soukroma
přečtené 6343
Legenda H + Z - První cesta
2010,
Jiří Hanzelka
Neuvěřitelné čtení, stejně jako v době prvního zveřejnění, tak i dnes, kdy se v mezičase zase svět hodně změnil... S celníky, vízovými úředníky, vojáky bývá ovšem stále potíž, jen jiná, na jiných místech a představiteli jiných národností...... celý text
Žena průkopníka: Příběh lobotomie
2023,
Samantha Greene Woodruff
Frustrace, když jsem v polovině knihy zjistila, že celý příběh je smyšlenka. Proč autorka píše životopisnou knihu o ženě průkopníka lobotomie, když o jeho ženě nepíše vůbec a vymyslí si místo ní zcela, ale dočista jinou osobu??? Podvod na čtenáři a snižuji hodnocení, které už i tak bylo průměrné. O lobotomii jsem ani nic moc číst nechtěla, něco vím (a viděla jsem kdysi dávno i film o manželce známého umělce, která ji podstoupila s nevratným poškozením - pořád nevím, čí manželka to byla a jak se film jmenoval - pokud si někdo vzpomene, dejte prosím vědět). Ale zaujala mne právě Ruth jako neobyčejně svérázná, chytrá, zaujatá pečovatelka a správkyně nemocnice (samozřejmě také krásná a ušlechtilá). A vztah s mladým lékařem-výzkumníkem byl také překvapivě sluníčkový, aspoň od setkání do prvních operací, prováděných dalším nadšeným neurochirurgem. Připomínka Kennedyovic Rose byla v tomto směru případná a snad jediná nevymyšlená (i když se rodina K. snažila vše vší svou nezanedbatelnou mocí ututlat, takže možná je těch informací pohříchu málo o skutečné operaci a jejím stavu). V polovině tedy na základě nesmyslného autorčina pojetí knihu odhazuji v dál, abych se stále nebrodila ve výmyslech. Nakonec se jen jako mnozí z jejího okolí musím ptát: "Jak tě to proboha napadlo?"...).... celý text
Hluboko pod kůží
2024,
Liz Nugent
Pravá irská autorka, takže se nevyhne legendám a divným postavám: zde královna malého ostrova v Atlantiku u pobřeží hrabství Mayo, kde žije tak málo lidí, že dochází k incestu (pro zachování "společenství") a vůbec jsou tam divní lidé. Hrdinčin život je v podstatě od raného věku drsný, ale tím, jak se chová, nevzbudí ani špetku soucitu ani u svého okolí, ani čtenářů, Všichni se jí zpočátku snaží pomáhat, zavděčit, je to krásná holčička, později mladá žena, nicméně její lstivost a zlomyslnost a s tím související lži nakonec i ty nejhodnější ve svém okolí ničí a udolají. Vše jí prochází jaksi samo, nezdá se, že by měla vymyšlený podrobný plán (rámcově ale ví dobře co chce: aby se měla víc než dobře, měla víc než ostatní, k tomu ovšem potřebuje, aby se o ni někdo staral,... rozhodně ne, aby se starala ona o někoho jiného). Láska, péče, obětování, loajalita, to u sebe nezná a nepěstuje. A pokud to musí být, od všeho prostě uteče bez ohlédnutí a vymazání jakýchkoli myšlenek (žádné výčitky, vzpomínky, nic). Prošla si i objektivně vzato krutou dlouhatánskou dobou, kdy nebyla krásná, ale zase měla štěstí a přežila, i když žila spíš jako prostitutka se zálibou v láhvi. Rozhodně to u ní neznamenalo žádné prozření a pokorný návrat k řešení osobních vazeb s minulostí. Sobeckost, sebestřednost i narcismus (veškeré snahy směřovala ke zlepšení svého vzhledu a k návratu ke krásné slupce, byť již na sklonku padesátky), to jsou její vůdčí vlastnosti. Nevím, zda by psychiatr nějak označil její úchylku, možná že ani žádnou komplikovanou duševní poruchou netrpěla, jen byla zřejmý asociál. Nepříjemné čtení, ale mně to nedalo nedolouskat do konce. A ten konec se autorce opravdu povedl! Aspoň něco zaslouženého v tom tak děsně temném líčení jejího života a zničených lidí, kteří se jí dostali do cesty. Sally D. se mi nakonec jako kniha nelíbila, ale hrdinka byla zjevně autistka, tady si čtenář není jistý, co ta Delia je vlastně zač, jen s nepříjemným pocitem očekává další vývoj. Pro tu pachuť nedávám víc než 70%. "Nikdy předtím jsem v bytě nebyla a ty tři místnosti, co tam byly, jsem několikrát procházela, vyděšená omezeností toho prostoru. Všechny domy v této ulici byly rozděleny na dva byty. Dvoje vchodové dveře místo jedněch. Žádná zahrada, žádné moře hučící v dálce. V domku, kde jsem bydlela jako dítě, jsem měla pocit, že nám patří oceán a obloha kolem nás. Tady jsem oblohu mohla zahlédnout jen tak, že jsem se zaklonila a podívala nahoru. Přímý výhled byl jen na další domy, jež stály naproti, nebo na další dvorky a zadní strany kuchyní. Okamžitě jsem si připadala, jako by měl mezi ty stěny zavřeli." (touha po svobodě, či spíše láska k moři - nejen Irskému, ale později ke Středozemnímu, to bylo jedno z mála pozitiv na celé knize) "Co je to ta 'láska', kterou jsou všichni tak posedlí? Jistěže jsou lidé, se kterými jsem ráda trávila čas, lidé, kteří mě občas rozesmáli, lidé, kteří se o mě starali, krmili mě a oblíkali, to se jim mám pokaždé odměňovat jakýmsi vyznáním lásky? Nevím, co láska je. ... Myslím, že láska není moc užitečná." "Byl v šoku, když zjistil, že neumím plavat. 'Jak je to možné, vždyť jsi přece vyrostla na ostrově a moře tě fascinuje víc než kohokoli, koho znám?' Byla jsem dcerou rybáře a na ostrově se rybáři záměrně nikdy neučili plavat. 'Utopení je strašná smrt, když se jí bráníš,' říkával tatínek. 'Vždycky je lepší se tomu podvolit.'"... celý text
Dívka s hodinovým strojkem
2023,
Anna Mazzola
Příběh mne zaujal, pěkně zpracované reálie Paříže poloviny 18. století, únosy dětí a jeden zručný Švýcar a jeho mechanické hračky a dokonce automata. A dvě velmi odlišné dívky. Jen to bylo nesmírně zdlouhavé, ke konci, a to už šlo do tuhého a o zvraty a akce a napětí nebyla nouze, jsem dokonce nad knihou usínala. Přesto 75%. Hodně mi to připomínalo knihu Malá (Edward Carey), která se ještě více přidržuje skutečnosti a odehrává se jen o pár let později, v Paříži a královském sídle před, v průběhu a těsně po revoluci, v době teroru. Vypráví životní příběh Marie Grosholtzové, budoucí Madame Tussaud, Švýcarky, která se jako malá dostala do služby ke švýcarskému lékaři a pomáhala s výrobou anatomických modelů, později špičkových posmrtných masek známých osob. I do Versailles byla pozvaná, přespávala na chodbě ve skříni pro akutní nedostatek místa v paláci.... celý text
Astrid Lindgrenová
2024,
Susanne Lieder
Čte se to rychle, ale jaksi se čtenář nic nedozví. Astrid co by svobodná matka, později manželka a ještě později spisovatelka. Obecně trochu zajímavé jak se týkala válečná doba Švédska. Při té příležitosti jsem si uvědomila, že vlastně nejsem žádný autorčin skalní příznivec: Děti z B. ano (ale ani si je moc nepamatuji), ale Pipi se mi nikdy nelíbila a Kalleho neznám vůbec...... celý text
Zapomenuté národy starověkého světa
2021,
Philip Matyszak
Stručný přehled národů "starověkého světa", tedy Blízkého Východu, Středomoří a Evropy. Překvapivě dlouhý seznam, i některá pro mne dosud neznámá jména.
Nekonečný zázrak
2021,
Irene Vallejo
Tematicky samozřejmě vhodné pro všechny zájemce o knihy: knihomoly, knihovníky, ba i knihkupce, antikváře či knihaře, obecně všechny milovníky knih, jak jejich obsahu, tak formy. A možná překvapivě, možná ne, i pro milovníky především historie. Autorka bádala na mnoha místech a ve svém díle se (zdánlivě) soustředila na nejstarší a nejdůležitější dobu pro vznik a šíření knih, tedy antiku: Řecko a Řím. Píši zdánlivě, protože v popisech dějin zabíhá ještě o tisíciletí dál do minulosti (Babylon, Mezopotámie, Egypt...) i do budoucnosti, tedy až do naší současnosti, zejména prostřednictvím odkazů na moderní beletrii. A nadbytečně i na filmy. Díky mnoha odbočkám, připouštím, to není suchopárný text, ale mně tento styl moc nevyhovoval, autorka se pouští do všech možných směrů (které ji napadnou, ne zrovna vypovídajících, či relevantních, aspoň ne všech očekávaných), takže zajímavosti se ztrácejí v textu, kde by je nikdo nečekal. Poznámkový aparát je také ledabylý, neodkazuje přímo z textu, pouze volně doprovází kapitoly. Rejstřík je pouze jmenný, takže ve výsledku chybí to nejdůležitější, rejstřík samotných knih zmíněných v textu (jak starých, tak moderních, někde se autorka ani neobtěžovala uvést či vůbec zjistit, zda se čtenář v beletrii nedozví něco ze stručně zmíněné historie, za vše třeba kniha Věci, které mi mi nedají spát o japonské spisovatelce, dvorní dámě z 10. století a jejích Zápiscích pod polštář). Autorka mne ovšem znechutila hned zkraje ve své předmluvě: knihy má doma pochopitelně všude, i po podlaze, opírá se o ně i na křesle, ale hlavně veřejně sděluje - hrůza - "taky je nechávám rozevřené hřbetem vzhůru...". Tohle ovšem dělají opravdu jen barbaři, kteří ke knihám nemají žádný vztah, neváží si jich. Přitom později důkladně popisuje svůj "iniciační obřad" pro základní přístup do Bodleyho knihovny v Oxfordu (NB: +1000 přírůstků denně a žádné publikace prý nikdy nesmí vyřadit), kde se musela zavázat, že žádnou knihu nepoškodí ani nezneuctí...Tak tento závazek tedy rozhodně porušovala.... celý text
Nepřítel v mý hlavě
2024,
Mirek Perner
Ano, detektivka mysteriózní, nekorektní, vulgární, erotická a brutální občas až za hranou, a přesto jsem se skvěle bavila (díky humorným slovním přestřelkám) a knihu prakticky nepustila z ruky. Svižné, nápadité, plné dialogů (;))) a akce (hrdina bez bázně, ale ne zrovna hany - cvičený voják s arzenálem a vnitřním povolením zabíjet) a i trochy cestování z Prahy (autor nám v závěru ukázal krásy Albánie). Žádné zacházení v rukavičkách, ale zub za zub, život za život. Pomsta není sladká, ale nevyhnutelná. A závěrečná pointa? Skvělá! "Každý ráno si na netu sjedu seznam deseti nejbohatších Čechů - a když se tam nenajdu, dám kafe a jdu do rachoty. Vraždit lidi." "Copak, prodals audinu a teď chceš poradit, jestli si nekoupit škodovku?" Zaváhal. "Proč sakra škodovku?" "Myslím celou. I s pozemkama."... celý text
