soukroma
přečtené 6463
Zuřící lev
2013,
Roman Bureš
Velmi čtivé, ale historicky poněkud matoucí: autor popustil fantazii, a protože o Spartakovi se neví prakticky zhola nic, ani zda zemřel v boji, nebo na kříži, učinil z něj patricije. Asi podobně opatrně je třeba chápat popisy bitev a putování armády otroků, i když tady se asi autor víc přidržel známých faktů. Příběh Leona zajímavý, tragédie zotročené řecké rodiny a postupné hledání jejích členů. Trochu romantické až naivní, ale ne přehnaně sluníčkové. Příjemně krátké. Nejhorší ovšem byly hrubky českého autora, z nichž snad nejhroznější bylo několikrát číst _dobyjeme Řím_ (ještě že tam nebylo aspoň i; správně dobudeme nebo dobydeme, vždyť je to od slovesa BÝT a ne nějaké zkomoleniny BÝT/BÍT!). Navnadilo mne to znovu si přečíst dva díly o Spartakově povstání z pera Loukotkové (z let 1950/1957)... a srovnat toto moderní pojetí s precizním historickým vhledem a vypravěčským umem oblíbené autorky.... celý text
Pohřeb na přání
2024,
Anthony Horowitz
Sám autor jako hlavní součást děje, ba dokonce součást vyšetřování jako pravá ruka kriminalisty?, vedle hutné propagace svých předchozích knih a svých úspěchů i ve filmové branži? Ne, to je vážně přes čáru.... celý text
Inspirace Baťa 2 - Růst Tomáše Bati
2024,
Gabriela Culík Končitíková
Stejně skvělá kniha jako první díl, vlastně ještě lepší: nepřináší jen podněty pro podnikání, ale především pro život. Podtitul to sděluje jasně, Baťovými slovy; já parafrázuji - osobností se nikdo nerodí, sám se jí aktivně stává... Velký podnikatel, který vzešel prakticky z ničeho, a změnil nejen sebe, obuvnictví, průmyslovou výrobu, obchod a služby, vztah k zákazníkům a zaměstnancům, jejich město i do značné míry celou naši republiku, kterou hodně pozitivně zviditelnil i ve světě - to je ten pravý guru, který na sobě pracoval, vzdělával se a neustával ve svém úsilí, a kterému se proto vyplatí naslouchat. Co dokázal, je prostě neuvěřitelné a nedá se to srovnat s kýmkoli jiným, nejen v našich končinách. Svými názory se netajil, proto i o sto let později můžeme čerpat z jeho vlastních slov, zkušeností a příkladů, ze vzpomínek spolupracovníků na všech postech. To nám zprostředkovává autorka, která se vědeckému zkoumání jeho odkazu věnuje již řadu let a má dar předat jej srozumitelnou, příjemnou a užitečnou formou jako inspiraci. Inspirace Baťa, Systém práce Baťa a Filozofie Baťa jsou hotové instituce. Pojmy jako ne-moc či ne-řád mne zaujaly, stejně jako mnoho více či méně známých, jasně formulovaných, principů. Pár Baťových slov: "Odmítnutí nic neznamená, pokud jste si jisti tím, že nabízíte kvalitní službu, kvalitní produkt a pracujete sami na sobě; jste nejlepší verzí sama sebe, nemáte se za co stydět, když vás někdo odmítl." (nejlepší verze sama sebe - to mne vpravdě dostalo!) "Tvorba vlastního názoru na věc je pro mě důkazem, že člověk není líný. Líný člověk nerad přemýšlí, je raději, když jen opakuje, co řekl někdo druhý." "Dávejte pozor na lidi, kteří až přespříliš vám lichotí. Chtějí vás uspat." "Nic velkého nevzniklo náhodou. Vše velké skládá se z malých každodenních skutků." "Práce vysušuje slzy. .../ALE/... Práce vás nikdy neobejme." "Klaun potřebuje publikum a aplaus k uznání své práce, rozumný člověk si vystačí sám se sebou." "Vlastní hodnotu si každý určuje sám."... celý text
Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače
2024,
Martin Moravec
Naprosto sdílím názor hned několika předchozích čtenářek: těžko jsem se začítala, skoro mne to ani nebavilo, a přitom jsem čekala, že tematicky mne to chytne nejvíc z knih téhle edice, že to bude řádný adrenalin a budu z toho celá pryč. Nakonec to adrenalin nebyl vůbec - jedná se totiž o vyjednavače soukromé firmy, který řeší výhradně únosy v různých světových končinách. Není to žádný policejní vyjednavač, který zasahuje v akci a musí mít nejen psychickou, ale i fyzickou kondici, protože se na vlastní oči i kůži potýká na místě činu se všemi hrůzami (včetně nepřízně počasí, výšek, nedostupného terénu apod.) - od terorizmu, rukojmích, střelců, skokanů apod. Hrdina této knihy jen sedí v hotelovém pokoji a čeká poblíž telefonu, promýšlí budoucí postup a radí komunikátorovi (člověku na telefonu zastupujícího plátce výkupného) a následně kurýrovi (člověku zodpovědnému za předání smluveného výkupného únoscům). Neúčastní se ani jednoho, s únosci nehovoří ani po telefonu, předání výkupného a osvobození rukojmí ani jejich dopravy zpět se už vůbec neúčastní. Přestože se dle hrdiny většina únosů pohybuje v průměru kolem dvou týdnů, většinou hovoří o práci v délce měsíců až let... Nezmiňuje žádné své minulé případy, vše se pohybuje v obecné rovině, pouze dva cizí mediálně známé občas použije jako příklad. Připadalo mi, že se dotazy a odpovědi pořád točí dokola - zejména v úvodní předlouhé neuspořádané části, týkající se výhradně únosů. Druhá kapitola (trochu mi vadilo neustálé odvolávání se na další kapitoly, nejen od zpovídajícího, ale i zpovídaného...) byla skoro zajímavější - o únoscích ("hostitelích"), unesených a jejich nejbližších. Kapitola o terorizmu byla jak očekáváno děsivá připomínkami známých velkých teroristických útocích, ale v důsledku až trochu úmorná. Poslední kapitola o životě zpovídaného byla nesporně zajímavá, ovšem až na příliš zarážející úvodní odstavce, kdy rád vařil a již ve čtyřech letech! byl schopen připravit oběd pro celou rodinu a ve školce běžně chodil nakupovat - a to vše na začátku 80. let kdy se věnovala větší pozornost malým dětem samostatně putujícím po ulicích a obchodech, o praktických záležitostech (a nebezpečí) nákupů a vaření ani nemluvě. Zamýšlela jsem se nad rodinou, jak nepravidelnost nepřítomnosti otce-vyjednavače může zvládnout. Není jasné, kolik času "průměrně" stráví doma, na telefonu, než musí vyrazit za dalším přiděleným případem někam do světa, a to velice rychle, do několika hodin, a vše doma opustit. Partnerka to nemůže dle mého zvládat tak snadno a sama, jak to on líčí: sama chodí do práce, a nemoc (vlastní či dětí) a jiné problémy prostě přicházejí stejně nečekaně jako vyjednavač odjíždí. Zřejmě má širší rodinné zázemí nebo někoho na hlídání, pomoc v domácnosti apod., minimálně...... celý text
Ptačí svět očima fotografa
2024,
Tomáš Grim
Moc jsem se těšila na velkoformátové nádherné snímky ptáků a byla jsem zklamaná, zejména při srovnání z prohlížení a čtení Attenboroughova Života ptáků, kde jsou fotečky exkluzivní a mají samy o sobě vysokou vypovídací hodnotu. Tady je spousta úvodního textu, a text kolem fotek je prostě spíš orientován na to, jak, kde, proč fotka vznikla, výrazně méně se týká zobrazeného příslušníka barvité a barevné ptačí říše. A fotky? Malé, skoro se na velké stránce ztrácejí, a hlavně povětšinou nejsou vůbec ničím zajímavé. Od takové publikace, zejména s nasazenou cenou, jsem očekávala naprosto jiný, exkluzivní zážitek.... celý text
Himálajské ozvěny
2024,
Liba Švrčinová-Cunnings
Je to sice lepší než Himalájský deník, ale má to zase jiné neduhy: střípky vzpomínek, někdy jdoucích až do Čech či Kanady, většina nezačíná a nekončí, nenavazující, nejsou chronologické... Není jasné, kolikrát na daném místě či v Himalájích vůbec autorka byla a kdy, a k čemu se tedy váže ta která vzpomínka. Mně jako laikovi, který tam nikdy nebyl ani se tam nechystá moc "ozvěny" nedaly, na rozdíl od před delší dobou přečtené knihy Takhle velká ryba a další příběhy z Kanady.... celý text
Nesmrtelnost
2021,
Pao-šu (p)
Je to tu nesmyslně "zařazeno" do série Vzpomínka na Zemi. Kdybych více pozornosti věnovala tomu, že se tento čínský autor jaksi neshoduje s tvůrcem trilogie, ušetřila bych si zklamání.... celý text