Snoopi přečtené 674

Cvrček a mravenci 1985, Jiří Zdeněk Novák

Neodolala jsem a v dětském oddělení knihovny hrábla i po tomto leporelu, které ve mě evokuje vzpomínku na dětství. Dostalo se ke mě v době, kdy už jsem číst uměla, a bylo určené pro mladšího sourozence. Spíše než samotný text se mi ovšem vybavily emoce, které četbu doprovázely: tenkrát jsem se neubránila slzám. Autor zde šikovně obměňuje námět jedné Ezopovy bajky. Zápletka příběhu není nijak složitá: je léto a cvrček hraje mravencům, kteří nepolevují ve své pracovitosti a pilně střádají zásoby: ve své lehkomyslnosti se jim směje, a nijak se nezabývá tím, co bude, "až se zima zeptá". S nástupem chladu se svým koncertem nepřestává... když však přijde mráz, hodní mravenci ho zachrání a nechají ho přes zimu u sebe, aby zase mohl hrát... Text se skládá z pravidelných čtyřverší ve sdruženém rýmu. Z prostředků nechybí personifikace /Už podzim kráčí po zemi/ nebo onomatopoie /Bubnuje déšť a vítr sviští/. Báseň je přizpůsobena vnímání malého dítěte, přináší však s sebou značně didaktický podtext, velmi patrný s ohledem na vznik díla v roce 1969. Jeho poselství je jednoznačné: oslava kolektivní práce, do níž obraz mravenců se svým pověstným úsilím skvěle zapadá, význam kolegiality a přátelství a velký důraz na budoucnost, na níž je třeba myslet neustále. I přes tyto drobné "vady na kráse" se jedná o krásné dílo: leporelo doprovázejí nádherné ilustrace Vojtěcha Kubašty, v nichž celkový dojem umocňují i důmyslně prostříhaná okénka v na určitých místech. "To cvrček hrál. Jak ráno vstal už pod bradu si housle dal a hrál pak na ně bez únavy. A považte: hrál všechno z hlavy!" "Odzvonil srpen červenci a svědomití mravenci dál plní spíže mraveniště. Pak první list slét na strniště."... celý text

Kouzelné zrcadlo literatury - Sny a realita moderního svě 2003, Jaroslav Blažke

Zajímavá příručka, která v sobě dovedně propojuje učebnici s čítankou, a zároveň své čtenáře /studenty/ vede k samostatným úvahám nad přečtenými texty. Nemohu posoudit, do jaké míry sama o sobě postačí obsáhnout výuku 3. ročníku středních škol, to ponechám jiným, každopádně mě mrzí, že tato kniha se mi nedostala do rukou již během mých středoškolských studií. Věřím, že díky ní bych spoustu faktů z probírané látky tehdy viděla v jiném světle a jistě by mi pomohla získat potřebné kritické myšlení a nadhled. Líbí se mi její koncept i způsob jejího utvoření a zpracování látky. Dostala jsem od ní, co jsem potřebovala - vhled do dějin české i světové literatury od konce 19. století po počátek 2. světové války. Autor nám v úvodu naservíruje trochu toho nezbytného dějepisu, načrtne základní rysy tváře 20. století, kdy se dotkne nejen oblastí rozvoje vědy, techniky, umění, ale i politické situace a problémů, vedoucích k 1. a 2. světové válce. V deseti následujících kapitolách pak rozebírá charakteristiku konkrétních směrů, skupin, témat a žánrů: Česká tradiční próza, Nástup české moderny, Velké téma - velká válka, Avantgarda, Lidský úděl aneb obraz člověka, Literatura protestu, Spirituální literatura, Dramatická tvorba, Vybrané básnické osobnosti... a v té závěrečné se věnuje populární literatuře, konkrétně detektivce, humoru, sci-fi a fantasy. Knihu pak uzavírají nezbytné Slovníčky, přílohy a rejstříky, plusem je i stručný chronologický přehled autorů, ověnčených Nobelovou cenou za literaturu v letech 1901 - 1939. Každou kapitolu uvádějí medailony autorů, obohacené o četné úryvky a ukázky z děl. Doplňují ji "Obecné údaje", poskytující požadované vědomosti v rozsahu školních osnov, a "Úvahy a názory" s důležitými texty sekundární literatury. Samozřejmě opět nechybí velmi podnětná část "Náměty k zamyšlení", vybízející k další tvořivé práci s textem, v této knize ukončená dalšími "Tipy pro četbu". Je sympatické, že čtenářům také nabídl svobodu v interpretaci, takže oddíl "Klíč" zde již nenajdeme. Líbí se mi, že se nejedná o žádný suchopárný výklad: na stránkách se objevují i četné tematické fotografie a dobové obrázky. Myslím si, že kniha se dá použít jako nadstavbová učebnice i jako odrazový můstek pro další, hlubší studium. Oproti předchozím dvěma publikacím se mi zdá být o něco chaotičtější, chvíli trvá, než se v ní student či čtenář zorientuje, ale jakmile si na její koncept zvykne, získá důležitého pomocníka při studiu i samostudiu. S povděkem jsem uvítala kapitolu "Spirituální literatury", v níž jsou zmíněni autoři exotických zemí Indie a Libanonu, kteří se též významně zapsali do dějin světové literatury. Příručku mohu jen doporučit - a moc bych si ji přála sehnat do své knihovny, což je v současné době bohužel nemožné.... celý text

Les 2022, Marek Baroš

Markéta za školou 2020, Zdena Bratršovská

Rusko-český a česko-ruský slovník 1987, * antologie

Když mi zrak padne na tento pořádný kus slovníku, zarazím se... a neubráním jisté nostalgii. Drsné nostalgii, s níž se vrátím o dvacet let zpátky. V té době jsem studovala na Pedagogické fakultě, obor český jazyk a německý. Součástí studijního plánu byla i povinná zkouška z dalšího jazyka a vzhledem k tomu, že s angličtinou se od střední školy zrovna moc "nekamarádím", zvolila jsem ruštinu. Byl to pro mě absolutní krok do neznáma: azbuku jsem možná viděla "o něco blíže než z vrtulníku", neboť díky zápočtu ze staroslověnštiny mi všechna písmenka nebyla tak neznámá, ale jinak jsem byla ruštinou nepolíbená... a žádné "déjá-vu" se se bohužel nekonalo. Profesorka semináře byla nekompromisní: veškeré znalosti, jež do nás nalila, nemilosrdně vyžadovala zpět i s úroky. Působila dojmem, jako by se "zapomněla" kdesi v dávné éře hluboké totality, jako by dosud věřila tomu, že "naši zemi osvobozují Rusové", a pouze ruštinu uznávala za jediný světový jazyk. Její slovo bylo zákonem: co řekla, bylo svaté, a kdo ví, možná měla někde za katedrou schovanou i rákosku. Nebylo radno se s ní hádat, a mě se to podařilo už první hodinu, kdy se nás vyptávala, jaká ruská slovíčka známe. Jakmile na mě došla řada, nedočkavě jsem vyhrkla - KIT, kočka! V té chvíli jí ztuhl úsměv na rtech: "To se, milá kolegyně, pletete, kočka se řekne KOT!" "Já se ale nepletu, kamarád naší kočce vážně říká - takyj harnyj kit!" "A odkud je, ten váš... kamarádíček, no?" probodla mě pohledem. "Z Doněcku, ale...to..." "To místo, má milá, leží na UKRAJINĚ, a aby bylo jasno, výrazy z cizích jazyků mi sem netahejte, zde se bavíme pouze RUSKY!" vítězoslavně se obrátila k ostatním a mě v tu chvíli došlo, že "tenhle oříšek bude mít asi pořádně tvrdou skořápku". A bylo hůř, nejen proto, že ruština kladla nečekaný odpor a já s ní statečně zápolila po celý semestr - součástí zkoušky byl kromě rozhovoru na dané téma i překlad odborného textu do češtiny, který SAMI provedeme. Moc možností na výběr nebylo, také profesorka hodně "cenzurovala", takže když jsem objevila takový, jenž se navíc týkal frazeologie, která je mi nesmírně blízká, byla jsem blahem bez sebe. Jenže sotvaže jsem se do té změti písmen zadívala podrobněji, moje nadšení postupně vyprchávalo: celý text byl doslova prošpikovaný ukázkami klasických ruských děl a citáty se to tam jen hemžilo - Dostojevský si podával ruce s Gogolem a Tolstým, šklebili se na sebe s Buninem a Lermontovem, a to všechno za doprovodu bohatých Puškinových básnických obratů přímo z Evžena Oněgina. Protočily se mi panenky, avšak změnit volbu již bylo nemožné. A tak jsem v knihovně smutně chňapla po největším slovníku, který se tam válel na regále, a odhodlaně se pustila do práce. Tehdy neexistoval internet: nebylo možné si dané slovo, spojení či věty "šikovně naťukat do překladače" a během sekundy mít řešení po ruce, nebylo možné si informace "jen tak vygůglit"... Kdepak: přede mnou byly ještě stovky hodin piplavé práce, neustálého obracení listů a šustění papíru, po celé léto, které jsem obětovala své "hře na překladatelku". Ta "cihla" mne provázela všude, možná i a WC: ráno jsem se s ní probouzela a v noci usínala, dokonce se mi o ní i zdálo. Slovník se na čas stal mým skutečným přítelem - zvlášť zvlášť velkou službu mi prokázal v odhalování tzv. "falešných přátel" neboli zrádných slov, jak se těmto zákeřným výrazům v branži přezdívá, neboť ne všechna slova v češtině mají v ruštině shodný význam. Například co je pro Rusa "úžasné", je pro Čecha "děsivé", krásné je červené, život znamená břicho, a když je někdo "čerstvý", tak v Čechách nezáří svěžestí, ale je vlastně starý. A podobných "pastí" bylo v textu nepřeberně. Přišla jsem si jako v nějaké aréně, jako býk, co stojí proti toreadorovi - jen jsem zaslechla ruštinu, už jsem viděla rudě. Písmenka azbuky mě rozpalovala doběla a já do toho boje šla naplno, s cílem dobýt tu metu a pokořit ji, ať to stojí, co to stojí. Už ani nevím, jak se mi to podařilo, ale lektorku jsem nakonec o svých schopnostech přesvědčila. Přestože rusky nemluvím a nápisy azbukou dnes artikuluji jen velmi, velmi pomalu, jsem za tuto zkušenost ráda. Ten slovník mi vlastně zachránil kůži. V současnosti se - oproti moderním zařízením - může zdát již zastaralý, ale svou cenu nepochybně má. Myslím, že stejně dobře poslouží nejen překladatelům, ale i studentům.... celý text

Solaris 2009, Stanisław Lem

Tato kniha pro mne byla oříškem, už jen proto, že žánr sci-fi běžně příliš nevyhledávám. Zvolila jsem formu audioknihy, což se ukázalo být jako nejlepší volba: její poslech mi s přestávkami trval několik měsíců, jsem ráda, že jsem se nenechala odradit a postupně ji vyslechla až do konce. Jde o poměrně složitý text, kladoucí vyšší nároky na čtenářovu pozornost, neboť je prokládaný celou řadou odkazů, úvah, vnitřních monologů a odboček. Přitom děj není nijak složitý: odehrává se na planetě Solaris, kam přilétá Kris Kelvin, aby zkoumal oceán na jejím povrchu. Zde se spolu se členy posádky setkává s nevysvětlitelnými jevy, kdy nečekaně ožívají jejich vzpomínky a představy, jichž se nemohou zbavit, a jsou konfrontování s nečekanou formou mimozemské existence. Autor zcela záměrně nabourává naši zažitou představu, jak má takový "správný mimozemšťan" vypadat. Na malém prostoru se mu povedlo předvést takové menší drama - hraje si s naší představivostí, šikovně udržuje naši pozornost v napětí a z některých pasáží skutečně až mrazí. Svou vizi oceánu jakožto obřího mozku dovedl téměř k dokonalosti. Dotýká se mnoha zajímavých psychologických a sociologických témat, nastoluje spoustu etických i morálních otázek /jak vnímat existenci mimozemské civilizace; je možné zcela rozumět druhému člověku, sobě a okolnímu vesmíru; kdy se dá hovořit o "živoucí bytosti"; kdy má takové "stvoření" právo na život, atd./, ale nechává na čtenáři, ať si odpoví sám. Určitě jde o zajímavou sci-fi. Ráda ji doporučím, přestože si myslím, že v některých momentech je již poněkud "zastaralá" - například mne docela pobavilo, že v textu jsou zmíněny přehrávky z "magnetofonových pásků". Na tehdejší dobu vzniku nebylo divu, autor nemohl být vizionář a předvídat, že časem vytvoříme cosi jako CD, MP3 a mobilní telefony. Ale technické vymoženosti ponechme stranou, nejsou středobodem knihy. Forma poslechu pro mne byla daleko stravitelnější. Tato audiokniha obdržela v roce 2014 ocenění za nejlepší zvuk - a já dodávám, že zcela zaslouženě.... celý text

Křížová cesta 2022, Michal Šefara

Kouzelné zrcadlo literatury - Písemnictví 19. věku 1999, Jaroslav Blažke

Zajímavě pojatá příručka, která v sobě dovedně propojuje učebnici s čítankou, a zároveň své čtenáře /studenty/ vede k samostatným úvahám nad přečtenými texty. Nemohu posoudit, do jaké míry sama o sobě postačí obsáhnout výuku 2. ročníku středních škol, to ponechám jiným, ale jedno je jisté: mrzí mě, že v dobách, kdy jsem já studovala gymnázium, se mi tato kniha nedostala do rukou. Věřím, že spoustu faktů bych vnímala jinak a vůči probírané látce bych získala i tolik potřebný nadhled. Tato kniha je malý poklad - líbí se mi její koncept, způsob, jak je utvořená, i její zpracování. Dostala jsem od ní, co jsem potřebovala - přehledně uspořádané dějiny světových literatur, převážně tedy evropské, včetně té české. Provede nás jimi od preromantismu až kamsi za hranice reality, a své "putování" ukončí na samém počátku 20. století. V úvodu nám naservíruje trochu toho nezbytného dějepisu, jednotlivé kapitoly se pak zabývají charakteristikou konkrétních směrů a skupin. Každá z nich je členěna podle stejného schématu: uvádějí ji medailony autorů, obohacené o četné úryvky z děl. Následují "Obecné údaje", poskytující požadované vědomosti v rozsahu školních osnov, a "Úvahy a názory" s doplňujícími sekundárními texty. Nechybí velmi podnětná část "Náměty k zamyšlení", vybízející k další tvořivé práci s textem, ukončená nepostradatelným "Výběrem z literatury". Oproti prvnímu dílu autor zcela vypustil doplňkové oddíly "Kulturní obzor" a "Význační myslitelé", a to z pochopitelných důvodů - podrobnější kulturní přehled včetně dějin filosofie, malířství, architektury i hudby zahrnul již do úvodní kapitoly. Je sympatické, že čtenářům také nabídl svobodu v interpretaci, takže oddíl "Klíč" zde již nenajdeme. V příloze nechybí "Terminologický slovníček", "Slovníček autorů" ani "Chronologický přehled událostí" s děním na poli historie, politiky, umění a vědy. Autor navíc přidal dva krátké texty "O slovenské literatuře" a "Sběratelství v lidové slovesnosti". Rejstřík je samozřejmě již nezbytností. Líbí se mi, že nejde pouze jen o suchopárný výklad: na stránkách se objevují i četné tematické fotografie a dobové obrázky. Myslím si, že kniha se dá použít jako nadstavbová učebnice i jako odrazový můstek pro další, hlubší studium. Je dobré, že oproti předchozí příručce autor zjednodušil a vylepšil její koncept, takže není nijak složité se v ní orientovat a informace se dohledávají velmi snadno. Hodí se i ke samostudiu.... celý text

Čeština pro všechny 2020, Erika Hanáčková

Steiner aneb Co jsme dělali 2001, Martin Fahrner

Člověk jménem Rour 2022, Ondřej Vaculík

Zajímavý příběh o prostém lidském štěstí, s příměsí lehké absurdity. Útlá knížka o muži, který má plné zuby civilizace a jejích hrůz, a poté, co mu vykradou byt, se odstěhuje kamsi na periferii Prahy, doslova do džungle velkoměsta, kde hodlá "v zemi nikoho" prožít spokojený zbytek života a užít si důchod jako svobodný bezdomovec. Společnost mu dělá akorát kocour Rour - a Bible, v níž hledá odpovědi na své otázky. Zpočátku mu pomáhají vlastní úspory a nečekaný spojenec v podobě Magdy, prodavačky v železářství, takže nakonec i cosi jako "útulný domov" vytvoří. Samotu si sice užívá, brzy však zjišťuje, že nelze žít zcela odtrženě od lidí: čím víc před civilizací prchá, o to usilovněji se mu připomíná. Knihu lze chápat jako novodobý biblický příběh o vyhnanství: zde se ovšem jedná o vyhnanství dobrovolné. Lze ji také vnímat jako jakousi variaci na "robinzonádu", odehrávající se v podstatně modernějších kulisách, s hlubším ponorem do nitra postavy. I když o minulosti hlavního hrdiny se toho příliš nedozvíme - jen to, co sám na sebe během svých úvah a samomluv, směřovaných kocourovi, bezděky prozradí. V celém textu chybí přímá řeč, což nijak nepřekáží jeho porozumění. Příjemně se zde mísí sen s realitou, občas jsem měla pocit, že autor směle /a trefně/ zabrousil i do vod magického realismu - k těmto nenásilným přechodům dochází například skrze motiv kolejí, vedoucích do nikam, přes něž vždy jednou do týdne během noci přejede stará lokomotiva, nebo skrze motiv tajemné roury, v níž se kocour svému člověku ztrácí a která mu připadá jako jakási "osobní vstupenka do říše štěstí", čímž výčet absurdních a paradoxních situací zdaleka nekončí. Autor si mne také získal svým jazykem a užitím některých zvláštních výrazů: travizny, prochajda, metešil pryč, zatrachtilý, mléko se mírně brzglo, atd. Kniha nevelká rozsahem svému čtenáři nabídne k zamyšlení mnoho podnětných otázek, týkajících se smyslu naší existence, krize identity, podstaty štěstí apod. Mě přinesla ponaučení, že ačkoliv se nám rozbíjí svět, vystavěný na příliš křehkých základech, má určitě smysl začínat znova. Bylo to počtení milé, příjemné, zadumané, ale i smutné - a ke konci už mi bohužel nestíhaly "stírat na očích stěrače". I přes jistou tragičnost určitě doporučuji k přečtení. "Chvíli si lehne na prkna a odpočine. Jak uléhal, kocourovi zazářily oči - á, jde se spinkat! Jindy na to čekával celý dlouhý boží den. S úsměvem se k němu blížil a hned nastartoval svůj tříválcový dieselový motor, uvelebil se mu na prsou, dieselem konejšivě předl, takže za chvilku oba spali, jako by je hodil do vody." "Využil tedy panujícího mírného počasí a začal okolí kolem boudy, jak se říká, kultivovat. Na to ho navedla železářka Magda, která mu při jednom z jejich pravidelných nedělních setkání v kavárně Na staré prachárně navrhla, aby se pokusil své životní prostředí kolem boudy aspoň poněkud - revitalizovat - a zasmála se. Aby váš život přeci měl nějaký přesah a vy se nestaral jenom sám o sebe." "Domníval se - těšil se! - že leden bude zase jednou lednovatější, mrazivější; ráno ho mráz přivítá ledovými květy na okénku, přes něž se bude lomit kosé zimní slunko."... celý text

30 nejslavnějších záhad planety 2020, kolektiv autorů

Zajímavý výběr toho nejlepšího z časopisu Enigma, věnovaného záhadám. Autoři se zaměřili na ta největší světová mystéria a sestavili unikátní žebříček záhad. Od míst jako jsou egyptské pyramidy, skotské jezero Loch Ness či Bermudský trojúhelník se přes nevysvětlitelné události a jevy typu UFO nebo Yetti přesuneme k tajuplným postavám /světoznámý Jack Rozparovač, o němž se toho vlastně moc neví/ a nevyjasněným úmrtím /J. F. Kennedy a další/. Kniha pro záhadology jako dělaná, ale určitě by se dala ozvláštnit ještě něčím: co takhle mongolská příšera "olgoj chorchoj", mexický "Ostrov panenek", japonský "Les sebevrahů" nebo děsivý vrah s přezdívkou "Zodiac"... nebylo by také od věci prošetřit sedm divů světa... a zavítat klidně i do českých luhů a hájů, nebo spíše mezi naše památky: takových lokalit je u nás spousta, vždyť snad každý hrad a zámek má své "zakleté duchy minulosti" v podobě Bílé paní, a Devět křížů, to je již klasika :-) Zároveň si říkám, že je možná dobře, že některé záhady zůstávají stranou masového zájmu: neumím si představit, jak by Číhošť vypadala, kdyby se zdejší nechvalně proslulý zázrak stal světovou atrakcí... Kniha má kapesní formát, je čtivá, doplněná spoustou fotografií a obrázků - možná se nedozvíme, jak to přesně to s těmi záhadami bylo, ale je dobré "poznat místa, jevy a fakta, z nichž příjemně mrazí".... celý text

Mami, co je to čupák? 2022, Dana Emingerová

Kniha povídek účastníků kurzu tvůrčího psaní, v níž najdeme všechny druhy rodičovské a dětské lásky, od té nejnevinnější a nejpřirozenější až po tu incestní, a provede nás vlastně celým životem, od narození až po smrt. Vystihuje ji jediné slovo: pestrá. Čtení připomíná jednu šílenou a neskutečně dlouhou jízdu na toboganu, od závodu spermií k vajíčku přes dětské žvatlání, první kroky, úskalí pubertální revolty, po péči obrácenou, kdy již dospělé děti řeší péči o zestárlé rodiče. Vypovídají nejen o těch nejběžnějších prožitcích všedního dne, ale i o velkých tragédiích, které život provázejí. Jsou milé, vtipné, humorné i úsměvné, povětšinou hravé; jiné naopak děsivé, zarážející a šokující, s mnohdy až absurdní zápletkou. Mezi nejzdařilejší patří povídky postavené na rozdílném vidění světa rodičem a dítětem, v nichž dospělý stojí před problémem, jak potomkovi vysvětlit fakta jako "existence Boha, Ježíška a homosexuálů, zrození i smrt a proč jsou některá slova zakázaná". Lehká témata střídají témata závažná, jako je rozvod, smrt, pohlavní zneužívání, dotýkají se otázky genderových rolí, náboženství, homosexuality a výchovy obecně, nechybí klasický motiv mezigeneračních konfliktů a problémů. Nutí k zamyšlení, jiné spíše kloužou po povrchu, jiné jdou až na dřeň a odkrývají ložiska starých ran, křivd a jizev. Mnohé povídky jsou takové "neurčité", bez "chutě a vůně", doslova se "rozplývají ve ztracenu", většinou však "chytnou" hned od začátku a mnohdy jim nechybí ani skvělá pointa. Některým autorům k vystavění příběhu stačí jen pár vět, u jiných textů je zase škoda, že končí, našlo by se v nich látky na pořádnou novelu. Jsou buď plné děje i napětí, nebo naopak stojí na skvěle vypracované psychologii postav. Odehrávají se v přítomnosti, teď a tady; mají děj, který se odvíjí buď postupně, nebo je vyprávěn retrospektivně, několik z nich má i formu dopisu. Také z hlediska žánru jsou různorodé, od klasické povídky ze současných reálií inklinují k hororu a sci-fi, obsahují prvky fantastiky, exotického cestopisu, válečné prózy. Některé jsou velmi zdařilé, jiné již méně a zasloužily by více propracovat. Výhrady bych měla spíše ke způsobu zachycení myšlenkových procesů dětského hrdiny: vcítit se do pozice dítěte je skutečně náročné a jen několika tvůrcům se to skutečně podařilo - ve většině případů působilo takové líčení příliš přemoudřele až nevěrohodně "dospělácky". Od každého autora je v knize uvedeno vícero textů, vzhledem k celkovému množství asi nemá smysl se vyjadřovat ke každé povídce zvlášť. Rozhodně jde o zajímavou antologii, své si zde najdou nejen rodiče, ale i milovníci jazyka. Celou sbírku navíc doprovázejí opravdu krásné a povedené ilustrace, které jen umocňují dojem. Jediné, co mě trochu zarazilo, je to, že lektorka tohoto kurzu, sama zavedená autorka, sem také musela "vpašovat" hned několik svých povídek. Knihu však mohu jedině doporučit.... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2000, J. K. Rowling (p)

Tenhle chlapec s jizvou na hlavě, který si podmanil celý svět, si získal i mě. Dostala jsem se k němu o něco později, jako knihovnice, když mi bylo pořád divné, "co na tom Potterovi všichni mají". Autorčin styl psaní mne uchvátil nejvíc - jsem ráda, že v té době již v kinech běžel film, takže do postav jsem si mohla dosadit obličeje konkrétních herců, čímž ovšem text nijak neutrpěl: naopak získal na větší působivosti. Nemá cenu srovnávat, co je lepší, zda film či kniha - obojí má něco do sebe, jde totiž o zcela odlišná média: film nepojme vše, co nabízí kniha, a kniha zase o to víc potrápí čtenářovu obrazotvornost a fantazii. Přiznávám, že poprvé jsem celou sérii nedočetla: stále mi chybí ten poslední článek řetězu, poslední kniha. Moc ráda se ke svému hrdinovi vrátím - a dopřeji si k tomu zvláštní požitek se speciální ilustrovanou edicí, která postupně vychází. Takže si možná budu připadat jako první čtenáři, kteří svět Harryho Pottera objevovali velmi pozvolna a na jednotlivé díly si prostě museli počkat. Už se těším na druhý díl - jen si chvíli počkám, až se uvolní rezervace v knihovně. I to už o lecčem vypovídá...... celý text

Slabikář 1981, Jarmila Hřebejková

Z vyrovnané řady dětských knih na polici v mé knihovně na mě vykoukl - Slabikář. Knížka, která mě provázela první třídou, z níž jsem se v roce 1986 učila postupně číst a rozumět písmenkům. Nedalo mi to a zvědavě jsem jej prolistovala. Zajímalo mě jediné: do jaké míry do nás, malých a neznalých budoucích "proletářů", zkoušeli vkládat ideologii. Musím říct, že jsem byla zděšena, i když ne tolik - k dokonalé hrůze totiž chyběly zmínky o "nadšeném vítání rudoarmějců během osvobození rudou armádou", opěvování profese kosmonauta a oslava česko-sovětského přátelství :-) Slabikář se zpočátku tváří "nevinně" - hezké a výrazné ilustrace v doprovodu slabik, které se pomalu mění na klasické věty jednoduché typu: "Ema solí, máma mele, Pepa láme, máme maso", atd... Vyluzují mi úsměv na tváři při vzpomínce, jak jsem se s tím čtením nadřela, a jak mě bavilo, když "Jula jela sama na kole a Pepa jásal." :-) Jenže jak listuji knihou, s přibývajícími písmenky, slabikami, slovy a větami "přituhuje". A začíná mě pořádně mrazit: "Ema: Máte lesy? Léna: Ne, ale máme lány polí." Když dojde na vánoční svátky, jsem velmi natěšena, co se dozvím, mám radost, že se vůbec slaví, jenže: kam se ztratil náš, český Ježíšek? Takže se aspoň utěšuji tím, že autoři již do kontextu nezapojili "hodného Dědu Mráze". Slabikář mi nabízí možnost prožít celý rok ve spojení s přírodou a zvířaty, je skvělý v tom, že obsahuje krátké pohádky, různé říkanky či bajky a jednoduché hádanky... ovšem jako protiklad k tomu všemu - nezbytná urbanizace a technické vymoženosti moderní společnosti: "Jiřík pozoruje, jak jeřáb zvedá panely. To bude vysoký dům! Jiříkovi se zdá, že sahá až do nebe. Víte, kdo staví domy? Co přivezou z továren, než bude dům hotový?" "Traktor frk frk na silnici spěchá frk frk k oranici. Bude frk frk orati bez koně a opratí." Asi nejvíc mě však zaráží zmínky o zaměstnání rodičů, kdy jsou nejvíce vychvalovány dělnické profese: "Můj bratr už také pracuje. Je traktoristou. Má úplně nový zelený traktor. Každý den ho čistí. Jezdí na pole. Včera oral celý den. Až do tmy jsem vrčel, jak jeho motor vrčí." "Náš Zdeněk je voják. Vojáci nás chrání. Jsou stateční." Samozřejmě nesmí chybět májová píseň o míru: "Leť, naše holubičko bílá a potěš všechny domovy, aby tvá křídla všude byla jak kvetoucí den májový." Takže nezbývá než se rozloučit slovy: "Mír všem lidem na světě." A já jsem vážně moc ráda, že naši potomci již dlouho nemusí takové nenápadné a děsivé "vymývání mozků" odmala podstupovat. Plus vidím pouze v jediném: na příkladu podobných knih demonstrovat, co všechno propaganda dokáže... a nenechat minulost spát.... celý text

275 osvědčených rad, jak mít poslušného a šťastného psa 2022, Karla Pelikánová

Také tato "rukověť správného chovatele" je podobná všem ostatním příručkám z nakladatelství RF Hobby. Majitelé psů, ať už zkušení či nezkušení, zde opět najdou nezbytné poučení ohledně svých čtyřnohých miláčků. Prakticky "v kostce" je tu rozebráno vše důležité a podstatné: obecné rady, výběr plemene, jak krmit, zdraví a péče, základní výcvik, zábava se psem. V knize se řeší i další zajímavé otázky: zda mít či nemít psa v kanceláři, jaké je jeho případné soužití s kočkou, jak si vybrat psa - zda fenu či psa, s papíry či bez nich, které potraviny jsou toxické a nebezpečné, jak předcházet obezitě, jak o něj pečovat ve stáří... a nechybí ani zásady první pomoci. Závěrečná kapitola věnovaná výchově a výcviku psa je doplněna i o informace o psích sportech a nápady na hry a hlavolamy. Velmi vtipné je i roztřídění vhodných psích plemen do kategorií: gaučáci, psi na venkov, sportovci, strašpytlové, dobráci, tvrdohlavci, nejdražší plemena a zapomenutá plemena. Najdeme tu bišonka, baseta, havanského psíka, mopse, bobtaila, českého fouska, několik druhů teriérů, ale i brabantíka, mudi, korejského jindo, patterdale teriéra, tibetskou doga, kai kena a další. Pokud si nejsme s pořízením správného pejska jisti, můžeme si navíc udělat i malý test. Třídění zde uvedené musíme brát s nadsázkou - oficiálně totiž psí plemena řadíme trochu jinak, podle jiných kritérií. Každopádně kniha jako základní vhled do problematiky chovu psů bohatě postačí, nechybí ani bohatá fotodokumentace, také formát je to praktický, takže mohu jen doporučit.... celý text

250 vyzkoušených rad, jak si vybrat a vychovat psa 2021, Karla Pelikánová

Ani tuto knížku jsem si nemohla nechat ujít. Je v lecčems podobná ostatním příručkám z nakladatelství RF Hobby. Inspiraci zde najdou jak začátečníci, kteří uvažují o koupi čtyřnohého společníka, tak i zkušení chovatelé. Letem světem probráno vše nejdůležitější, od úskalí výběru nového miláčka do rodiny nebo jako společníka, po otázky stravování, zdraví a výcviku. Bonusem je, že se zaměřuje i na psychiku psů. Určitě by si ji měli pročíst všichni, kteří uvažují o "záchraně" pejska z útulku, ale nemají ponětí o možných komplikacích, které s sebou takové rozhodnutí přináší. Text doplňuje výběr portrétů plemen dle velikosti: trpasličí a malá plemena, středně velká plemena a psí velikáni. Najdeme zde čivavu, jorkšira i motýlka, bígla, border kolii, foxteriéra i španělského vodního psa, ale i dalmatina, německého ovčáka, německou dogu, labradora i irského setra atd. Výběr je to omezený, ale na poučení stačí: nechybí ani bohatá fotodokumentace, také formát je to praktický, mohu jen doporučit.... celý text

385 skvělých rad a tipů pro kvetoucí zahrádku 2023, Karla Pelikánová

Šikovný průvodce světem rostlin jak venku, tak doma, nejen pro všechny zdatné zahradníky, ale i pro absolutní laiky. Projdeme se světem květinových záhonů a okrasných dřevin, svede nás k založení jedlé zahrádky, objevíme, jak správně pečovat o trávník a jaké výhody přináší skleník, dozvíme se, jak bojovat se škůdci a parazity, jak si zútulnit bydlení pokojovými kráskami - a na závěr se dozvíme pár důležitých rad a tipů, jak správně hospodařit na relativně malé ploše a jak co nejlépe využít plodů své činnosti. Inu, jsme národ nejen kutilů a chalupářů, ale i pěstitelů všeho možného, a pevně věřím tomu, že i ti naprostí "zahradní analfabeti" zde naleznou kvalitní poučení o tom, jak se správně rýpat v zemi :-) Nejvíc však doufám v to, že protentokrát již zaberou všechny ty "zaručeně osvědčené" rady, jak vypudit nezvané hosty ze zahrad, a ta zatracená rodinka krtků v naší zahrádce konečně sbalí kufry a emigruje do zahraničí :-)... celý text

425 skvělých tipů, jak si vybrat nejlepšího pejska 2023, Karla Pelikánová

Jelikož miluji psy a zajímám se o ně, nenechám si ujít zajímavé příručky, které o nich vycházejí. Tato kniha se hodí do rukou spíše lidem, kteří uvažují o čtyřnohém členovi domácnosti, ale váhají nad tím, jakého si pořídit. Najdou zde takový "výživný výcuc" všech nejdůležitějších informací či nezbytný "návod k použití pro uživatele produktu značky pes" :-) Jako rádce poslouží dobře: rozhodně by si jej měli přečíst také všichni, kteří chtějí "spasit duši" nějakého pejska z útulku, ale hafana viděli jen z vrtulníku: takovým lidem obzvlášť doporučuji k bedlivému prostudování! V několika kapitolách je rozebráno vše: výhody i nevýhody pořízení psa; otázka, zda s papíry či bez nich; zásady nezbytné péče a krmení; zdraví, očkování a případné nemoci; základní výcvik a povely; motivace, hry, sporty a soutěže. Na závěr jsou přidané portréty jednotlivých vybraných plemen, roztříděné do těchto kategorií: kamarád pro děti, pro sportovce, do malého bytu, domek se zahradou, hlídači. Oceňuji vydání na kvalitním papíře, spoustu fotodokumentace i vcelku praktický kapesní formát. Pro nerozhodné budoucí pejskaře jak dělané, mohu jen doporučit.... celý text

Musím tě zradit 2022, Ruta Sepetys

K této knize se hodí slovo "úderná". Připomíná dílo malíře, který mocnými tahy hází na obří plátno výrazné barvy tak, aby co nejvíc zapůsobil na emoce toho, kdo na obraz pohlédne. Nejlepší je, že autorce tato dokonalá manipulativní technika vychází: dobře ví, jak si čtenáře podmanit, a jakmile jej chytne, ze svých spárů ho jen tak nepustí. Její psaní je silně účelové, zaměřené na efekt, dokonale promyšlené - a snad i návykové :-) Její slova zabírají, působí, získávají... dokreslují a podbarvují atmosféru. Ví, kde zvolnit a ubrat na tempu, ví, kdy naopak přidat... Děj bych přirovnala k dramatické symfonii: tempo mírného andante střídá allegro, melodie z pianissima přechází do fortissima - a ve chvílích vrcholné eskalace napětí nás nemilosrdně bombardují staccato slova a výkřiky, které vzápětí utichají, jako mávnutím kouzelného proutku se ztrácejí v temnotě děsivých ozvěn... a my zůstáváme ochromeni a otřeseni tím, co jsme právě prožili, co jsme se dozvěděli. Její román je jako řeka: zprvu plyne poklidně, bublá přes neznatelné překážky, jen sem tam se nečekaně zatočí... postupně však nabírá na síle a ke konci již získává ty správné grády: řítí se střemhlav do dravých peřejí a bez okolků sebou strhává vše, co mu přijde do cesty, nevyhnutelně a nezvladatelně. Autorka dokáže vystihnout prostředí natolik věrohodně a přitom tak prostě, až máme pocit, že se spolu s hrdiny ocitáme přímo v centru dění. Přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že se již opakuje: koncept románu mi silně připomínal fabuli jejího románu "Mlčící fontány", který vystavěla na podobných ingrediencích - láska mladých lidí, vzdorující nepřízni osudu, kulisy diktátorského režimu, boj s nedůvěrou i se sebou samým, vzpoura a vzdor... a co je nejzajímavější: ani tady nechybí Američané, bez nichž by děj nebyl dějem - zde výrazně přispějí k přerodu hrdiny. Oblíbené téma tedy pouze "přesadila" do jiných reálií, zvolila Rumunsko koncem roku 1989, na závěr přidala autentické fotografie spolu s historickými fakty, a příběh byl na světě. Svůj úkol - popsat fungování totalitní moci co nejvěrohodněji a přiblížit jej neznalému čtenáři - zvládla skvěle. Bohužel tak učinila na úkor postav: svou pozornost zaměřila jen na ty hlavní, z těch vedlejších se pak staly jen jakési "stíny", a celkově jim chyběla větší hloubka a propracovanost. Někdy se mi zdálo, že do života Cristiana vkládá příliš mnoho, je znát, že ho až příliš usilovně "slepila" z osudů mnoha a mnoha podobných chlapců, kteří nakonec vyrazili do boje za své ideály... Musím říct, že závěr se jí opravdu vydařil, byť vzhledem k cílené skupině čtenářů ani není možné očekávat jiné vyznění než s "trochou světla v temnotách". Přestože jsem se v době totality narodila a něco málo si pamatuji, kniha mne šokovala několika fakty, která svědčí o enormní zrůdnosti Ceausescovy vlády: násilná regulace porodnosti /zákaz potratů a antikoncepce/, paradoxní vysoká úmrtnost kojenců v inkubátorech /důsledek častých výpadků elektrické energie/ a "převýchova sirotků pro potřeby státu" /zisk potenciálních budoucích agentů Securitate/, o důmyslné a systematické likvidaci odpůrců ani nemluvě. Z celého díla Ruty Sepetys čiší bytostné přesvědčení "nenechat duchy minulosti spát" a zároveň jisté varování: minulost je potřeba zaznamenávat a vyprávět o ní, abychom nezapomínali, neboť historie má tendence se opakovat: lidé jsou nepoučitelní, bohužel. "V posledních pár letech pocit temnoty přesáhl nedostatek elektřiny. Připadalo mi, že tma je jedovatá, že prosakuje do všeho." "Filosofie. Potrava pro duši. Přihlas se na filosofii. Víš, komunismus je stav mysli," vykládal mi a ťukal si přitom na spánek. "Stát hlídá, kolik toho sníme, kolik spotřebujeme elektřiny, kam jezdíme a k jakým informacím se dostaneme. Ale s filosofií jsme pány své mysli. Jen si představ, že bychom sami mohli malovat a budovat krajinu své duše." "Jestliže Západ je krabice barevných pastelek, můj život je penál s obyčejnými tužkami." "Berou nám sílu tak, že nás přesvědčí, že žádnou nemáme," řekl mi jednou. "Ale slova a věty mají sílu, Cristiane. Poznávej tu sílu svou myslí." "Vina leze po čtyřech. Plíží se, krouží a plazí se po tobě. Tiskne ti palce na hrdlo. A vyčkává." "Někteří lidé si mysleli, že rumunština je slovanský jazyk, protože jinak máme ke slovanským zemím blízko. Ale rumunština je románský jazyk, jako třeba francouzština nebo italština." "Víš, Ceausescu je sice skoro negramotný ale i já musím uznat, že je to státník a vůdce. Postupně lidi přesvědčil, že je bůh a my ho musíme slepě následovat. Jen se nad tím zamysli, Cristi, on začíná pomalu u batolat. Vtlouká to své učení dětem do hlavy už od čtyř let." "Nedůvěra je zákeřná věc. Způsobuje syndrom rozdvojené osobnosti, rozvrací vztahy. Doma jsi jeden člověk, mluvíš jen šeptem. Venku, na ulici nebo ve frontě před obchodem, jsi někdo jiný. Řekni mi, kdo jsi?" "Lež je jako sněhová koule. Valí se a valí, je čím dál větší a těžší a nakonec už ji člověk skoro neuzvedne." "Jestli je komunismus ráj, k čemu potřebujeme zdi, ploty a zákony, aby lidé neutíkali? Je to vynikající otázka. v nadcházejících dnech na tyto myšlenky nezapomínejme, až budeme hodnotit záměr komunismu stvořit člověka bez paměti."... celý text