Snoopi
přečtené 674
Dům pod náměstím
2022,
Markéta Hejkalová
Vcelku povedená fikce v reáliích skutečného města. Přiznávám, že moje hodnocení tentokrát nebude nezaujaté, jelikož autorku osobně znám a vážím si jí. Navíc dům, kolem něhož se všechno točí, doopravdy v Havlíčkově Brodě stojí. Jsem ráda, že jsem jej díky knize objevila, jinak bych ho slepě míjela. Ještě prozradím, že uvnitř se skutečně nachází i kavárna... a pro čtenáře i menší překvapení :-) Kniha je to hřejivá a milá, a přestože v ní není nouze o tragické momenty, rozhodně nevyznívá pesimisticky. Četla se mi dobře, ovšem vzhledem k bohatému výskytu postav, jejich vzájemné provázanosti a obsáhlému časovému období, vměstnanému do malého prostoru, doporučuji čtenářům dělat si poznámky, které jim pomohou s orientací v textu. Největší slabinu knihy bohužel vidím ve značně nevyvážené a rozkolísané roli vypravěče. Dokud události vypráví personifikovaný dům - velmi citlivě a vnímavě - nechá se v celém dění poměrně dobře orientovat. Jakmile se však děj překulí do 20. století, vypravěči se stávají přímo sami aktéři. Tehdy přibývá i mnoho postav, které se náhle objevují a zase mizí, je těžké se v nich orientovat a děj se zbytečně zašmodrchává. Líčení je rychlé a klouže po povrchu, působí poněkud uspěchaným dojmem, zvlášť když se delší časový úsek koncentruje do jedné kapitoly. Právě v těchto momentech se tvorba knihy autorce lehce vymkla kontrole. Možná si ukousla příliš veliké sousto, když chtěla čtenářům přiblížit dramatické osudy majitelů jednoho domu, navíc čtivě, a zvolila proto velmi široké časové rozpětí. Líbí se mi ale její myšlenka, kterou nám skrze dílo předává: mění se lidé, mění se dějiny, mění se čas, jenom ten dům zůstává, jenom on představuje stálici a přežije nás. V textu se objevují i dobové výstřižky z novin a vtipné aluze na reálie, charakterizující danou dobu - mne například hodně pobavilo označení Havlíčkova Brodu jakožto "megapole brambor". Také musím ocenit práci, kterou si autorka dala s dohledáváním faktů, určitě to nebylo nic snadného. Kniha je to určitě zajímavá a mohu ji doporučit. "Poprvé po několika staletích mě potkal nejsmutnější osud nás domů. Nikdo se o mě nestaral, v zimě nezatápěl v kamnech, nevětral, aby se mi do koutů nedala plíseň, nevyměňoval tašky, které odnesla vichřice. Ještě pár let a bylo by po mně. Člověk, o kterého nikdo nestojí a nedbá, také brzo umře, i když ho žádná nemoc nerozežírá." "Vily jsou pyšné a drží se spolu. Moderní a elegantní Knopova vila se jednou řadou oken dívá na romantické věžičky a arkýře Šupichovy vily a druhou na melancholicky pustnoucí dvojvilu bratří Veselých. Na nás obyčejné domy shlížejí svrchu, a my jsme přitom mnohem užitečnější - i když možná ne tak krásné. Kolik lidí by beze mě nemělo práci!" "Svět se uvelebil v orosené pavučině babího léta a teď si v ní hoví." "My domy tušíme, že se něco nedobrého chystá, i když ještě nevíme co, i když ještě doufám, že se ve svých pocitech mýlíme. Zrovna tak jako vy lidé."... celý text
Psí dny
2022,
Anja Dahle Øverbye
Zajímavý komiks o jednom nezvyklém, trochu fádním a zároveň i poněkud přelomovém, létě v životě dospívající dívky. Děj se odehrává v roce 1992, což zjistíme čirou náhodou z obrázku, v němž na zdi visí kalendář. A takhle "náhodně" si pak z epizod skládáme ucelený obrázek, ledacos si dokonce musíme domýšlet. Bez jakéhokoliv úvodu jsme vrženi přímo do příběhu. Hrdinkou je Anna, dívka na přelomu dětství a dospívání, která postupně zjišťuje, že někdy je poněkud "nepohodlné" zůstávat v pozici hodné holčičky, ba je dokonce žádoucí občas i pořádně "zazlobit". Ráda kreslí a velmi nelibě nese, že její nejlepší kamarádka Marielle se daleko více přátelí se starší Karianne. Objevuje nečekané emoce, jako je závist, žárlivost i zklamání, a to vše si uvědomí v momentě, kdy se dozví, že obě již navštěvují klub, kam ji pro její věk vzít nemohou. Neuvědomuje si, že si z ní kamarádky často jenom střílí, a někdy se i baví na její účet, hlavně díky její naivitě. Navíc Karianne je naschvál podněcuje k různým zlomyslným lumpárnám. Anna o své přátelství dále bojuje, přestože vnímá, že spousta věcí již není tak jednoznačná, jak se jí jevila předtím... V knize jsou krásné černobílé ilustrace, které asi nejlépe vystihují ráz krajiny a zachycují výrazy tváře. Autorka zaznamenává i události plynoucí "jen tak okolo", tedy mimochodem: díky tomu zaregistrujeme smrt souseda, ale bohužel se o něm již nedozvíme nic bližšího. Mrzí mě, že kresby obličejů několika vedlejších postav nejsou více propracované - měla jsem problém rozeznat, o koho přesně jde, navíc mi v komiksu chyběly nějaké "vysvětlující" části, neškodilo by přidání vypravěče. Při čtení jsem se musela často vracet, abych si děj lépe ujasnila: ubíhá po skocích, nikoliv plynule, a před námi se tak odvíjí ve formě krátkých epizod z léta, které Anna prožila. Kniha se mi líbila, zaujala mne, jenom kresby některých postav by možná zasloužily detailnější rozlišení, což zbytečně ubírá na srozumitelnosti příběhu.... celý text
Kabát a kabelka
2021,
Marka Míková
Ujeté? Ani trochu! Jenom trochu bláznivé... :-) Velice zdařilý příběh s vskutku netradičními hrdiny, určený pro malé čtenáře. Jak už název říká, postavy jsou rovnou dvě, kabát a kabelka. Dějištěm jsou známá a neznámá pražská zákoutí, kde se oba různě toulají, kde zažívají všemožná dobrodružství... až jim do života zasáhne pandemie. Nikoliv nemocí, ale spíše nařízeními, ovlivňujícími životy nejen všech lidí, ale i věcí. Ulice najednou zejí prázdnotou, je zakázáno se potulovat bez roušek a kabelka přijde o možnost navštěvovat knihovnu, kam si chodila půjčovat knihy. Když se ti dva setkají, je z toho láska na první pohled, ale oba musí překonat ještě mnoho nástrah, než mohou být zase spolu. Díky jejich příhodám se malí čtenáři nenuceně seznámí s realitou tehdejšího lockdownu /roušky, zákazy vstupu, zákazy srocování/, jak zasahoval do životů nejen lidí se zázemím, ale i bezdomovců. Je to však příběh hlavně o lásce a štěstí, které jsou všudypřítomné, stačí jen se umět dívat. Nabízí čtení velmi hřejivé, milé, vlídné a pozitivní, se spoustou vtipných momentů a situací, např. když se kabát nechává spravovat a sešívat. Text místy oživují verše písní, které si hrdinové prozpěvují, místy je až nečekaně hravý. Autorka dovedně pracuje s napětím: střídá kapitoly se zážitky obou postav, které ve vypjaté chvíli opouští, aby se k nim pak zase vrátila. Jen je škoda, že používá cizí pojmy: v kontextu se sice jejich význam hned ozřejmí, ale i tak to dětem může četbu poněkud zkomplikovat. Zklamal mě i závěr, za který ubírám body: zdá se mi takový divný a nepropracovaný, bez výrazné pointy. Oceňuji však skvělé ilustrace, které knihu doprovázejí. "Kabelka ujížděla autobusem a dívala se z okna, jak prší. Usmívala se. Těšila se na knížky, které si vypůjčila. Opatrně se otevřela a z postranní kapsičky si vyndala čokoládu. Rozbalila ji a ždibeček si ukousla. V tu chvíli se objevil na okraji malý růžový čumáček. "Já vím, že jsi tu taky," zastyděla se. Honem ulomila malý kousek čokolády a podělila se. Spokojeně si pobrukovala: Měl jsem myšku tanečnici, tancovala po světnici, byla černá a bílá, každému se líbila... Řidič autobusu to zaslechl a otočil se dozadu: "Jé, tohle jsem neslyšel už pěkně dlouho, tuhle písničku." Pak se ke kabelce přidal, a tak zpívali oba. Lidi v autobuse se smáli." "Ten člověk seděl docela na krajíčku a díval se dolů do vody. Kabátu se to pranic nelíbilo. Vždyť by mohl spadnout. Popoběhl a vstoupil na most. Pomalu se sunul blíž a jen se bál, aby toho člověka nevylekal. Ten se ale nehýbal, pouze dál upřeně hleděl do řeky. Netrvalo dlouho, a kabát stál těsně vedle něj a díval se mu do tváře. Po chvíli si k němu přisedl, opatrně mu položil rukáv na rameno a hřál ho. Ten člověk, jak se rozehřál, tak vzdychl. Kabát mu začal potichoučku zpívat písničku, co ho právě napadla: Kdo ví, co je v kapsách schovaný Co bude zítra, to nikdo z nás neví Zapni se ke krku než se to převalí Co bolí, přebolí brzy se zahojí... Tak vyhrň si límec a neboj se vůbec srdce zas poskočí jiskřičky do očí zase se vrátí Hahú hahú hahú... opravdúúú..." "Kabelka byla trochu naražená a zaražená. Po tak dlouhé době mohla jít, kam chtěla. Otřepala se jako pes a šla. Spíš běžela, než šla. Upalovala domů. Myš v ní lítala tam a sem jako nudle v bandě."... celý text
Podzemí slov
2022,
Jakub Marek
Zajímavost pro lidi, kteří se o jazyk zajímají více, jednohubka pro studenty bohemistiky a pobavení pro odborníky, kteří všechny jevy zde zmíněné již dobře znají. Vzhledem ke způsobu pojetí a rozebíraným tématům se asi nejvíc hodí do rukou naprostým laikům, jež chtějí tak trochu "nahlédnout" pod pokličku jazykovědy. Pro uživatele, kteří touží po hlubších znalostech, však existují daleko lepší a propracovanější populárně-naučné příručky. Osobně mohu doporučit např. "Jazykové jednohubky" od Jana Táborského či "O jazyce bez hranic" od kolektivu autorů. Autor nám hravou formou ozřejmuje význam a fungování některých základních pojmů, takže slova jako: metafora, lidová etymologie, neologismus, homonymum, jazykový obraz světa, frazém, slang... Každou kapitolu uvádí citát s vysvětlením původu nějakého slova a doprovází ji hezké ilustrace. Určitě zde najdeme vtipné momenty, zajímavé novotvary a objevíme nečekaný původ některých výrazů a spojení. Zdá se mi však, že autor až příliš markantně usiluje o to, aby zapůsobil a prezentoval své nabyté znalosti. Potvrzuje to už svým výběrem líbivých a netradičních pojmů, které mají zajistit čtenářovu pozornost. A pokud by ho náhodou nudil, pobízí ho ke čtení slovy: "Podíváme se na zoubek... Pokud nevíte, čtěte dál..." Zároveň se nemohu zbavit dojmu, že svým dílem poněkud "parazituje" na odborné práci svých daleko známějších kolegů, a text je tedy jeden velký "výcuc" z jejich článků, navíc s nesprávně uváděnými citacemi v závěru. Kniha bohužel obsahuje i zbytečně mnoho stránek prázdných či s minimem textu, což ji možná mělo zřejmě "lehce nafouknout", jenže pocitu, že před sebou drží křehkou "anorektičku", to čtenáře nezbaví. Rozhodně by unesla daleko více vysvětlovaných výrazů. I přes všechny výše uvedené nedostatky mě tato útlá knížečka vcelku pobavila. Asi nejlepší byla "Žlučovitá kapitola", v níž se autor rozepsal o chybách a jevech užívaných běžně, leč nesprávně, které ho tím zlobí. "K duchům se v českém jazyce často odvoláváme i prostřednictvím frazémů /ustálených slovních spojení/. Když je někdo hloupý, můžeme říct, že je 'mdlého ducha'. Ve škole často sedí žáci, kteří jsou 'duchem nepřítomni'. Fotbalový zápas se občas nese 'v duchu fair play', většinou tomu tak však bohužel není, což asi souvisí s 'duchem doby'. Po vydatném obědě se zase tu a tam stane, že někdo 'vypustí ducha'. Občas nám někdo tento incident hlasitě vytkne, jindy si o nás pomyslí své jen "v duchu'."... celý text
Radost z pozorování ptáků
2021,
Michael Schmolz
Poutavě a čtivě napsaná knížka, s mnoha vtipnými komentáři s postřehy, navíc v praktickém formátu "tak akorát do kapsy", určená všem, kteří se o ptactvo zajímají a nejsou zrovna velkými odborníky v jejich určování. Zacílená především na mladší generaci, pro níž již není problém využívat mnohé technické vymoženosti současné doby. Autor, uznávaný německý ornitolog, vychází ze svých bohatých zkušeností a seznamuje nás se zásadami nového sportu, zvaného "birdwatching" či "urban birding", nebo-li "pozorování ptáků nejen ve městech". Rozhodně nejde o nějaký nudný text s pouhým výčtem vlastností jednotlivých druhů - svůj výklad oživil spoustou krátkých příběhů, anekdot a "perliček ze zákulisí života opeřenců", aby ozřejmil, co je na ptactvu tak fascinujícího. Prvotní jsou pro něj prožitky a zajímavá fakta. Vyjadřuje se k nezbytnému vybavení, popř. nejvhodnějšímu "outfitu", který by případní pozorovatelé čili "birdwatcheři" měli mít, radí, jak nejlépe přepisovat a zaznamenávat hlasy ptáků... Kapitoly jsou členěny podle prostředí, v němž se ptáci dají objevit: centrum města, předměstí a vesnice, park a městský les, rybník, řeka, jezero. Dále je pak řadí dle hojnosti výskytu, počínaje těmi, které "určitě uvidíme", až po ty, které "spatříme se štěstím". U každého druhu, který představuje, uvádí jeho název, hlasové projevy, užitečné informace, poměr velikosti oproti holubovi; přidává zajímavé fotografie a neopomíná text okořenit i svými zážitky, takže nechybí humor, ironie ani nadhled. Při čtení jsem se skvěle bavila, bylo mi ale líto, že mnohé exempláře již nezahlédnu ani se štěstím, a zároveň jsem se těšila z určité zvukomalebnosti jejich pojmenování: budníček, bramborníček, rehek, mlynařík, čížek, pěnice, lejsek, králíček, konopka, zvonohlík, šoupálek, čečetka, pěvuška, pisík, kulík... Autor se nám snažil co nejlépe přiblížit i jejich zpěv, ale jeho snaha mi přišla spíše úsměvná, viz formulace: "klesající melancholická řada tónů, která je poněkud nepravidelná, téměř kostrbatá"... "slabé hvízdání, mňoukání nebo také řehtavě žalostné trylkování"... "především suché trylky grrrr"... "zpěv: silné a dlouhé melodické strofy v altové poloze bez dynamiky"... Zdá se mi zbytečné popisovat jejich hlasy - jediné, co mě mrzí, je tedy fakt, že ke knize není přidané CD s nahrávkami pro lepší určování. Kniha ale určitě skvěle poslouží jako nezbytná příručka pro někoho, kdo se rozhodl být pravým "birdwatcherem" a chce sledovat život ptactva ve svém okolí. "Malé biotopy, kterých dříve existovaly tisíce, se vytratily, a s nimi zmizela i potrava pro stehlíky. Také v lidských sídlech se ale pro tyto ptáky mnohé změnilo k horšímu. Dochází k zahušťování zástavby, což způsobuje zánik mnoha menších úhorů a volných ploch. A také v zahradách se řádí. Vznikají takzvané šedé zahrady, kde není nic než nasypaný štěrk. Nechte tu alespoň něco kvést! I pampelišky má stehlík v oblibě! Není tedy divu, že tomu bude už 30 let, kdy začalo těchto ptáků ubývat." "Na druhou stranu však platí, že se pěnkava obecná vyskytuje téměř úplně všude, není však skutečně přítomná ve smyslu: "Ahoj lidi, tady jsem!" Člověk ji tedy tolik nevnímá. Kos černý zpívá většinou na exponovaném místě. Kromě toho je zpěv pěnkavy poměrně krátký a nepříliš melodický, takže ho kolemjdoucí prostě ignorují. Zato u zpívajícího kosa se zastaví dokonce i "Homo hecticus" a naslouchá nebo ho alespoň blahosklonně vezme na vědomí." "Ne všichni lidé jsou z přítomnosti havraní kolonie nadšení, někteří jsou dokonce téměř plní nenávisti, bohužel. Skutečně by se našlo několik "poklesků" /z pohledu člověka/, k nimž patří jejich přátelské krákorání a znečišťování svého okolí výkaly. Nutno připustit, že auta, která parkují pod kolonií havranů, mohou vypadat opravdu odporně. Moje rada zní: neparkujte zkrátka pod kolonií havranů!" "Střízlík obecný si to tedy umí zařídit. Buduje hned několik hnízd a udržuje styky s více než jednou dámou. Drží si celý dvůr jako opravdový král. Alespoň tedy oplývá velkorysostí. Každé ctitelce předvádí vybudované příbytky a ta si pak může vybrat, který se stane jejím domovem a bude v něm probíhat odchov mláďat. Hnízdo má kulovitý tvar a boční vchod. V této kouli je nakonec samička více či méně uzavřená a má pouze omezený výhled ven. I to má své důvody. Sameček totiž nechce, aby se jeho choť dozvěděla, co všechno venku provádí a jak často ji podvádí. Kdyby se dozvěděla o tomto mnohoženství, mohla by ji trochu přejít chuť." "Když budete trochu trénovat, můžete se zpěv brhlíka naučit zapískat a potom si v terénu s ním popovídat. Když se zastavím v jeho teritoriu a pustím se do hvízdání, dostanu většinou okamžitě odpověď a brhlík často také přiletí, aby ukázal, kdo je tady pánem. To se pak rychle vzdálím, z patřičné vzdálenosti ještě jednou zapískám a nakonec úplně utichnu, aby si brhlík mysle, že vetřelce zahnal. Pomůže to jeho egu." "Hlas králíčka obecného je tak tenký a vysoký, že ho především starší lidé mnohdy ani nezaregistrují. Pokud tedy zpěv králíčka obecného vnímáte, úspěšně jste prošli testem sluchu. Měli byste tím pádem slyšet také téměř všechny ostatní evropské druhy ptáků. Tak nastražte uši a dávejte dobrý pozor! Stačí totiž příliš mnoho diskoték a neustále nasazená sluchátka a brzy budete mít po potěšení z ptačích hlasů. Smyslové buňky v uchu nemají schopnost regenerace. Když se jednou poškodí, zůstanou poškozené." "Doufejme, že se nám podaří populace luňáka červeného, tohoto majestátního dravce, zachovat. A velké potíže už má. Mnoho z nich se totiž dostává do kolize s listy rotorů větrných elektráren a hyne." "Přes den se kalous ušatý snaží co nejlépe schovat, aby unikl mobbingu ze strany zpěvných ptáků. To je naše šance. Nenávistná banda divoce varujících kosů, sýkor a jiných malých ptáků nám pomůže sovu najít."... celý text
Příběhy modrého medvěda
1998,
Jana Horynová
Skvělá kniha pro děti, doplněná skvělými ilustracemi. S modrým medvědem a jeho přáteli strávíme rovnou celý rok a zažijeme spousty příhod, které se sice primárně odehrávají v lese, avšak v kulisách moderních reálií: nechybí fotografování, gramofon, auto, různé druhy sportu... dokonce ani večerníček v televizi, ba i na rybářskou vášeň dojde. Každá stránka nabídne vždy jeden ucelený příběh, který tvoří tři obrázky s dvojverším ke každému z nich. Rýmy se dají snadno zapamatovat, i když je pravda, že občas lehce pokulhávají, sem tam zaškobrtnou a nejsou tak plynulé, ale děti jejich rytmičnost hodnotit nebudou :-) Autorce vzdávám hold za to, jak umně dokázala v rámci tak strohé formy propašovat do textu zajímavý děj s milým a vtipným zakončením. Malí čtenáři díky medvědovým zážitkům mohou poznat koloběh života v přírodě, včetně těch nejznámějších svátků, jaké slavíme. "Přišla noc, ta černá paní není vidět na krok ani." "Modrý medvěd slavil svátek a co dostal od zvířátek? Oříšky, sklenici medu od zajíčků neposedů. Ovocný dort, hašlerky, od ježka a veverky."... celý text
O veselé mašince
1988,
Jan Čarek
Leporelo nejen pro kluky, objevující svět techniky. S rýmy, které se snadno dají naučit, i když se jim přeci jen nedá upřít jistá kostrbatost, ale to textu na kráse nijak neubírá. Pobavily mě vtipné ilustrace, přestože zobrazení lokomotivy, pijící brčkem vodu z velkého sudu, se může někomu zdát mírně zavádějící, možná až přehnané - ale jsme přece v pohádce, kde je možné cokoliv :-) V textu mě zaujalo použití personifikace - naříkající kolejnice, strachující se most, mluvící mašinka... Někdo v předchozím komentáři zmínil synekdochu výpravčího v podobě "červené čepice", mě se také moc líbila i nezvyklá epiteta: "Telegrafních drátů linky/ z porcelánu konvalinky". Děti se zde zábavnou a nenucenou formou seznámí s pojmy, které se váží k jízdě vlakem - a ty obrázky, to je prostě nádhera. Další poklad, nalezený na půdě :-)... celý text
Krtek a potopa
2008,
Zdeněk Miler
Krteček... národní fenomén, jímž jsme byli odkojeni snad všichni, již několik generací. Neznám nikoho, kdo by ho neznal, komu by se aspoň nevybavilo, jak sháněl kalhotky :-) Není divu, že si ho oblíbili i ve světě: je natolik populární, že se mu dokonce i dostalo té cti fyzicky se podívat do vesmíru, ve své plyšové podobě. Přitom se v hlavě svého tvůrce, Zdeňka Milera, zrodil čirou náhodou. Když vybíral zvířátko, které tu ještě nebylo, padl mu zrak na krtinu... pak už jen stačilo slepému tvorovi namalovat oči s roztomilým kukučem - a legenda byla na světě. V tomto leporelu najdeme ne tolik známý příběh o tom, co všechno mohou způsobit rozmary počasí, a jak je důležitá solidarita a přátelství. Pro malé špunty, jimž se text teprve předčítá, není příběh nijak složitý: krásné velké ilustrace pouze doplňuje několik málo krátkých vět, tvořených převážně zvukomalebnými citoslovci. Děj je pouze o tom, jak myška při velké vodě přijde o střechu nad hlavou, a krtek, zajíček a ježek jí pomohou postavit nový, a na závěr to všechno oslaví patřičným muzicírováním :-) Děti získají dojem, že "všechno jde, když se chce, jenom nepodléhat depresi", a dospělí se alespoň mohou pousmát nad takovou nenásilnou oslavou práce a vzájemné pomoci, dnes už naštěstí zbavené ideologického podtextu. To je pak krásné vracet se do dětství...... celý text
Povídej pohádku
1997,
Adolf Dudek
Poklad, který jsem náhodou našla na půdě. Ihned jsem jej oprášila, a poněvadž knížka vypadá zachovale, zařídím jí lepší domov u známých, kteří pohádky milují. S jistou dávkou nostalgie se mi vybavily naše dlouhé zimní večery, strávené u dětské promítačky Diax3. To bylo kino! A jak dobrodružné - napřed vychytat chyby, chvíli počkat, než se zhasne, pak už jen kuželem světla zamířit na bílou stěnu... a promítání mohlo začít. Příjemný večer ve společnosti pomalu přetáčených diapozitivů, za doprovodu hlasů rodičů, zajíkavě předčítajících texty, tak důvěrně známé a přeci námi neustále vyžadované... Když jsem si knihu pročítala, to kouzlo bylo zase zpátky - a já vrátila se do pohádky :-) Objevila jsem je tu všechny, a navíc přesně tak, jak mi v dětství utkvěly v paměti. Takové, které se dětem nikdy neomrzí, i když je slyší tisíckrát, a zůstávají v nich celá léta. Z hrnečku se zase valila kaše, unesený Budulínek uháněl na liščím hřbetu do její nory, Červená karkulka se setkala s hladovým vlkem, slepička prosila studánku o trochu vody pro kohoutka, Jeníček s Mařenkou přelstili ježibabu z perníkové chaloupky, dědeček s babičkou dolovali velikou řepu ze země, Smolíček prchal s jelenem před jeskyňkami... Samé klasické pohádky, v nichž je dobro odměněno a zlo vždy potrestáno, spolu se špatnými lidskými vlastnostmi, jako je namyšlenost, lakota či hloupost. Některé dokonce přímo navádí děti k poslušnosti a úctě vůči autoritám. Zaujmou svou výraznou zvukomalebností, mnohdy obsahují i krátké rýmovačky, v nichž převládá anafora. Děti tak text lépe vstřebávají, tato forma je pro ně nejideálnější: jistá monotónnost je při poslechu i dříve unaví a lépe se jim usíná. Je zvláštní, že jako malí jsme nijak nevnímali výraznou "drsnost" pohádky "O Červené karkulce" a jiných... zato mezi dospělými se často vedou vášnivé spory o to, zda je jejich obsah vůbec vhodný pro děti... Ale to ať si přebere každý sám. Jediné, co bych textům lehce vytkla, jsou jejich poněkud náhlé a uspěchané konce: několika z nich by neuškodilo přidat pár slov navíc. Chápu však, že jde o zachycení ústní slovesnosti, kdy se verze jednotlivých pohádek mohou lišit i v rámci jedné rodiny. Jinak je to kniha naprosto vhodná k dětskému usínání, doprovázejí ji i krásné ilustrace. Děkuji za tuto nečekanou a příjemnou exkurzi do dětství :-)... celý text
Kdo dostane dva knoflíky z Černé hory?
2017,
František Savov
Kniha volně navazuje na první díl, k pochopení souvislostí není třeba je číst chronologicky. Hlavní postavou je chlapec Tadeáš, jemuž začínají prázdniny a opět se setkává s panáčky, kteří se podílejí na vytváření počasí: Pršálek, Foukálek, Hromík, Blesčík, Kroupálek, Mlhovníček, Sypálek, Mrazílek, Duhovníček a Rosilka. Ti všichni mají svůj domov ve štole na Černé hoře a jenom Tadeáš získal tu výsadu, že je může nejen vídat, ale též s nimi komunikovat. S končícím školním rokem dostává vysvědčení a poněvadž ho o to jeho malí přátelé žádají, přemýšlí, jak jejich práci také co nejlépe ohodnotit. Společně pak zažívají různá dobrodružství, při nichž převážně zachraňují zvířata, která se ocitla v nebezpečí. Pomáhají tak nejen sovímu mláděti, ale i srnčeti, ohrožené labuti i jelenovi a společnými silami také ubrání zvláštní vynález jednoho z nich před panovačnou vílou Mobilkou. Jde o jakési výchovně zaměřené příběhy s nepříliš komplikovanou zápletkou. Kniha se skládá z krátkých kapitol, tvořených převážně jednoduchými až téměř strohými větami. Děj není složitý, nese s sebou jasné poselství a v závěru vždy přichází poučení. Odehrává se hlavně na vesnici, ovšem již notně modernizované, takže není divu, že se setkáme s vrtulníkem, bagrem či traktorem. Kniha je to hezká, se spoustou krásných obrázků. Kvalitou textu však bohužel již lehce pokulhává: je až příliš didaktický, příliš cílený na malého čtenáře, v němž chce vyvolat pocit zodpovědnosti. Nabízí průhledná poučení o tom, jak je důležité umět se bránit a nebát se, že nic není zadarmo a za vyvinutou snahu nás sice čeká patřičná odměna, ovšem napřed si ji musíme zasloužit. Nese se v jakémsi "foglarovském duchu" vzájemné pomoci, konání dobrých skutků a péče o přírodu spolu s ideou nezištného přátelství, vírou v dobro a jakýsi ideální svět, kde jsou si všichni rovni. Občas na mě působila lehce motivačním až nepříjemně agitačním způsobem. Velmi brzy mi začala vadit Tadeášem často opakovaná fráze: "Ve škole jsme se učili..." A vlastně mi občas brnkal na nervy sám svými postoji. Myslím si však, že děti tuhle výchovnou linku zase tak silně vnímat nebudou a spolu s hrdiny se potěší jejich zážitky. Kniha je vhodná pro předškoláky i pro děti mladšího školního věku. "Na poli přistála helikoptéra. Vyhlídkový let vymyslel pan učitel pro žáky a žákyně s dobrým hodnocením, pro každého, kdo se snaží, kdo hodně pomáhal na školní zahradě, kdo udělal dobrý skutek a kdo má na vysvědčení víc jedniček než dvojek." "Mládě jsi zachránil. Udělal jsi dobrý skutek. Napravil jsi moji chybu, díky." "Zlobivý brouk kůrovec se letos hodně rozmnožil. Zabíjí stromy. Lituji každý nemocný smrk," říká hajný. "Každá kapka vody je užitečná!" hajný se dívá k obloze.... celý text
Čtenářský diář 2023: Databazeknih.cz
2022,
Daniel Fiala
Nemůžu si pomoci, ale ten loňský diář byl daleko hezčí, i po stránce grafické. Líbil se mi víc, byla v něm spousta hezkých a milých obrázků. V tom letošním bych klidně oželela rozhovory se spisovateli, i když je prima, že jejich portréty jsou povedené. Pořídila jsem si ho jen kvůli ČV a zaznamenávat si do něj budu, stejně jako do toho loňského, pouze knihy přečtené, tedy kdy jsem je rozečetla a kdy dočetla. Je zajímavé svou "mánii" takhle sledovat v průběhu roku :-) Dětskou ČV vítám, klidně si ji splním také, ale bylo by fajn, pokud se ujme, kdyby časem i děti měly svůj diář, patřičně "obrázkový" a vyšperkovaný. Tři obrázky postaviček z dětských knih určitý dojem jisté strohosti nezachrání. Jinak jsem ale ráda, že takový diář existuje.... celý text
Vyžebrat, vypůjčit, ukrást
2020,
Michael Greenberg
Knihu bohužel odkládám jako nedočtenou. Opravdu jsem se snažila ji přečíst, ale nesedla mi, nelíbila se mi. Přitom jsem se na ty různé fejetony, úvahy a vzpomínky těšila. Text je bohužel příliš roztříštěný - autor nám předkládá vzpomínky ze svého života, chybí jim však celistvost, ucelená kompozice a hlavně jistý řád... Takhle jen přeskakuje různá období jeho života, chvíli mluví o jednom, pak zamíří někam úplně jinam... O trochu zajímavěji působí aluze na jiné spisovatele, většina z nich však dosud nebyla přeložena do češtiny. Celý text na mě působí chaotickým dojmem. Myslím, že autor ho měl spíše sepsat pro své nejbližší, kteří přesně vědí, o čem mluví. A tak to asi měl nechat, jako jakýsi "osobní zápis vzpomínek" věnovaný lidem, které dobře zná. Hvězdičku dávám za zajímavý obal - a za občasné "zajímavé momenty", jichž zde ovšem pro mě bylo skutečně poskrovnu.... celý text
Pravidla českého pravopisu
2003,
kolektiv autorů
Tato příručka by rozhodně neměla chybět v knihovně každého z nás, a to bez pardonu. Znalosti zde popsané patří k základním dovednostem gramotného člověka, který ovládá český jazyk. Není třeba se ji nadrtit zpaměti, ale měli bychom ji mít k ruce, když sami tápeme, nevíme si rady a netušíme, kde se píše jaké i/y, jak je to s čárkou v textu, nebo kde užít velké písmeno. Samozřejmě nikdo není vševěd a nad některými spornými otázkami si lámou hlavu i fundovaní jazykovědci. Ale psaný projev je naše vizitka, svědčící nejen o naší kultivovanosti - odráží se v něm jak naše osobnost, tak i vztah k potenciálnímu adresátovi. Neboť co jiného si pomyslet o textu, plném pravopisných chyb a hrubek, než že vypovídá o jisté "tuposti" a ignoraci svého tvůrce, který se nad úrovní svého projevu nijak nepozastavuje. Je proto slušné každou vlastní písemnost ještě jednou po sobě zkontrolovat a případné sporné body konfrontovat s pravidly. I já kolikrát tápu a hledám, a ráda do nich nahlížím. Jsou čtivá, snadno stravitelná a svou formou jsou blízká všem uživatelům našeho jazyka, od dětí školou povinných po vzdělance. Přiznávám, že právě kvůli tomu se občas bavím způsobem, jakým jsou napsané některé zdejší komentáře. Přesto mne dokážou i zarmoutit, například když v nich poměrně často dochází k záměně dvou různých slov - dostat TIP na dobrou knihu ještě neznamená, že v ní vyobrazené TYPY postav se nám budou zamlouvat :-) A tak si říkám, že není na škodu si občas v této příručce zalistovat. Asi nejvíc mě mrzí, když podobné školácké chyby nalézám v časopisech a novinách, a dokonce se s nimi setkávám i na stránkách beletrie. Tak nevím, zda je to vina nezodpovědných tvůrců, nebo je to problém chybějících korektorů? Moc hezky mi z toho ale nebývá: kvalitu oficiálních tiskovin bychom měli střežit co nejpřísněji.... celý text
