentáře.... celý text

Osamělí buřiči 1948, Egon Hostovský

Čtyři drobnější prózy, z nichž nejlepší je "Poslání", zvláště v partiích líčících klaustrofobní atmosféru exulantů.

Povídky IV 1954, Anton Pavlovič Čechov

Tato sbírka povídek otevírá povětšinou téma vnitřní pravdivosti života, řeší otázky související se sebeklamem a vnitřní nepoctivostí. Gusev - povídka či spíše črta o marnosti jednoho života (vlastně dvou, protože vedle Guseva je zde ještě Pavel Ivanyč). Smrt a vize mrtvoly nořící se do hlubin moře (a záhy sežrané žralokem) patří k tomu nejpřízračnějšímu, co Čechov napsal. Ženské - všichni se navzájem nenávidí a nejraději by se pozabíjeli. Rusko v kostce. Souboj - velmi zdařilý příběh života zbytečného člověka Lajevského, klamajícího sebe samého. Tento lenoch se a bezcharakterní člověk odhaluje svou špínu, svůj propad do lží a klamů. Proti němu stojí von Khoren, který má velmi blízko k fašismu. Jeho myšlenky na řešení společenských problémů našly naplnění za bolševismu. Evoluční pohled na společnost, která dospívá k totálnímu odlidštění. Souboj jako katarze. Geniální próza, doslova filmový scénář. Žena - další příběh naprosto marné a zbytečné existence zbytečného sebestředného člověka na pozadí ruského hladomoru. Zde sebepoznání vyústilo do rezignace. A pak je tu tragická postava ženy, které bylo souzeno po boku této bohaté nuly žít. Velká dáma - další portrét sebestředné, hloupé, afektované ženy, "umělecké duše" bez špetky talentu, která není schopna jakékoli autenticity. Finále ústí do rezignace. Ve vyhnanství - mistrovská miniatura, která nabízí dvojí přístup k životu na příkladu dvou trestanců na Sibiři. Semjon je dokonalý stoik, skeptik, s nímž pobývat musí člověka uvádět do šílenství. Tatar je opakem Semjonovým, miluje život, chce si užít, byť jen jedinou hodinu. Konfrontace těchto přístupů končí obrazem spokojeného Semjona a zoufalého Tatara, který od života ještě něco čeká. Jenomže v Rusku - a ve vyhnanství. Sousedé - další portrét člověka, který jedná jen na základě momentálních impulzů. Kdo vlastně je? Co si opravdu myslí? Má nějaké mravní zásady? Co si tento Petr Michajlyč vlastně myslí o úletu své sestry Ziny, která se spustila se ženatým sousedem? On sám ro neví. Pavilon číslo 6 - jedna z klíčových Čechovových próz. Další marný člověk, který neumí pracovat, zato dokáže filosofovat. Stačí však, když mu duševně chorý Ivan Dmitrič trochu posvítí na jeho stoicismus, a jeho vnitřní svět se začne drolit. Smrt doktora Andreje Jefimyče je jediným východiskem. Inu, moc radostné čtení to není. Strach - jakási črta, introspekce mravně nezakotveného člověka, který jedná jen na základě svých momentálních impulzů. Čechov jde ve svých prózách opravdu hluboko, provádí nemilosrdnou analýzu "moderního člověka" (80. let 19. století), tedy člověka, který ztratil zakotvení ve víře (náboženství je maximálně zdrojem jakýchsi sentimentů a emocí) a podléhá naprostému mravnímu relativismu. Je líný, neumí a nechce pracovat, klame sebe samého, chlastá a zadlužuje se a především je zapouzdřený sám do sebe. Tak takové Rusko muselo prodělat revoluci a vlastně celý ten marasmus 20. století. A totéž Rusko dnes bojuje proti Ukrajině. Literárně, umělecky je to dokonalé.... celý text

Záhadné povídky 1990, Ivan Sergejevič Turgeněv

Literárně velmi dobře napsané prózy s mnoha pozoruhodnými místy. Nicméně v kontextu ruské literatury je tam jaksi málo poznání člověka jako takového. Jako by napodoboval Poea, jenž to bylo desítky let po Poeovi. Nicméně Turgeněv je natolik dobrý spisovatel, že i skutečnost, že nezvládá hlubší psychologický ponor, nepřipraví čtenáře o zážitek. Jen se to nesmí číst třeba po Čechovovi.... celý text

Deníky Jiřího Ortena 1958, Jiří Orten (p)

Jako se básník loučil se svými jednotlivými knihami, tak se dnes loučím s jeho deníky. K básním se však budu stále vracet. Nelze komentovat takovou knihu, stejně jako nelze rozumně psát o poezii. Celek je působivý, protože stránky Modré, Žíhané a Červené knihy nás provázejí Ortenovým zráním, jeho lidskou i literární pubertou a ranou dospělostí. O to překvapivější je množství zralých básní, jež se objevují už v Žíhané knize. Elegie jsou vrcholem básníkova díla, což si uvědomoval on sám. Lyrický deník jeho lásky je největší inspirační zdroj, což si opět s bolestí uvědomoval sám Orten. Doporučuji.... celý text

Héró a Léandros 1946, Musaios

Krásná báseň, "poslední růže ve vadnoucí zahradě řecké poezie". Oba předchozí komentáře vystihují i mé dojmy. Překlad Julie Novákové je skvělý. "Smrti los nad Lásku silnější je."... celý text

Povídky III 1954, Anton Pavlovič Čechov

Nejlepší povídky tohoto svazku patří k opravdovým klenotům svým ponorem do hlubin lidské duše, do psychiky, emocí, pocitů, vztahů. Mimořádně silný cit pro přírodu. Dokonalost. Komentuji jen výběrově: Starý dům - totální deprese. Starý dům se musí zbořit, protože je příliš zchátralý. Ale co s osudy lidí, jež zde žili? Studená krev - Kupec Malachin se synem Jašou vezou do Moskvy voly na prodej. Úplatky, šlendrián, chlast. Polibek - prvotřídní psychologická studie až maupassantovské hloubky. Dokonalost je nejen ve schopnosti přiblížit vnitřní svět hrdiny, ale i v popisu krajiny, vůní, barev, teploty, světla a tmy - to vše dohromady tvoří jedinečný celek. Vyprávění paní N.N. - skvostná miniatura zachycující, co je a co není důležité. A že šanci milovat lze propást... Bez nadpisu - anekdota o svůdnosti hlasu převorova... Spát, jen spát - brilantně napsaná povídka pojednávající o nezbytnosti spánku. Step - patří k vrcholům literárního mistrovství. Atmosféra stepi propojená s lidskou duší - naprosto dokonalé. Portréty jednotlivých postav jsou skvěle vykreslené několika slovy a situacemi. Příchod zamilovaného mladíka ze stepi a vliv, jaký měla jeho přítomnost na povrchního Dymova, je vylíčen velmi působivě. Jazyk je tak dobrý, že se až nechce číst dál, aby se to nerozplynulo. Nepříjemnost - velmi povedený portrét člověka vyhořelého. Vnitřní svět mistrovsky charakterizován, chápeme velmi dobře, co nebohý doktor prožívá, a proč dělá a říká, co nechce. Jmeniny - tíživá atmosféra a hluboký psychologický ponor do stavu těhotné mladé ženy i jejího manžela. Masky, předstírání, neschopnost být pravdivý. Závěrečná slova Petra Dymitriče, poprvé autentická a upřímná, ovšem pronesená pozdě: "Proč jsme jen neopatrovali naše dítě?" Kněžna - absolutně dokonalá studie sebeklamu. Neschopnost přijmout pravdu o sobě je charakterová vada. Nudná historie - introspekce do prožívání váženého profesora, jehož život se chýlí ke konci. Nemilosrdná analýza sebe, svých pocitů, myšlenek, ale i lidí okolo. Vše, co mělo dosud váhu, se stává zbytečným. Chybí smysl života, přesah. "Přemýšlím, dlouho přemýšlím, ale nic už nemohu vymyslet. A kdybych sebevíce přemýšlel a kdyby se mé myšlenky rozbíhaly všemi směry, vím jasně, že v mých přáních chybí cosi podstatného, cosi velmi důležitého. V mém vášnivém zaujetí pro vědu, v mé touze po životě, v tomto sedění na cizí posteli i v úsilí poznat sebe sama, ve všech myšlenkách, citech i pojmech, které si o všem vytvářím, chybí cosi obecného, co by všechno spojovalo v jeden celek. Každý cit a každá myšlenka žije ve mně odděleně a ve všem tom, co soudím o vědě, o divadle, o literatuře i o žácích, ve všech obrazech, které si kreslí má obrazotvornost, ani nejdovednější analytik by nenašel to, čemu se říká obecná idea nebo Bůh živého člověka. A když toto není, nic není."... celý text

Epičnost a naivita Holečkových "Našich" 1992, Přemysl Blažíček

Skvělá studie odhalující hloubku záběru Josefa Holečka. Pojednání o naivitě i o epičnosti sama o sobě jsou skvělá. A vyústění do myšlenky týkající se respektu (a to i k přírodě) je skvělé.... celý text

Naši. Kniha desátá 1930, Josef Holeček

Je obdivuhodné, že Holeček, jsa stár a vědom si neukončenosti jednotlivých linií Našich, rozvíjí v tomto posledním díle nové děje, uvádí na scénu nové postavy (hraběte Vojtu), odbíhá k vyprávění o Agnii. A kníže Egon znovu strojí úklady, nejen proti Kojanovi, ale proti Stožicím jako obci. Opět se zde objevuje kněžna Ada, hloupá, ba pitomá, se svými uměleckými fantasmagoriemi. Škoda, že už ji autor neodsunul do starého železa. A zase zde je protivný Kazbunda, jemuž - světe div se - kníže naslouchá. Inu, je mrzuté, že spisovatel neměl větší vnitřní kázeň, s níž by rozehrané děje uzavřel a knihu dokončil neopakuje se. Celek je úctyhodný a četba Našich je jistě velkým zážitkem, jehož není třeba se bát, byť musím přiznat, že jsem některé pasáže přeskakoval, nemaje trpělivost stále znovu naslouchat nějakým eschatologickým projektům Pintířovým či Kavanovým. Jako dodatek k nejdelšímu českému románu doporučuji Blažíčkovu studii Epičnost a naivita Holečkových "Našich". https://www.databazeknih.cz/knihy/epicnost-a-naivita-holeckovych-nasich-114390... celý text