Simuše přečtené 88

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Svět podle Garpa 2005, John Irving

Pěna dní 2011, Boris Vian

Odcházení 2007, Václav Havel

Mechanický pomeranč 2005, Anthony Burgess

Sofiin svět 2006, Jostein Gaarder

Petrolejové lampy 2013, Jaroslav Havlíček

Norské dřevo 2002, Haruki Murakami

Citlivý a zároveň drsný román nejaponského autora... Kdyby postavy neměly japonská jména, nežily v japonských městech a nejedly pokrmy s japonskými názvy, dal by se tento melancholický příběh "našroubovat" na jakoukoli metropoli na světě. O Naoččině osudu se dozvídáme už po pár úvodních stránkách, což Norskému dřevu vdechuje onu nenucenost a "nedramatičnost", která však skvěle podtrhuje celou atmosféru knihy. Příběh se jako temná voda líně valí a nezadržitelně spěje k tragickému konci. V té "temné vodě" ale přesto narazíme na zdánlivě neslučitelné prvky, jako je cynismus úderné Midori, nespoutaný život rozporuplného Nagasawi, či spořádanost outsidera Extréma. To vše nám je předáno skrz hloubavého a vnímavého Tórua Watanabe, nešťastně zamilovaného do krásné Naoko. Sexualita, popisována autorem štědře a bez rozpaků, je přirozeně vetkána do vláken románu a tvoří s ním harmonický celek. Norwegian Wood od Beatles jemně črtá kulisu a pomáhá navodit tu správnou atmosféru.... celý text

Tramvaj do stanice Touha / Kočka na rozpálené plechové střeše / Noc s leguánem 2003, Tennessee Williams (p)

Osudná vejce / Psí srdce 1990, Michail Bulgakov

Višňový sad 2005, Anton Pavlovič Čechov

A uzřela oslice anděla 1995, Nick Cave

Noc na Karlštejně 2007, Jaroslav Vrchlický (p)

Farma zvířat / Animal Farm 2008, George Orwell (p)

Kdo chytá v žitě 2010, J. D. Salinger (p)

Bylo mi řečeno, že Kdo chytá v žitě je nejvíce ovlivňující kniha vůbec. S tímto předsudkem sem se pustila do čtení. A očekávala sem opravdu silný zážitek - proč by jinak měla někoho inspirovat k vraždě Johna Lennona, že? Stalo se ale něco úplně jiného. Nezasáhla mě jak sem čekala, ale přeci se mi líbila. Já vám to ani nedokážu pojmenovat, ale v té knížce je přeci jenom něco, s čím sem se ještě v žádné jiné knížce nesetkala. Chtěla bych Holdona Caulfielda potkat a popovídat si s ním. Ke konci jako bych cítila, že musí přijít nějaký spád. Třeba že Holdon spáchá sebevraždu nebo že se (nedej Bože) stane něco Pheabulce. Jenže to by pak zase knížka přišla o to kouzlo prostoty a přirozenosti. Dokážu si představit, že až se s ní za pár let opět setkám, najdu v ní zase něco jiného.... celý text

Pád domu Usherů 2001, Edgar Allan Poe

Krátké a přitom obsáhlé. Pád domu Usherů v sobě ukrývá dávky tajemnosti, strachu a pochmurnosti v dokonale odměřeném množství tak, že výslený dojem tvoří decentní i když působivou hororovou atmosféru, které vdechl život sám Edgar Allan Poe.... celý text

Černý kocour a jiné hororové povídky 2007, Edgar Allan Poe

Tři vrcholová díla od romantického velikána a mistra svého oboru. Co dodat? Snad jen, že ilustrace od Scafatiho velmi mile překvapily.

Saturnin 1990, Zdeněk Jirotka

Krysař 1997, Viktor Dyk

Jméno růže 2007, Umberto Eco

Když se mi dostala do ruky kniha Jméno růže byla sem nadšená z témat, která kombinuje. Teologie a detektivka! Ještě sem netušila, jak těžké čtení mě čeká a už po pár stránkách sem vzdala úsilí všechno pochopit. Vilém je postavou, která jako by ani nebyla ze stejné doby jako zbytek opatství. Díky jeho moderním názorům a inteligenci si ho čtenář hned oblíbí a vkládá v něj všechny své naděje. Musím se přiznat, že vrah mi zůstal skryt až do vrcholného odhalení. Konec je skvělá tečka za celým příběhem, nejlepší jaký bych si ani nedokázala představit.;) Oceňuji mapu opatství a Budovy - knihovny. Pro čtenáře jako sem já to není knížka na jedno přečtení, budu si ji muset přečíst znovu a vstřebat to, co mi prve uniklo.I tak (stejně jako Vilém, který neuměl arabsky, ale dokázal arabštinu rozpoznat) si i já uvědomuju, že Jméno růže je neobyčejně hluboké dílo, které mě zase posunulo o krok dál. "Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus. "... celý text