soukroma přečtené 6341

Zpřetrhaná pouta 2022, Linda Castillo

Nečekaně jiná kniha v rámci amišské série: příběh o korupci v policejním sboru v hlavním městě Ohia, Columbusu, kde Kate po odchodu z domova začínala a kde se poměry od jejích nadšených nováčkovských policejních let hodně změnily. Jak se změnila její tehdejší jediná přítelkyně, divoká a nespoutaná, se kterou studovala policejní akademii a která zůstala v tamním sboru, to poznáváme spolu s Kate, když se Gina zničehonic ocitla postřelená a pronásledovaná v Painters Mill, za sněhové vichřice, metrů sněhu a nesjízdnosti silnic. Ovšem ne na jejím prahu, ale u farmy amišského vdovce se třemi malými dětmi. A ten ji vzal podle amišského přikázání bez jakýchkoli debat či pochybností pod svou střechu a poskytl jí pomoc, ať ho to mohlo stát víc, než si Gina vůbec celou dobu dokázala představit. A to jsem právě nejvíc ocenila - byť se příběh tentokrát vůbec netýká zločinů mezi amiši či spáchaných v amišském prostředí, dozvíme se o amiších možná víc, než v jiných autorčiných knihách. Konec hodně akční a vlastně jsem si nebyla jistá, jak dalece Gina byla do všeho namočená, takže nemohu dát maximální hodnocení. 85%... celý text

Čtvero ročních období v Římě 2018, Anthony Doerr

Lev a růže 2024, Kate Quinn

Kniha mi vůbec nesedla. Americkou autorku znám jako slušnou vypravěčku napínavých (ženských) evropských špionážních příběhů z 20. století, zejména kolem válek, tak jsem se podivila, že píše i historické romány z mnohem starší doby. Nedbala jsem vnitřního hlásku, že to prostě nebude ono, a zakoupila tuto novinku. Od prvních vět jsem měla problém, a ani po pár desítkách stran jsem se vůbec nezačetla. Pro mne nestravitelný styl, kostrbatý a málo výmluvný (o těch Francouzích sice bylo v každé třetí větě, ale proč, jak, zač, nač "na ně" zaútočili, to už jsem jsem nedozvěděla). Mezitím jsem si tedy přečetla zdejší komentáře k jiným historickým knihám autorky, přitom jsem také zjistila, že toto je druhý díl jakési série, a moje obavy se už definitivně změnily v jistotu - tuto knihu ani sérii ani podobné od autorky opravdu ne. Nejen styl a zápletky zejména několika fiktivních hlavních postav mne vůbec nezajímaly, jak byly podány, ale hlavně mně vadilo, že autorka zpupně po přehledu skutečných Borgiů a pár jiných historických figur jen přidává ve smyslu, toto jsem vylepšila takto, toho jsem vylepšila takto, tu jsem pro vylepšení přidala apod. Je to jediný autor, který při oddělování skutečnosti od fikce v dovětku k vlastní knize používá výhradně pojen "vylepšení", ne záměrná změna (např. vynucená spádem příběhu). To mne znechutilo, stejně jako to, že autorka nepřičinila sebemenší poznámku ve smyslu, že/proč ji toto období evropské renesance a papeženství v Itálii (vlastně časově samého počátku novověku) tak zaujalo, že se vrhla na dlouhé psaní... Naštěstí jsem si všimla, že, ač u nás teď teprve vychází, předchází série právě napínavým knihám z modernější doby, takže snad něco dalšího stravitelnějšího, napínavějšího a zajímavějšího v jejich duchu ještě napíše. Pozn.: Dlouhý komentář si vyžádal fakt, aby jako první u knihy objasnil moje nízké hodnocení. MOBA opět "nezklamala" - hned v druhém odstavci knihy první překlep, do očí bijící. Copak nikdo u nich text knihy nečte, než jde do tisku? Většinu odhalí běžný ochotný čtenář, ani to nemusí být nutně placený korektor (pokud něco takového se vůbec v tomhle nakladatelství znají)!... celý text

Transatlantik 2023, Volker Kutscher

Tady trochu moc rozjetých a dokončovaných témat z celé předchozí série, na obou stranách oceánu. Hobokenská narkomafiálnská zápletka mne moc nezaujala. Škoda, že víc prostoru nebylo věnováno transatlantickým (vzducho)plavbám. Berlíně se mi líbilo detektivní pátrání Charly včetně jejího tápání, kdo je skutečný přítel a kdo nikoli. Důvěřovat se dalo v té době cizím ještě méně než kdy dřív, navíc neměla oporu v Gereonovi, kterého pokládala za mrtvého, ani v Gretě, kterou musela hledat a která nakonec rychle Berlín opustila. Zato bývalí kolegové v policejních složkách tentokrát nezklamali. Zápletka s Fritzem a Hannah dle mého nebyla úplně dohrána. A Goring? Ten přežil pochopitelně vše... MOBA se zase moc nevytáhla, jednak v každém dílu série bylo nepřeberně naprosto zbytečných (jasně viditelných) překlepů a chyb, ale tentokrát se ani nepostarala ani o překlad z angličtiny. Zřejmě angažovala a zaplatila prostě jen překlad německého textu...... celý text

Marlow 2020, Volker Kutscher

Výborné: skvělá detektivní zápletka, propletená samozřejmě i s novou německou politikou a starými gangstery a nájemnými zabijáky, okořeněno čínským kořením, říšským norimberským sjezdem 1935 a pochodem hitlerjugend... Soukromí vyšetřovatelé, spíš než kriminální policie či pruský zemský kriminální úřad, i špioni a vrazi v řadách tvrdých SD, SS a SA, stejně jako zášť mezi těmi prvními po Hitlerovi, tom vše tomu dodalo potřebnou šťávu.... celý text

Lunapark 2020, Volker Kutscher

Tady mi už nebylo při čtení vůbec dobře, a od poloviny jsem proto prolítla rychle. 1934 - vláda SA a SS nad vším ve státě, včetně kriminální policie, teror SA-mannů a jejich tažení proti komukoli, nejen židům a komunistům. A v čele Tajné státní policie náš nechvalně známý Reinhard H. Nejistota a nebezpečí číhá na každého, za každým rohem, a Gereon je mezi víc než dvěma mlýnskými kameny - v práci, doma a ve vztahu k Marlowovi. Příliš mučení, brutálních útoků, vražd, nátlaku všemi prostředky. A do toho nespokojená Charly, navrátivší se Alex, malý Fritz (zde ovšem nevěřím, že by kluk protřelý z života na ulici se tak aktivně naivně stal donašečem...). Teror v podobě komand SA rekrutovaných z bývalých zločinců a mocných bratrstev gangsterů.... celý text

První padlí 2019, Volker Kutscher

Hodně dobré: jak rok 1933 napovídá, vše ovládají politické změny. Kolín - ještě primátor Konrad Adenauer, Berlín - centrum nacistů, SA-manni jako pomocná policie versus komunisti, mučení, zatýkání, další volby, odstranění politicky závadných činitelů na všech vysokých místech. Zločinné téma ale tvoří dozvuky německých akcí za Velké války, zmrzačení veteráni ze západní fronty, válečné zločiny (vraždy, krádeže), bezdomovci, krádeže identity, brutalita a touha po ukradeném zlatu.... celý text

Spis Vaterland 2019, Volker Kutscher

Výborné: velice zajímavý pracovní výlet do Východního Pruska ukazující nepřehlednost hranic, států, národů, jazyka i náboženství... Prusko, Německá říše, koridor, Východní Prusko/Polsko; Němci, Prusové, Poláci, Mazurové, Mazované..., katolíci/evangelíci/židé. Zajímavé reálie z dnes polských Mazur (bažiny, rozlehlé lesy) a trochu posunutá Hilsneriáda - Polák obviněn a odsouzen za vraždu dívky. Politice se nevyhneme, zejména vzestupu nacistů a SA i ve od Berlína světelné roky vzdáleném východním Prusku. V Berlíně se základní vyšetřování týká zábavního paláce Vaterland a pančování alkoholu. Charly zatím naštěstí stále nehraje velkou roli.... celý text

Tichý zabiják 2018, Volker Kutscher

Dost dobré: té německé politiky není zas až tak moc v roce 1930, zato film hýbe světem i berlínskými studii. A což teprve, když od "klasického" němého filmu se přechází na film zvukový... Trocha vhledu do natáčení a souvisejícího konkurenčního boje, jinak je to o úchylovi s prazvláštními choutkami a podivným (ne zcela objasněným) motivem. Na Rathově frontě jen trocha bojůvek a popotahování v práci. Charly zatím mimo. Hezké srovnání (bojovného) naladění Berlína a Kolína, na scénu se dostává páně otcův přítel Konrad Adenauer.... celý text

Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi 2018, Jan Petránek

Román z minulého století - O pestrém a šedivém životě našich předků 2021, Ondřej Sedláček

Trýzeň 2024, Pirkko Saisio

Na balvanu 2024, Fred Vargas (p)

Tentokrát mne Vargaska převezla: místo slibného tajemného případu rozvíjejícího se v Bretani, který zaujal Adamsberga a nakonec mu přistál na hrbu (vedle několika bokem do/vyřešených případů v Paříži), jsem se dočkala nečekané (a nevyžádané) gangsterky amerického kalibru. Ve třetině se totiž najednou odbočilo od zájmového případu a nastoupila honba po stále rozrůstajícím se gangu místních zločinců, kteří k sobě měli blízko už jako středoškoláci, a mnozí se ještě proškolili v podvodech v Americe. Téměř dvě třetiny knihy se konají velké manévry (několika desítek policejních příslušníků různých složek), krom místního a pařížského týmu se přidávají četnické posily a navrch ještě osm bodyguardů osobně pro Adamsberga. Vůbec jsem nechápala, proč to autorka stále dál rozvíjí, identifikuje postupně další a další členy gangu, postupně je nahání a hledá u nich stejným způsobem sejfy, snaží se je pochytat. A po konečném spokojeném vypořádání se s gangstery a vydechnutí všech zúčastněných si Adamsberg se všemi svými kolegy najednou na posledních stránkách sedne a vylíčí jim, jak se to vlastně má s úvodní nesouvisející sérií vražd a tajemným pachatelem. Na to, že se tomuto případu po celou hektickou akční a pro něj i bolestivou dobu vůbec nevěnoval, není uvěřitelné, že by na něj něco jen tak sestoupilo řešení pouze při krátké terapii několika ležení na dolmenu (tam se uchýlil jen párkrát, nakonec i se suitou bodyguardů!). Nevadila mi jen dvoutřetinová akční "střílečka", ale rovněž neúspěšnost zabránění vraždám byla u tak silného týmu víc než alarmující, o úhybných metodách A. vůči nadřízeným nemluvě. Líbil se mi pořád tým, Violetta byla nadpozemská, ani ostatní se neztratili. Jean-Baptiste výstředničil, hloubal nad svými vyřčenými slovy, zda jsou syntakticky/sémanticky správně (ovšem "klapky na uši", to ho nikdo neodnaučil), byl stále nenápadný, jemný, v mezích možností (prostřílený) i nadále potřeboval své myšlenky rozpohybovat spolu s tělem, snažit se pochytat jejich bubliny... A na místě byly zase úžasné figurky, s obtížnými bretaňskými jmény. Dobrá byla připomínka blech - moje první prvotřídní setkání s Vargaskou - budu si to snad muset znovu připomenout. Mrzí mne, že se zase opakovalo takové klišé lumpů jako dětí, pevné děsivé party, kterých se ostatní bojí tehdy i později, případně se jim šikanovaní chtějí pomstít. To se rozmohlo v thrillerech, ale i Vargaska už se k tomu uchýlila dřív. Tentokrát tedy jen 75%.... celý text

Záhada rukopisu 2022, Kirsty Manning

Plytké, jednoduchý styl, stále stejná šablona: vícero prostřihů do minulosti, více potenciálně zajímavých námětů (psaní detektivek, vražda a možná nespravedlivě odsouzená na začátku války, francouzský ženský odboj, věznění a nucená práce v továrně za okupace), které ale autorka přes dlouhý seznam zdrojů nedokázala zodpovědně uchopit a přetavit do pořádně dramatického románu. Když do třetiny knihy jen stále omílá tyto náměty prostě jen jako náměty, pořád dokola, bez jakéhokoli vnoření se a konečně rozkrývání, o co šlo, a místo toho přidává červenou knihovnu a babinec kolem hlavní hrdinky v současnosti, je to jasné - povrchní, na první pohled sice líbivé, ale bez skutečně snahy něco literárně vytvořit a čtenáře odměnit za napjaté očekávání zajímavého děje na základě anotace. A autorčin hrubě neliterární styl to ještě podtrhuje. U starší Nefritové lilie jsem ještě zamhouřila oko, tam bylo zajímavé prostředí i nevšední příběh, byť se stejnými dalšími neduhy (z nichž se autorka evidentně nevypsala), ale tady - odboj jako příliš obehrané téma, pokud se nepřijde s něčím "novým", autentickým - už nedostatky omluvit nelze. A další knihy autorky si nechám ráda ujít. 50%... celý text

Vstupenka na smrt 2014, Frank Fairlane

Knihu jsem si vybrala jako levný akční thriller, ale technologie už překonané, vojenské prostředí v kombinaci se zábavním průmyslem pro mne nezajímavé, rozvojové země, náctiletí, armádní týpci, styl a jazyk nic moc, odloženo. Navíc nemám ráda, když neexistuje informace o autorovi - podle všeho je to v tomhle případě pseudonym českého autora. Zato korektorka je uvedená v tiráži plným jménem a titulem, ale hned v úvodu tedy příšerně ujela: _vytYpovaná banka_?!... celý text

Andělský let 2024, Michael Connelly

Výborné a ohavné zároveň: netušila jsem, že se jedná prastarý díl Harryho Bosche, z roku 1998, popadla jsem ho jako novinku (Slovart 2024 - pozn. překlepům se nevyhnuli), ale nakonec to vůbec nevadilo. Doba napsání i děje se projevila hlavně téměř absencí (technických znalostí) internetových vyhledavačů či mobilů na jednu stranu, na druhou stranu tehdejších otevřených ran dozvuků pouličních bouří roku 1992 v L.A. A ty se připomínaly tak dlouho, až se k nim nakonec schylovalo i v Andělském letu...a znamenaly akční vyvrcholení celého složitého případu, na němž se podílela policie, kriminálka i FBI. Rasismus, obecná nedůvěra k policii i nedůvěra mezi jejími příslušníky navzájem, politikaření, soudy, mediálně zdatní prohnilí advokáti, mediálně zdatní úchylní bohatí, únos, pedofilie, korupce, lži a samozřejmě vraždy. Dvěma to začíná a dalšími to končí... Autor tam nacpal tolik ohavností, že se to skoro nedalo unést (učíst), změna vyšetřování v poslední třetině vyústila ve vršící se hrůzy čím dál horších kalibrů. Pozitivum žádné, jen Bosch se sám pochválil jako nejspravedlivější ze všech (což mi vždy vadí, protože bez viny, hloupé i záměrné, nebyl ani on, samozřejmě), na jiné prohnilé i v řadách policie došlo. Za napětí a podrobný popis fungování policejních složek i průběhu vyšetřování dávám maximum. Stejně jako za reálie L.A. Angels Flight je moc pěkné jméno pro místní lanovku...... celý text

Sleduje tě 2020, Charlie Gallagher

Výborné: Canterbury, autentické policejní postupy, detektivní vyšetřování a trochu práce v utajení, dva originály každým coulem, kteří se seznamují, aby nakonec dotáhli jednu převelice složitou a nebezpečnou záležitost do zdárného konce, byť s mnoha zraněními u obou v rámci superakčního konce. Podařilo se jim rozkrýt vražednou závislost jednoho úchyla a zachránit jeho poslední oběť. Otázky závislosti, stejně jako epizoda se starobní demencí, byly autorem velmi dobře nastíněny a vyobrazeny. Moc se mi to líbilo, akorát dlouhé, napínavé, ale hlavně dostatečně věrohodné - autor ví, o čem píše, zažívá něco podobného na vlastní kůži policejního detektiva. "Štěstí je jen stav mysli. Je to jediná věc, na které jsme závislí všichni. Každý chce být šťastný - bažíme po tom. Je to ale jen výsledný produkt. Existuje víc cest, jak se k němu dopracovat." Sérii jsem načala druhým dílem, který mne nadchl. Kdepak jsou díly další?... celý text

Sedm metrů čtverečních 2024, Jussi Adler-Olsen

Veliké zklamání: naivní, přehnané, nepravděpodobné, neuvěřitelné a únavné. Jak jsem měla zejména první díly oddělení Q v mimořádné oblibě, tak tímto si to u mne autor tedy kompletně polepil... Jak ve špatném filmu (což mimochodem říká v knize i Bente), jak špatná parodie na mafiánské krimi thrillery bondovského typu, kdy vše téměř lehne popelem a mrtvoly se nepočítají (jen ten Bond nějak chyběl), prostě jakoby měl svých hrdinů prostě autor dost a hodlal jim to všem, jejich okolí a čtenářům pořádně natřít. Kupodivu se při tom všem neopřel zrovna do svých krajanů, stačili mu děsiví Holanďani (ti byli jen na špatné straně a skoro všichni pomřeli, jen podivná Femke, nemožná matka i manželka, které bylo z nejasných důvodů věnováno přespříliš místa, ta kupodivu vyklouzla s pěkným polštářem), občas Belgičani, dokonce utrousil velice neurvalou urážku na Poláky. Postavy byly jak z panoptika. Naivní a k smíchu byli vyobrazení narkomafiáni, jak "zázemí" (silné svaly) a bossové (mozky), po 15 let ztracená dodávka kokainu a mraky peněz v jednom schovaném kufru. Carl byl k pláči a sám se k němu často uchyloval, vedle paranoie a neustálého stesku po dítěti. Zbytek oddělení Q jsem skoro nepoznávala: Rose postrádala jakoukoli dřívější originalitu, Asad se zabýval především dospělým synem a Gordon jako třtina ve větru proti očekávání nakonec zastal hlavní myšlení a dokonce i nějakou tu akci. Do toho se vrátil Hardy vybavený exoskeletem, takže působil trochu jako "Frankenstein", s celou suitou. Jedinou skutečně aktivní osobou byla Merete, její pracovníci a hlavně milióny korun, bez nichž by se nehnulo nic. Na policii přibyla nová jména, bez velkých podrobností, zato autor v první půli ob kapitolu představoval nové záporáky do nejmenších podrobností. A hlavní pachatel? To byla tedy opravdu bomba..., když nám 50 stran před koncem dopodrobna zčistajasna autor popisuje pachatelovy pohnutky a konání posledních nejméně 15 let. Ne že by k osobě pachatele někdo prokazatelně dospěl na základě nějakého logického myšlení, důkazů a očekávaného policejního pátrání. Klišé na klišé, ani atentát na věznici nechyběl, stejně jako neustále omílaná "hřebíkovačka" jako nejoblíbenější zbraň zláků. Carl zaujal přední místo v médiích, ničím jiným se nikdo v celé zemi nezabýval. Všichni se přitom vesele přesouvali z místa na místo, a to za přísného covidového režimu. A Femke vedle toho obstarala pohádkovou, zcela zbytečnou hru na hledání pokladu... A autor hodně tlačil na pilu připomínkou některých minulých případů oddělení Q - Merete jako první zachráněná (případ zmíněný i na poslední straně) nakonec byla jedinou opravdu přínosnou a hybnou silou v celém tomto závěrečném dění kolem Carla. Jen jedno klišé mi nakonec chybělo: když autor děkoval jmenovitě stovkám lidem na několika dlouhých posledních stranách ... a směrem ke svým věrným čtenářům neutrousil ani slovíčko... Dočetla jsem, rychle a s nechutí, jen abych věděla, jak se to celé uzavře, proto dávám nadsazené průměrné hodnocení pro tak mizernou, zbytečně přebujelou dlouhou knihu (530 stran), kde se zejména v první půli neustále omílá totéž, zbytečně. Nebýt toho, že jsem si autora dřív oblíbila, knihu bych záhy odhodila jako nedočtenou. Takže ani nemůžu s čistým svědomím prohlásit, že mi oddělení Q bude chybět. A docela se k tomu hodí i citát: "I ty nejpozitivnější city můžou mít omezené datum spotřeby."... celý text

Vraždy na čínském jezeře 2008, Robert van Gulik

Převelice komplikované: příprava celostátního spiknutí s centrem v horském městečku u jezera, kam by soudce Ti převelen jako náčelník. A jako náčelník měl vše odhalit mnohem dříve a hladčeji, takže za konečné vyřešení všech peripetií a neúplné oznámení okolností nadřízeným si jen horkotěžko uhájil svoji pozici, natož aby měl přiznané nějaké zásluhy... Několik skutečných vražd a zabití, jiné zdánlivé, několik převleků a krádeží, utajená krypta a poklad, a samozřejmě spousta vášní, spíše zapovězených. Odezírání ze rtů nebylo spolehlivé a omylem vedlo k vraždě. Zato nakreslená úloha byla důmyslným klíčem k ještě důmyslnějšímu bezpečnostnímu mechanizmu. Tentokrát se mi hůř četlo nejen kvůli množství velice podobných jmen, ale zejména dvěma zásadním nepřesnostem, které mi nedaly spát. Jednak, jak sám překladatel připodotkl, nejedná se o šachovou úlohu (už od pohledu na obrázek), ale o (nesmyslné) postavení figur ve hře go. Není jasné, zda se chyby dopustil, nebo s nejasným záměrem takto blufoval sám autor, protože překladatel není spolehlivý, když připustil knihtisk (tištěné knihy a tiskaře) v Číně 7. století... Jako poslední z nyní postupně přečtených případů soudce Ti vydaných v nakladatelství Perseus si souhrnně postěžuji na absurdně mizerné korektury, nesčíslně ohavných hrubek, nesmyslných překlepů, chyb ve jménech, interpunkci... V této knize mi ještě zchladili radost nad ilustracemi - jednu vzápětí zkopírovali, s jiným popiskem. Naprostá ignorance vydavatele, která tak ničí dojem z četby, protože odvádí pozornost od obsahu a jasně ukazuje naprostý nezájem o kvalitu českého vydání i o přízeň čtenářů.... celý text

Fantom chrámu 1996, Robert van Gulik

Opravdu jeden z nejhrůznějších případů soudce Ti: tři vraždy a dva pokusy o vraždu soudcova poručíka Ma, starší zmizení/únos mladé dívky, záměny mrtvol a usekaných hlav, přízrak, nevěry, nekalosti (krále) žebráků.... Však jde také o státní zlaté pruty vysoké hodnoty - ukradené Strážci pokladu na cestě. Soudce musí rozmotat provázané případy a dopídit se motivů a jednání hned sedmi zainteresovaných místních. Tentokrát jsme na západním pohraničí země, na okraji tatarských stepí, a také se potkáváme v městečku s Tatary, Ujgury, a s jejich náboženstvím, či spíše čarodějnictvím. Ostatně samotné místo děje je opuštěný budhistický chrám, který proslul obscénními obřady a dodnes je příslušně výtvarně vyšperkován. soudce Ti jako zapřisáhlý příznivec konfucianismu se netají odporem k budhismu zejména v téhle temné, zpozdilé podobě (stejně jako se vymezoval k podobným praktikám v taoistickém Strašidelném chrámu). Více přijdou ke slovu moudré a krásné soudcovy manželky, zejména první a třetí dáma. První dáma slaví 39. narozeniny (soudci je teprve 40, takže svoji moudrost a zkušenost nabral plnými hrstmi hodně brzy, když je toto Gulikův příběh poslední). Potěšil mne plánek města i samotného chrámu.... celý text