Snoopi přečtené 672

Strašidlo cantervillské 2004, Oscar Wilde

Krásná pohádka :-) O. Wilde si je moc dobře vědom mistrovství svého vyprávění, své moci nad upoutaným posluchačem. Zřejmě byl jedním z prvních autorů, který do literatury uvedl motiv strašidla, marně bojujícího s vymoženostmi moderní doby. Pohádku jsem si ráda přečetla znova. Přiznávám, že mi strašidla bylo spíše líto. Jak pro jeho neustálé úsilí za každou cenu obnovovat krvavou skvrnu v ložnici, jíž vždy spolehlivě vymaže "Pinkertonův cidič", tak pro jeho zbytečné pokusy o strašení. Jsem ráda, že na rozdíl od ostatních Wildeových pohádek je tato vtipná, napsaná s nadhledem a humorem. Starší čtenáři v díle uvidí i satiru, vysmívající se nejen anglickému snobismu a škrobenosti, ale i americkým zbohatlíkům. A i po víc jak sto letech má stále ještě co říci v současnosti :-)... celý text

Pavilon číslo 13 2003, Václav Ryčl

Tato kniha se ke mě dostala náhodou - a jsem za ni moc ráda. I když to není zrovna lehké a už vůbec ne radostné čtení na dobrou noc... Knihu jsem četla dvakrát. Poprvé před lety: ze zájmu, z pozice čtenáře - aniž bych tušila, jak moc se mě to téma za čas dotkne. Podruhé jsem se k ní vrátila z úplně jiného důvodu, než jen v rámci Čtenářské výzvy. Téma je mi totiž neskutečně blízké: prošla jsem si léčebnou, jako pacient s diagnózou podobnou schizofrenním stavům /intervence naštěstí netrvala nijak dlouho a po propuštění se cítím v pohodě/. Mohu tak zároveň porovnat svou vlastní zkušenost s tímto zařízením ze současnosti s tou autorovou, z 90. let. Bohužel musím podotknout, že i přes jednoznačně velký posun v péči o klienty se některé postupy vůbec nezměnily a z jejich aplikací mám dodnes menší trauma. Jedno však vím jistě: už NIKDY, NIKDY víc se tam vracet nechci. Ale zpět ke knize. Z té výpovědi mrazí. Naprosto chápu autorovu potřebu sdělit lidem a světu, co se za zdmi takového ústavu může vše odehrávat. Na rukopise je znát, že se hodně nechával inspirovat milovanou četbou, hlavně díly od Bukowského. Fascinuje mě, jak v textu mísí poetiku s brutalitou, krásu s vulgaritou a hnusem. Jde o velice sugestivní výpověď, jejíž účinek zesiluje pomocí stručných až staccatovitých vět. Používá naprosto originální a neotřelé výrazy a slovní spojení - "modří boys", "adolescent ve věku exploze", "chronici", atd. Najdeme zde i aluze na jiné názvy literárních děl. I přes nízké dosažené vzdělání měl autor nepochybně talent od boha. A to nejen spisovatelský, ale i malířský, jak je znát z uveřejněných obrázků. Je skvělé, že aspoň něco z toho dokázal během svého krátkého života předat dál. Za tento talent však bohužel zaplatil daní nejvyšší, jak to tak bohužel někdy bývá. Jeho odkaz má stále co říci i po letech a rozhodně by neměl zůstat zapomenut. Mrzí mě snad jen to, že zemřel příliš mladý - docela by mě zajímala jeho další tvůrčí cesta...... celý text

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Nádherná kniha. Inspirace pro další vlnu fantasy: zde to všechno začalo. Bohužel však jiní autoři její myšlenky též rádi vykrádají :-) Milionkrát lepší než film - četla jsem předtím, než filmy uvedli do kin, abych využila většinu své fantazie /jenom ten Frodo měl podobu toho kluka, který ho ve filmu tak krásně hrál/ :-) Každý zde najde to svoje, jak děti, tak i dospělí. Též smekám :-)... celý text

Jak kreslit pastelkami 2000, José M. Parramón

Mohu jen doporučit všem, kteří se zajímají o malování tak jednoduchým nástrojem, jakým je pastelka. Najdou zde poučení, s podrobným popisem různých technik. Skvělé pro začínající, ale i pokročilé malíře.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Příběh, který mě dostal... O jednom vzteklém, nerudném a protivném muži, jehož srdce po smrti manželky dočista zatvrdlo a on se rozhodl pro jediné řešení - sebevraždu. O tom, jak i ten největší a nejšílenější zoufalec může dostat jiný smysl života, pokud se mu do něj připletou neobvyklí sousedi. Napřed jsem se smála - a pak jsem brečela. Věřím, že takový příběh se klidně mohl stát. Krásně napsané - a skvěle namluvené: poslouchala jsem jako audioknihu :-)... celý text

Kříďák 2018, C. J. Tudor

Poslouchala jsem jako audioknihu a musím napsat, že na prvotinu zcela zdařilé :-) Zároveň mi poslech pomohl lépe se orientovat v množství postav. Příběh mě uchvátil, akorát střídání pouze dvou časových rovin se mi zdálo trochu málo. Na rukopisu je znát, že autorka je fanynkou S. Kinga - nepochybně ji inspiroval jeho horor "To". Jedna niť příběhu nás provází dětstvím party přátel, kteří jsou vlivem okolností nuceni předčasně dospět, a druhá nás zavádí do děje o 30 let později. Nechybí ani oblíbený motiv společného, sdíleného tajemství, zhmotněné noční můry, symbolu, který je po letech donutí se setkat... A dětství, které rozhodně není tak idylické, jak si dospělí mnohdy myslí. Autorce bych jen trochu vytkla způsob práce s jakýmsi "nadpřirozenem", kdy do děje až téměř násilně "našroubuje" náměsíčné pasáže, jak se ze všech sil snaží text přiblížit žánru thrilleru. Tento postup je však spíš hoden slabších duchařských historek. Body navíc dávám za líčení některých scén: přestože jsou některé z nich popsány skoro s naturalistickou přesností, nepůsobí nijak zvráceně nebo šíleně: k textu prostě patří a násilí je zde odměřováno "pěkně postupně". Příběh je kultivovaný, i když hovorový jazyk do světa puberťáků samozřejmě patří. Přiznávám, že jsem hodně fandila panu Halloranovi, a vcelku jsem si oblíbila i hlavní postavu. Konec mě hodně překvapil, pro mě byl naprosto nečekaný a šokující. Těším se, že si od autorky přečtu i její další dílka. Myslím, že se svému vzoru může směle vyrovnat - jenom aby nesklouzla do role pouhého kopie...... celý text

Jasno lepo podstín zhyna 2016, Sara Baume

Napsáno krásným jazykem s téměř básnickými obraty... Není to lehká četba: vyžaduje větší míru soustředění. Jenom mi nejde do hlavy, že by takový "nevzdělanec" jako hlavní hrdina tolik miloval knihy a uměl se tak složitě vyjadřovat ke svému prožívání. Přes tu krásu kniha působí smutným a melancholickým dojmem - a konec tomu příliš nepřidá. Těším se ale na další díla od autorky :-)... celý text

Nekonečný příběh 2001, Michael Ende

Napřed jsem jako dítě viděla film, ten první díl mě dočista převálcoval: při prvním "dívání se na pohádku" mi bylo pět a brečela jsem strachy, tak moc byly ty scény působivé, ale díky své emotivitě se mi zaryly do paměti. Asi nejvíc jsem si zamilovala toho "létajícího psa", který měl být drakem :-) Při druhém sledování mi to už tak hrozné nepřišlo :-) Zato se mi nikdy nelíbila další dvě pokračování tohoto příběhu. Když knihu vydali v češtině, hned jsem si ji běžela koupit. A rozhodně jsem neprohloupila - je tisíckrát, milionkrát lepší než celý film! A ve spoustě podstatných detailů se od něj odlišuje. Je též daleko obsáhlejší a nalezneme zde i pasáže k zamyšlení. Je prostě úžasná: pojednává nejen o říši Fantazie, kterou je třeba zachránit, ale i o cestě při hledání sebe sama, jíž musíme podstoupit... A nevyhýbá se ani tématu smrti. Kniha je určená nejen dětem - na své si při četbě přijde i dospělý. Pořád si slibuji, že se do ní jednou zase znova ponořím - a udělám tak s chutí. Plus dávám i za krásné ilustrace. Povedené je i zobrazení amuletu na obalu knihy - má podobu hada, požírajícího vlastní ocas, jako symbol nekonečna :-)... celý text

Voda pro slony 2008, Sara Gruen

Hezky napsaný příběh lásky, štěstí, zklamání i naděje z tvrdého až krutého prostředí cirkusového drilu. Vztah ke zvířatům, hlavně slonici Rosie, však dává knize širší rozměr, posunuje ji "na vyšší level", a tím se vymaňuje z područí zařazení mezi tzv. povrchní "romány pro ženy". I když emocí je zde taky hodně. Oceňuji až téměř dokumentární charakter fotografií z doby, kdy cirkus působil. Zajímavě působí propojení dvou časových rovin příběhu - ta současná, kdy je hlavnímu hrdinovi kolem 90 let a dožívá v ústavu, s tou minulou, odehrávající se ve 30. letech v Americe. Zajímavé je, že jsem zprvu neměla ani ponětí o tom, že kniha byla zfilmována. A když jsem film viděla, měla jsem najednou pocit jakéhosi "déja-vu", že "tohle jsem přeci už někdy četla". Pak mi vše došlo :-) Obojí, film i kniha, určitě stojí za ten čas, který jim věnujeme.... celý text

Ďábelská zubařka 2014, David Walliams

Zajímavé téma, zajímavě zpracované... Walliamsova tvorba se mi moc líbí, i když občas se mi zdá ulítlý až moc :-) Jakožto bývalá knihovnice vím, že knihy tohoto autora jdou z ruky do ruky, je velice čtivý a neotřelý. Ale dítěti, které se bojí zubaře, bych zrovna tuto "dávku hrůzy" příliš nedoporučovala :-) Plus dávám i za krásné ilustrace :-)... celý text

Rybí krev 2012, Jiří Hájíček

Poslouchala jsem jako audioknihu, doslova jedním dechem. Soudím, že napsání takového románu vyžadovalo notnou dávku odvahy a musela mu předcházet mravenčí práce při hledání podkladů. Autor určitě musel vycházet ze skutečných osudů skutečných lidí, kterým stavba Temelína vzala domov. A náročného tématu se zhostil se ctí. Zdá se mi, jako by téměř bezchybně "maloval" se slovy, vykresluje prostředí tak, aby si ho čtenář dokázal živě představit... Postavy rozhodně nepůsobí nijak plytce - oceňuji, že se jako muž dokáže natolik věrně vžít do ženské psychiky, že je zcela uvěřitelná. Líbilo se mi, s jakou až téměř fanatickou urputností Hana bojuje za své přesvědčení, za záchranu své vesnice, což se vlastně stalo i smyslem jejího života. Kniha mi i pomohla trochu ozřejmit chování mé matky, kterou v dětství postihl podobný osud: její rodina se musela nuceně odstěhovat z rodného městečka, které skončilo pod vodní hladinou. Neumíme si ani představit, co ti lidé prožili: Hájíčkovi se to povedlo na jedničku. Jenom konec je takový... neurčitý. Ale knihu si určitě ještě přečtu.... celý text

Průšvihy drzého záškoláka: Prázdniny skoro na rok 2020, Ladislav Hruška

Na tuto knihu jsem se těšila, zároveň jsem ji koupila jako dárek pro svou neteř, která také ráda čte. Rozhodně jsem nebyla zklamaná, i když jsem začala až druhým dílem, a skvěle jsem se bavila :-) Autor se nepochybně nechal inspirovat sérií Deníků malého poseroutky a podobnými literárními útvary, což však knížce neubírá na působivosti - naopak se mu téma povedlo skvěle zakořenit do českého prostředí. Pohotově reaguje na aktuální situaci, kdy nás všechny zaskočil "koroňák". Na daný stav nahlížíme neotřelým pohledem poněkud ztřeštěného /zá/školáka, který je napřed celý bez sebe z faktu, že školu zavřeli, ale postupem času si uvědomuje, že to vlastně takové "cool" asi nebude. Mile mě překvapila nestárnoucí školní "hláška", která se používá dodnes a snad nás i přežije: "Pane bože jediný, popožeň ty hodiny, popožeň i školníka, ať ta škola utíká" :-) Autora chválím za to, jak bravurně zvládl mluvu současných dětí - a to tak dokonale, že význam některých slov jsem si musela z textu buď odvodit, nebo prostě vygooglit :-) Nějaké výrazy mne skutečně pobavily: rouškomil, koronáč, viruspárty, koroňátko, koronapanika... Jiné zase zahřály mou duši jazykovědce: pařit hru online, skrolovat na tabletu, být něco někomu free, zčeknout na tajňáka mobil... Kniha není určena do rukou pouze dětem - ale pro ty dříve narozené musím přidat varování: občas se čtení bez speciálního "překladače" prostě neobejde :-) Plus dávám i za hezké ilustrace. A určitě se těším, až si dočtu i zbylé dva díly.... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Na knihu jsem se těšila - nejen kvůli získanému ocenění, ale i proto, že se o Japonsko zajímám a na japanologii jsem se dokonce i hlásila, takže vylíčené reálie trochu znám :-) Nezklamala mě, i když se najde pár věcí, které lze vytknout, ale ráda je odpouštím, neboť jde o velmi zdařilou prvotinu. Autorka dokázala skvěle propojit několik časových rovin: zvláště mistrně pracuje s napětím, neboť umí děj včas "utnout" a přesunout pozornost na další linii. Děj nestaví pouze na příběhu rostoucí náklonnosti dvou postav - hravě zvládla i kompozici "románu v románu", kdy do textu vměstnala nejen průběh bádání nad osudem neznámého a tajemného spisovatele, ale i jeho vlastní text. Jana, hlavní hrdinka a vypravěčka, je nepochybně autorčiným "alter-ego" - určitě vychází z vlastních zkušeností při hledání smyslu svého života, který nakonec nachází ve studiu japonštiny. Její styl psaní hodně připomíná spisovatele Murakamiho, jímž se bohužel až téměř "nezdravě" nechala inspirovat. Možná i proto přidala "duchařskou notu", neboli pobyt Janina "mladšího já", které bloudí po Šibuji. Tato linie však zároveň celý příběh ozvláštňuje. Trochu problematické je to s psychologií postav - jsou příliš povrchní, jejich vnitřní prožívání je poněkud upozaděno /výjimku snad tvoří líčení spisovatele Kawašity/. A z příběhu se navíc zcela zbytečně vytratí nejméně dvě další zajímavé postavy: otázkou zůstává, proč zde byly vůbec zmiňovány a zda se jim tedy nemohlo dostat většího prostoru. Autorka chce zřejmě za každou cenu zpopularizovat japonštinu u nás, způsobem psaní /hovorový jazyk/ cíleně míří na mladší generaci čtenářů. Ti pak mohou získat dojem, že na japanistice se toho vlastně moc neděje. Přitom jde o velice náročný obor, vyžaduje plné zaujetí, pečlivou přípravu a ponoření do studia - zdá se mi, že Jana je taková "flákačka", v reálu by asi tímto způsobem neuspěla. S napětím jsem očekávala konec: byla jsem však trochu zklamaná, přišel mi příliš ukvapený a jaksi... nedomyšlený. Hodnotím vysokým počtem bodů právě za způsob zpracování náročné látky. Líbí se mi myšlenka "uvíznutí v čase" a motiv přízraků. Rozhodně si nemyslím, že jde o nějaký "lepší dívčí románek": je jen na čtenáři, co si z textu vybere. A těším se na autorčinu další tvorbu :-)... celý text

Kaštánek 2019, Søren Sveistrup

Poslouchala jsem jako audioknihu. Přiznávám, že asi po třetí kapitole jsem toho musela nechat - té brutality bylo na mě nějak moc. A to snesu hodně, thrillery mi nevadí, ale zde se mi toho zdálo až příliš. Zřejmě jde o způsob práce s textem - pokud se ta krutost správně "dávkuje", je to ve výsledku úplně jiné, než když se na čtenáře už od začátku vyvalí smršť zrůdností. Jinak si to neumím vysvětlit, proč se mi jeden thriller líbí - a druhý, což je případ Kaštánku, vůbec.... celý text

Oblečené k tanci na sněhu 2020, Monika Zgustová

Autorka střízlivě zaznamenává výpovědi několika žen, které přežily gulag. Její záměr je jasný - podat svědectví o silných ženách, které přežily nepřežitelné, a poslat jej tak dál, aby minulost neupadla v zapomnění. Téma je to hodně temné - proto mě překvapilo, že kniha ve výsledku vůbec nepůsobí depresivním dojmem. Jde o oslavu síly člověka, o oslavu přátelství, a též o oslavu síly slova. Ty hrdinky možná nakonec odcházejí z gulagu s nesdělitelnými zkušenostmi a s leckdy podlomeným zdravím - ale psychicky naprosto nezlomené. V neskutečné hrůze nacházely paradoxně kousky krásy i štěstí - protože ony si vybraly tento pohled na realitu. Dokázaly tvořit - a i když jim zakázali psát, tvořily aspoň v duchu a své básně předávaly dál. V této bezvýsledné "krajině barbarství" pro ně tištěná kniha představovala neskutečný poklad - a tato "deprivace" později způsobila, že se z nich nakonec staly jejich vášnivé sběratelky... Kniha bohužel osciluje na hranici mezi beletrií a dokumentem, což jí ubírá na kvalitě. Nejde totiž o pouhý přepis rozhovorů: oslovené ženy si samy určují, o čem chtějí vyprávět a co ponechají stranou. Autorka jim nechala volný prostor, takže není divu, že do jejich líčení se vkrádají osudy a příběhy dalších lidí, z řad známých či spoluvězňů. Tyto "odbočky" mohou čtenáře mást a zbytečně odvádějí pozornost. Líbí se mi však různorodost takového vyprávění: někdy připomíná i jakýsi druh "lidové slovesnosti", kdy v ději dostává prostor i bajka či postavy mytologické, ostatně na ně odkazují i názvy kapitol. O hrůzách, jež hrdinky prožívaly, se dozvídáme jakoby mimoděk, není to účel jejich vyprávění - a o to více z toho mrazí. Zdá se mi, že víc prostoru je věnováno spíše pozdějšímu začlenění jednotlivých hrdinek do "normální" společnosti. Kniha je to nesporně zajímavá: nad jejím čtením si uvědomíme kvality svého současného života. Myslím si však, že autorka mohla v líčení osudů těch žen jít více do hloubky, více se ptát /otázkou zůstává, jak moc by byly ty hrdinky ochotné odpovídat/. Mohla též kvůli lepší orientaci přidat i mapu míst těch gulagů, o nichž se zde mluví. Pro hlubší porozumění problému jsou ale určeny jiné publikace, jež se tématu přímo věnují. Přesto tvrdím, že některé knihy by měly být pro některé tzv. "zapálené straníky" i v současnosti povinné - a tato kniha mezi ně určitě patří.... celý text

Jazykové jednohubky 2014, Jan Táborský

Kniha pro každého, kdo propadl kouzlu naší mateřštiny a navíc se rád ještě něco přiučí a rozšíří si obzory :-) Vtipné fejetonky, úvahy i postřehy ke slovům a slovním spojením, které dnes používáme běžně a nad nimiž se už příliš nepozastavujeme. Moje srdce "věčného studenta" bohemistiky zaplesalo, knihu si určitě pořídím domů. Jenom... tyto použité ilustrace se mi leckdy "zdají býti poněkud nešťastné" :-)... celý text

A hory odpověděly 2013, Khaled Hosseini

Knihy tohoto autora se mi moc líbí, též se k nim ráda vracím. Přibližují nám zcela vzdálený a odlišný svět. A je možné, že v důsledku současného dění v Afghánistánu se jeho čtenost ještě zvýší. Právem. Tuto knihu jsem četla již před pár lety - a nedávno jsem se k ní vrátila v podobě audioknihy. Mísí se zde osudy několika postav - a kdo by čekal jen dojemné příběhy o lásce, toho kniha zklame. Na pozadí moderních dějin této země se odvíjejí dramatické i všední osudy několika postav. Autor nabíjí nejen silné příběhy - ukazuje různé podoby lásky, ale i přátelství. Navíc zde nenajdeme pouze příběh o odloučení Abdullaha a Pari. Nebyla by to totiž literatura orientální, kdyby se zde aspoň neobjevil příběh, jako vystřižený z pohádek Tisíce a jedné noci. Právě touto rozvětveností a širokým záběrem jde o zajímavou a originální knihu. Každý si vybere, každého osloví něco jiného. Zdánlivě nesouvislé mišmaš střípků nakonec složí krásně vybarvenou mozaiku.... celý text

Za sklem 2019, Sajaka Murata

Tato kniha mne hodně překvapila - taková zajímavá jednohubka /otázku, zda jde rozsahem o román či novelu nechávám být, nemyslím si, že je nějak podstatná/. Mám ráda japonskou literaturu, zajímám se o ni a leccos jsem už přečetla, čímž se nechci pasovat na odborníka :-) Nechala jsem se unášet vlnami příběhu - a byla jsem opravdu zvědavá, kam až nečekaná zápletka hrdinku povede. Očekávala jsem spíše "jednoduchý" příběh ženy s autistickými symptomy, kterou společnost pro její odlišnost nepřijala - a tak "našla" smysl svého života v práci v jednom ze sítě minimarketů. S čím však nepočítala, byl zřejmě fakt, že se prostě "nevejde" do tabulek a pravidel ostatní společnosti. Zpočátku to tak vypadalo - ale k mému překvapení se mi nabídl hlubší vhled do života současné japonské společnosti. A byla to sonda až téměř děsivá: kdo nejde s námi, jde proti nám; dostane "cejch" a pokud není "produktivní" /perspektivní zaměstnání, rodina/, tak pro nás přestane existovat. Ocitáme se v naprosto odlidštěném světě, bez snahy o jakékoliv prosté lidské pochopení a sdílení, bez emocí. Snad jedině ten určitý a pevně daný Řád, který hrdinka nachází při práci v minimarketu, jí pomáhá. Autorka bravurně líčí duševní stav jedince, který systému napřed vzdoruje - a pak raději jeho všeobecně platné normy přijímá. Z té četby mrazí - a doufám, že natolik odosobněná naše společnost ještě není...... celý text

Tapetář 2019, Ema Labudová

Tato nepříliš rozsáhlá novela mne zcela dostala. Pod jednoduchou osou příběhu - mladý tapetář Irwing ve svém monologu rozebírá svůj dosavadní život - se ukrývá spousta odkazů k dalším a dalším tématům. Pozorný čtenář až časem odhalí, co přesně vedlo k Irwingově vyhoštění do Manchesteru. Text byl čtivý - pokud jsme přistoupili na jakousi "hru na splétání tkaniček osudu", již s námi autorka rozehrála. Oceňuji její precizní znalost poměrů a reálií té doby - celý příběh působí zcela věrohodně. Otvírá nejen téma zakázané homosexuality, ale i depresivních a manických poruch osobnosti, vyrovnání se se smrtí i se strašáky své minulosti. Nesporně zajímavá je postava Federika, který nad Irwingem tak trochu drží ochrannou ruku - a musím napsat, že jeho řeč s přízvukem je kouzelná a naprosto dokonalá :-) Příběh se mi líbil natolik, že jsem jej nejen četla jako knihu, ale podruhé i poslouchala jako audioknihu, přičemž jsem si povšimla i dalších detailů. A teď jedna poznámka navíc, takový "menší spoiler" - nějak jsem nepochopila, co pro hlavní hrdinu představují jeho "výři", které v textu párkrát zmiňuje. Týká se to jeho duševního rozpoložení? :-) Jinak určitě zajímavé a moc se těším na další knihy od této autorky. Myslím, že v sobě ukrývá velký potenciál :-)... celý text

Dům doktora Fišera 2017, Petra Braunová

Literatura pro děti a mládež mi vůbec nevadí - ráda ji čtu a jako zkušený, dospělý čtenář ji vnímám i z jiného úhlu pohledu. Petra Braunová zaslouženě patří mezi naše nejlepší zástupce této literatury a nikdy mne nezklamala. Zde mistrně zabruslila i do různých žánrů - skloubila napínavý příběh s prvky detektivky, hororu, thrilleru, ale i love story. Tuto knihu jsem poslouchala jako CD - mimochodem skvěle namluvené Kryštofem Hádkem. Chytí čtenáře už od začátku - udržuje ho v napětí, jak se celý příběh bude vyvíjet. Velice poutavou a čtivou formou nabízí dětskému čtenáři poměrně závažná témata - duševní nemoc, manipulaci, boj o zachování vnitřní svobody, pokusy na lidech, atd... Nakonec zbývá řada nezodpovězených otázek s tou jedinou nejpalčivější - jak to všechno bylo doopravdy? Jaká je vlastně skutečnost, nejsme nakonec trochu paranoidní i my všichni? Do jaké míry nás mohou lidé kontrolovat a manipulovat s námi? A mohlo se něco podobného odehrát i ve skutečnosti? Za sebe soudím, že klidně ano. Příběh ve mě pak ještě dlouho odezníval - a to jsem už "dospělák" :-) Každý zde najde "to své". Lásku, sílu přátelství, strach i vzdor... Určitě jde o zajímavou exkurzi do současného dětského světa, i když, jak upozorňují někteří recenzenti - technologie se vyvíjí a pro dospívající už Facebook nehraje takovou roli. Nalezneme zde i klasické klišé: rodiče v roli těch, kteří až paranoidně střeží a hlídají své ratolesti - a proti nim stojí děti zvídavé a lehce rebelující. Jejich poznání však s sebou nese i bolest a trpké zklamání, s čímž se těžko smiřuje i leckterý dospělý. Skvělé čtení pro přemýšlivé čtenáře...... celý text