soukroma
přečtené 6341
Všude samí lháři
2024,
Shari Lapena
Dost dlouho to na mne působilo tuctově: dvě tři rodiny v jedné ulici, tři pracující dokonce ve stejné nemocnici, menší i větší děti docházející do stejné školy,... Pár tajemství, ale zejména jedna nevěra, která to vše vlastně odstartovala. Anebo ne, protože pak se autorka víc soustředila na malou Avery, jejímž zmizením se do všeho zapojila policie. Postupně se tedy lži, neschopnost vyslovovat pravdu (spíš než ji slyšet, jak je uvedeno na obálce), zhmotnily v jedné malé patologické lhářce. A autorka nám předvedla, jak mezi námi, i v dobrých rodinách, mohou vyrůstat psychopati... Nevěřila jsem ale, že by devítileté monstrum takhle všemu rozumělo, všechno znalo, všechno a všechny zmanipulovalo a vedlo zasvěcené řeči. A závěr? Ten byl odbytý, jakoby se rázem začalo vše objasňovat, ale tomu se nedalo věřit vůbec: taková holka by se z přeřeku (i úleku) vzpamatovala tak rychle, že by si toho nikdo ani nevšiml...... celý text
Temná ukolébavka
2023,
Polly Ho-Yen
Vcelku se mi to líbilo, i když tuto tématiku ani žánr nevyhledávám: čtivé, plné autentických pocitů matek ve světě totální neplodnosti a nutných podpůrných (a kázeňských) prostředků ke zvýšení populace. Asi nikterak originální, s prvky Velkého bratra, ale čtivé i napínavé. Konec ani smutný ani veselý, asi předvídatelný pro hlavní hrdinku.... celý text
Bílé město
2017,
Karolina Ramqvist
Hrůza: nekonečná deprese, hnus, nejasnosti - kdo, co, proč, jak to bude dál... Jediné plus knihy je, že autora na rozdíl od svých severských kolegů použila na svůj "příběh" velice málo stran. Sice jsem dočetla, ale vzhledem k ohavnému obsahu, který nepřinese čtenáři nic než pocity zhnusení, hodnotím pod 50%.... celý text
Konkláve
2017,
Robert Harris
Vynikající: chystala jsem se na ni dlouho a teď mi mimořádně padla do noty. Zajímavé, informativní, napínavé a hlavně psychologické. Jakkoli mám zásadní výhrady ke katolické církvi, všem jejím obřadům a temným skvrnám na pozlátku od jejího počátku, tak konkláve je nesporně fascinující proces, o kterém nikdo pořád vlastně moc neví (i když už jich pár v posledních dekádách bylo). Tady se nám objasnily veškeré procedury, omezení, cíle a způsoby, jak jich dosáhnout - tedy zvolit za zamčenými dveřmi "toho správného" mezi kardinály za budoucího nedotknutelného papeže. Kliky, lobování, podplácení, podvrhy, prostě jako mezi "obyčejnými lidmi", s milióny věřících za humny, miliardami po celém světě, a navrch s islamisty vzdorujícími i těsně za hradbami u Sixtinské kaple tím jediným, co opravdu umí - terorismem. Hlavní hrdina byl báječný, jeden z kardinálů, volitel, ale současně děkan, který měl celé konkláve procedurálně na starosti a vedl jej podle přísných pravidel, včetně své počáteční homilie, kde zaznělo to, co většině přítomných bylo proti srsti - otázka pochybností. A osobních i církevních pochybností si během dlouhých několika náročných dní konkláve užil opravdu hodně. "Jeden hřích, jehož jsem se během dlouhého života ve službě začal bát víc než ostatních, je jistota. Jistota je velkým nepřítelem jednoty. Jistota je smrtelným nepřítelem tolerance. Dokonce ani Ježíš Kristus si nakonec nebyl jistý. ... 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?' Naše víra je živá věc právě proto, že že kráčí ruku v ruce s pochybnostmi. Kdyby existovala pouze jistota, kdyby neexistovaly pochybnosti, nebyla by žádná tajemství, a tudíž by nebylo zapotřebí víry." Kniha má nečekaný závěr, trochu "bulvární", ale celkově je úžasná nejen jako thriller, ale jako připomenutí otázek dnešního světa ve světle víry, nebo obráceně víry a jejího místa ve světě. A nemluvím samozřejmě (jen) o kardinálech... "Ordinérní lidé vždycky předpokládali, že je nejlepší vědět všechno. Podle jeho zkušeností však bylo často nejlepší vědět co nejméně." Co mne překvapilo o skutečných zmiňovaných postavách, byly nepříjemně nečekané dílčí informace o Janu Pavlu II., kterého jsem tak nějak vnímali jako hodného staříka držícího ochrannou ruku nad Polskem, ale i přilehlými socialistickými satelity... A těžko si zrovna tohle Harris vymyslel. Wojtyła asi musel být hodně tvrdý až despotický (nejen fyzicky zdatný), když se prosadil. Autorovy knihy miluji, pouze jediná se mi nelíbila (Druhý spánek) a těším se na další kousek. A o zaujetí touhle knihou svědčí i to, že jsem si vůbec nevším(a)la nějakých překlepů a chyb, což u mne opravdu není zvykem!... celý text
Hlubiny
2024,
Yrsa Sigurðardóttir
Natěšená na "mořskou" detektivku, plnou námořníků a studeného bouřlivého moře, jsem se s chutí pustila do příběhu. Prvotní nadšení hned zkraje zchladily rozbroje v jedné maloměstské uličce mezi dvěma rodinami, nečekané na bohatý Island, kde si každý s každým tyká a je jich tak málo, že se znají skoro všichni navzájem a chodí spolu do horkých lázní. Oba příběhy se začaly táhnout, jen přibývalo záhad zmizelých a uhořelých. Většinu knihy se nedělo nic, napínavá byla událost teprve někde na straně 280 a i ta se pak rozbředla. Samotný epilog byl podivný, jakoby autorka sama se teprve tehdy rozhodovala, jak jednotlivé naznačené zločiny rozklíčuje a zakončí. Pomalé, málo napínavé, policie nic moc, jen trochu zajímavé dění na moři a v podpalubí při rybolovu huňáčků. Celkově zklamání: 50%... celý text
Radosti a strasti single ženy
2022,
Eva Dolejšová
Mno, žádná velká očekávání, o to aspoň menší zklamání: první odstavce vypadají, že se bude rozebírat pro a proti život single (nejen žen), dokonce odborně, ale to jen mate, protože následují již jen fejetony ze života autorky. Není to ucelená kniha, takže v krátkých textech se velice často opakuje totéž - 53 let, dvakrát rozvedená, s dospělým synem... Zasmála jsem se asi jen dvakrát (tinitus a návštěva lékaře, to byl vážně dobrý dialog... ovšem spíš k pláči). Jinak mne vytáčela autorka-padesátnice, která stále vzlyká, polyká pláč, špitá, hlesá a srdce jí tluče do žeber (to se taky nekompromisně opakovalo, snad v každém fejetonu). Ale vůbec nejvíc mne naštvalo, že celoživotní knihovnice, milující jiskřivou a perfektní češtinu Ivanky Deváté (jediné knihy a jediná autorka, kterou knihovnice vůbec zmínila, už to je na pováženou, když - jak tvrdí - má svou třebas málo placenou práci ráda), projevila nepříliš zdařilý literární styl (a není to snad její první kniha a literární pokus), nadto s češtinářskými hrubkami! Zejména zájmeno "svůj" si neosvojila vůbec... Lepší _jak_ místo "než": nejde o přirovnání, ale porovnání! Nemohu proto hodnotit ani jako průměr.... celý text
Ptačí hotel
2024,
Joyce Maynard
Zajímavě exotické, ale tuze pohádkové: spousta příběhů cizích lidí v Guatemale i vlastní rodiny americké vypravěčky ve Státech. Předvídatelný konec. Dětští hrdinové (ze Severu) chovající se jako zkušení matadoři mne odrazovali. Srdceryvné příběhy se šťastným koncem ani bolestivé a tragické události na mne tentokrát z pera autorky nepůsobily autenticky (Sváteční víkend se mi líbil mnohem víc, dokonce byl pro mne až uvěřitelný). Ani těch popisů přírody nebylo dost, sice hrdinka pak něco i skicovala, ale zase to autorka nepřiblížila čtenáři. Zejména ti ptáci tomu všemu zoufale chyběli (žádný kaleidoskop barev a zvuků). K nepříjemnému pocitu ale přispěl nesporně i značně kostrbatý překlad, s mnoha faktickými chybami (odešla v 27 - na místě pobývá 10 let - a světe div se je jí 39; americká rodina na místě u hlavní americké hrdinky - vykulen dítě - nedivte se, ještě neviděla cizince!...). Ale nejvíc mne iritovaly chyby ve španělštině - na to, že se text rozhodně španělskými slovíčky či průpovídkami opravdu nehemží, naopak je jich v té knize překvapivě málo, tak se alespoň v překladu nepovedlo bez chyby snad nic, od chybějící tildy ve slově año, po použití slova tresor místo tesoro pro poklad.... celý text
Panoptikum pana Perkinse
2024,
Ilona Dobrovolná
Velká spokojenost: čtivé, zajímavé i napínavé. Obě časové linky pravidelně se střídající pěkně propracované, před 130 lety fungující zoopark a panoptikum a jeho obyvatelé, v současnosti pátrání akademického historika s přifařenou mladou studentkou ve zbytcích původního parku. Věrohodné amatérské vyšetřování vraždy a mizení lidí a zániku zábavního parku. Živoucí postavy, uvěřitelný příběh, byť smutný a nostalgický (naštěstí záchvěv možnosti vývoje směrem eugenika apod. byl záhy zažehnán).... celý text
