Snoopi | Přečtené knihy | Databáze knih

Snoopi Snoopi přečtené 674

Jezero

Jezero 2016, Bianca Bellová
5 z 5

Knihu nemusíme vnímat pouze jen jako dystopii. Je o světě, který by mohl být - nebo už někde skutečně existuje... anebo už dokonce byl. Svým zaměřením je až neskutečně současná: bolestně se dotýká nepříjemných témat, která nikoho nenechají chladným. Lze ji též číst i jako takový zvláštní "bildungsroman" - hrdina dospívá a vydává se na trnitou cestu za poznáním. Nad vodou ho kolikrát drží jen jiskřička naděje v podobě přání najít svou matku. Tento motiv mi připomněl knihy o lidech, kteří přežili gulagy a jiné vyhlazovací tábory pouze díky tomu, že se též upnuli k nějakému snu. Text je skvěle propracovaný - a ani nemusíme být příliš bystří čtenáři, aby nám při čtení knihy nevytanul na mysli osud Aralského jezera. Největší výpovědní síla novely spočívá v její syrovosti: emoce zde téměř nemají místo /kromě vztahu Namiho ke ztracené matce/. Kvůli dokreslení atmosféry krutosti světa jsou vulgarismy skoro nutností. Autorka se nijak nezdržuje zbytečnými popisy prostředí - její naturalistické obrazy jen umocňují dojem bezútěšnosti světa, v němž se hrdina ocitá. Kniha je to drsná, ale znám i daleko drsnější. Poslouchala jsem jako audioknihu, s kvalitním přednesem. Tento žánr mě jinak míjí, ale určitě se podívám po podobných knihách, na něž jsem narazila v recenzích. Od autorky si ráda přečtu i další díla.... celý text


Lidé a psi: Střet kultur

Lidé a psi: Střet kultur 2011, Jean Donaldson
5 z 5

Opravdu kvalitní a pro chovatele psů téměř i nepostradatelná příručka. Autorka se opírá o své bohaté zkušenosti s výchovou psů. Snaží se jim co nejlépe porozumět a své poznatky čtivou formou předává dál. Používá zajímavá a neotřelá přirovnání - a to hlavně proto, abychom si o uvažování našich čtvernohých mazlíčků udělali tu nejlepší představu. Samozřejmě nechybí ani rady, jak svého psa co nejlépe vést. Knihu mohu jen doporučit.... celý text


Jednoho jasného, mrazivého rána v lednu na začátku 21. století

Jednoho jasného, mrazivého rána v lednu na začátku 21. století 2019, Roland Schimmelpfennig
5 z 5

Kniha rozhodně stojí za přečtení. Na stylu je hodně znát, že autor je původní profesí dramatik. Po nějakém čase jsem získala dojem, že autor se čtenářem, který tolik touží po happy endu, rozehrál své vlastní drama. Postavil vedle sebe nesourodé dvojice postav - a prostě "spustil PLAY". Vybral si k tomu postavy bizarní, až téměř šílené. Manipuluje jimi jako s figurkami na pomyslné šachovnici a baví se tím, co vše může - a nemusí - způsobit. Bolestně se dotýká tématu existence jedince ve zcela odlidštěné společnosti. V textu se straní přílišných emocí a aby jeho záměr co nejlépe vynikl, děj šikovně zasadil do německé metropole. Postupně odkrývá až téměř hrůzný svět zániku, nicoty a lhostejnosti, některé scény jsou jako vystřižené z nějakého absurdního dramatu. Sílu jeho výpovědi vidím ve způsobu, jaký pro ztvárnění svých představ zvolil: text je strohý, plný suchých a jednoduchých vět, zápisy jednotlivých epizod se střídají v rychlém sledu. Autor jen výjimečně nechá nahlédnout do mysli svých postav - třeba traumata z jejich minulosti pouze "naťukává", ale blíže se jimi už nezabývá. Zápletky vystavěl na nedorozumění a komunikačních bariérách. Zároveň mi připadalo, jako bych si pročítala jakýsi "cestovní průvodce osudem několika vybraných existencí" a přitom se s nimi pohybovala po mapě skutečné: autor do textu zakomponoval reálie opravdového Berlína. Velice umně pracuje s napětím: děj vždy ukončí v nejnapínavějším okamžiku; v následující kapitole se pak věnuje peripetii jiné vybrané postavy a v závěru knihy se osudy všech zúčastněných letmo dotknou. Všechny však mají jedno společné: viděly vlka, který se v Berlíně náhle objevuje. Zajímavé je, že některé postavy své jméno mají, jiné zůstávají pouze anonymní, např. prostě "dívka" a "chlapec". Najdeme zde i spoustu zajímavých motivů: stáří, náhoda, minulost, pomsta, sen, alkohol, který lidi spojuje, ale i ničí. Román přes to všechno nevyznívá depresivně. Zbývá jen otázka, co vše je možné a co je již za hranicemi, a zda to všechno nebylo jenom snem...... celý text


Řeka v temnotě

Řeka v temnotě 2020, Masadži Išikawa
4 z 5

Velmi silná zpověď muže, který přežil neskutečné peklo. Možná měl štěstí právě kvůli tomu, aby o všem, čím si prošel, mohl přinést svědectví. Gulagy a tábory na systematické vyvražďování nepohodlných osob dodnes existují. Lidé, umírající hlady, jsou stále ještě běžnou realitou. Vždycky bude "někdo někde" držet v ruce otěže krutého systému, který vynáší do nebes všechny přisluhovače, velebí udavače a zároveň cílevědomě ničí veškeré odpůrce. Vždycky se však někde najdou lidé, kteří takové jednání s nadšením odmávají... Je těžké pochopit, proč se lidé drábům takového systému nedokážou sami vzepřít. Ale na tuto otázku autor sám nalézá odpověď: možná díky tomu, že jejich země tu skutečnou, opravdovou svobodu nikdy nezažila. Čtenář může jen bezmocně polykat slzy vzteku a bezmoci: vždyť ještě spousta z nás si s sebou nese jizvy a živé vzpomínky na minulost, která zatím není tak dávná. Je dobré vědět, je dobré nezapomínat. Síla výpovědi knihy spočívá v tom, že autor nepřehání, neplete do textu zbytečnou politiku, vyhýbá se přebytečným emocím - prostě jen popisuje fakta.... celý text


Zlodějka knih

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak
5 z 5

Kniha pro všechny milovníky knih :-) Přečteno doslova jedním dechem. Tato velmi poutavá a zajímavá kniha nabízí neobvyklý námět: co se stane, když samotná smrt začne projevovat znaky lidskosti. Autor se s ním popasoval na jedničku: postavy jsou zcela věrohodné a uvěříme mu i emoce u samotné smrti. Příběh je velice sugestivní a stojí na pevných základech. Text je psaný velice čtivou formou, strohá líčení střídají téměř básnické obrazy. Občas ho zpestřují i zcela originální vsuvky v podobě obrázkových kapitol. Líbí se mi jazyk, který autor používá - a skláním se před jeho svéráznými metaforami, metonymiemi, synekdochami i personifikací /"Když daly sirény svolení"; "Táta měl plíce plné nebe"; "Kluci vysvlečení ze své důstojnosti"; "Sebeúctu měl omotanou kolem kotníků", "Dětský pláč bušil a kopal", "Vlastně bylo vidět jen jeho hlas", atd.../ Film jsem neviděla a nijak mi to nevadí: spoustu krásy je právě v té práci s jazykem a stylem. Mohu doporučit i lidem, které tloušťka knihy může odrazovat: strhne sebou i zarytého ne-čtenáře, přestože následující děj může později snadno vytušit.... celý text


Příběhy

Příběhy 2002, Vladimír Holan
5 z 5

Skvěle vystavěná básnická sbírka... Nechám na chvíli promluvit Příruční slovník české literatury: "Holanovi čtenář buď zcela propadne, nebo ho prostě není schopen číst." Myslím, že je to pravda. Určitě je možné si k němu tu správnou cestičku vyhledat - vyžaduje to však nemalé úsilí. Obzvlášť když je hodně obtížné orientovat se v bludišti slov, jimiž nás zahrnuje :-) Jeho Příběhy se mi líbí, právě pro tu epičnost. Sbírka se mi zalíbila dokonce natolik, že jsem neodolala a knihu si prostě koupila. Je úžasné, jak Holan originálně pracuje s mytologií a historií. Jak si hraje se slovními spojeními, rčeními i přirovnáními. Pozorný čtenář zde najde tolik zajímavých aluzí a motivů! A též i příběhů. Hotové variace na téma řecké, římské a křesťanské mytologie. Jen se "správně umět podívat", nebát se oprostit od předsudků a snad i jistého odporu, získaného bohužel již ve škole. On nám taje svého čarování se slovy velmi rád odkryje. Stačí jen chtít, nemít strach z nedorozumění - a též do něj musíme i dospět. A ano: krása až k pláči, radost ve smutku, žal ve chvíli zrození. Zároveň však dává prostor naději /viz báseň "Smrt si jde pro básníka/.... celý text


Bella a Sebastián (Útulek na Velkém Baou, Tajný dokument)

Bella a Sebastián (Útulek na Velkém Baou, Tajný dokument) 1993, Cécile Aubry (p)
5 z 5

Příběh, který se stal legendou... Krásně napsaná kniha o velké lásce dítěte a psa. A nejen o ní - najdeme zde i motiv využití či zneužití zvířete ve prospěch lidské společnosti. Je psaná svižným jazykem, hezky se čte a určitě je vhodná pro malé čtenáře, kteří psy milují.... celý text


Losos v kaluži

Losos v kaluži 2017, Markéta Lukášková
3 z 5

Poslouchala jsem jako audioknihu - body k dobru dávám za skvělé podání obou hereček, J. Bokové a L. Šafránkové. Jinak mi přijde, jako by autorka odmítala překonat práh dospělosti a pohybovala se stále v zamotaném kruhu teenagerovského věku. Jestliže takovou dívku v podobě Báry ztvárnila úmyslně, pak tuto snahu oceňuji: pokud však pouze vychází ze sebe a svého prožívání, pak jen "uvařila takovou fádní omáčku v kuchyni puberťáka a aby zachutnala i ostatním, okořenila ji pořádně jadrnými výrazy". A tímto způsobem si zajistila určitý druh popularity. Bára, hlavní postava, nepůsobila příliš sympaticky: prezentovala se jako fiflena, která až příliš přemýšlí o sobě, příliš se srovnává s ostatními a příliš podléhá moderním trendům. Své citlivé já spolu s vnitřní nejistotou ukrývá pod pořádně cynickou slupku - a nebojí se používat ani hodně vulgárních slov /průser, sráč, atd../. Vedle ní pak vegetí postava Václava - v podstatě sobeckého manipulátora, který dovedně skrývá své pohnutky pod maskou zamilovaného nekňuby. Asi nejlépe ze všech postav vychází Bářin protipól - její babička. Žena, která už leccos prožila, jejíž život vlastně skončil-neskončil a díky své zvídavosti a umanutosti se posunuje stále dál. Líbí se mi, jak autorka experimentuje s myšlenkou posmrtného života, nepřijde mi to nijak zcestné - dokonce se nebojí otevřít i několik tabu. Také oceňuji originalitu některých rčení a přirovnání, které v textu Bára použila, např.: "Singleholik", "Všichni jak maskovaný myšky v bludišti"; "Zapadlo to do sebe jak tetris"; "Den se táhnul jako smrad"; "Ona vypadala jak z umělý hmoty"; "Plácat se v tindrech"; "Loupe si lak z nehtů na úhlednou hromádku u kompu"; "Naspídovaná sedmnáctiletá holka"; "V podzemí jsme všichni anonymní a ty svoje příběhy si jedem pěkně separé"; "Nejvíc trapný sme všichni tím, jak furt přemýšlíme, abysme nebyli trapní. Čumíme, jestli na nás někdo čumí", atd... Zápletka nebyla nijak složitá, leccos se dalo snadno vypočítat, ale i tak mne závěr překvapil. Jsem zvědavá na další autorčiny literární pokusy: její styl se mi kupodivu líbí a ráda si od ní ještě něco přečtu.... celý text


Útěk z tábora 14

Útěk z tábora 14 2013, Blaine Harden
3 z 5

Myslím, že je škoda, že kniha není v ich-formě. To, že všechno vypravuje vlastně autor, tedy muž, jemuž hrdina Sin svůj příběh vylíčil, celé knize škodí. Nejde o autentický záznam výpovědi: autor má jakési "nutkání" neustále do textu zasahovat a všechno dění až nadmíru komentovat. Ta forma mne skutečně mrzí, i když jí neodpírám její výpovědní hodnotu. Daleko více mne k tématu uprchlíků ze Severní Koreje zaujal román Masadži Išikawy "Řeka v temnotě".... celý text


Neříkej, že nemáme nic

Neříkej, že nemáme nic 2019, Madeleine Thien
5 z 5

Úžasný příběh... Přiznávám, že jsem knihu četla několik měsíců, tak složité bylo se jí prokousávat. A občas bylo nutné i něco rozdýchávat, prostě - skutečně velmi silné kafe. Zprvu je taková "nemastná - neslaná", ale postupně nabývá grády a konec je naprosto strhující. S takovou výpovědní silou, že jsem se kolikrát přistihla, jak křečovitě držím svým oblíbeným hrdinům palce - a když líčené události v knize rychle gradovaly na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, doslova jsem se od děje nemohla odtrhnout. Bylo však těžké orientovat se ve jménech postav, neustále jsem si musela ujasňovat, kdo je kdo a v jakém příbuzenském poměru :-) Některé scény /řádění Rudých gard, zkušenosti z pracovních lágrů/ jsou líčeny s takovou syrovou působivostí a plasticitou, že mi až stály v očích slzy. Kniha však rozhodně nepůsobí depresivně: je oslavou hudby, krásy a prostého štěstí, stejně tak i skutečného přátelství. A samozřejmě naděje. Zajímavé je rozdělení knihy na několik dějových rovin, které se prolínají - a až v závěru se všechny spojí. Jako hlavní motiv jej prolíná tajemná Kniha záznamů, skrývající v sobě závažné poselství. Autorka prokázala nevšední kvality - vždyť se jí povedlo obsáhnout moderní dějiny Číny až po současnost. Soudím, že rozhodně musela vycházet ze zkušeností lidí, kteří vše popisované zažili na vlastní kůži. Její kniha připomíná hudební dílo - je to hotová symfonie slov.... celý text


Povídky malostranské

Povídky malostranské 2008, Jan Neruda
5 z 5

Neruda by v dnešní době určitě byl skvělý psycholog: svoje postavičky měl pečlivě nastudované a stejně tak bravurně vládl i jazykem. Ta čeština je úžasná. Ale až v dospělosti jsem ocenila krásu jeho stylu a jsem za to vděčná. Láska k takovým klenotům se nesmí nijak násilně vnucovat během školních let - stačí mít jen toho správného průvodce literaturou, který ví, kdy a jak zažehnout jiskru...... celý text


Zvěrolékař a psí historky

Zvěrolékař a psí historky 1995, James Herriot (p)
5 z 5

Povídky o velké lásce, o naději, o štěstí, které nám čtvernožci dávají. Z pohledu muže, který pro ně obětoval celý svůj život a bral je jako bytosti, s duší rovné člověku. Našel si svůj vlastní styl a jazyk, což v textu nezapře: užívá jak odborné termíny, tak i slang. U každé povídky nechybí pravidelné závěrečné shrnutí, jakási úvaha, s níž ji uzavírá. Kniha, která potěší každého milovníka psů - a téměř nutnost v jeho osobní knihovničce :-)... celý text


53. týden

53. týden 2017, Agnes Ravatn
4 z 5

Tak trochu doufám, že po přečtení této knihy čtenář nezíská dojem, že Norové poněkud nadmíru "holdují alkoholovému opojení" a ještě k tomu s chutí "propadají depresivním sklonům" :-) Ale teď vážně :-) Oceňuji, s jakou věrohodností dokázala ani ne pětadvacetiletá autorka vylíčit duševní pochody padesátiletého muže. Georg Ulveset je takový zajímavý typ škarohlída, který už nemá co ztratit, a tak se na dno lahve s pitím dívá daleko častěji, než je zdrávo. Osamělý učitel se na nastávající období vánočních svátků vůbec netěší. Zpočátku mě jeho opilecké eskapády docela bavily, přišel mi vtipný i jeho břitký humor, kdy si nebral servítky. Zdálo se mi, že autorka v jeho postavě skvěle ztělesnila kritika pokrytecké maloměšťácké společnosti, a byla jsem zvědavá, kam se děj během těch několika dní, kdy se odehrává, posune. Musím přiznat, že nakonec jsem byla zklamaná: děj bohužel zrovna nepatří mezi autorčiny nejsilnější stránky. Ona avízovaná "dávná láska" totiž přichází naprosto nečekaně, snad až příliš pozdě, a zdá se mi, že skrz ni nabírá děj zcela nevěrohodný spád. Výhrady mám též ke konverzaci: jde o zbytečné nadužívání prázdných frází a zbytečných slov, která nic podstatného nesdělují. Určité oživení spatřuji ve vložení několika pasáží ze dvou deníků: toho, který si Georg vedl před 20 lety, a deníku své dcery. Tato kniha je však nejen o tom, jak /ne/přežít Vánoce, když už jste, podle většiny, "za zenitem". Najdeme zde i závažnější témata, jako je smrt, vážná nemoc - a jak se s nimi vyrovnat. Kniha mne určitě zaujala, navíc je psána svižnou, čtivou formou. /Ještě musím dodat, že mne překvapila i zmínka o Čechách a o Praze :-)/... celý text


Mluviti pravdu

Mluviti pravdu 2008, Josef Formánek
5 z 5

Už podtitul "Brutální román o lásce k životu" vypovídá o mnohém. Autor si rozhodně nebere servítky: jde o syrové, strohé líčení jedné životní pouti a několika osudových setkání, zbavené zbytečného sentimentu. Takové neobvyklé bádání nad smyslem života, spolu se snahou o rozluštění jeho kódu. Stojí před námi převyprávěná zpověď člověka, který z bláta a marastu /ne/všedního života vyhrabává skryté poklady, ať už obrazně, či doslova. Bernard Mares, muž, který vytrvale vzdoruje osudu, vydrží peklo války, šikanu v lágrech i v dírách nejhorších českých věznic. Prožívá vzestupy a pády, ochutnává svobodu, ale zase ji ztrácí. Zocelený všemi ranami zůstává sám: s věčnou otázkou, proč zrovna jemu je dán život, když všude kolem řádí smrt. Jako protipól mu autor do cesty postavil sám sebe v podobě opilého novináře, a vlastně si během celého románu nepřestane pohrávat s tím, co vše z takového setkání může vzejít. Dovedně mísí několik dějových linií a spolu s tím, jak mu stařec odhaluje tajemství svého života, se rozrůstají i zápletky. Pro zesílení dojmu využívá i neobvyklá přirovnání a šokující kontrasty: jeho vyjadřování je plné paradoxů, krásu vidí i uprostřed hnusu. Knihu můžeme vnímat též jako jakýsi "román o románu": jde o určitou sebereflexi autora, kdy hodnotí styl svého psaní a samotný způsob, jakým text vznikal. Dá se říci, že se poměrně zdařile zhostil zvláštní schizofrenní role nejen tvůrce, ale i postavy. Též věrohodně a téměř až plasticky ztvárnil tvrdé prostředí, v němž se Mares pohybuje. Zajímavá je i grafická stránka textu: mnohdy připomíná dovedně vytvořenou malířskou a dějovou koláž. Jednotlivé epizody oddělují drobné vstupy, které navozují atmosféru. Mají podobu zvonění imaginární tramvaje, která nás vozí světem a vymezuje náš čas. Získané zkušenosti navíc trefně doplňují latinské citáty. Jde o velice strhující a napínavé dílo plné nečekaných zvratů. Dobré sousto - někdo však nemusí zrovna skousnout všudypřítomnou vulgaritu. Jenže dané téma ani jiné prostředky neumožňuje. Autor šikovně chňapl po nabízeném tématu z doby nedávno minulé a zcela mistrně je zpracoval. Nenabízí řešení - jen další a další nezodpovězené otázky. Ať si do svědomí sáhne i čtenář...... celý text


Bílý tesák

Bílý tesák 1995, Jack London
5 z 5

Poutavá kniha nejen pro děti, ale i dospělé. Nepochybně patří do zlatého fondu dětské literatury snad už od doby svého vzniku. Pro všechny, kteří se zajímají o drsný život v severské divočině, o vztah člověka k přírodě - ale i pro ty, kteří se nebojí snít. Je znát, že autor vychází ze svých zkušeností: naprosto originálně a zcela věrohodně zachycuje krásu i krutost zdejší krajiny a s podivuhodným porozuměním proniká do mysli zvířete. Dívá se na svět očima Bílého tesáka a my sledujeme se zájmem a napětím jeho pouť od nenávisti k lásce. Bohové, tedy lidé, se pro něj nakonec stávají vším a neváhá pro ně i obětovat život. Pro současné děti může být kniha až příliš plná "zbytečných" a nudných pasáží - ale právě díky nim nám autor prostředí dokonale přibližuje. Kdo má rád příběhy o zvířatech, cestu k této knize si určitě dokáže najít.... celý text


My z ostrova Saltkråkan

My z ostrova Saltkråkan 1998, Astrid Lindgren
5 z 5

"Lindgrenovka" pro starší děti - možná jedna z nejlepších, které kdy napsala. A že jich nebylo málo :-) Proti sobě stojí svět dětí a svět dospělých, zákonitě se však musí mísit: vždyť i dospělí byli kdysi dětmi, a děti jednou musí dospět... V této knize se už objevují závažnější témata, dospělí ani děti již nejsou idealizovaní, radost a žalost chodí ruku v ruce... Malou mudrlantku Tjorven jsem si prostě zamilovala ihned, jen co se v knize dostala ke slovu :-)... celý text


Vánoční přání

Vánoční přání 2013, Hana Pinknerová
5 z 5

Krásná knížečka s nádhernými ilustracemi. Plná něhy - o jedné velice citlivé, vnímavé a přemýšlivé holčičce. Psáno poutavě, se smyslem pro detail a s hlubokým porozuměním dětské duši. Celým textem se nenápadně vine náboženský podtext: vtipně například působí, jak si Karolínka představuje Pána Boha - tedy jako muže s obřím bublifukem, který jím vytváří mraky. Ani dětský svět však není tak úplně čirý, a tak se i zde setkáváme s motivem viny a trestu. Což se děje v momentě, kdy si holčička dává za vinu, že kvůli její chybě z loňského roku nenapadl sníh. Pro dospělého situace zcela banální, pro dětskou duši naopak neuvěřitelně závažná. Celou knihu prostupuje láska a štěstí v té nejprostší podobě a ve svém závěru navozuje téměř dokonalou atmosféru Vánoc. Přesto se neubráním pocitu, že některé otázky zůstávají nezodpovězeny a některé kapitoly jsou poněkud "nedotažené" do konce. Té lásky je na člověka příliš - jdu si přečíst něco daleko ostřejšího :-)... celý text


Sůl moře

Sůl moře 2016, Ruta Sepetys
5 z 5

Velice silná kniha. Autorka na malém prostoru rozehrává drama několika postav, jejichž osudy se prolínají. Děj mě doslova pohltil - poslouchala jsem jako skvělou audioknihu. Jediný problém vidím v anotaci: podle ní jsem očekávala něco úplně jiného, tedy vylíčení tragédie jakéhosi novodobého Titanicu. V knize však hlavně jde o téma války, o to, jak zasahuje do života nevinných lidí. A teprve až závěrem, spolu s osudem lodě, gradují osudy všech postav. Vůbec mi to nevadilo, naopak - z děje jsem byla nadšená. Autorka umí skvěle pracovat s napětím: důmyslně střídá epizody ze života jednotlivých postav a ukončuje je vždy v tom nejnapínavějším okamžiku, takže až zpětně si skládáme dohromady jakýsi pomyslný obraz o jejich minulosti. Oceňuji, že nás obeznamuje i s tématem, o němž se dodnes příliš nemluví: Jantarová komora, pašování historických děl a jejich falšování. Upozorňuje, že její příběh je fikce, ale založená na historických faktech.... celý text


Osvětimská ukolébavka

Osvětimská ukolébavka 2019, Mario Escobar
4 z 5

Určitě zajímavá kniha, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že spousta věcí zde vylíčených je idealizovaná. Původně jsem myslela, že jde o skutečné záznamy z deníku, což kniha není, takže jsem byla zklamaná. Je opravdu velký rozdíl mezi zápisy toho, kdo si koncentrační tábor prožil na vlastní kůži, a mezi následným literárním zpracováním takových vzpomínek, nebo mezi "uměle" vytvořeným dílem. Hvězdičky dávám za snahu přiblížit osud skutečné ženy, která v rámci možností usilovala o zlepšení životních podmínek v místě, kde vládl ďábel. Za silný příběh, i když možná podaný až příliš dojemně až sentimentálně. Za pokus o věrohodné ztvárnění prostředí, které si ani přestavit nedokážeme. A za ztvárnění historicky málo známého faktu, o němž se příliš neví: vzpoura cikánů v Osvětimi.... celý text


Krvavé jahody

Krvavé jahody 2008, Jiří S. Kupka (p)
5 z 5

Skvěle napsaný příběh. Pokud za účelem vzniku stálo rozhodnutí podat co nejvýstižnější svědectví o hrůzách, páchaných na nevinných lidech v pracovních táborech v Rusku, a touha tyto vzpomínky předat dál jako svědectví, tak se záměr zcela zdařil. Nechci hodnotit etickou otázku, zda žena, jíž se celé vyprávění týká, měla či neměla nárok na odškodnění - jde jen o zbytečné slovíčkaření, co je ještě gulag a co už ne... Důležitější je podle mne hodnota onoho svědectví - a soudím, že většinu z toho by si nevycucal z prstu ani ten nejlepší spisovatel na světě. Hlavní hrdinka odjíždí jako dívka - a vrací se jako zralá žena, zocelená všemi traumaty, jež si musela zažít. Žena, které patří pouze její jméno. Je až s podivem, že vůbec dokázala - spolu s mladší sestrou - přežít. Ocitáme se ve zcela absurdním světě, kde neplatí žádná pravidla - možná jen jedno: přežij, pokud můžeš. Mnohdy se mi ruce svíraly v pěst a některé pasáže textu jsem skutečně musela nějakou chvíli rozdýchávat. Přitom autor nechce šokovat - chce jen čtivou formou převyprávět osud jednoho člověka. Zajímavý je už název - metafora krvavých jahod jako symbol masakru a vyvraždění. Autor umí s textem pracovat, ví, jak udržet napětí a čtenářovu pozornost. Kniha je dělená na čtyři části: Cestou křížovou, Peklo, Očistec, Doma. Kapitoly jsou pojaty jako drobné epizody, většinou vyprávěny zpětně - začínají v té nejvypjatější chvíli a až postupně se dozvídáme, co k ní vedlo a jak vše skončilo. Románu nelze upřít silnou výpovědní hodnotu. Mnohokrát mě při čtení napadlo, na jakém paradoxu stojí jakýsi "poválečný hospodářský zázrak" kdysi tolik oslavovaného Ruska. Už asi nikdy se nedozvíme přesné množství bezejmenných odsouzenců, kteří mu byli obětováni. Přesto všechno román nepůsobí tragicky: jako nit se jím táhne naděje. Naděje, která obě sestry drží nad hladinou: touha vrátit se zase do Čech. A toto přání se jim nakonec splní... PS: poslouchala jsem jako audioknihu v bravurním podání Hany Maciuchové.... celý text