Snoopi Snoopi přečtené 674

Utopený buben

Utopený buben 2021, Kamil Kalina
3 z 5

Taková zvláštní všehochuť - a pěkně ujetá. Zpočátku jsem vůbec netušila, co od knihy čekat, ale mile mě překvapila. Asi se dá vnímat různě - já ji chápala jako zajímavou, vcelku vtipnou recesi a parodii na špionážní romány, všemožné thrillery a detektivky. Co ji značně obohacovalo, byly četné aluze a odkazy na knižní klasiku /Máj, Kytice, Shakespeare, Alenka v Říši divů, Patnáctiletý kapitán, Hrdinný kapitán Korkorán, Mrtvá a živá, Cesta kolem světa za 80 dní/, ale i na mnohé filmy /Nuda v Brně, Lepší to nebude, Kill Bill, atd./ Líbilo se mi, jak si autor vyhrál s jazykem, a také že se nijak nebál utahovat si ze současného dění v Čechách a Evropě - Brexit, vysoká politika, korupční skandály, praní špinavých peněz, nadvláda developerů, problematika utečenců, atd. Při čtení mě velmi bavilo všechny tyto narážky, ať už zcela zjevné či naopak důmyslně maskované, v textu objevovat. Pouze názvy jsou poněkud pozměněné - ocitáme se v srdci "Entropy", v zemi "Bojohemii", jíž před lety okupovali zlí "Moskalové", kterým nyní vládne "Ivan Ivanovič Rasputin"; brzy si uvědomíme, kde jsou "Korunní Zřídla", "Hrachovo Mědiště", tunelový komplex Barka, či kde hledat Bluser, a co se míní společenstvím "OTAN". Bohužel velkou slabinou románu je samotný příběh - a jeho protagonisté. Myšlenka začlenit do textu jakési "post-románové samostatné bytí" několika literárních postav je určitě zajímavá a originální, ale autorovi se zcela vymkla kontrole, spolu s motivem dvojnictví. Kniha nemá pevný děj, při bližším čtení se neustále rozpadá a "drobí" na stále menší a menší kousíčky: nakonec vůbec nevíme, kdo je kdo, natož co se přesně stalo a proč. K porozumění též nijak nepřispějí naprosto nečekané, prudké posuny v čase i prostoru. Je to škoda, ze zajímavého a netradičního tématu se rozhodně dalo vytěžit daleko více: pomohlo by děj více zpřehlednit a ujasnit motivaci postav. Soudím však, že o příběh autorovi zrovna nešlo. ..."Například od jisté doby se tam pohybují neobvyklé osoby. Jsou úplně bezúhonní, nemají v rejstříku ani žádný dopravní přestupek. Divné, že? A vznikla tam nějaká pokusná farma, kam jezdí lidé až odtud, z hlavního města. Jaké pokusy tam dělají? A co dalšího - jen o kus dál od vaší operační oblasti bývalo rejdiště Tranhů. Pěstírny marihuany, pervitinové laboratoře a kdo ví co ještě. Protidrogovka tam udělala několik dobrých zátahů, ale jistě nezlikvidovala všechno. A najednou je tam klid!" ..."Jste schopný řídit tak velké auto?" "Řídil jsem jsem kamion, lokomotivu a tank," řekl věcně Pešta. "To by mohlo stačit," konstatoval Killy." ..."A hleďme, tady jsou naše CV s uvedením zvláštních kompetencí. O mně se tu píše, ehm, že mám schopnost velet, plánovat a řešit mimořádné situace... a co má být tohle? Logické myšlení skloubené s téměř uměleckou představivostí - to bych ani sám do sebe neřekl. - Billy má zvláštní kompetence... to ani nebudu číst." Billy drapla po archu. "Tak abyste věděli, souhrn mých zvláštních kompetencí je, že se umím postarat o misi jako o rodinu." ..."Tiše!" ozvalo se za ním. A z čista jasna ho kdosi srazil k zemi, do křoví na okraji paseky, dlaní mu mlčel ústa a pak si bolestivým chvatem vynutil nehybnost a poslušnost. "Omlouvám se, nechci vám ublížit, všechno vysvětlím, jen buďte zticha a ani se nepohněte," šeptal sytý mužský hlas. "Hlavně klid. Sledujte, co se děje." Na pasece přistávala helikoptéra. Přistávala bez hluku, s tichým hukotem a bzukotem. Větve okolních stromů se nezmítaly ve vichru vrtule, jen se lehce zachvívaly. Stroj dosedl a pustil dokola salvu reflektorů." ..."Jasmínu loubí, sedím u vína, zve dobré druhy dobrá hodina," oslavuje přátelské popíjení čínský klasik Li Po. "A já jsem sám," pokračuje posmutněle; osamělý piják v uvedené básni se však brzy dočká zajímavých kumpánů. Samotářské pití je totiž méně příjemné a více rizikové, zejména pokud má přinést přechodnou úlevu rozhárané mysli." ..."Jaksi se tu rojí kapitáni," poznamenal Patnáctiletý kapitán. "Ale jenom ty jsi můj," řekla Alice a objala ho. "Nepůjdeme nahoru? Moc ráda bych se trochu tulila a mazlila. Pak si ještě spinkneme. Svět počká, ne?" ..."Patnáctiletý kapitán a Alice našli stolek na terase mezi několika skupinami cyklistů, kteří rozprávěli o trasách, kilometrech a převodech." ..."Tady v Korunních Zřídlech je to zcela nezáživné," pokračoval Philleas Fogg. "Jenom obchodní válka mezi různými moskalskými mafiemi. Tím se nehodlám zabývat." ..."Tma tak hustá, že by se dala krájet a snad i jíst, ale žádná hladová ústa by se takovou tmou nezasytila. Tma černá jako uhel, černější než ztuhlý asfalt, o to černější, že před okamžikem ji prořezávalo prudké světlo svítilny."... celý text


Malý dům

Malý dům 2022, Kjóko Nakadžima
5 z 5

Kniha, která klame tělem :-) Působí jako "zaručeně pravdivé" vzpomínky 90ileté služebné Taki: jejíma očima poznáváme domácnost paní Tokiko, manželky pana Hiraie, s nímž vychovává syna Kjóičiho ze svého přechozího manželství. Zápisky působí velmi idylicky a uhlazeně, vnesou nás do atmosféry nadějných 30. let v Tokiu a bez velké újmy nás provedou i léty válečnými. Není divu, že se rádi necháme ukolébat jejím poklidným líčením, a nebýt určitých náznaků, zbaštili bychom autenticitu jejích poznámek i s navijákem. Hloubavý čtenář totiž po určité době začne v rámci textu vnímat jisté napětí: o dramatických historických událostech té doby, které pomalu, ale jistě zasahují do života celé rodiny, se dozvídáme "jen tak mimoděk". Navíc se na scéně objevuje mladík Takeši, jenž její značně naivní pohled na tehdejší dění vyvažuje svými racionálními glosami. A když už jsme si téměř jisti, jak to s její minulostí bylo ve skutečnosti... přichází poslední, závěrečná kapitola, která všechny naše domněnky rozmetá jak domeček z karet :-) Nabízí se srovnání s knihou "Soumrak dne" od Kazua Ishigura - obě postavy mají mnoho společného. Taki se také stává nedílnou součástí života "malého domu", ale platí za to vysokou daní: potlačuje své emoce a zcela ztrácí svou osobnost. Jejím údělem je pouze mlčet, stát stranou a být kdykoliv k dispozici. Svým zápalem a "pracovním nasazením" je postava až téměř děsivá, v jistém směru vzbuzuje i lítost: její vzpomínky nabízí šokující obraz života tehdejší vyšší společnosti v Japonsku. Samotný příběh je v knize ovšem poněkud upozaděn: velmi důležitou roli zde hraje atmosféra a smyslové dojmy, převážně chutě a vůně světa, který si Taki tak paličatě přála zachovat. Při čtení však vyvstává velmi důležitá otázka: do jaké míry jsou naše vlastní vzpomínky věrohodné? Kniha se mi moc líbila, četla se snadno a lehce. Mrzí mne snad jen občasné chyby v překladu, hlavně některých vazeb a spojení. Jinak jsem byla spokojená a mohu doporučit. ..."Líbí se ti tvůj pokoj?" "Ano, je moc..." určitě jsem se začervenala. Já jsem ten pokoj milovala. Měla dokonce vlastní záchod a všechno vybavení bylo zbrusu nové. "Paní..." pamatuji se, že jsem najednou vážně pronesla: "Paní, já se o tenhle dům budu starat až do smrti!" Paní se pobaveně rozesmála: "Ale, nic takového. Vždyť brzo budeš mít léta na vdávání." "Proč bych se měla vdávat? I kdyby se taková jako já vdala, neumím si představit, že bych mohla mít skvělejší život než v tomhle domě s vámi. Taky bych nesnesla mít v pokoji cizího člověka!" ..."Paní, rozhořčená, že na ni křikl, vběhla do kuchyně: "Už toho mám dost! Kdyžtak vezmu Kjóičiho, odejdu a zařídím si papírnictví." Poté pokaždé, když se manželé pohádali, paní vždy uzavřela slovy: "Zařídím si papírnictví!" Tehdy se papírnictví považovalo za vhodné podnikání pro vdovy." ..."Mým úmyslem je zaznamenat zde své vzpomínky na rodinu Hiraiových, nikoliv psát o sobě, ale chci se tu o něčem zběžně zmínit. Na podzim toho roku jsem totiž dostala nabídku k sňatku." ..."Postupně začalo být méně lepšího zboží a potravin, a abych mohla rodině poskytovat stravu, na kterou byli zvyklí, bylo nutné mít vliv mezi prodavači. To každá služebná jen tak nedokázala. Už s tím vychloubáním radši přestanu, ale netřeba říkat, že v těch dobách jsem měla možnost plně rozvinout a uplatnit své schopnosti." ..."Většina lidí věřila, že je v Japonsku dostatek surovin, ale považovali za nutné "pro jistotu" nakupovat do zásoby, protože v důsledku vládních nařízení začalo být obtížné leccos sehnat. Jinak ne že bychom se občas nedoslechli o nějakých nepokojích, nebo že ten a ten byl zatčen jednotkou Zvláštní policie, ale nikdy o tom, že by naše armáda utrpěla v Číně závažnou porážku, a obchodní domy stále ještě pořádaly výhodné výprodeje." ..."Manžel se v poslední době změnil," pronesla náhle paní. "Nemyslíš, Taki?" "No, já..." "Dřív takový nebyl. Býval velkorysý, víš." Abych neřekla něco nevhodného, radši jsem se mlčky napila čaje." ..."Služebná se však musí řídit pokyny své paní. Pán dá příkazy paní a služebná jedná teprve podle jejích pokynů. Jinak se naruší posloupnost." "Takeši mi vyčítá, že moje vzpomínky jsou nějak moc příjemné, že za války nemohla vládnout taková spokojenost, ale pokud já se pamatuji, od útoku na Pearl Harbor do městských voleb jsme žili celkem v klidu. Samozřejmě postupně nastaly různé změny: i zelenina začala být na lístky, prodávala se pouze neleštěná rýže a cukroví bylo těžko k dostání."... celý text


Český jazykový atlas 5

Český jazykový atlas 5 2005, Jan Balhar
5 z 5

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech. Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje. Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie. Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velkost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech. Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán. První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech. Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti. K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.... celý text


Český jazykový atlas 4

Český jazykový atlas 4 2002, Jan Balhar
5 z 5

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech. Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje. Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie. Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velkost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech. Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán. První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech. Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti. K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.... celý text


Český jazyková atlas 3

Český jazyková atlas 3 1999, Jan Balhar
5 z 5

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech. Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje. Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie. Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velkost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech. Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán. První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech. Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti. K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.... celý text


Český jazykový atlas 2

Český jazykový atlas 2 1997, Jan Balhar
5 z 5

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech. Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje. Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie. Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velkost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech. Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán. První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech. Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti. K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.... celý text


Český jazykový atlas 1

Český jazykový atlas 1 2012, Jan Balhar
5 z 5

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech. Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje. Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie. Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velikost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech. Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán. První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech. Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti. K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.... celý text


Autoatlas ČSSR

Autoatlas ČSSR 1972, kolektiv autorů
5 z 5

Když mi na něj padne zrak, neubráním se nostalgii. Ten autoatlas je již dočista opotřebovaný, celý omšelý, ohmataný léty neustálého používání a téměř se rozpadá pod rukama, jakmile na něj sáhnu. Přesto nemám sil jej vyhodit do starého papíru: provázel nás na cestách a vykonal pro nás mnoho dobrého. Právě díky němu jsme se vždycky dostali tam, kam jsme zrovna potřebovali. Za své služby si rozhodně zaslouží vlastní důstojné místo v knihovničce, ačkoliv své nejlepší roky má již dávno za sebou. Když jím zalistuji, ihned se mi vybaví i náš moskvič. Ti dva k sobě prostě patřili a byli nerozluční: dýchavičný ruský mercedes... a v přihrádce spolujezdce jeho nezbytný parťák. Oba se narodili v dobách, kdy net byl ještě utopií a cosi jako GPS pouhý výplod fantazírující mysli, a přesto jsme s nimi procestovali skoro celou republiku. Asi nejvíc na sklonku 90. let, kdy se mnou rodiče jezdili po přijímačkách. Poznali jsme tak mnoho měst: Plzeň, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Olomouc, Brno, České Budějovice... asi nejdál jsme ovšem byli v Opavě... anebo snad ve Zlíně? :-) Večer před jízdou jsme vždy zasedli k poradě, táta jakožto řidič se ponořil do tajů čísel cest a křižovatek, jezdil prstem po mapě a v duchu vypočítával čas, zatímco mamča připravovala občerstvení pro všechny a oba se snažili na sobě nedat znát nervozitu, která se jich zmocňovala. Zní to až neuvěřitelně, ale pokaždé jsme nějak zvládli dojet ve stanoveném limitu, zpravidla na osmou hodinu ranní. A že to mnohdy nebylo nijak jednoduché! Přestože si táta každou trasu doslova "vtloukal do hlavy" tak pečlivě, až ji dokázal namalovat snad i se zavřenýma očima, realita se tištěné skutečnosti v mnohém vzdalovala: na silnicích čekala spousta nástrah - objížďky, opravy, uzavírky, slepé ulice, cesty do nikam... a k tomu všemu ještě zácpy, kolony a sebevrazi na rychlých kolech... Fofr a stres na entou. V rodičích to jen vřelo, štěkali na sebe v kulometné palbě a navzájem se obviňovali z neúspěchu, když se ztratili v jednosměrkách, aniž si přiznali, že jsou v koncích, že mají dost, že už fakt nemůžou, takže nezbylo než stočit okénko a zeptat se náhodných kolemjdoucích na cestu, pokud někdo byl zrovna nablízku :-) Ale vždycky jsme k cíli dospěli, i když, pravda, občas celí pomačkaní, rozbolavělí a otlačení, jak se auto věčně natřásalo, jak námi házelo ze strany na stranu... a my z něj vystupovali celí unavení, utahaní, zmordovaní, na hranici sil a dočista vyčerpaní tím jednotvárným hukotem silničního provozu, který od počátku cesty útočil na naše ušní bubínky. Obdivuji tátu, jak to všechno zvládal... jak bleskově reagoval, jak dovedně kličkoval labyrintem ulic pražské magistrály, s jakou neomylností vždy zvolil ten správný pruh a prostě věděl, kdy a kam odbočit, a záludnosti mnohých rozestavěných okruhů a obchvatů ho nechávaly chladným... Dostal nás z kdejaké šlamastyky, a že těch situací, kdy brzdy skřípěly a rozhodovaly centimetry, nebylo málo... Nikdy nehavaroval - a taky NIKDY za volantem neusnul, přestože nalítal stovky kiláků a měl toho vždycky po krk... Některé jízdy jsou nezapomenutelné, jiné kuriózní, humorné či naopak velmi dramatické, každopádně jsem ráda, že si máme o čem vyprávět: staly se legendami, které si v rámci rodiny ústně předáváme stále dokola. Ten stařičký autoatlas stále ještě máme schovaný. Pamatuje doby, kdy se mnohé komunikace teprve stavěly a budovaly, nebo byly jen vizemi v hlavách odvážných projektantů. Jenže s každým dalším rokem přibývajících kilometrů dálnic zůstával stále více pozadu. Přestával stačit našim požadavkům, stejně jako jeho chrchlavý společník, který již pěkných pár let "spočívá v automobilovém nebi". Jen ten atlas zůstal - a já do něj občas nahlédnu, a dovolím mu tak poslední cestu, cestu časem do minulosti.... celý text


Písečníci a bludný asteroid

Písečníci a bludný asteroid 2021, Václav Dvořák
4 z 5

Skvělá kniha pro děti - obsahuje vše, co má taková kniha mít: zajímavé téma, silný příběh s velkou dávkou napětí a dobrodružství, tajemství, pevné přátelské vazby, atraktivní reálie, věrohodné postavy. Mladší čtenáře oslovuje i díky tomu, že problémy, s nimiž se hrdinové setkávají, velmi připomínají jejich vlastní svět všedních starostí /škola, šikana, úspěchy a neúspěchy, vztahy/. A to i přesto, že se děj odehrává ve smyšleném prostředí kosmické lodi. Je znát, že autor něco o vesmíru ví, a své znalosti nám nenápadně podsouvá. Zároveň precizně pracuje s naší pozorností: v momentě, kdy se nám zdá, že děj již sklouzává do jisté rutiny, objeví se nečekaný zvrat, a spolu s tím i spousta dalších otázek. Jeho fantazie je obdivuhodná: i proto mě mrzí, že tak trochu "vykrádá" Harryho Pottera. Je ovšem chvályhodné, že tyto reálie, postavy a motivy umístil do naprosto odlišného prostředí a přebudoval je po svém, čímž vznikl příběh zcela nový a tím i jeho vlastní. Akorát postavy mají již pevně daný vyhraněný charakter, takže jsou buď jasní "záporáci", nebo "klaďasové". Text se díky tomu neobejde bez několika klišé, ztvárněných např. v podobě jakýchsi "outsiderů", stojících proti skupině "vyvolených", a samozřejmě nechybí postava "zlého" profesora, který těm "snaživým" neustále škodí. Zajímavý je i originální jazyk a zvláštní výrazy: HOP = Hadice Odborné Pomoci/, letkus, graviton, PROS = Pouzdro Rychlé Ochrany Skafandru, gravitační křídla, pátrač, Insekti = hmyzáci, gravitechnika, exobiologie, hydroponické pěstitelství, G-Mech, přístroj sextant, gravibal = hra připomínající famfrpál od H. Pottera, záchranný modul, úniková kapsle... Zdá se mi však, že některá použitá cizí slova jsou dětem od 9 let bohužel ještě nesrozumitelná. A zpočátku mě i lehce iritovaly časté zmínky a přirovnání o kaktusech, které byly snad všude, dokonce i v jídle :-) Kniha působí dojmem, že jde o první díl chystané série. Epizoda prvního ročníku se sice uzavře, ale konec je otevřený a vysloveně volá po dalším pokračování: je zde příliš mnoho nezodpovězených otázek a faktů, které žádají vysvětlení. S povděkem jsem zaregistrovala, že již vyšlo druhé pokračování, a moc se těším, až si jej přečtu. Kniha se mi moc líbila, byla jsem příjemně překvapená: četla jsem ji docela dlouho, ale o to víc jsem si čtení vychutnávala. Zároveň musím ocenit i krásné ilustrace, které text doprovází. "Oba museli vypadat jak propíchnutí kaktusem..." "Alice byla zelená jak čerstvě rozříznutý kaktus a podobně se i tvářila." "Jakmile Tomáš uchopil graviton oběma rukama, ucítil jemné brnění. Disk ožil, nepatrně se vzdálil od natažených prstů a v jeho středu se rozzářilo slunce obíhané planetkou, přesně jako tomu bylo u gravitonu profesora Pulsara. Tomáš zavřel oči, aby se mohl lépe soustředit. Umístil prsty do správné vzdálenosti okolo disku, a jakmile ucítil bod, vystřelil ho přes všechny dráhy mimo přitažlivost středu. Disk se rozzářil."... celý text


Pastely

Pastely 2005, Sally Harper
5 z 5

Nevím, proč je tak těžké začít. Vždyť na tom nic není: obrázky jsem tvořila ráda, zažila jsem i jednu malou vlastní vernisáž v knihovně, a se stejně praštěnými lidmi jsem navštěvovala kurzy malování pastelem. Právě ten mi učaroval nejvíc, ty čáry, které jedna malá, ať už tuhá či drolící se, tyčinka může dokázat… a přitom k tomu stačí tak málo. Pastely mě nepřestávají fascinovat, ráda o nich čtu a dozvídám se o nových technikách. Jenom v práci s nimi jako by mi stále cosi bránilo, snad strach a určité obavy z toho, že mé obrázky nebudou takové, jaké si je představuji, strach daný i tím, že jsem se nijak neodbývala a pořídila si prostředky skutečně kvalitní. Tak trochu závidím dětem jejich spontánnost a kreativitu: neptají se na hodnocení, nezajímá je výsledek – prostě popadnou pastelku… a tvoří. Ta jistá přirozená tvořivost je nám vlastní, tak kam se časem ztrácí? Jsme snad vůči sobě až příliš kritičtí, neboť své výtvory časem začneme navzájem srovnávat, porovnávat, hodnotit… a zpravidla i odsuzovat? I to je možné. Dlouho jsem se bála něco „jen tak namalovat“ – stále jsem to své „kouzlení s pastely“ odkládala. Až před minulými svátky jako by se něco změnilo. Vnímala jsem takové zvláštní „pnutí a nutkání" uvnitř sebe a podivný neklid, jako by mě „svrběly packy“. Vůbec tomu nešlo odolat: popadla jsem do rukou své oblíbené balení pastelek a pastelů – a rodeo mohlo začít. Pustila jsem se do výroby vlastích vánočních přáníček, jimiž jsem chtěla potěšit své přátele a známé. Napřed jsem si vytvořila jakýsi "prototyp", kam jsem vměstnala vše, co jsem chtěla: kočku, psa, dárečky, stromek a ozdoby. Přání bylo otvírací, uvnitř zářila velká letící hvězda s péefkem a velkými číslicemi. Jako inspirace mi posloužila sádrová soška usmívající se kočičky, pejsek se nabídl sám. Kompozice vypadala „použitelně“ a já s úsměvem zalovila ve sbírce svých malovátek. Suchý pastel jsem zamítla rovnou, neboť dobře vím, jak škodolibě rád se rozmazává i drolí, a na závěr navíc vyžaduje fixaci postřikem. A tak jsem s rozechvěním hrábla po balíčku těch nejdražších pastelů, které jsem kdy měla, a srdce jen plesalo, když jsem je každý zvlášť opatrně vysvobozovala z obalu, když jsem je něžně brala do rukou, když jsem jemně zkoušela jejich odstíny a vybírala ten pravý… Celá jsem hořela nedočkavostí a já se dychtivě pustila do díla: začala jsem u větví a stromku, těšilo mě, jak hezky dostávají svůj tvar, jak hezky vystupují do popředí… má radost však trvala jen do té chvíle, než mi dočista zezelenaly prsty i dlaně a celý obrázek připomínal jeden velký, obří, nedefinovatelný zelený flek: ta barva byla všude. Zabývat se dalšími detaily již prakticky nemělo smysl, navíc tuhý čtverhranný pastel jemné kontury prostě nevykouzlí, přestože je fungl nový… Nezbylo než umýt tlapy - a jít na "verzi číslo dva". Tentokrát jsem již kolem sebe rozmístila hned několik mokrých hadříků, za což jsem si pak jenom blahořečila. Zvolila jsem i jiný postup: začala jsem drobnými detaily u postaviček, k čemu jsem vytáhla i pastelky, a až teprve v závěru jsem obrázek doladila volnými tahy pastelem. Nakonec jsem mohla být spokojená – a já se hned pustila do dalších verzí téhož. Paradoxně nejhorší to však bylo s motivem pěticípé hvězdy uvnitř přáníčka: komety se všemožně kroutily, o nějaké "geometrické symetrii" se rozhodně mluvit nedalo, jeden roh vždy o něco širší na úkor druhého, to vše poněkud rozplizlé, se spoustou čar z nekonečného gumování... Mordovala jsem se s tím pěkně dlouho a až teprve ke konci své "velkovýroby" jsem v nějakém časopise našla prototyp hvězdičky, který mi naprosto vyhovoval. Stačilo jen vystřihnout, obkreslit… a bylo po starostech :-) Nakonec jsem byla spokojená, svému slibu jsem dostála – a spokojení byli i ti, jimž jsem svůj obrázek zaslala. Ten pocit mě hřál ještě dlouho... Ano, nejtěžší je začít. Za mnohé, co jsem se o pastelu naučila, vděčím této příručce. Může fungovat jako „základní kánon“ těm, kteří se rozhodli techniku pastelu vyzkoušet, používat, ale i dovézt k dokonalosti. O pastelu zde najdeme snad vše, včetně návodů a tvůrčí inspirace. Tu knihu jsem v rukách držela nesčetněkrát, stále v ní objevuji něco nového… a jednou si ji určitě musím už konečně pořídit. A taky už začnu zase malovat :-)... celý text


Škola kreslení a malování

Škola kreslení a malování 2003, Ray Smith
5 z 5

Malování je nádherná a bohulibá činnost. Je radost i prosté štěstí, přináší klid a člověk si při něm krásně uklidí i v duši. Malování je vášeň a kdo umí vládnout barvám, ten je král. Líbí se mi hezké obrázky, nejen ty od klasiků. Ráda se na ně dívám, těším se z jejich krásy, žasnu nad jejich dokonalostí, ale úplně nejradši bych takové malovala sama. Není nic snazšího: stačí pár barviček a papír už se někde najde, řeklo by se. Jenže… je tu jeden takový menší zádrhel: jakoby všechny ty krásné obrázky, které chci tak horlivě vytvářet, existovaly jen v mých snech; jakoby moje ruce byly nějak „prokleté“; jakoby na nástrojích, jimiž chci tak nadšeně kouzlit, dřepěla temná postavička, smála se mi do obličeje a vyzývala mne na souboj. Zatím bohužel prohrávám – je totiž těžké zápasit s ďábly, které se v nás skrývají: vlastní nejistota, pochybnost a malé sebevědomí, násobené dávkou lenosti. Jakmile do ruky vezmu tužku či pastelku, cosi ve mně zamrzne a já neudělám ani čárku. Přitom však veškeré ty pomůcky a udělátka ve všech možných a nemožných podobách doslova zbožňuji. Často chodím do papírnictví, nasávám vůni, opájím se atmosférou, kochám se nabídkou, hledám oblíbené značky… až jednou za čas prostě „uletím“ a domů si nadšeně odnáším snůšku toho nejlepšího z nabídky obchodu. Jenže pak se kdesi uvnitř mě rozpoutá peklo pochybností a cosi se ve mně sevře: proč to kupuji, když stejně nemaluji, kdy hodlám začít a hlavně jak, copak to umím, nač to vlastně potřebuji... Jednou za čas všechny ty své poklady vyndám, a není jich málo: balení různých druhů pastelů, voskovek, pastelek, akvarelových a akrylových barev, dokonce mám i olejové… Těším se z jejich krásy a zvláštní novoty, jíž si stále uchovávají, popouštím uzdu fantazii a jako v extázi listuji různými příručkami. Ta touha je silnější než já, tak hmatatelná a jasná… Co mi tedy brání? Pevně věřím, že nad tím nepřítelem jednou zvítězím – ale bude to těžké: jsem jím totiž jenom já sama. Nejtěžší je začít. Hlavně se nebát, jít do toho s vervou. Svatá pravda, která říká, že „žádný učený z nebe nespadl“. Nic na tom není: obrázky jsem tvořila ráda, jednou jsem dokonce zažila i takovou malou vlastní „vernisáž“ v malé knihovně, a se stejně trhlými lidmi jsem navštěvovala i kurzy malování pastelem. Odnesla jsem si odtamtud pár cenných rad – a několik velkých obrazů, jež si nechám zarámovat. Občas je rozbalím a nestačím se divit: tohle že jsem namalovala já? Věřím, že to půjde: už mě zase nějak začínají „svrbět tlapky“. Asi nastal čas vyrazit do boje s temnotou :-) Tato kniha mne provází mým „rádoby-uměleckým“ životem. Pořídila jsem si ji v době, kdy kurzů nebylo ještě tolik, v době, kdy neexistoval internet a znalosti se mnohdy musely pracně dohledávat v knížkách. Myslím, že mi dala to nejlepší, co mohla – a stále ještě mi to poskytuje. Když si nevím rady, ráda do ní nahlížím. Jako zdroj inspirace je neocenitelná – a její informace taky něco váží :-) Obsahuje několik oddílů, věnovaných jednotlivým technikám: Úvod do kresby, perspektivy, akvarelu, pastelu, olejomalby, akrylové malby a smíšených médií, nechybí slovník ani nezbytný rejstřík. Kapitoly jsou poměrně obsáhlé, v každé z nich se o těchto technikách dozvíme něco víc, např. o jejich historii, charakteristice, technikách, popř. materiálech. Kniha je plná názorných návodů a bohaté fotodokumentace. Rozhodně patří do rukou všem, kteří se o malování zajímají, kteří zkoušejí malovat, ale i těm, kteří již nějaké ponětí o tvoření mají. S klidem bych ji zařadila mezi přední publikace, a mohu ji jen doporučit.... celý text


Přehledné dějiny literatury I

Přehledné dějiny literatury I 1992, Bohuš Balajka (p)
4 z 5

Publikace, která dostála svému slovu, jež má v názvu: je opravdu přehledná. Má sloužit jako studijní příručka jak studentům SŠ, tak i širší veřejnosti. Jak autor v úvodu přiznává, pomíjí v ní literárně teoretické výklady /s výjimkou poučení o uměleckých směrech/ - v této oblasti odkazuje své čtenáře na jiné knihy. Výběr autorů a děl není vyčerpávající: zahrnuje nejznámější autory, kteří se nějak podíleli na vývojovém procesu, a jejichž dílo představuje živou kulturní hodnotu. Najdeme zde také krátké ukázky děl, rukopisů či dobových textů, u těch nejzásadnějších i stručné shrnutí jejich obsahů. Díky tomu kniha nepůsobí stroze a nezahlcuje nás pouze suchopárnými fakty. Text doprovázejí dobové fotografie a ilustrace, myslím si však, že by nebylo na škodu mnohé z nich o něco zmenšit. Bonusem jsou zvlášť rozpracované dějiny slovenské literatury, i když ani není divu, publikace vznikla v době, kdy Slovensko ještě patřilo k Čechám. Do druhého vydání autoři navíc zařadili kapitolku o literatuře pro děti a mládež a výklad o secesi. Šikovná publikace, kterou mohu jen doporučit.... celý text


Teorie literatury: učebnice pro střední školy

Teorie literatury: učebnice pro střední školy 2014, Robert Kolár
4 z 5

Nezbytná příručka určená pro všechny studenty středních škol, kteří se připravují k maturitě. Nabízí však jen základní znalosti pojmů literární teorie. Je rozdělena na tři hlavní části: Struktura literatury, Struktura literárního díla a Struktura verše. Doplňují ji zajímavé ukázky literárních děl a interpretace textů. Text zkrášlují i vtipné obrázky, takže nepůsobí nijak suchopárně, pracovat s ní mohou i středoškolští pedagogové. Pro hlubší výklad a bližší porozumění některých pojmů je ovšem již třeba sáhnout po daleko obsáhlejších publikacích. Je čtivá, avšak z hlediska obsažených informací pojatá poněkud "letem světem". Mrzí mne jediné - že v době před dvaceti lety, kdy jsem maturovala, podobná příručka neexistovala, a byli jsme odkázáni pouze na poučky, získané od svého profesora.... celý text


Základy malování akvarelem

Základy malování akvarelem 2014, Jana Petrásková
5 z 5

Velmi inspirující a podnětná kniha, vhodná jak pro začátečníky, tak pro lehce pokročilé - a pro zájemce o malování akvarelem vůbec. Volně navazuje na publikaci "Základy realistické kresby - kreslení pravou mozkovou hemisférou". Kresba je základní nástroj výtvarníka - vyjadřuje se pomocí linie: právě díky ní vymezujeme plochy, šrafováním jim dodáváme světlo a stín, čímž formujeme objem zobrazovaných předmětů. Technika akvarelu přináší do tvorby další rozměr - barvu. Díky této publikaci se naučíme, jak vnímat jednotlivé barvy, dozvíme se něco o jejich vzájemných vztazích a působení - a všechno si hned můžeme vyzkoušet v praxi. Provede nás světem akvarelu od těch nejjednodušších začátků, kdy se teprve učíme se štětcem a barvami zacházet, až po složitější kompozice. Objevíme postupy, které nám pomohou překonat ostych z tvorby a získat větší sebedůvěru ve své schopnosti. Dozvíme se to nejpodstatnější a v závěrečných kapitolách se nám dostanu poučení o tom, jak vytvořit kompozici obrazu a jak si vytvářet vlastní styl. Kniha je pojatá jako jakýsi "návod na vývojový román v obrazech" - ponouká nás k tomu, abychom se nebáli malovat, abychom svá dílka přechovávali spolu s datem vytvoření, a mohli tak zachycovat i svůj tvůrčí proces. Líbí se mi, že už od první lekce ji doprovázejí jakési "domácí úkoly", při jejichž plnění uvádíme získané znalosti v praxi - neboť "jenom koukáním se nikdy nic nenaučíme" a pouhá teorie nestačí :-) A abychom si to uvědomili, doprovázejí ji nádherné ilustrace studentů a účastníků kurzu, které mohou být v lecčems motivující. Pomůcky na akvarel již mám - teď už zbývá jen začít :-)... celý text


Toulky po horách

Toulky po horách 1998, Vladimír Bejček
5 z 5

Krásně ilustrovaná příručka, určená převážně dětem, ale věřím, že si v ní rádi zalistují i dospělí. V úvodu se zhruba v rozsahu jednoho odstavce dozvíme základní informace o horách, jejich podmínkách a prostředí. Zároveň získáme i informace, které se týkají ikon a symbolů, užitých v knize např. pro prostředí, výškové stupně, tvary listů, obydlí zvířat atd. Stránky jsou pak již i barevně rozlišeny, a to podle jednotlivých tříd - u živočichů na: Savci, Ptáci, Plazi, Obojživelníci a Bezobratlí /na rozdíl od publikace "Toulky lesem" jsou zde navíc i ryby/, u rostlin na: Dřeviny, Byliny, Kapradiny, Mechy a Houby. V závěru nechybí rejstřík, všechny uváděné údaje jsou platné pro střední a západní Evropu. Kniha jako taková není příliš obsáhlá, pohodlně se vejde do kapsy či batohu, ale její přinos spočívá v něčem jiném - hodí se do rukou dětí, které se zajímají o přírodu, a díky ní se snadno naučí s podobnými příručkami pracovat a lehce se v nich orientovat. Bonusem jsou pak samozřejmě velmi vydařené ilustrace. Mohu jedině doporučit, i já do ní ráda nahlížím.... celý text


Toulky lesem

Toulky lesem 2002, Karel Šťastný
5 z 5

Krásně ilustrovaná příručka, určená převážně dětem, ale věřím, že si v ní rádi zalistují i dospělí. V úvodu se zhruba v rozsahu jednoho odstavce dozvíme, co je to vlastně les a co za něj lze všechno považovat, a získáme též informace, které se týkají ikon a symbolů, užitých v knize. Stránky jsou pak již i barevně rozlišeny, a to podle jednotlivých tříd - u živočichů na: Savci, Ptáci, Plazi, Obojživelníci a Bezobratlí, u rostlin na: Dřeviny, Byliny, Kapraďorosty, Mechy a Houby. V závěru nechybí rejstřík, všechny uváděné údaje jsou platné pro střední a západní Evropu. Kniha jako taková není příliš obsáhlá, pohodlně se vejde do kapsy či do batohu, ale její přinos spočívá v něčem jiném - hodí se do rukou dětí, které se zajímají o přírodu, a díky ní se snadno naučí s podobnými příručkami pracovat a lehce se v nich orientovat. Bonusem jsou pak samozřejmě velmi vydařené ilustrace. Mohu jedině doporučit, i já do ní ráda nahlížím.... celý text


Hodní psi k jižnímu pólu nedojdou

Hodní psi k jižnímu pólu nedojdou 2021, Hans-Olav Thyvold
4 z 5

Melancholický, dojímavý příběh pro všechny milovníky psů. V roli netradičního vypravěče zde vystupuje Tassen - pes s velmi racionálním myšlením a skeptickým pohledem na svět, hlavně tedy na ten lidský. Pes, který se stále cítí být vlkem, patřičně hrdý na svou rasu, občas lehce komický, občas poněkud mrzutý až protivný, ale povětšinou lidem nakloněný, přestože jejich jednání se mu jeví mnohdy nepochopitelné a zbytečné. Žije ve společnosti stárnoucí paní, s níž vede zajímavé rozhovory a debaty, a oba dva se navíc nesmírně baví nad knihou o dobrodružném dobývání jižního pólu. Jako by se záměrně uzavřeli před okolním světem do vlastní bubliny štěstí - jejich soužití je krásné a téměř idylické, nebýt čím dál častějších rušivých faktorů a výpadů zvenčí. Brzy si však uvědomíme, že jde o iluzi, kterou si vytvořili: sledujeme, jak paní čím dál víc propadá své vášni, "dračí vodě" neboli alkoholu, jak stále více zapomíná, jak Tassen trpí jejími náladami a podivnostmi... a na scéně se stále častěji objevují nenávidění příbuzní. Příběh je vyprávěný jednoduchým stylem, tvoří jej převážně líčení jednotlivých epizod, postřehů, vjemů a glos bystrého psa. Ozvláštňují ho četná originální a svérázná přirovnání, ale i obrázky v podobě notových záznamů. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, kdo se skutečně skrývá pod přezdívkami "Fena" a "Štěně". Vzhledem k dosavadnímu ději se mi závěr zdál poněkud nejasný, zamlžený, vyznívající do ztracena: jako by autor chtěl nechat na samotném čtenáři, ať si do puzzle příběhu vloží ten poslední dílek sám. Je to kniha, z níž mi bylo hezky, ale i hodně, hodně smutno, a nejradši bych ji doporučila všem lidem, kteří uvažují o pořízení psa jako společníka, žijí však v iluzi "věčného mládí" a odmítají si připouštět, že cosi jako "pojem stáří" vůbec existuje. "Ignorovala fenu jako starý labrador, který ztratil chuť k jídlu." "Paní je inteligentní, sečtělá žena, ale pokud jde o to, co chci říct, někdy jí to zapaluje opravdu pomalu. Možná je to mojí povahou. Já jsem pes jednoho pána, a to jsem nikdy neskrýval. Naopak. Paní Thorkildsenová mě krmí a koupe, kartáčuje mi srst a bere mě na procházky od chvíle, co si pro Majora přijeli, no, předtím to dělala taky, ale až do dne jeho smrti jsem a budu Majorův pes. Když teď ten den smrti nastal a ze mě se stane psí vdovec, tak mě napadá, že jsem se nikdy ani nezamyslel nad otázkou, co se mnou a s Paní Thorkildsenovou bude dál. Dosti má zítřek svého trápení. To je dobré pravidlo. Dostávat jídlo jenom v pevně stanovenou dobu je naopak pravidlo hloupé." "Hrozí sice, že budu znít jako briard, co moc dlouho čichal k ponožkám, ale..." "Border kolie - pes, který nepotřebuje žádnou výchovu a stejně dělá, co chce člověk. Stačí vložit baterky a kolie prostě jede. A jede. A jede. Ale je šťastná? Můžete se nad tím zamyslet, až příště uvidíte nějaký exemplář tohoto plemene s tenisovým míčkem v tlamě a vykulenýma očima. Nebo vlka nahánějícího ovce, místo aby je požíral. Dá se na takového vlka z dlouhodobého hlediska spoléhat?" "Byl to milý chlapík. Mladý, chlupatý, nezapřel jisté psí rysy. Taky uměl dobře drbat za krkem, a to hodně znamená. Paní Thorkildsenová mu přinesla kávu a skořicový rohlíček, přestože mladík odmítl. Kávu nicméně vypil, a jakmile jen tak ze slušnosti kousl do prvního rohlíčku, víceméně proto, aby mu stará paní dala pokoj, byl ztracený. Paní Thorkildsenová to samozřejmě věděla, ale přesto si nemyslím, že by tím něco sledovala." "V kuchyni je Paní Thorkildsenová nejlepší. Právě tam ze smutku a jednotlivých surovin uhněte, uvaří, uřízne a usmaží štěstí." "Ta nemoc má jméno. Paní Thorkildsenová trpí osamělostí. Je to chronická choroba a Paní Thorkildsenová ji snáší bez hlesu a statečně, ale občas, zřídkakdy, nejčastěji pozdě v noci na konci příliš dlouhého dne, mi to říká: "Tassene, jsem tak osamělá." Cítím se kvůli tomu mizerně, protože já osamělý nejsem. Mám Paní Thorkildsenovou, a to mi bohatě stačí. Paní Thorkildsenová oproti tomu má jenom mě, a to jí rozhodně bohatě nestačí." "Večírek. Nejspíš jsem nikdy dřív na večírku nebyl. Večírek vzniká následovně: vezměte čtyři dospělé a jednoho chlapíka k tomu a posaďte je ke konferenčnímu stolku v domě, kde kdysi žila kočka. Toho smradu se nikdy nezbavíte. Tedy - toho kočičího smradu. Postavte dračí vodu, oříšky a brambory vyrobené ze zlata /nebeská chuť!/ na stolek. Na konferenční stolek. A na tom stolku jezte teplé jídlo." "...keramičtí tučňáci nenápadně zmizí z parapetů, tak jako nacistická nášivka na bundě těsně před koncem druhé světové války..." "Tyhle štítky řeknou počítači o knize všechno, co potřebuje vědět. Jenom vezmeš takovou elektrickou pistoli, zamíříš na štítek a pink! Ale jak to funguje, o tom nemám ani páru." "Pověsil jsem se na to jako německý ovčák na paži mírového aktivisty."... celý text


Povídky pro chlapce

Povídky pro chlapce 2020, Luděk Vejsada
1 z 5

Tato kniha na mě koukala v jedné knihobudce. Vypadala jako nová, doslova svítila novotou, a zaujala mě i svým obalem - proto jsem po ní hrábla a řekla si, že jí dám šanci. Zjistila jsem, že autor pochází z našeho kraje, což mě nalákalo ještě víc. Asi nejvíc jsem ovšem byla zvědavá na to, v čem jsou povídky určené chlapcům jiné než povídky určené dívkám. A tak jsem se zkusila začíst. Asi jsem čekala dobrodružné příběhy ve stylu Otakara Batličky, Karla Maye, Jacka Londona či E. T. Setona, jaké jsem louskala v dětství... Kniha mne ovšem zklamala na celé čáře. Už od prvních vět mě totiž doslova praštilo do očí, jak se autor snaží vyrovnat jinému známému tvůrci příběhů pro chlapce - Jaroslavu Foglarovi. Je to snaha až příliš křečovitá a urputná, plná pro mne těžko stravitelného patosu a klišé. Věty psané zvláštním květnatým stylem v kompozici, kterou zvládne každý gymnazista, hrdinové příliš čistí a naivní - nikoliv snad hloupí, ale nevyzrálí...a poněkud ploší, takoví dokonalí "Mirkové Dušínové" dnešních dnů. Možná si autor jen spletl čas pobytu a ocitl se ve špatné době na špatném místě - předkládá nám tolik ohraný skautský ideál dobrodruhů, jako vystřižených z časopisů Rodokaps prvorepublikové éry, na něhož "naverboval" typ "feel good" příběhů, v nichž se všechny konflikty vyřeší samy od sebe a sny dojdou naplnění. Asi nejvíc mě zaujala poslední povídka "Píseň srdce" - nejen díky tomu, že se v ní "konečně něco dělo". Čím víc jsem četla, tím víc mi však v hlavě rezonovalo: na všech těch chlapcích je NĚCO vážně divného. To přece není líčení běžného vztahu /a není to jen kvůli tomu, že jsem holka a možná vidím věci trochu jinak/. Můj dojem s každou další stránkou sílil - myslím, že se oprávněně mohu domnívat, že autor zde líčí počátky své tajné a nepřiznané homosexuality. Nechci mu nijak křivdit, ale ta silná naivní "náklonnost", s níž mladší z nich vzhlíží ke staršímu chlapci, je tak neuvěřitelně přeslazená, až si říkám: copak mu to v dnešní době, kdy jsme zahlceni spoustou informací, dávno nedošlo? Neboť jde zajisté o příběhy ze současnosti, byť její připomínkou je pouze nepatrná zmínka o mobilu. Nechci být nijak zaujatá, ale už vůbec se mi nelíbilo, jak hovoří o přátelství dívčím, což jenom potvrzuje můj dojem o tom, že ideál "pravého chlapeckého přátelství" si postavil na jakýsi pomyslný piedestal nedotknutelnosti: "Brzy zjistil, že Evě nejde jen o to povídání, ale že by s ním ráda navázala důvěrnější kontakt. O ten však Tom neměl zájem, neboť poznal, že Eviny názory jsou v mnoha ohledech zcela odlišné od těch jeho. Usoudil, že by nemělo smysl se na Evu důvěrněji vázat. Navíc tu byl Jakub. Jeho přítel a přátelství s ním bylo v současné době nadřazeno všemu ostatnímu. Zejména během posledních dvou let se přesvědčil, že Jakub je zcela mimořádný chlapec. Velice bystrý a přirozeně inteligentní, se zájmy o vše možné. Hlavně má ale Jakub ryzí a dobré srdce, jaké ve svém dosavadním životě Tom ještě u nikoho nepoznal. Proto nestál o důvěrnější styky, a hlavně o závazky s děvčaty. Děvčatům ostatně často v některých věcech příliš nerozuměl a jejich životní postoje a názory leckdy nechápal. Některé, jako třeba falešnost a žárlivost, pro něj byly zcela nepochopitelné. Jeho klukovská duše měla ráda přímost, nezáludnost a otevřenost. Nesnášel malichernosti a puntičkářství." Kniha klidně může spadat do žánru young adult, ale v silné konkurenci jí nedávám příliš šanci, už jen proto, že její jazykové prostředky jsou silně zastaralé. Nabízí se mi hned paralela s romány Theo Addaira, které jsou daleko lépe propracovanější, až na lehce pokulhávající věrohodnost "asexuálních" vztahů, které hrdinové prožívají. Knihu předám dál, třeba zaujme někoho jiného. Za hezkou obálku dávám hvězdičku. ..."Kuba se mezitím vrátil a přejel pohledem jejich nové ležení. Zul mokré kanady a dal je sušit k ohni. Pak oba povečeřeli. Tom mu vyprávěl historii Modrých skal. Poprvé tu byl s Krtkem. Ten byl tedy tak starý jako je teď Kuba. A od té doby je toto pro něj místo Velkého Přátelství. Jakousi svatyní, kam vodí jen ty nejlepší kamarády. "Víš, Kubíku, už jsem ti to říkal mockrát, ale ty jsi opravdu ten nejlepší člověk na světě, jakého jsem kdy poznal, a proto jsem tak šťastný. Vždyť jsme se vlastně nikdy nemuseli potkat a já bych pak třeba až do smrti takového přítele, jako jsi ty, nenašel," zakončil své vyprávění Tom a vzal Jakuba kolem ramen. V očích měl vláhu, která jen taktak že nevytryskla ven. Jakub se podíval do těch očí plných lásky a usmál se." ..."Víš co, počkáme rok a pak ty kameny s naší krví tady přesně v tenhle den zakopáme," navrhl Jakub a dodal, "do té doby nesmí naše přátelství přestat!" "Jsi opravdu výjimečná osobnost," řekl Tom, "nikdy v životě se ke mně nikdo tak krásně nezachoval."... celý text