Snoopi přečtené 672

Madlenka a kůň Zlatohřivák 1989, Marcella Marboe-Hrabincová

Tu knihu jsem v dětství milovala, příběhem jsem dokonce i žila a měla jsem jedno nesplnitelné přání: mít doma koníka :-) Děj není složitý - sledujeme osudy městské dívky Madlenky, která se vyrovnává s přestěhováním na vesnici, a osudy divokého hříběte Zlatohříváka, do něhož se dívka zamiluje. Spřátelí se s klukem Matějem. Protipól dětského světa zastupuje Madlenčin moudrý děda, který trefně komentuje dění kolem sebe. Je nepochybné, že autorka skvěle rozumí dětské duši. Zajímavě a až téměř snově působí vložené pasáže s Liškou Bystrouškou, které čtenáře odkazují na známou klasickou pohádku. Kniha je též krásně ilustrovaná - přiznávám, že jako dítě jsem se podle nich učila kreslit :-)... celý text

Špalíček veršů a pohádek 1978, František Hrubín

Pravděpodobně vůbec první kniha, kterou jsem dokázala přelouskat, jakmile jsem se naučila číst - pořád si pamatuji tu hrdost, že jsem to zvládla :-) Nesmrtelná kniha, která se dědí z generace na generaci. Prostě patří ke zlatému fondu dětské literatury a neměla by chybět v žádné knihovně. A k tomu ještě geniální spojení Františka Hrubína a malíře Jiřího Trnky. Začíná kapitolou různých zvukomalebných říkanek a hádanek, pokračuje oddílem Dvakrát sedm pohádek, přidává veršovaný Špalíček pohádek spolu s Pohádkou o Květušce - a končí těmi nejznámějšími pohádkami z Tisíce a jedné noci. Pevně doufám, že na ní vyrostou další a další generace malých čtenářů.... celý text

Příručka pro výtvarníky - Kresba a ilustrace 2010, Peter Gray

Skutečně nepostradatelná příručka pro všechny, kteří chtějí "čarovat s tužkou v ruce". Autor nás snadno přesvědčí, že to vlastně není tak těžké a že to v podstatě dokáže každý. Začíná od těch nejjednodušších tahů a témat, pokračuje tím, jak se na "objekt zájmu" správně dívat, abychom ho dokázali věrohodně zachytit, a jaké způsoby kresby použít. V dalších kapitolách se pak jednotlivým tématům detailně věnuje: krajina, město, tvář, lidská postava, různé postavičky a zvířata, včetně karikatur. Všechny postupy navíc prokládá vlastními ilustracemi. Kniha je svou strukturou vystavěná tak, aby čtenáře pozitivně motivovala k další tvorbě. Mohu jen doporučit.... celý text

Andělíčkářka 2014, Camilla Läckberg

Knihu jsem poslouchala na CD a asi jen díky tomu, jak skvěle byla namluvená, jsem se lépe orientovala v té změti postav. Opravdu bylo složité ujasnit si, kdo je kdo. Nejvíc mě bavila hlavní linie, ta taky držela celý děj pěkně pohromadě. Za hodně slabé a možná zbytečně popularizující považuji vložení další linie s nemanželskou dcerou H. Göringa. Neseděla mi tam. Läckbergová nepochybně umí psát, ale ve své tvorbě rozhodně nepotřebuje bazírovat na záhadné minulosti neblaze proslulých historických osob. Oceňuji však, jak skvěle dokázala rozpracovat až téměř "kingovsky" laděný motiv - a to motiv děsivého tajemství z dětství, jež spojuje určitou skupinku lidí a které se po letech znovu probouzí k životu.... celý text

Bublina 2009, Katarína Šajbanová

Těžko říct, do jaké kategorie tento román zařadit. Nečekaně chutně smíchaný a hodně netradiční koktejl, obsahující prvky thrilleru, psychologického románu a svérázné lovestory s cestopisem. Prvotina, která zaútočí na naše smysly, za ochutnání skutečně stojí. S hrdinkou románu, Editou, se setkáváme v momentě, kdy se ocitá ve značně vypjaté situaci, a čeká ji bolestné rozhodnutí. Celé její dosavadní putování a hledání nabírá nečekané obrátky a mění se ve složitou cestu za poznáním, kdy se musí vyrovnat se spoustou šokujících faktů. Název Bublina má symbolický význam: připomíná jakýsi ochranný obal představ a předsudků, které si kolem sebe vytváříme, brání nám ve skutečném porozumění, ale přesto se ji bojíme proděravět. Edita si zprvu odmítá připustit, že i ona se v podobném, uměle vytvořeném světě, pohybuje. Můžeme sledovat její proměnu; jak vyrůstá z role samozvaného soudce s pevně danými názory - a nakonec se též odhodlá tu svou bublinu splasknout. Charakteristiky jednotlivých hrdinů působí zcela autenticky a přesvědčivě: je zřejmé, že autorka čerpala z vlastních zkušeností. Věrohodně vystihla vnitřní rozkolísanost hlavní hrdinky, její osudoví muži znázorňují rozdílné typizované druhy lásky. Zajímavě je ztvárněný i povahový kontrast obou sester: povrchní, vypočítavá a sebevědomá manipulátorka Viky oproti zodpovědné, spořádané a nebojácné Editě. Příběh sám o sobě není složitý, ale kompozice už na nás klade vyšší nároky: časové roviny a místa se různě prolínají, zaplétají a rozplétají. Sledujeme jakousi pomyslnou řeku Editiných myšlenek a díky tomuto proudu se mění i místa děje: Slovensko, Čechy, Španělsko, Thajsko, Bali. Každá kapitola knihy má skvěle promyšlenou strukturu: ve staccatovitých větách postupně graduje napětí a vyhrocená situace vždy skončí v tom nejvypjatějším okamžiku. Strhující dojem z četby ještě umocní až naturalistický popis exotického prostředí, některé scény svou výstavbou připomínají téměř i filmový střih, ale objevíme zde i zajímavé úvahové pasáže. Závěr sice přináší jakousi úlevu typu "dokonáno jest", přesto se nám, podobně jako v nějaké detektivce s otevřeným koncem, vynoří spousta dalších otázek. Rozhodně před námi nestojí pouhé triviální "dobrodružné detektivní pátrání po ztraceném sourozenci". Držíme v ruce i originální cestovatelský deník: Edita v roli zvídavé turistky proniká do světa obyčejných lidí, poznává mentalitu jednotlivých národů a setkává se i s odvrácenou stránkou cestovního ruchu. K dokreslení celkové atmosféry přispívají i hovorové jazykové výrazy, převzaté z jednotlivých jazyků. Za povšimnutí též stojí narážky na vztahy Čechů a Slováků a na to, jak jsou vnímáni v cizině. Nakoukneme i pod pokličku mafiánského podsvětí, poodhalíme nečekaná fakta o světě drog, objevíme překvapující pravdy... A nakonec i my sami si můžeme hrábnout do svědomí, ačkoliv autorčiným záměrem určitě nebylo čtenáře vychovávat, natož je přesvědčovat o své pravdě. Je jen na nás, jak s takovou pomyslnou "bublinou" u sebe naložíme :-)... celý text

Klapzubova jedenáctka 1963, Eduard Bass (p)

Krásná čeština, bohatý jazyk a skvělý humor - to vše jsem ocenila až po letech, kdy pro mě tato knížka přestala představovat trauma z povinné četby. Líbí se mi i velice svérázné a nezaměnitelné ilustrace Josefa Čapka, které knihu doprovázejí.... celý text

Na Sázavě 1960, Eduard Doubek

Tuto knihu jsem četla jako dítě - a nadšeně jsem se k ní vrátila i v rámci Čtenářské výzvy. Smekám před autorovou sběratelskou vášní, díky níž tato sbírka pověstí vznikla. O tom, jak pečlivý byl, svědčí i fakt, že u některých míst uvádí i vícero verzí: která je ta "pravá správná" si už netroufám hodnotit, ostatně o to ani nejde :-) Jsem ráda, že taková kniha existuje: je určená nejen dětem, ale i lidem, kteří se o historii a lidovou slovesnost našeho kraje zajímají.... celý text

Oskar a Mimi 2004, Anna Neborová

Kniha tak trochu o lásce a o štěstí, o tom, proč je důležité nebát se zeptat a jak je možné, že se naše dobré snahy kolikrát poněkud zvrtnou... V textu mne zaujala použitá personifikace, například u nespokojené deky. A nejvíc se mi líbí, jak je kniha ilustrovaná, ty obrázky se opravdu povedly :-)... celý text

Každý svojí rybičkou 2008, Petr Motýl

Proč se na chvíli nevrátit do dětství a aspoň na chvíli se nepobrouzdat minulostí? Petr Motýl si podobný /ú/let dopřává s chutí. Nechává se hýčkat vzpomínkami, toulá se rokem života dvanáctiletého chlapce a nabízí tak působivý zážitek. Dojemné, úsměvné, občas trochu sentimentální vyprávění nás zavádí do Klatov roku 1974. S dvanáctiletým Petrem pronikáme do světa „rádobydrsných“ dospívajících kluků. V krátkých uzavřených epizodkách líčí své zážitky, postřehy, malá i větší dobrodružství, všemožné klukoviny. Autor k tomu používá barvitá, originální přirovnání, nevyhýbá se básnickým pojmenováním, pracuje s metaforou, metonymií, synekdochou, atd. Text je zároveň dynamický: některé scény působí až dramatickým dojmem, děj je schovaný v dialozích. Pod pokličkou idylického dětství však vřou palčivé problémy doby, o něž si chlapec občas bezděky popálí prsty. Naráží na staré rány minulosti /válka/, zkreslování faktů /učitelka/, nevlídnou atmosféru /strach z fízlů, zakázané rádio, uhelné prázdniny/. Postupně o své iluze přichází a závěrečné vystřízlivění je bolestné nejen pro něj. Postava Petra celý děj spojuje. Svůj protipól nalézá v dědovi, který mu zprostředkovává kontakt s dalšími světy. Ostatní postavy se v epizodkách různě míhají, setkávají, rozcházejí – jejich charakteristiku si skládáme sami. Autor nezapřel inspiraci knihou „Bylo nás pět“. Poláčkovsky broušeným jazykem využívá krásné češtiny, hraje si s obrazy, zachycuje spontánní projev dětí. Vyprávění se trochu nese i ve stylu vzpomínek J. Anderle v pořadu „Láska za lásku“ na ČRo 2 Vltava. Jednotlivé kapitoly mile doplňují ilustrace Vladimíra Hanuše. Obal vtipně doplňuje autorova načrtnutá mapa. Závěrem nezbývá než malou rybičkou jemně odkrojit poslední slova vzpomínek. S lítostí, že už je konec.... celý text

Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle 2018, Miroslav Macek

Hvězdičku dávám autorovi za snahu aspoň něco napsat. Ta snaha je však nepovedená: pořád se mi zdá, že z toho jen chce vytěžit maximum a ještě za každou cenu. Vybral si k tomu období první republiky a Saturnina. Asi nejlepší by bylo, kdyby dal pokoj - a buď zkusil napsat něco skutečně svého a originálního, nebo aby se psaním skoncoval dočista. Já jsem jedině ráda za to, že jsem jeho knihy měla pouze půjčené a nemusím tak litovat zbytečně utracených peněz...... celý text

Bojíš se, Margito? 2008, Ivona Březinová

Autorka dovedně zrealizovala zajímavý nápad, jak dospívajícím přiblížit nejen krásy určitého místa, ale i jej propojit s některou literární legendou. Jde o jakousi vtipnou obdobu "románu-cesty". Rozhodně před sebou nedržíme typický cestopis, ani vývojový román - a už vůbec nejde o nějaké podbízivé zpracování kapitoly z dějin literatury. Rovněž nemůžeme knihu označit nálepkou klasické dívčí četby: postavy nejsou typizované; během vyprávění se "vybarvují", nahlížíme do jejich vnitřních světů a jsou konfrontováni s určitým traumatem z minulosti. Rozhodují se však již v rámci možností současné doby, která naštěstí nabízí daleko větší svobodu. Při debatách se jim otvírají i daleko závažnější, etické otázky. Kniha má podobné schéma jako předchozí tři díly: jedna z dívek vždy stojí v popředí, příběh se odehrává ve dvou časových rovinách: současnost /putování party studentů na vybrané místo/ a minulost /ukázky z díla či deníku "literární celebrity", která je s místem spjata/. Vzniká tak zajímavý kontrast zcela odlišných světů. Zároveň získáváme představu o dobové atmosféře a můžeme se i nenápadně poučit. Celý text je podán velice čtivou a humornou formou, s nadhledem, který je pro autorku typický. Kniha nenabízí jen hezké povídání o jednom výletě jedné party: autorka se dotkla i některých problémů ze současnosti, jakými jsou např. jazyková bariéra mezi Čechy a Slováky a konfrontace tradičního způsobu života na vesnici s tím pohodlnějším ve městě. Dobře jsem se bavila a díky slovníčku na přebalu knihy jsem si oživila některé pozapomenuté výrazy ze slovenštiny. Také jsem mohla nenásilně ochutnat z díla málo známé slovenské spisovatelky Margity Figuli. Zajímavý nápad, poutavá forma. Věřím, že mladé čtenáře stále příjemně oslovuje.... celý text

Vrány 2009, Blanka Götzová

Kniha mi připadá jako "tak trochu lepší román pro ženy", ovšem bráno z úhlu pohledu Lukáše, hlavního hrdiny. Tomuto pojetí odpovídají šmodrchance vztahů, které si čtenář pro sebe musí rozplétat. O postavách se příliš nedozvíme, ani místo a čas nejsou specifikované. Zdánlivě banální styl milostného příběhu však překvapivě zabíhá do oblasti fantasy, dostává se až kamsi za hranice lidských světů, zvláště tehdy, když se v Lukášových vnitřních dialozích objevují smyšlené figurky a scenérie. Tyto momentky se zároveň starají o napětí v ději a udržují naši pozornost, bohužel je však vždy vystřídá nudné a skoro až otravné "pseudofilosofování" o životě, kdy se na nás navalí skoro tuna směsi "psychického odpadu". Zároveň je složité sledovat časovou osu: spolu s hrdinou bloudíme v časoprostoru. Také vypravěč nám nic neulehčuje: příběh je sice líčen v er-formě, ale nečekaně přebíhá do ich-formy a zpátky. Děj se zbytečně ztrácí v líčení obsáhlých pasáží, např. detailních popisech všedních úkonů. Autorka bohužel používá ustálené fráze a obraty, jakási "automatická epiteta constans", bez špetky originality, je vidět, že se teprve hledá. Celkově jde o poněkud nejistou a nemotornou prvotinu. Rozhodně se ale nejedná o knihu nezajímavou: autorka se místy snaží vybočit z mezí pravidel žánru a občas se jí to i podaří. A jestliže promineme to všechno "nedopečené těstíčko" okolo, dostaneme se k velice chutnému jádru.... celý text

Pokojská 2009, Markus Orths

Čtení této novely navodí otázku, jak křehký je pojem soukromí. Máme na něj právo, ale každý jej vnímá po svém. Až zamrazí z toho, jak snadné je vloupat se lidem do jejich života a otřást jejich pevnými základy. Hrdinka Lynn během nového zaměstnání, kdy pracuje jako uklízečka, v sobě objeví zvláštní druh úchylky: zpoza postele potají pozoruje "život lidí nad sebou". V tomto stavu pak natrefí na prostitutku Chiaru, která v ní probudí i lesbické sklony. Osa příběhu je jednoduchá, přímá a nekomplikovaná: jde spíše o líčení psychických stavů hrdinky a o plastické zobrazení stereotypních vzorců našeho chování. Stejně jako je Lynnin život bezcílný, tak bezcílně působí i vyprávění. Kolébá se odnikud nikam, rozplývá se v neurčité prázdnotě a jen zřídka nabere spád. Popis prostředí chvílemi připomíná filmový scénář: krátké, střízlivé dialogy střídá volný tok myšlení, vypjaté situace zase podkreslují strohé, úsečné a staccatovité věty. Text naštěstí příjemně osvěžují originální přirovnání, zvláštní metafory a neobvyklé synestézie s prolínáním smyslů. Novelka nenabízí řešení - ale může posloužit jako podnět k zamyšlení i jako netradiční pohled na problematiku terapie, léčby a zpětného začlenění narušených lidí do běžného života. Provází ji nálepka "humorná", ale nikoho nerozesměje: tíhne spíše k tragičnosti. Největší slabinou je nulové napětí a rozsahem je příliš krátká, ale o děj zde vlastně ani tolik nejde...... celý text

Dospělost je mýtus 2016, Sarah Andersen

Taková vtipná, zajímavá a nenáročná jednohubka. Cílené na mladší čtenáře, ale i tak jsem se skvěle bavila, myslím, že každý si tu najde to své. Chvílemi jsem se tak řehtala, až mi tekly slzy, a to se už dlouho nějaké knize nepovedlo :-) Ilustrace též povedené - a některé ženy mohou ocenit i praktický "formát do kabelky". Jednotlivé skeče zabírají maximálně stránku, mnohdy obsahují jen tři okénka - a přesto, nebo právě proto, jsou skvěle vypointované. Doporučuji jako prima oddechovku. Ovšem pozor, spíše pro dívky a ženy - mnohá témata mohou být mužům cizí a snad i odpudivá, například menstruace :-)... celý text

Chladnější vrstvy vzduchu 2008, Antje Rávic Strubel

Román je svým rozsahem spíše obsáhlejší novela. Souhlasím s tím, že jde o směs "erotické utopie a lesbického příběhu". Svým zaměřením bych jej klidně zařadila i mezi romány existenciální. Anja, 30iletá hlavní hrdinka, i přes svůj věk stále hledá sebe samu, své místo ve světě, který je jí cizí. Prožívá strach ze svého sebeuvědomění. Téměř zoufale se bojí dávat najevo opravdové emoce - místo toho se vůči okolí ohrazuje: nebere si servítky vůči nikomu, nepouští si nikoho k tělu a projevuje se s cynickou skepsí, což jí pomáhá přežít. To se však změní v situaci, kdy pozná zvláštní dívku: éterickou bytost, jíž si pojmenuje "Siri". Dívka oproti ní působí křehce, tajemně a až neskutečně lehkovážně a dětinsky. Tato cizinka s ní hned rozehrává podivnou hru, jejíž pravidla určuje jen ona sama, a Anja její pravidla přijímá. Přestože se tomu zprvu brání, nakonec se chce co nejvíce podobat chlapci Šmolovi, jak ji Siri nazývá. Román lze vnímat z různých úhlů pohledu: jako román "výchovný"; román o prostém hledání své vlastní identity; román o lásce a žárlivosti, o vině a trestu - ale i jako zajímavé podobenství o našem světě. Nejde v něm jen o problematiku LGBT menšiny, ale odkrývá daleko závažnější podtext: do jaké míry je člověk sebou samým, do jaké míry s ním lze manipulovat. Tábor, v němž se Anja pohybuje, totiž představuje až děsivý obraz jakéhosi totalitního režimu, kde vše má svůj pevný řád a pevně stanovená pravidla: kdo se jen maličko odlišuje, je za to tvrdě potrestán. Zdá se mi, jako by si autorka ukrojila až příliš veliký krajíc chleba a teprve se při psaní hledala. Text působí zmateně a neuspořádaně, děj je takový "nemastný - neslaný", bez většího spádu. Některé scény působí nedokončeným dojmem. Časové roviny se nečekaně místí a prolínají, je těžké rozklíčit, co bylo před a co potom... K chaosu vyprávění přispívá i střídání ich-formy a er-formy vyprávění, a to hlavně tehdy, když vyprávění hrdinky splyne s jejím vtělením se do postavy chlapce... Pokud bylo autorčiným záměrem čtenáře mást a mystifikovat, tak jí naopak musím složit poklonu. Nevíme, co je fáma a co lež: například nijak nerozvíjí motiv ukradených peněz /nedozvídáme se ani to, zda vůbec byly nějaké peníze ukradeny/. Asi nejsilnější dojem, který si z knihy odnáším, je motiv rozložení genderových rolí a motiv jakéhosi stalkera "v ženské podobě". Závěr se však bohužel rozpliznul v jakési bezčasé jsoucnosti, nic není vysvětleno, zůstávají jen další a další otázky a otazníky... Všimla jsem si, že na svou dobu, v níž se děj odehrává, autorka používá nečekanou spoustu moderních anglicismů. Román ve mě zanechal silně rozporuplné dojmy, ale jako nevšední čtení k zamyšlení ho mohu doporučit.... celý text

Svého psa nestřílejte! 2011, Karen Pryor

Oceňuji, že autorka se snaží o hluboké porozumění principů chování nejen psů, ale i jiných zvířat. Zajímavý je způsob oslovení: čtenářům převážně vyká, ale do textu vkládá i své zajímavé zkušenosti a poznatky. Nenásilnou formou se jí povedlo propojit "nudnou" teorii s praxí a o svých poznatcích následně čtivě referovat. Skvělá kniha pro ty, kteří chtějí pochopit vzorce chování svého čtyřnohého miláčka, mohu jen doporučit.... celý text

Deník malého poseroutky 2009, Jeff Kinney (p)

Myslím, že tahle napůl nakreslená a napůl napsaná knížka pro děti způsobila naprostou revoluci a nečekaně s sebou strhla obří lavinu, podobně jako to dokázala první kniha o Harrym Potterovi. Autor dokázal nemožné - přivedl ke čtení nespočet dětí, které by jinak o žádnou knihu ani nezavadily. /A jako knihovnice působící v dětském oddělení to mohu jen potvrdit./ Čtivou, poutavou a velice vtipnou formou s nenuceným humorem cíleně "pálí" na takové čtenáře, kteří zrovna nefandí složitějším popisům děje a prostředí: a co neudělají slova, to za ně dokonají podařené skici a jakoby "zbrklou rukou" načrtnuté obrázky. I já jsem propadla kouzlu takového způsobu vyprávění, i já jsem se skvěle bavila. Je pochopitelné, že časem na úspěchu té knihy parazitovali další a další autoři, kteří vlastně ten styl jakéhosi "dětského románu v obrazech" jen zkopírovali. Ale já jsem za to moc ráda: takové pokusy vždycky ráda uvítám. Je krásné, že mnozí současní puberťáci s touto knihou vyrůstali - a další budou dále vyrůstat. Bavit bude nejen děti, které si svůj vztah ke čtení hůře nalézají - ale /jako v mém případě/ i dospělé, kteří se rádi vracejí do dětských let.... celý text

Kaktusy a sukulenty v praxi 2020, Zia Allaway

Na knihu jsem byla hodně zvědavá: zaujala mě svou obálkou, koupila jsem ji jako dárek pro mamku, která je vášnivou pěstitelkou všemožných rostlin. Trochu jsem se obávala, zda jí bude k užitku, když toho sama tolik o rostlinách ví... Ale byla z ní nakonec stejně nadšená jako já :-) Rozhodně se nejedná o žádnou všední encyklopedii rostlin se suchopárnými informacemi o tom, jak je pěstovat. Tato kniha je ve svém moderním pojetí až téměř revoluční. Zcela mne totiž uchvátila například vloženou kapitolou "Tvořivé projekty", kde najdeme tipy a nápady na různé aranžmá květin, což skutečně posouvá jejich "obyčejné" pěstování na "vyšší level". Začátečník zde najde spoustu cenných rad, zkušenému pěstiteli kniha rozšíří obzory. Další hvězdičku přidávám za bohatou fotodokumentaci, která text doprovází. A pokud nejsme zrovna zapálení fandové rýpání se v hlíně, můžeme si knihou zalistovat jen tak pro radost.... celý text

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Poslouchala jsem jako audioknihu. Jde o skvělé převyprávění osudů Lale Sokolova - kniha trochu balancuje na hranici literatury faktu /biografie/ a beletrie /historický román/. Hrdina retrospektivně vzpomíná na svůj pobyt v Osvětimi a chvíle bezprostředně po osvobození. Přestože se převážně odehrává v místě temné smrti, najdou se i zde blažené chvíle štěstí a dokonce i čas na lásku. Kniha je oslavou lidské houževnatosti a síly, touhy nevzdat se, zachovat si svou identitu - a s trochou štěstí přežít. Nepůsobí vůbec depresivně - líčení násilných a hrubých scén se vypravěč zřejmě vyhýbal, ale o to víc je text "schůdnější" pro slabší povahy. Některé vylíčené náhody se mi však i přesto zdály až téměř neuvěřitelné: jenže život sám přeci píše ty nejlepší příběhy. Je přirozené, že si vzpomínky během let upravujeme a mnohé zážitky si idealizujeme - čas obrušuje hrany a vše špatné se nakonec tak špatné nejeví. Jinak by asi působilo jeho vyprávění, zaznamenané bezprostředně po jeho odchodu z Osvětimi. Když si čtenář tento fakt uvědomí a smíří se s ním, nabídne mu kniha nepochybně zajímavý zážitek. Je důležité takové zpovědi zachycovat a archivovat, pro generace těch, kteří přijdou po nás, aby nezapomínali. A v tom tkví skryté poselství této knihy.... celý text

Myšlenky za volantem 2020, Marek Eben

Marka Ebena si moc vážím. A tímto dílkem ukázal, že není jen "Pan moderátor", ale i fejetonista a glosátor par excellence. Několik jeho úvah jsem slyšela v rádiu a četla v časopisech, proto jsem se ihned rozhodla, že si jeho text pořídím v audioverzi, neboť mám ráda jeho hlas. Rozhodně jsem neprohloupila - moje očekávání naplnil na víc než na 100%. Líbí se mi jeho styl: nevtíravý humor, kultivovanost a bravurní práce s jazykem. Umí své postřehy patřičně vyšperkovat a nezapomene je korunovat velice vtipnou pointou. Navíc dokáže to, co mnohým bavičům chybí: je skromný a rozhodně se nikomu nepodbízí. Jsem zvědavá na jeho další tvorbu - myslím, že právě útvar drobné prózy mu sedne asi nejvíc.... celý text