Sofie45
přečtené 222
Já jsem Malála: Příběh dívky, jež bojovala za vzdělání a kterou postřelil Tálibán
2014,
Christina Lamb
Erebos – Hra, která zabíjí!
2011,
Ursula Poznanski
Řeknu na rovinu, že těch 5 hvězd není úplně čistých. Na druhou stranu se jedná o jednu z mála young - adult knih, která mě dokázala zaujmout už po přečtení anotace a nezklamala. To se mi nestává moc často. Většina knih pro mládež, které jsem měla v posledních asi dvou letech možnost přečíst, se mi jevila jako něco nesmírně jednoduchého a prvoplánového, leckdy až na pomezí braku. A to není ani zdaleka případ Erebosu. Děj knihy byl dle mého mínění opravdu originální a napínavý, do knihy jsem se začetla velice rychle. Na můj vkus byla možná kniha příliš jednoduše napsaná, ale co taky čekat od YA, že...a navíc se kniha alespoň lehce četla a ubíhala vyloženě bleskově. Někdy jsem moc nechápala postavu Nicka a jeho bezmyšlenkovité plnění úkolů zadaných poslem, vlastně mi občas přišel v tomto ohledu celkem hloupý. Nevím, zda to nepramení z toho, že už nějakou dobu nejsem velký příznivce PC her a jejich hraní spíše odsuzuji, neboť vím, jakou závislost mi kdysi způsobila světoznámá hra jménem The Sims...ale ani moje "minulost" mi neumožnila Nicka pochopit :D Každopádně to nic nemění na faktu, že PC hra je dle mého názoru výborný námět na knihu. Ale jak už zmiňuji ze začátku, těch 5 hvězd prostě udělit musím. Kniha je to totiž vážně chytlavá a čtivá, s podobným dějem jsem se doposud nesetkala, takže ji považuji za něco svým způsobem výjimečného. Jeví se mi jako taková "květinka" mezi plevelem té zoufale stejné a neoriginální YA četby. Moc se těším na další díla této autorky a věřím, že se postupem času zařadí na seznam mých oblíbených spisovatelů :)... celý text
Atlas mraků
2006,
David Mitchell
Tato kniha to se mnou měla malinko těžké. S neuvěřitelným očekáváním jsem si ji koupila a následně rozečetla již loni. Bohužel mi před rokem jaksi nesedla (ačkoli myšlenky v knize obsažené mě ihned zaujaly), jevila se mi příliš rozvláčně, a tak jsem ji trochu rozpačitá vložila se záložkou na straně 100 zpátky do své knihovničky s tím, že její čas snad nastane později. Uplynul rok a na Atlas mraků se na poličce stále prášilo. Až teď o letních prázdninách se mi konečně zachtělo dát knize druhou šanci. A scénář se částečně opakoval. Prokousávala jsem se a prokousávala, možná jen s větší trpělivostí, a s obrovskou dávkou úsilí se dostala znovu na stranu 100. Opětovně trošku "znuděná", jestli se to dá tak nazvat. Tentokrát jsem však vytrvala a o pár stránek později došla k zjištění, že příběh Luisy Reyové "začíná mít grády". A tak jsem se dostala k Timothymu Cavendishovi, u kterého se perfektně pobavila. A pak to začalo. Od Somni. Nastalo naprosté očarování. Druhou polovinu knihu bych nazvala exkurzí do světa neuvěřitelných myšlenek, díky kterým vám naskakuje husí kůže, exkurzí do světa přenádherné literatury, která vám doslova vyrazí dech. Dokonce i ty příběhy, které mě v první polovině příliš nezaujaly, získaly v mém srdci zcela nový rozměr a já jimi byla ohromená. Jediný, kdo si mě více získal v první polovině, byl bohužel Timothy Cavendish, ale o tom až později... Když bych měla zhodnotit příběhy jednotlivě, rozhodně mě nejvíce dostal zde již mnohokrát opěvovaný příběh Somni. Dechberoucí dystopie, která u mě v některých ohledech překonává i mé milované 1984. Na jejím konci jsem měla slzy v očích, má husí kůže na rukou dosáhla naprostého maxima. A rozdýchávala jsem ji ještě opravdu dlouho. Příběh Somni je brilantně napsané varování. Každému totiž musí být v hloubi duše jasné, že se svým zaměřením dotýká bodu, do kterého lidstvo pomalu, ale jistě směřuje. Do bodu velice tragického, leč bohužel celkem reálného. Trochu jsem se obávala pojetí příběhu pomocí rozhovoru, ale to se nakonec ukázalo jako to nejlepší (a velice originální) řešení. Příběh Roberta Frobishera, který zde také mnozí čtenáři velice chválí, mě ze začátku příliš neoslovil. A to i přes nádherný styl, kterým byl napsaný. Ale od druhé poloviny se vše změnilo. Osud tohoto geniálního vyděděného "floutka" jsem začala doslova hltat a hltat, ani jsem se nenadála a ocitla jsem se na jeho nesmírně (SPOILER) tragickém konci. Ani nevíte, jak mě to mrzelo. Poločasy rozpadu Luisy Reyové jsou tu naopak často kritizovány. Mě však i přes slabší začátek převelice oslovily. Znamenaly pro mě nesmírně chytlavý "akčňák", který je dle mého mínění i přes ty Luisiny tak trochu absurdní a málo uvěřitelné úniky ze všemožných pokusů o zneškodnění její osoby, kvalitně napsaný. Ješitný důchodce Timothy Cavendish mi přišel ze začátku vyloženě úžasný. Nad jeho vyprávěním jsem se nejednou ze srdce zasmála. Čekala jsem však, že se jeho osud bude ubírat trochu jinak. Závěr mě celkem zklamal. Nepřišel mi ve finále ani příliš vtipný. I tak ale jeho dějovou linku hodnotím nadprůměrně. Co se týče deníku Adama Ewinga, ten mě v první půlce svou rozvláčností skutečně celkem unavoval. Jediné, co dokázalo upoutat mou kolísající pozornost, byla fakta o vyvražďování a zotročování Moriorů. To mi přišlo opravdu smutné. Avšak v druhé polovině deníku jsem si dokázala na rozvláčný styl zvyknout a dokonce si ho opravdu, ale opravdu oblíbit. Osud Adama Ewinga se navíc začal krystalizovat a nabírat jakýsi spád. A neumím si představit úžasnější konec knihy, než v podobě nádherného citátu s ještě nádhernějším poselstvím. A Zachry, to byla špička. Chlapík žijící, cituji anotaci "v soumraku vědy a civilizace". Báječný příběh plný skvělých myšlenek. Ani ten nespisovný jazyk, jímž byl příběh sepsaný, mi nevadil. Člověk si na něj rychle zvykne. Celkově musím říct, že i přes množství výtek, mě kniha opravdu zasáhla. Dostala do kolen. Svým poselstvím jí řadím mezi nejzásadnější knihy, jaké jsem kdy měla možnost číst. Je to kniha, která ve vás zůstane ještě dlouho po přečtení. Některé zhltnu během dvou dnů, bohužel ve mně zůstanou maximálně další dva dny. Tuto knihu jsem četla o něco déle, ale vím, že o to delší dobu ve mém nitru zůstane. Kdyby se jednalo o celoživotní záležitost, nedivila bych se tomu. Prolínání všech příběhů bylo doopravdy inteligentně promyšlené a postavy, myšlenky - ty musím vynášet do nebes znovu a znovu. Z této knihy číší čistá genialita. A všem radím, přečtěte si tuto knihu. Možná vás hned ze začátku nezaujme stejně jako mě, ale jakmile se prokoušete jistými částmi, začne se před vámi tvořit něco neopakovatelného. A to, co ve vás tato kniha nechá, překoná všechny oddychovky světa. Mitchelle, rozhodně jsem s tebou neskončila! A uděluji tvé úžasné knize 5 hvězd i přes všechny ty momenty, kdy jsem si holt nebyla příliš jistá, protože si plné hodnocení fakt zaslouží. A ty mi odpusť tu drobnou kritiku :)... celý text
