Snoopi přečtené 674

Velký lexikon léčivých bylinek 2021, Olga Šolcová

Ideální a praktická příručka nejen pro všechny milovníky alternativní medicíny. Od anděliky lékařské po zlatobýl obecný: u každé bylinky se dozvíme, čím pomáhá, jak ji sbírat a jak s ní nakládat. Velmi oceňuji kapesní charakter knihy, spoustu obrazové dokumentace a další doplňující informace o výrobě čajových směsí, mastí i likérů.... celý text

Kolem Jakuba 2019, Michal Vrba

375 osvědčených rad našich babiček 2021, Karla Pelikánová

Zajímavá příručka do rukou nejen těm, kteří se starají o domácnost. Je rozdělena na několik tematicky zaměřených kapitol: Kouzlíme v kuchyni, Byt jako klícka, Osvěžte šatník, Pomoc bez lékaře, Krása ze spíže, Zahrádka na míru. Nabízí první pomoc při řešení nečekaných komplikací, jako jsou skvrny na oblečení, či různé vychytávky a nápady, nebo způsoby, jak si poradit s nevítanými škůdci - prostě jak si vylepšit prostředí, v němž žijeme. Líbí se mi formát, texty doprovázejí hezké fotografie, také papír je poměrně kvalitní. Mohu jen doporučit - a já osobně se nejvíc těším na to, až definitivně vyexpedujeme všechny mravence z kuchyně, kteří se u nás nějak namnožili: pevně doufám, že nějaká z rad konečně zabere :-)... celý text

500 báječných výletů 2020, Zdeněk Kašťák

Zajímavá příručka pro všechny /ne/zapálené turisty - hodí se do rukou těm, kteří rádi cestují třeba jen prstem po mapě. Je rozdělená podle jednotlivých krajů, najdeme zde tipy na zajímavé cesty a výlety, včetně občerstvení a různých atrakcí. Hodí se do rukou lidem, kteří plánují výlet do konkrétního kraje, ale ještě netuší, co všechno se zde dá objevit. Líbí se mi, že je vytištěna na kvalitnějším papíru, než bývá u těchto příruček zvykem, oceňuji i spoustu fotografií. Bezvadné je, že má téměř kapesní formát a je skladná.... celý text

555 skvělých výletů pro celou rodinu 2022, Zdeněk Kašťák

Zajímavá příručka pro všechny /ne/zapálené turisty - hodí se do rukou těm, kteří rádi cestují třeba jen prstem po mapě. Je rozdělená podle jednotlivých krajů, najdeme zde tipy na zajímavé cesty a výlety, včetně občerstvení a různých atrakcí. Hodí se do rukou lidem, kteří plánují výlet do konkrétního kraje, ale ještě netuší, co všechno se zde dá objevit. Líbí se mi, že je vytištěna na kvalitnějším papíru, než bývá u těchto příruček zvykem, oceňuji i spoustu fotografií.... celý text

111 nejzáhadnějších léčivých a magických míst 2021, Michaela Holubová

Moc mě baví cestovat prstem či kurzorem po mapě - a úplně nejlepší je, když znám přesný cíl, kam se podívám a kam zavítám. Ráda se dozvídám o zajímavých místech naší republiky, a tuto malou, téměř kapesní příručku jsem si pořídila ze zvědavosti, přestože nejsem zrovna zapálený turista. Zprvu se zdála být nepřehledná, ale díky obsahu, uvedenému na začátku, se v ní dalo orientovat snadněji. Dělí se na čtyři části: Místa předků a silné energie, Magické hrady a zámky, Kde se dějí zázraky?, Mystická Praha. Myslím, že každý čtenář a případný zvídavý turista zde najde spousty námětů k zajímavým výletům. Já navíc oceňuji i daleko kvalitnější papír, než bývá u podobných publikací zvykem.... celý text

Pohádková místa z největších filmových trháků: Výlety na celé léto 2021 2021, Michal Chytil

Zajímavý počin, leč zpočátku poněkud nepřehledný :-) Tento netradiční bedekr jsem si pořídila ze zvědavosti - a také kvůli tomu, že naše pohádky mám ráda. Knížka je roztříděna podle jednotlivých filmů, proto na začátku nechybí rozkládací mapa s vloženými obrázky hradů a zámků, na nichž se natáčelo. Pro případné /ne/zapálené turisty bude přínosné, že na její druhé straně naleznou popis všech používaných turistických značek. Ráda se nechám unášet do světa filmů, které znám téměř zpaměti, ráda se nechám odvádět na místa, kde byly natočeny ve skutečnosti - i kvůli tomu ráda knihou listuji. Navíc se dozvím nějaké zajímavosti ze zákulisí vzniku filmů. Jediné, co mi kazí celkový dojem, je bohužel - velmi nekvalitní papír, který již pouští barvu a nechci vidět, jak ta kniha bude vypadat za nějaký čas. Jenže vzhledem k té ceně, co by člověk chtěl. Kniha svůj účel zatím plní dobře :-)... celý text

Alko-holka, had Stress a čaroděj Jógóm 2007, Radoslav Dubanský

Tato kniha není moc známá, četla jsem ji už před lety, kdy jsem ji objevila v knihovně. Je zvláštní - a zároveň tak trochu nešťastná. Byla napsaná hlavně pro děti, s úmyslem přiblížit jim formou moderní pohádky problém závislosti na alkoholu. Realizování zcela originálního a neotřelého námětu se autorovi bohužel vymklo z rukou - ačkoliv se děj odehrává v pohádkových reáliích, použitá expresiva spolu s dalšími výrazy do dětského světa prostě nepatří. Svým stylem působí rádoby lehce a s nadsázkou, jenže vtip v ní citelně schází, přestože nějaké důvody k úsměvu nabídne. Je tedy těžké vymezit, komu je kniha přednostně určena - malým dětem se do rukou zrovna nehodí: jejímu obsahu neporozumí, je pro ně příliš "dospělácká". Teenagerům se naopak může zdát "dětinská" /náctiletí si k tématu přečtou spíše nějaký "drsný příběh ze života", který bude psaný bez skrupulí, aby lahodil jejich duši/. A dospělým zase může vadit příliš znatelné didaktické zaměření textu. Mě kniha zaujala: rozhodně je netradiční a značně neobvyklá. Asi nejvíc se mi líbily autorovy hrátky s jazykem, metaforami a personifikací: Poslední Putyka s hostinským Návykem, království Notoriků, postavy Deprese a Kocovina, víla Euforie, Delirium - a pobavilo mě, že v textu figuruje i chemická značka líhu. Také si vyhrál se zvukomalebností a text na patřičných místech hojně ozdobil citoslovci. Jsem ráda, že jsem se k ní po letech vrátila. Doporučovala bych ji spíše starším dětem - a navíc bych přidala i nějaké zasvěcení do problému, aby jim zbytečně neunikaly souvislosti. "Zatočila se tak, že její vlasy na chvíli udělaly řetizkový kolotoč." "No co čumíte?" "Ty prašivej zmetku!" "A hosté museli sledovat, jak se král Er zmítá, popadá dech a zápasí s neviditelným hadem. Když si pak král musel zavolat o víno, vypil ho naráz celý džbán. Ale to už bylo vína příliš i na mladého a silného krále a král Er začínal být... opilý. Všechno se mu rozpíjelo před očima jako kaňka na pijáku, nohy měl vratké jako tehdy na své svatbě, ale pocit, že je velmi silný, ho neopouštěl. Ba naopak, připadal si ještě silnější než kdy předtím." "Druhý den byl na hradě hrozný zmatek. Královna Milidunka střídavě plakala, starala se o malého Giga a zatínala v odhodlání zuby. Každá její slzička prolitá za krále se jí na tváři změnila v malinký drahokámek, který se skutálel na zem." "V tu samou chvíli ležel holoubek ušatej na zemi v lese, daleko, daleko od svého hradu. Ačkoliv právě nastávala noc, král Er neusínal, nýbrž se zrovna probouzel. Spal totiž tvrdě celou tu dobu, přestože ho Alko-holka s hadem nesli dlouho, cestou necestou, polem nepolem, lesem nelesem..." "Rozhlížel se kolem sebe... a v hlavě mu zase dělalo to bem bem bem bem. To byli ti známí kováříčci. Ale tentokrát používali kromě kovadlinek na tlučení ještě malé mechanické svěráčky. Do těch svěráčků sevřeli kdejaký živý nerv, který měl král v hlavě, popadli pilníčky a začali ty živé nervy těmi pilníčky obrušovat vízzůů... vízzůůů...... vízzzzůůůů!"... celý text

Jak se bránit toxickým lidem, manipulátorům a sociopatům: Příručka nejen pro vysoce citlivé lidi 2022, Shahida Arabi

Knihu jsem si půjčila v knihovně ze zvědavosti; také mě zajímalo, jestli zde objevím něco nového, co ještě nevím. No, nic moc převratného jsem se nedozvěděla :-) V poslední době se mi navíc zdá, že slovo "toxický" ztratilo svůj původní význam, vkradlo se do světa psychologie - a v tomto oboru se mu dostalo až nezdravé publicity a hřeje se na výsluní popularity. Není to jen můj dojem: shodla jsem se na tom s několika svými přáteli psychology. Je to zvláštní, ale kdo nepoužívá výrazy jako "toxický vztah, toxický partner, toxický manžel, toxický...", ten snad jako by ani nebyl, takže za chvíli snad budou toxičtí i naši čtvernozí mazlíčkové, neboť k nim také pociťujeme city - ale to myslím samozřejmě s nadsázkou :-) Možná jsem konzervativní, ale raději bych se držela klasických pojmů jako "manipulátor" či "sociopat", neboť výraz "psychopat" již přestává být v kurzu. Kniha nás má přesvědčit o tom, že právě my jsme ti "citliví lidé" vydaní všanc dravým - nikoliv toxikomanům, ale toxickým osobnostem. Hned v úvodu jsme zavaleni líčením hrůzostrašných příkladů ze života a značně vypjatých situací, které bohužel skončily tragicky, díky čemuž se nás autorka snaží přesvědčit, jak je důležité tyto konflikty řešit včas. Většinu textu bych nazvala takovou "typicky americkou omáčkou", která má chutnat všem, až je ve výsledku taková "nijaká". Autorka vše až přespříliš "okecává", takže chvíli trvá, než se dostane ke skutečnému jádru věci, kdy nám odhalí typy manipulativních osobností, způsoby jejich specifické manipulace a vysvětlí, jak se jim bránit. Pozitivní je, že nám doporučuje vést si vlastní deník, a k probíraným problémům nabízí tematická zamyšlení a otázky, na něž si můžeme zkoušet sami odpovídat. U jednotlivých probíraných typů bych však uvítala daleko více konkrétních příkladů jejich chování. Myslím, že se zde najde každý - každý se v životě setkal či setkává s nějakým manipulátorem. Jde o zajímavou příručku, doporučila bych ji lidem tápajícím a nejistým, kteří mají problémy s něčím chováním a potřebují si ujasnit situaci. Pro hlubší ponor do tématu bych doporučila spíše knihy "Nenechte sebou manipulovat" a "Manipulativní rodiče", které jsem četla několikrát a brzy se k nim zase vrátím.... celý text

100 přešlapů pro (ne)milovníky češtiny 2021, Červená propiska

Ani podruhé mě tým, složený ze dvou "červených propisek", nijak nezklamal, za což jsem moc ráda. Sdílím jejich nadšení a lásku pro rodný jazyk, líbí se mi jejich idea "šíření lásky k naší mateřštině i ke čtení" a velmi oceňuji také to, že chtějí v lidech vzbuzovat touhu se učit. Možná že trochu zariskovaly, když se rozhodly svůj blog vydat knižně, ale jejich tah se jim bohatě vyplatil, a já jsem s potěšením otevřela i druhé pokračování. Nese se opět ve stejném duchu: abecedně seřazené problematické "přešlapy a faux pas", v nichž se často chybuje, po každé náloži pětadvaceti těchto jevů různě těžkého kalibru následuje diktát na procvičení, a na závěr nechybí klíče. Těší mě, že autorky navíc přidaly i slovníček česko-latinských výrazů z lingvistiky. A musím přiznat, že ačkoliv se jazykovědou zabývám, párkrát jsem se také nechala nachytat - inu, nikdo nejsme dokonalý :-) Oříškem pro mne byly makadamie - a fakt, že koalové jsou rodu mužského :-) Líbí se mi grafické provedení knihy, které je stejně jako u předchozí knihy, a vtipné a stručné výklady autorek k rozebíraným jevům. Těším se, až si pročtu jejich třetí knihu. A ještě menší dovětek k předchozí příručce, který svědčí o tom, že čeština je jazyk proměnlivý a časem se oficiálními stávají výrazy, které se nemohly užívat. Nedávno se mi doneslo, že Ústav pro jazyk český se rozhodl uznávat i podobu slova "hranolka" v oficiálních textech, což mnohým lidem značně usnadní práci :-) Velmi mne to překvapilo, a tak mne hned napadla taková veselá slovní hříčka, o níž se musím podělit: Hranolky v Čechách: Hranolek vzal hranolku zatančili si polku dostihla je super zpráva že i ona má svá práva hranolek i hranolka můžou být kluk i holka...... celý text

Hlavně na to nemysli 2020, Iva Hadj Moussa

Mezibořští čiperové 2022, Jiří Vodička

Milá a příjemná jednohubka o radostech i strastech života lidí, kteří můžou být právem rozmrzelí z toho, že se blíží nezpochybnitelný konec jejich existence, ale oni se rozhodli neházet flintu do života a hodlají ze života urvat vše, co jen můžou. Jde o veselé, nebo aspoň trochu vtipné, historky seniorů z míst, kam je šikovně "odlifrovali" jejich příbuzní, příběhy lehce ironické a zábavné, momentky s přídechem sentimentu z míst, kde se setkávají, kde se baví, kde bývají nerušeni, pokud hledají klid. Někteří se již nemohou dočkat pobytu v domově důchodců, své penze a hlavně tedy času, vyplněného pouze svými zálibami... ovšem to by v tom nebyl čert, aby se pokaždé něco nezvrtlo /a nezrodila se zajímavá zápletka/ :-) Pod tím nánosem patiny "pozdních krás života" však brzy vycítíme jisté rozpory a nesrovnalosti, v jedné chvíli doslova až "bublající" problémy, které se mocně derou na povrch, před nimiž nelze utéci: chamtiví příbuzní bažící po dědictví, vztahové neshody, věkové rozpory, zdravotní potíže, nečekaná milostná vábení... Zdá se mi, že autor trochu "tlačí na pilu", vyznění těch povídek je až příliš rozjařené a rozverné, jako by záměrně opomíjel smrt, která se ke stáří také váže. Texty většinou stojí na situační komice a dialozích. Autorův styl se mi ale moc líbil: jsou pro něj typická dlouhá souvětí plná neotřelých přirovnání, synekdochy i zajímavé metafory - a asi nejvíc jsem si užívala výrazů, které používá: sáhl pro ně do obecné, hovorové češtiny a nářečí, nebál se však ani slov expresivních a deminutiv. Velmi mne pobavil popis skupiny žen, nazývaných "Drápalčin babský klan". Při čtení jsem se opravdu bavila a myslím, že inspirace Hrabalovými pábiteli je zcela zřejmá. "Obzvlášť si budu vychutnávat příjemné čekání na dopolední zazvonění paní doručovatelky České pošty, nesoucí mi důchod, která mi na kuchyňském stole pěkně rozloží ty nádherné barevné cenné papírky se znaky české státnosti. Tyhle papírky mi zpříjemní důchodový věk a umožní veškeré rozkoše, jež mi dovolí mé zdraví, a já si budu užívat sladkého nicnedělání, tak jak to mají ve zvyku ti vyslunění Taliáni, pokud nemusí nic dělat a vyvalují se v pohodičce celý den." "Babička si potrpěla na tituly a stále nadbíhala svým vrstevnicím, které si potrpěly na maloměšťácké tituly i v nově nastoleném socialistickém režimu, i když to bylo proti nově vznikajícímu třídnímu uvědomění a už se to po válce nenosilo, zvláště v období znárodňování a odbourávání třídních vrstev. A tak naše babička, trpící mindrákem maloměšťáckých titulů, stále poklonkovala paní vrchní radové, paní vrchní revizorové, paní prokuristové, paní doktorové a jiným titulovaným paničkám, odloženým soudruhy do starého železa, neustále jim, jak říkal náš děda, lezla do zadku a posluhovala jim." "Dědeček byl machr na zpracování všeho, z čeho šla vypálit domácí samohonka. Pálil slivovici ze všeho, co se dalo naložit, co kvasilo, bublalo, pěnilo a rozlévalo se svou kvasící vůní po celé jejich ložnici, která byla proměněná v jakousi kvasírnu. Veškeré skříně a odkládací prostory byly zaplněny sklenicemi a demižony, v kterých to bublalo, kvasilo a dozrávalo až do doby, kdy děda usoudil, že je vše dozráno a dobubláno, a rozhodl se zahájit lihopalné slavnosti." "Špacíroval jsem se parčíkem v odpoledním sluníčku a užíval si svůj velice lukrativní důchod, jímž mne obdařila Česká správa sociálního zabezpečení. Obhlížel jsem slunící se dříve narozené, užívající si sluníčka, jež jim festovně pražilo do revmatických kloubů či zarudlých tváří, připomínajících přetopený kotel parní lokomotivy, náznak to teplotní hypertenze vyvolené poledním žárem."... celý text

Pokojové rostliny v praxi 2019, Zia Allaway

Obdivuji lidi, kteří se s chutí "rýpou v hlíně" a provádějí kousky vpravdě kouzelnické, jen aby ze získaných semínek či oddenků vytvořili něco překrásného, čím se pak nějakou chvíli mohou opájet, přestože jde o momenty křehké a značně pomíjivé. K bezmeznému štěstí jim pak stačí pouhý pohled na to, jak jejich rostlinky rostou, kvetou a prospívají, spolu s příslibem naděje v časech, kdy zrovna odpočívají. Uznávám, že mnohdy je umění některé krásky vypěstovat, a vážím si všech, kteří to dokáží. Tahle vášeň mě totiž zcela míjí, pokud tedy nepočítám zřídkavé vlastnictví kaktusů, které jsem naštěstí stačila rozdat přátelům dřív, než mohly zajít. Zato moje mamča představuje opačný extrém: květiny přímo zbožňuje a někdy mám téměř až neskutečný dojem, že ta její "zelená džungle u okenních tabulí" jí doma roste a prospívá nikoliv pouze díky její péčí, ale i z čiré radosti a štěstí: ty rostliny se snad předhánějí v tom, která ji potěší nejvíc, zajistí si nejvyšší míru její pozornosti a získá její lásku :-) A to je potom radost dívat se v létě na rozzářený balkón, ozdobený truhlíky muškátů... na rozkvetlé parapety plné orchidejí, toulcovek a toulitek... na ony zvláštní, tak jedovaté a přitom zcela uklidňující odstíny zelených rostlinek, které v pokojích čistí vzduch... Asi nikdy však nezapomenu na listy obří monstery, která nám pomalu ale jistě zabírala celý obývák: pod ni jsme v dětství usedali na gauč k televizi a aby iluze pralesa byla dokonalá, zpoza listů sem tam zazpíval i papoušek, kterého jsme tehdy chovali. Připadá mi to téměř jako zázrak, že se těm květinám tak daří, poněvadž to zázrak je: u mnohých z nich totiž vůbec neznáme přesné názvy a můžeme tak jenom tušit, jak se o ně správně starat. I z toho důvodu jsem pořídila tuto knihu: velmi snadno se v ní dají dohledat potřebné informace. Navíc mě zaujala svým netradičním pojetím: zabývá se totiž i uměním, jak rostliny správně aranžovat, tedy tak, aby lahodily nejen oku, ale i duši. Obsahuje čtyři základní kapitoly: Interiérové kompozice rostlin, Ukázkové projekty, Profily rostlin, Péče a pěstování, v závěru samozřejmě nechybí rejstřík. Velmi oceňuji nádherné názorné fotografie spolu s návrhy, jak si interiér zařídit. Tady už nejde jen o to "nějak vedle sebe ty rostliny naskládat", ale o to, "jak docílit určitého uměleckého dojmu". Autorka k tomu využívá populárních i neotřelých způsobů: díky jejím instrukcím si hravě vytvoříme pouštní výjev, terárium v otevřené lahvi, kokedamu či mechový obraz v rámu. Knihou si moc ráda listuji, rozšiřuji si obzory a jsem ráda, že jsem ji pořídila - s klidným srdcem ji mohu doporučit i začínajícím pěstitelům.... celý text

Kouzelné zrcadlo literatury - Od Gilgameše k Harlekýnovi 1999, Jaroslav Blažke

Velmi netradičně pojatá kniha, která splnila svůj účel - spojuje v sobě učebnici s čítankou a zároveň vede čtenáře /studenty/ k samostatným úvahám nad přečtenými texty. Moc mě mrzí, že v dobách, kdy jsem studovala první ročník gymnázia, se mi tato učebnice nedostala do rukou: spoustu faktů bych tehdy vnímala jinak a získala bych i patřičný nadhled vůči probírané látce. Pamatuji si, jak jsem na prvních hodinách češtiny nechápala, že si podstatné věci musím "vybrat" a sepsat z výkladu naší češtinářky, a bohužel naše tehdejší učebnice ještě nebyly ani v tisku, takže jsem docela trpěla vědomím, že se vlastně "nemám pořádně z čeho učit". A nebyla jsem jediná :-) Tato kniha je malý poklad - líbí se mi její koncept, způsob, jak je utvořená, i její zpracování. Dostala jsem od ní, co jsem potřebovala - přehledně uspořádané dějiny všech literatur, včetně té naší, od sumerské literatury po osvícenství. Kapitoly jsou členěny podle stejného schématu: začínají charakteristikou dané kultury či určitého období, provází je medailony autorů, doplněné o četné úryvky z děl. Následují "Obecné údaje", poskytující požadované vědomosti v rozsahu školních osnov, a "Úvahy a názory" s doplňujícími sekundárními texty. Oddíly "Kulturní obzor" a "Význační myslitelé" jsou části pouze doplňkové a rozšiřující a objevují se jen na některých místech. Každou kapitolu zakončuje část "Otázky a úkoly", vybízející k další tvořivé práci s textem, a v "Klíči" je pak doplněna konkrétními návody a seznamem vhodné literatury k prostudování. V závěru nechybí terminologický slovníček, krátké medailony autorů a nezbytný rejstřík. Líbí se mi, že nejde pouze jen o suchopárný výklad: na stránkách se objevují i četné tematické fotografie a dobové obrázky. Jsem ráda, že jsem se poutavou a čtivou formou za pomocí ukázek dozvěděla více nejen o literárních památkách exotických zemí, jako je Dálný východ, ale i o literatuře islámu. Myslím si, že kniha se dá použít jako nadstavbová učebnice i jako odrazový můstek pro další, hlubší studium. Zpočátku je trochu složité se v ní orientovat, ale když si zvykneme na její uspořádání, informace se v ní dohledávají poměrně snadno. Mohu doporučit i k samostudiu.... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců (ilustrované vydání) 2015, J. K. Rowling (p)

Můj návrat ke starým dobrým proslulým hrdinům... a jsem moc ráda, že k umocnění celého zážitku jsem navíc zvolila i skvělé vydání s nádhernými ilustracemi. Říká se, že dvakrát do téže řeky nevstoupíme: u většiny knih to tak skutečně je, neboť s narůstajícími roky a zkušenostmi nám při každém čtení nabízejí zcela jiný potenciál. Existují však i takové, které jako by čas zvláštním způsobem "konzervovaly": jejich svět zůstává neměnný a my si tak i po letech můžeme dovolit luxus stejných prožitků, jaké jsme cítili při prvním čtení. Harryho Pottera bych - spolu s jinými knihami pro děti a mládež - směle zařadila do druhé skupiny. Když jsem se k této sérii před pár lety dostala, nečekala jsem od ní vlastně nic. Pouze mne zajímalo, "co na tom Potterovi všichni tak mají": čím to je, že si získal srdce miliónů čtenářů, že se na něj pějí takové ódy, že se z něj stal doslova kult... Vrtalo mi hlavou, jakým zázrakem ke čtení přivedl i zaryté odpůrce, a proč se čtenáři nejen z naší knihovny doslova rvou o nově vycházející díly, které hned jdou z ruky do ruky... Takže i já nakonec hrábla po prvním díle - a byla jsem dočista ztracená :-) V té době také už v kinech běžel i první natočený film, což mi poněkud "ulehčilo práci", neboť jsem k postavám mohla přiřadit konkrétní obličeje. A u knih též zůstalo: další díly jsem již vidět nepotřebovala. Nejsem přímo zapálený fanoušek, který by si domov vyzdobil vším, co jen vzdáleně připomíná svět Harryho Pottera. Ale ze čtení mám moc dobrý, ba velmi příjemný pocit :-) Kniha toho nabízí spoustu: poměrně napínavý příběh s mnoha nečekanými zvraty, vystavěný na pevném základu a odehrávající se v atraktivních kulisách kouzelnické školy. Zabývá se tématy jako síla přátelství, víra v dobro a věčný souboj dobra a zla. Zároveň je oslavou nezlomného charakteru a jistých mravních zásad, takže mírnému moralizování se neubráníme. Samotný příběh je dnes již notoricky známý svým filmovým zpracováním, ale čtenářům, kteří se na Pottera vrhají poprvé, zajisté nabídne četné překvapující momenty. Nezbývá než ocenit autorčinu skvělou práci s napětím a obdivovat značnou míru její fantazie. Šikovně a naprosto nenásilně propojila svět ryze současný s tím pohádkovým /mudlové, čarodějové, magie, draci, jednorožci, duchové, trollové/, jenž navíc obohatila o velmi originální prvky /hra famfrpál/, a přidala i zajímavé relikvie /Kámen mudrců, Elixír života, neviditelný plášť, tříhlavý pes/. Aby toho nebylo málo, líčení mnohdy příjemně okořenila decentním a vlídným humorem. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout i povedenou práci překladatele, díky němuž jsme objevili spoustu zvláštních novotvarů a pojmenování /zlatonka, Zmijozel, Nebelvír, Havraspár.../ Osobně mě velmi okouzlil i jazyk a užití neotřelých výrazů a přirovnání jako např. "tvrdolící" děvče, "spratkový" kožich, "vypadal jako zpuchřelý ořech", atd. Snad jen postavy se v rámci děje jeví jako lehce typizované, neboť každá z nich má v textu svou funkci. Nechybí tedy šprtka, věčný smolař, namyšlený záškodník, pan důležitý, ba ani outsider s nečekanými schopnostmi - však už víte, o kom se mluví :-) Nakonec se nijak nedivím boomu, který kniha vyvolala. Je nadčasová - řeší se v ní témata, která budou aktuální stále: osiřelost, šikana, hledání vlastní identity a sebe sama... ovšem spolu s tím se zde objevuje problém skrytý, leč daleko závažnější: jakási "rasová nadřazenost" dětí z "čistokrevných" kouzelnických rodin. Čtení mi evokovalo film "Muži v černém", kdy jednotka zvláštního týmu "šikovně likviduje" jakékoliv důkazy a zmínky o mimozemšťanech, jejichž výskyt měl zůstat v utajení: v Harry Potterovi se takto v lidském světě popírá existence čarodějů. Zároveň se mi vybavila kniha "Tajemství 13. nástupiště": tematicky jsou si velmi podobné a není zcela od věci myšlenka, že Rowlingovou hodně inspirovala. Akorát u Pottera je naprosto jasné, že půjde o sérii: kniha působí jako uzavřená epizoda daleko většího celku. Jsem ráda, že jsem si toto malé "retro" dovolila a znovu se tak ponořila do kouzel prvního dílu: těším se, až přelouskám všechny ostatní díly.... celý text

100 perliček pro (ne)milovníky češtiny 2020, Červená propiska

Přiznávám, že od knihy jsem moc neočekávala a přistupovala jsem k ní skepticky. Také nejsem zrovna přívrženec "rychlokvašek z blogů", kterým se brzy po "naplnění kapacitních možností" dostává knižní podoby. Zde jsem však byla mile překvapena už od začátku: zdá se mi, že záměr autorek - jednoduchou a zábavnou formou přiblížit obyčejnému uživateli češtiny četné pravopisné záludnosti - se vydařil. Dokonce mne přesvědčily o tom, že podobně čtivých příruček by klidně mohlo být víc. Nečekejme žádnou nudu ani suchopárné výklady: vybrané jevy, v nichž často chybujeme, jsou vysvětleny stručně a srozumitelně, navíc za pomoci smajlíků a vtipných ilustrací. Velmi oceňuji, že po "pravidelném nářezu teorie" následuje diktát, v němž si můžeme nabyté znalosti otestovat, a správnost odpovědí ověřit v klíči na konci knihy. Pro lepší orientaci jsou všechny tyto "jazykové perličky" řazeny abecedně a spolu vytvářejí jeden úžasný, dokonale propletený náhrdelník. Věřím, že po něm rádi sáhnou nejen dospělí, ale i děti. Souhlasím s metaforickým přirovnáním autorek, že "čeština je sval, který ochabne, když jej netrénujeme". Vidím to všude kolem sebe: zdá se mi, že s ukončením povinné školní docházky značně klesá snaha většiny lidí o jakoukoliv korekci vlastního písemného projevu. Jakmile si osvojíme určitá pravidla pravopisu, měli bychom je dále "cvičit", než nám přejdou do krve - a v případě nejistoty se nebát do patřičných příruček nahlížet. Hodně mě mrzí, když například i na zdejší platformě nalézám v četných komentářích chyby veskrze školácké. Kniha je určena široké veřejnosti. Je jasné, že v ní nemůžou být zachyceny všechny problematické jevy - k tomu slouží další odborné publikace. Při pročítání zde svá "slabá místa" objevíme asi všichni - i já jsem odhalila jevy, jež jsem si vykládala špatně /kardamom, holt X hold/. Ráda jsem se nechala poučit a velmi mě těší, že klasika jako "mě X mně, ji X jí, výjimka, fobie, permanentní, tip X typ" tady rozhodně nechybí. Těším se i na další podobně zaměřené knihy od těchto dvou autorek.... celý text

Smyčka 2018, Simon Stålenhag

Velmi zajímavá a poutavá kniha z kategorie non fiction, zvláštní sci-fi, spjatá se skutečným prostředím, odehrávající se v reálných kulisách 90. let na ostrovech ve Švédsku. Autor v ní dětskýma očima nahlíží na jeden obří experiment zvaný Smyčka, díky němuž lidé mohli snad i cestovat v čase. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, do kulis již rozpadajícího se světa zrezivělých pozůstatků monumentálních staveb a podivných strojů, které ho nepřestávají fascinovat. Rekonstruuje průběh všech důležitých událostí, které měly zásadní vliv nejen na osudy všech lidí z ostrovů, a co nejvěrohodněji se nám snaží přiblížit svět, který ve skutečnosti nikdy nebyl. Jedná se o jakési "memoárové záznamy", občas doplněné "skutečnými" reportážemi z dobového tisku: různě dlouhé texty připomínají spíše směs bizarních povídek, příběhů a zážitků z minulosti, která se tváří tak skutečně, že bychom ji autorovi snad zbaštili i s navijákem. Napomáhají tomu i jeho zcela věrohodné, úchvatné a dech beroucí ilustrace, které texty šikovně doprovází - v první chvíli jsem se i já nechala oklamat, než mi došlo, že jde o velmi povedenou fikci :-) Nesmím opomenout nejen skvělou technickou propracovanost jeho kreseb a maleb, ale i značný rozsah vědeckých poznatků, které nám předestírá. S chutí a ráda jsem vstoupila do jeho svět a nechala se jím doslova unést. Jenom jedinou výtku bych měla k většímu formátu knihy, takže je poněkud neskladná, ale přenášet se ještě dá. Její velikost vlastně chápu: díky ní nám zase neuniknou podstatné detaily. Mohu jedině doporučit.... celý text

Diář Červené propisky 2023 2022, Červená propiska

Musím říct, že se jedná o skvělý počin. Jak po stránce grafické, tak po stránce obsahové - zamlouvá se mi daleko víc než diář DK 2023. Nalezneme zde spoustu prostoru na vpisování poznámek, doprovází ho mnoho krásných barevných ilustrací a nezabývá se pouze pravopisem - již v úvodu mě mile překvapila Knižní výzva, pozitivně motivující případné nové čtenáře. Není sice tak obsáhlá jako ČV zde na Databázi, nabízí však další zajímavá témata k vyplnění. Navíc si sem můžeme vepsat jak knihy přečtené, tak i ty, které si přejeme sehnat, a do začátku nového roku si připsat i novoroční předsevzetí. Každý měsíc je vlastně taková uzavřená kapitola, začíná vždy plánovačem a "to do" listem, nechybí ani pranostiky a původ názvu daného měsíce. Ve druhém týdnu se nám odkrývají perličky v podobě nečekaných záludností, nad nimiž se můžeme zamyslet, a v týdnu následujícím se celý jev vysvětlí. V týdnu čtvrtém nás čeká diktát, jehož se nijak obávat nemusíme, a pokud o svých odpovědích přesto pochybujeme, správné řešení si můžeme ověřit v klíči na konci publikace. K měsíci červenci si můžeme připsat i své tipy na dovolenou, kam se chceme podívat, a již u měsíce října přidat seznam dárků, které si kdo v našem okolí přeje. Diář velmi oživují i zajímavé názvy některých zvláštních "svátků", jejichž dodržením si můžeme zpestřit život - Mezinárodní den štěstí, Mezinárodní den čokolády, atd. :-) Moc mě baví jím listovat, a to i přesto, že z hlediska obsahu mi nemá již tolik nabídnout - s valnou většinou popisovaných jevů se setkáme již na druhém stupni ZŠ, popř. na střední škole.... celý text

Na paprsku 2022, Tillie Walden

Komiksový příběh o ženách pro ženy, odehrávající se v kulisách dalekého vesmíru. Těžko říct, do jaké míry bude vyhovovat i mužské části čtenářské populace - možná se budou cítit lehce ukřivděni, že zde chybí chlapský element, ale pokud se s daným faktem smíří, čeká je určitě zajímavý zážitek. Je to zvláštní dílo: už jen tím, že hrdinkami jsou samé ženy, děj je založený na logice jejich myšlení a uvažování a vychází z jejich vlastních konfliktů. Takové "vylepšené ženské čtivo", kde to sice jen "vře v kotli emocí", ale přesto nás neotráví nadbytkem dojmů a pocitů, které hrdinky prožívají. Velmi důležitou roli zde hrají přátelské a partnerské vztahy. Autorce se nepochybně podařilo vytvořit zajímavý a ryze snový svět, ovšem s ignorací veškerých fyzikálních zákonů a dalších pravidel, a proto nám tak trochu dluží vysvětlení, jak takový svět vůbec může fungovat - např. vůbec neřeší, jak je možné, že lesbické páry mají děti... Spousta věcí nám uniká, některé informace jsou poněkud zmatené a jiná fakta zase nedomyšlená. Přiznávám, že jsem si knihu musela číst dvakrát, a abych se v textu lépe orientovala, dělala jsem si i zápisky. Také mi vadilo neustálé přeskakování z jedné časové roviny do druhé, bylo těžké je od sebe odlišit, přestože se po nějakém době zcela logicky propojí. Při čtení musíme být pozorní, některé věci se vysvětlí až později. Přitom děj není ani nijak složitý a na pořádné dobrodružství dojde až ke konci knihy. Co musím vyzdvihnout, je právě kvalita ilustrací a neuvěřitelná fantazie autorky. A na závěr malý spoiler s otázkou - asi jsem nepochopila, proč se o postavě Elliot mluví stále v množném čísle a všichni ho oslovují "oni".... celý text

Poslední bratr 2022, Nathacha Appanah