slawa.cap přečtené 483

Rouhání 2009, Douglas Preston

Poslouchal jsem jako audioknihu. Ze začátku jsme měl pocit že se Preston snaží ze sebe udělat druhého Dana Browna. Závěr na celý příběh ale vrhl jiné světlo a pak zase ještě jiné... Víc než hlavní příběh mně zajímal Wymanův osobních život, celou dobu jsem mu neuvěřitelně fandil a i když to vypadalo nadějně dopadlo to jako vždycky. Trochu mi nešlo na rozum jak je možné odpojit veškeré zabezpečení a v útoku na základnu bylo tuze moc náhod a nějak moc odborníků. Stejně tak Bia jako jediný inteligentní policajt udělal řadu značně neinteligentních rozhodnutí. Asi zkusím ještě další díl, ale tento mně celkem zklamal. Rozhodně je to slabší než Údolí tyranosaura.... celý text

Rosemary a její syn 1997, Ira Levin

Poslouchal jsem jako audioknihu. Levin je hajzl, prostě to tak je, vždy když dá postavě naději, tak ji hned na to, o to víc zraní. A čtenáře vlastně taky. Druhý díl není o nic horší než ten první, je tu víc naděje a radosti, míň paranoie - nebo spíš paranoia je tu cítit trochu jinak. Všechno vypadá že Rosemary bude mít konečně v životě štěstí, ale jak říkám Levin je hajzl. Příběh je možná trochu průhlednější. Od prvního okamžiku mi bylo jasné, že Judy lže, zradí, nebo zemře. Stejně tak Andy a Joe. Trochu mě zarazil ten incest a pak zase že to nakonec nedotáhli o konce. A konec je vlastně happy end a mně naprosto vyhovuje. Lepší než kdyby kniha končila koncem světa. Kromě toho že je Levin hajzl musel být i věštec, protože v knížce naráží na několik současných témat. Dvě pro mně při poslechu nejokatější: Většina národa jde slepě za jedním vůdcem který tvrdí že není politik. A taky se mu říká Andy :D A to druhé má stejnou barvu jako svíčky... Jak to mohl před více než dvaceti lety vědět? PS: rozluštil jste někdo "Poklad oken"?... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Poslouchal jsem jako audioknihu. Tohle že má být to epické fantasy na které všichni pějí chvály a kdekdo se ním ohání. Nevím, ale rozhodně jsem čekal víc. Tohle by mohla být pěkná pohádka, trochu jako Fantaghiro. Možná úvod do světa, podobně jako třeba Hobit, ale jako samostojící fantasy román to úplně top není. Celé je to takové trochu bláhové, na tu spoustu neštěstí málo negativní. A na tu spoustu špíny kolem nějak moc čisté. Většina postav je tu jen k tomu aby je někdo zabil, hned potom co si k nim člověk vytvoří nějaký vztah. Anastásie, Varney, nakonec vlastně i Carabas a Hunter. Charakter postav je tak nějak převrácený. Ani černobílý, spíš prostě nějak zvrácený. Dvířka - kladná postava, bez rozpaků zničí Dickovi život a pak ho ještě seřve když udělá jedinou možnou věc, která mu zbývá. Carabas - podvodník, ale klidně obětuje život a i několikrát zachrání Dicka, proti kterému vlastně stále protestuje. Bailey - na obchodníka toho nakonec udělá a říká nějak moc zadarmo. Croup a Vandemar - vzhledem ke svému povolání a ostatnímu chování jsou nějak moc čestní a zásadoví. A rozhodně jsou to nejzajímavější na knize. Možná dám ještě někdy Gaimanovi šanci, ale tímhle u mně dost pohořel. Nebylo to úplně špatné, ale mých očekávání ani zdaleka nedostál.... celý text

Jmenuju se Ozzy 2011, Ozzy Osbourne

Poslouchal jsem jako audioknihu. Na tohle jsem se opravdu těšil, memoáry člověka, který se chlubí tím že si velkou část svého života vlastně ani nepamatuje :) I přesto je kniha pěkně ucelená a vlastně jí ani nic nechybí. Nejsem zrovna Ozzyho fanda, pro rock toho udělal neuvěřitelně moc, ale jeho zpěv je takovej ubrečenej. Ale jako s člověkem s ním musí být neuvěřitelná sranda. První půlka knihy taky tak působí, spousta vetšinou veselých příhod. Druhá půlka už popisuje peklo kterým se musel prokousat a to značná část nebyla ani způsobena jeho vinou. Ale i z toho si kolikrát dokáže udělat srandu. Při poslechu mi došlo že Ozzy asi není žádnej velkej myslitel, ale asi bude hodně vřelej člověk, co na tom že mluví jak dlaždič. Za něj trochu doufám, že si to přečetla jeho první žena, protože tahle kniha je vlastně i omluvou za to jak se k ní choval. A s tím Lemmym se hodně zmýlil. O to podivuhodnější je to co jeho tělo muselo vydržet a Keithovo asi ještě o fous víc.... celý text

Byl jsem při tom 1995, Jerzy Kosiński

Poslouchal jsem jako audioknihu. A ze začátku mi to přišlo jako hrozná debilovina. Příběh v hlavní roli s retardem, který ani neví jak se jmenuje. Na tom by nic nebylo, ale ta první kapitola prostě šumí do ztracena. Humor tu je, ale vtipný mi vůbec nepřišel. Pak se do děje vloží EE a vše se sveze na vlně nedorozumění a nepochopení a začne to na čem z většiny staví. A kniha začne být zábavná. Veškeré vtipy jsou postaveny na krátkozrakosti okolí a Příhodově snaze všem vyhovět. Jen mi to celé přišlo neukončené.... celý text

Zločin na Zlenicích hradě L.P. 1318 2012, Radovan Šimáček

Poslouchal jsem jako audioknihu. Očekával jsme ryze historickou fikci ona to nakonec byla téměř dějepisná lekce. A opět jsem zjistil, že mám drobné (někdy nejen drobné) nedostatky v učivu dějepravy. Vraha jsem samozřejmě odhadl hned v začátku abych následně doznal že jsem se zcela mýlil a místo prosté vraždy to byl komplot. Vrazi se ještě několikrát prostřídaly, aby padlo podezření opět na toho prvního a tak dokola. Vyšetřovatelé zastiňují navzájem jeden druhého a když si o Oldřichovi začnu myslet že je nesvéprávný tupec na nevhodném místě okamžitě překoná sebelepší Petrův odhad a vyškolí ho jako malého žáčka. Není žádný Sherlock Holmes, jen obyčejní vyšetřovatelé s normálním úsudkem. Stejně tak tu nejsou žádní geniální vrazi, jen jeden odvážný plán, kterému zlomí vaz jen zbrklost arcipadoucha. Narozdíl od trudoše oceňuji archaický sloh, který mi u Vondroušky trochu chybí. Tady pěkně dokresluje atmosféru.... celý text

Stalker 2010, Arkadij Strugackij

Poslouchal jsem jako audioknihu. Myslel jsem že kniha je tak z roku 2010 a během příběhu jsem se divil že stalkeři nepoužívají vysílačky, nebo mimo pásmo mobily. Dalo mi to smysl až jsem se podíval kdy kniha vznikla. Zmýlil jsem se o 40 let :) Kniha nestárne, jak píšu, téměř se nedá odhadnout doba vzniku. Příběh je neuvěřitelně poutavý a, pro mně, bez větších logických chyb. Jediné co se mi nelíbilo byly velké časové skoky v ději. A závěr, pochopil jsem proč na to Rod kývl, ale nakonec se zachoval jako bezcharakterní zmrd a nakonec si asi nepřál ani to proč tam šel. Navíc Mrchožroutovi způsobil to proč ke kouli vlastně sám šel.... celý text

Zlá doba pro draky 2010, Sergej Lukjaněnko

Knihu jsem začal číst a bylo to fajn. Viktorova linka mi přišla vtipná, svěží a záhadná. Jenže pak přišel střih na Rétora a s ním šeď, nuda a zmatek. Tak se to střídalo. Pak se do děje vložila flundra Loi, zábavná, vzrušující a smilná, a k Rétorovu zmatku se přidala Sandra, smilná a vtipně obhroublá. Bohužel obě nezvládly pokrýt ta Rétorova negativa. Navíc se pak přidala snová linka a sní Obžera a to tomu taky moc nepomohlo. Kniha mě celkem bavila, ale když přišla kapitola na Rétora, tak jsme ji odložil a klidně se k ní týden nevrátil. Došlo to tak daleko že jsem, asi ve třetině, čtečce nakázal ať mi ji přečte do sluchátek. A tehdy jsem objevil hlavní charakteristiku autorů: pomlčka je rozhodně nejpoužívanější znak v knize. Příběh jsem nedokázal uchopit a ač jsem tušil minulost postav, ani po konci knihy jsem to všechno nepochopil. Navíc ten Rétor mně opravdu sral. A několikrát se v jednom odstavci o Rétorovi mluvilo jako o Viktorovi a obráceně (nevím jestli to byl zmatek v překladu nebo u autora). Kdyby se s děje vyškrtla postava Rétora a celkově se ubralo na důležitosti klanů živlů hodnotil bych určitě líp. Myšlenka je dobrá, Viktorova zápletka zajímavá. Počínání Tael záhadné a člověk pomalu zjišťuje důvody konání všech postav, jen u Tael je to až skoro do konce dobře skryté. Podle překladatele je toto Perumovova nejlepší kniha. Stejně ji vychvaluje i v případě Lukjaněnka. Vždycky mně zajímalo jak tyto spolupráce autorů probíhají (a v některých případech si je jen s těží dokážu představit), ale myslím, že v tomto případě byla nějaká spolupráce spíš na škodu. Od Lukjaněnka toho mám v plánu víc, ale nevím jestli se k tomu odhodlám. Od Perumova toho pro mně už moc nezbývá a asi to oželím. A medailonek na závěr byl opravdu výživný. Marně přemýšlím jestli jsem se s tak obsáhlým už někdy setkal.... celý text

Čtyři klíče: Velká vlaková loupež 1992, Michael Crichton

Poslouchal jsem jako audioknihu. Po knize jsem sáhl hlavně kvůli autorovi, nahrál jsem si ji hned po poslechu Jurského parku. Jako obvykle jsem si nečetl anotaci a myslel jsem že je to příběh o jiné vlakové loupeži. Stejně tak jsem si myslel že to bude spíše románový příběh, ale nakonec to byla hlavně rekonstrukce s možná domýšlenými pasážemi. Po prvotním překvapení se mi kniha zalíbila, je to pěkná exkurze do viktoriánské Anglie. Dozvěděl jsem se spoustu neužitečných informací o kasařství a jemu blízkých disciplínách. Stejně tak jsem se přiučil dobovému slangu a osvětlil si některé výrazy které sice znám ale pořádně jsem jim nerozuměl.... celý text

Jak neuloupit smaragd 1984, Donald E. Westlake

Poslouchal jsem jako audioknihu. Stejně úžasné jako Jak nevyloupit banku, i když možné ne tak komplexní. Vlastně přesně zrcadlový příběh. Nikým nezapříčená řada nezdarů. Až jsem měl pocit, že se někde za rohem musí schovávat Harry Künde. S Dortmunderem jsem určitě ještě neskončil :)... celý text

Fiorella a hřbitov upírů 2012, Vlastimil Vondruška

Poslouchal jsem jako audioknihu. Přišlo mi to lepší než předchozí díl. Ten rozhodně nebyl špatný, ale tento byl více ucelený a bez nudných pasáží. Vyšetřovatelé se nám trochu rozrostli, což bylo naznačeno v minulém díle. Vztahy se trochu pozměnily, což jsem očekával už od prvního dílu. Podstatně se rozšířily lokace. A obměnil ancábl dospělých, což je asi jediná vada na kráse. Chyběli mi tu rodiče a rychtář. A vlastně ještě jedna vada, na rozdíl od bratrstva jsem pachatele uhodl mnohem, mnohem dřív a trochu nedokážu pochopit co jim ta dlouho trvalo. Příběh byl čím dál temnější a v druhé polovině vyloženě depresivní až beznadějný. Musím přiznat, že jsem rozhodně nepočítal se spravedlivým koncem a při poslechu mi bylo pravdu úzko.... celý text

Rudý vrabčák 2021, František Kotleta (p)

Poslouchal jsem jako audioknihu. Kdesi jsme zmínil, že Sněgoňová píše jako Kotleta. Tato knih dokazuje, že to není úplně pravda. Napětí v sexuálních scénách jako Kotleta asi umí vygradovat jen málo kdo. Tam kde Sapkowski taktně mlčí, Kulhánek jemně naznačí, Žamboch lehce poodhalí ale neprozradí úplně, Neomilnerová z toho udělá něco co dávali v 90 letech na Nově kolem půlnoci, tam si František s Kristýnou neberou servítky. František to ale vygraduje do tak vzrušivého momentu, že mu na pornhubu můžou jen závidět. No ale co jiného by se od scény z Natašou dalo čekat :) To je jen to co zaujalo moji pubertální část. Kniha sama o sobě pokračuje tam kde skončila minulá. S Danky a Giuseppeho se jaksi stali právoplatní členové posádky. Lord Mrdák a kapitán Bouchač zku*ví na co sáhnou a zaplétají do maléru čím dál víc. Jen na Agu a Amandu se tu jaksi zapomnělo. V této knize je, pro mně, asi nejemotivnější moment Kotletovi tvorby. Viděl jsem umírat Veroniku. Byl jsem s plukovníkem Michálkem když se obětoval za svět. Byl jsem u toho když prakticky zanikla detektivní kancelář Kouba. Všechno to byly charaktery podstatné pro děj a třeba kolem Veroniky se časem vytvořil jakýsi kult. Taky jsem viděl umírat spoustu vaty, ale nikdy jsem se u toho neměl pocit jako v této knize. A tento pocit mně zasáhl při každé další zmínce. Prostě konec Bulla Máchy v Kotletově režii. Jediné co mi, v Kotletově tvorbě, trochu vadí už delší dobu jsou příliš časté citace z Červeného trpaslíka. Sice je to neomezená studnice vtipu, ale už by si taky mohl najít jiný seriál. PS: Při poslechu mi volal kolega , musel jsem se ho zbavit ze slovy: "Nemám čas, Kapitán Bouchač a Lord Mrdák jsou zavření ve skříni a jde je zachrání Italský řezník." Od té doby to používám téměř pravidelně. A už se moc těším na další díl. Nic než petragun!... celý text

Kronika Pickwickova klubu 1961, Charles Dickens

Poslouchal jsem jako audioknihu. Mám doma první vydání, ale tuto číst by bylo nad mé schopnosti a pravděpodobně by mně to odradilo. Začal jsem poslouchat audioverzi nalezenou někde v tajemných zákoutí internetu. Když jsem narazil na stopu které část chyběla rozhodl jsem se ji dočíst z papíru, ale nebyl jsem schopen tuto část najít, audioverze měla totiž asi 8 hodin, kdežto kniha (podle čtečky) přes 40 hodin. Po tomto zjištění jsem se rozhodl ke kompromisu se strojovým přečtením... Ke knize samotné: Je to esence humoru tak suchého, že by se dal požadovat za dehydrovaný. Ze začátku jsem měl pocit že všichni členové klubu musí být retardovaní, nebo alespoň momentálně zaostalí. Samozřejmě to byl autorův záměr vyhnat situace do absurda. První část knihy byla spíše jen série gegů a anekdot. Někde ve chvíli kdy nastupuje na scénu Sam Weller dostává kniha něco jako ucelený příběh. A po většinu knihy byl Sam asi jediný kdo neměl průvan v hlavě. Ve stejném okamžiku se kniha z anekdotické stává dobrodružnou a někdy i mírně filozofickou. Což je paradox, protože Sam je pravděpodobně nejvtipnější postavou příběhu (a rozhodně mou nejoblíbenější). Bylo opravdu zajímavé, jakým způsobem Dickens příběh nafukuje vloženými příběhy. Někdy i příběhy vloženými do jiných příběhů. Až jsem se v tom někdy ztrácel a musel se vrátit k předchozímu ději abych se zorientoval. Stejně tak jde výborně pozorovat vývoj jak postav, tak i samotného autora. Jak z drobných povídek vytváří ucelené dílo plné zvratů a nedorozumění. Při tom všem člověk nemůže našim hrdinům nefandit a neproklínat všechny jež jsou proti nim. Na závěr bych dodal že knihu by si měl opravdu přečíst každý, ale určitě málo kdo na to bude zralý v době kdy se ho týká povinná četba.... celý text

Odměna z pekla 2020, Joe R. Lansdale

Přesně toto jsem hledal, zombie western. Tak jako první kapitola Pistolníka, jako Chřestýš Callahan, nebo jako manhwa Priest. Bohužel to nejdůležitější tomu chybělo. A přitom to začíná tak nadějně. Hlavní hrdina hned na začátku příběhu zemře aby se vrátil jako bojovník za práva Pekla. Zároveň z jeho smrtí ale z příběhu mizí logika a postavy se začnou chovat dost idiotsky. Prokecám rok v pekle a na záchranu světa mám tři dny, to to nešlo odbýt rychleji? Mám tři dny na záchranu světa, tak první co první asi udělám? No přece půjdu se vyspat. Když už Chňapka dal Smithovi kde co, nemohl ho zbavit potřeby spánku? Zombie utočí v noci a přes den spí, to je jasný důvod proto s nimi bojovat jen v noci. Jdu s partou na zombíky, tak stříbrné náboje jim dám až po dvou dnech bojů. Tak bych mohl pokračovat skoro ke každému nápadu v knize. A závěr je dost velký kýč a navíc mi ani nepasuje ke zbytku knihy. Myšlenka knihy je pro mně to pravé, ale bohužel provedení dost vázne. A to nepočítám někdy krkolomný překlad. Nikdo mi nevyvrátí, že se autor inspiroval výše zmíněným Priestem, ale jeho úrovně rozhodně nedosahuje. Váhal jsem mezi 2-3*, ale za blondýnu z vozíkem se přikláním ke 3. A přidávám jednu za humor, který jsem tu opravdu nečekal.... celý text

Terminátor 1992, Randall Frakes

Čekal jsem jen románový přepis scénáře, ale autor sem vkládá několik svých myšlenek a spoustu okamžiků si přibarvuje. Ani finální scéna se nedrží přesně filmové předlohy. U filmu jsem nikdy přesně nesledoval výzbroj hlavních aktérů, proto mně, když jsem to viděl černé na bílem dost zarazilo co všechno si Terminátor v obchodě nabral. Nebylo to špatné a po dočtení mám hroznou chuť se na Terminátora opět podívat. Jediné co mně u knížky opravdu iritovalo bylo okamžité pojmenování záporáka jako Terminátor, mohlo to být trochu tajemnější. Navíc je to několikrát i poměrně krkolomný překlad, který přikládám době překladu a snaze co nejvíce se svézt na filmu.... celý text

Uštvaný 2020, Kevin Hearne

Od četby minulého dílu uplynuly skoro dva roky a měl jsem hrozný strach že si nebudu předchozí děj už vůbec pamatovat. Popravdě ze začátku jsem opravdu trochu tápal, ale po chvilce se mi většina předchozího děje osvěžila a já až na zmatek ve jménech některých vedlejších postav neměl snad větší výpadek (jdi se bodnout Alzheimere, zatím na měn nemáš :P ) Děj začíná na slovo přesně kde skončila minulá kniha, ale v příběhu dochází k neuvěřitelným zvratům a nečekaným spojenectvím a v rámci těchto spojenectví i k dalším spojenectvím a zvratům. Ono se tady vlastně ani nedá nic napsat aby to nebyl hned spoiler. Snad je kniha je takový cestopis - road movie a hrdinové nemají ani možnost vnímat krásy kolem kterých prochází. Musím říct, že při čtení mám neuvěřitelný pocit rychlosti. Přijde mi že ději rychle ubíhá a i já čtu rychleji než je obvyklé. Navíc se nemůžu dotrhnout od knížky. Jen mě mrzí že tempo série se nedaří držet i překladatelům. Snad mi nebude trvat tak dlouho než si přečtu příští díl. A ten přebal už jsem taky nějak překousl.... celý text

Bílá věž 2012, Juraj Červenák

Tak jsem dorazil na konec Iljovi trilogie a tato poslední část byla rozhodně obsáhlá. Z Ilji se to sice stal spíše vedlejší charakter a Kyjevané jsou tu zobrazení více záporně než doposud. Do popředí se dostávají zcela nové postavy a i když jsou na opačné straně než bohatýři člověk jim nemůže nefandit. (A evidentně jim fandil i autor.) Atmosféra příběhu je asi nejlepší a nejtemnější ze všech tří knih. Nepřátelství roste i uvnitř skupiny a nikdo si nedokáže být jistý starým přátelstvím, natož novými politickými spojenci. Zrada stíhá podlost a nikdo neví kdo mu vrazí meč do srdce, nebo setne hlavu. Nebo kdy ho opustí Svjatoslavova přízeň. Stejně jako u předchozích dílů i zde je zřejmá důkladná práce při získávání podkladů a upřímně obdivuji pana Červeňáka za jeho vědomosti. Asi si znovu přečtu povídky z Kámen a krev abych si osvěžil i pozdější Iljovi příběhy...... celý text

Ochránce 2021, Larry Correia

Jsem opravdu hluboce zklamán a rozesmutněn. Moc papírových knih už nečtu, čtu elektronické knihy, protože mobil mám u sebe pořád a při každém prostoji můžu chvilku číst. Lovci monster jsou ale série kterou mi každý rok přinese Ježíšek a už jejich čtení o Vánocích beru jako tradici. Už loni jsem byl opravdu rozčarován, ale bral jsem to jako Larryho zlaté prasátko, které ne zcela podléhá kánonu. Letos jsem narazil mnohem, ale mnohem hůř. A u knihy která přímo patří do série. Ochránce je regulérní sedmý díl Lovců a vlastně první který nepsal Correia sám. Na tom by nebylo nic špatného, "Paměti" psal Ringo a jsou minimálně stejně dobré jako originální série. Tentokrát si ale přizval ženskou. Nemám nic proti spisovatelkám, ale prostě píšou jinak než chlapi a z textu to jde opravdu poznat (možná Sněgoňová je výjimka, ta dokáže psát jako Kotleta :D ). A paní Hoyt asi nebude jedna z nejvyzrálejší spisovatelek, asi jen další autorka fantasy/horror romantiky, ne tvůrkyně hororů nabytých brutalitou a suchým humorem. Jako by jste po autorce Stmívání chtěli aby napsala Vetřelce. Její tvorbu neznám, ale předpokládám kam bych ji asi zařadil. Julie je celou dobu ukňouraná uvažuje nelogicky a chová se jako pubertální hysterka. Na to že je prakticky, několik let, vedoucí společnosti jeden z největších mozku LM a jedena z nejdůležitějších při plánování operací tak téměř celou knihu jen zmatkuje a stěžuje si. Chápu, že je pod velkým psychickým tlakem, ale i tak mi to nesedí a před konečnou misí její krédo "Všichni jsou mrtví, musím to zvládnout sama" jen podtrhuje debilitu celého jejího jednání. I Pan Popelnice se chová jako retardované monstrum ale někdy se zachová inteligentněji než hlavní hrdinka. Autorka ani nedokáže těžit z předchozích dílů, i když se na předchozí děj často odvolává, a třeba vůči Earlovu sólu je kniha naprosto trapná. Navíc si autorka i protiřečí, v na začátku má Julie asi 170 centimetrů, na konci knihy má 180, ale myslím, že v prvním díle série byla ještě vyšší. K tomu Julie má být jedna z nejkrásnějších ženských v příběhu, u LM ji zastiňuje snad jen Holly, přesto o své kráse v knize několikrát pochybuje a i když je téměř totožnou kopií své matky o matce mluví jako o opravdové krásce. A viděli jste ten ksicht na přebalu? Kniha je plná patosu a národních stereotypů. Němci jsou organizovaní a brutální. Francouzi korumpující a zkorumpovaní. Portugalci neuspořádaní a přehnaně sebevědomí (a tady je to asi přesná střelba do vlastních řad, protože autorka je původem Portugalka a myslím, že to i trefně popisuje tento její výtvor) Zato Američané i v důchodu jsou odhodlaní, uvědomělí profesionálové. V předchozím ději je několikrát zmíněno že lovci se do důchodu často nedostanou, ale tady je důchodců až nad hlavu, i když byli potřeba i v 6 díle do akce šli až teď. A ten epilog je opravdu hodný tak Stmívání. Možná knize ubírá i to, že vím jak dopadne operace na Severním ostrově, protože je situována někam těsně před konec Invaze, ale i tak zdaleka nedosahuje kvalit Larryho knih, spíš se k nim ani nepřibližuje. Tentokrát se ale nepovedl ani překlad. Místy zmatený nebo střídání mužského a ženského rodu v rozhovoru dvou žen - tady předpokládám, že jde o překlepy nebo špatnou automatickou opravu. Navíc zkratku ASS mohli přeložit i líp, třeba si i něco vymyslet tak jak to dělal Kantůrek s Pratchettem a třeba by vznikla PRDEL. A Correia by to asi i posvětil, protože Čechy má evidentně rád. Už jsem to psal minule Larry vyser se na to a další díl napiš sám a pořádně. Dám ti ještě šanci :( Dvě hvězdy z úcty kvůli předchozím dílům, jedné zmínce o Chadovi a za bubáka.... celý text

Dračí carevna 2007, Juraj Červenák

No z mého pohledu opět narážím na stejný problém jako u prvního dílu. Je to pro mně daleko a v době o které moc nevím. Stejně tak východní slované mají trochu rozdílnou mytologii, než západní a to můj zmatek ještě víc prohlubovalo. V příběhu se objeví spousta nových postav, hlavních i vedlejších, ale u většiny z nich jsem cítil, že je to jen pojmenovaná vata pro ostří mečů a šípů, nebo tesáky a spáry příšer. Děj je plný zvratů a obvykle k horšímu a obzvláště příběh Išory jsem si představoval úplně jinak a čekal jsem že do děje zasáhne mnohem víc. Asi bych hodnotil níž, a to jen kvůli mým nedostatkům, ale závěrečné vysvětlivky a rejstřík mi ukázaly jakou si autor dal práci (ne že bych o tom předtím pochyboval, ale tady mi to nějak docvaklo). Je neuvěřitelné jak velká část příběhu vypadá jako fikce a přitom stojí na reálných základech, na druhou stranu je stejně tak neuvěřitelné kolik si toho autor vymyslí a přitom se to tváří jako historická skutečnost. Navíc jsem rád, že jsem knihu dočetl o Vánocích, protože baba Jaga k nim, pro mně, už o dětství patří :)... celý text

Poirotova pátrání 2009, Agatha Christie

Poslouchal jsem jako audioknihu. Musím říct, že autorce povídková forma moc nesedí, na menším prostoru nedokáže rozehrát příběh tak jako v románech. I když i zde se pár výjimek najde. Poirot dochází k rozluštění až moc snadno, nejsou tu žádná váhání ani změny v podezřelých. Zašlo to tak daleko, že jsem pachatele většinou uhodl a s Herculem zvládal držet krok. Průměr z povídek mi vychází na 4,5*, ale když to srovnám s jinými knihami, tak je tato sbírka prostě kvalitativně níž. Více u jednotlivých povídek.... celý text