tanuki přečtené 725

Nekromant Johannes Cabal 2012, Jonathan L. Howard

Pokud jste zapálený vědec každým coulem, může se Vám stát, že se dostanete do fáze, kdy pro objasnění objektu svého výzkumu obětujete cokoliv. Johannes je mírně namyšlený a arogantní elegán a snob. Myslí si o sobě, že dokáže přechytračit úplně každého, ďábla nevyjímaje. Dohodne s ním tedy obchod, čímž mu začíná krušný rok na kolejích s ďábelským karnevalem plným pekelných bytostí a stvůr všeho druhu. Aby však na to nebyl sám, nejdříve k podniku přivede i svého bratra, kterého však musí vysvobodit ze šlamastyky, do které ho před lety sám dostal. Úvod skýtá mnohé přísliby do budoucna, ale jakmile se ďábelský karneval rozjede, kniha trochu ztrácí na tempu a popisuje pouze sled událostí, které ve vztahu k hlavní zápletce mají jen okrajový význam. Tento směr vyprávění může být pro čtenáře mírným zklamáním, ale není důvod si zoufat, i tak se jedná o zajímavé příhody, které nás pomalu zavedou ke konci ďáblem stanoveného času k provozování karnevalu. Dostáváme se k okamžiku, kdy "karneval sváru naposledy otevře svou bránu a všechno se monumentálně podělá". Napětí začne stoupat, události dostávají spád, Satan intrikuje jako zběsilý, Johanes se nechce nechat zahanbit a navíc se vyostřuje konflikt mezi bratry a jejich vnímáním morálky, což Johannesovi na klidu nepřidá. Je těžké držet palce a fandit někomu s tak pokřivených charakterem, jako má Johannes. Ale přece. Na druhé straně stojí sám velkorohý a lidské plémě má tendenci držet proti pekelníkům při sobě, i když jeho zástupcem je člověk veskrze pochybný a nejednoznačný. Naštěstí závěr dává naději, že v něm přece jen jiskra lidství stále mihotá.... celý text

Pyramídy 2008, Terry Pratchett

V rámci předchozích dílů trochu úkrok stranou. Samozřejmě je tu všechno, co máme na Pratchettovi rádi, ale zároveň to není úplně ono. Jak už název napovídá, celé je to parafráze na starověký Egypt - takže hlavní roli hraje náboženství, dlouhá dynastie vládců, našptávající kněží, balzamovači, mumie, stavitelé pyramid a také samozřejmě pyramidy samotné, se svou zvláštní geometrií, která může křivit a prohýbat prostor i čas. Moc mi to v konceptu Zeměplochy nesedělo, ale pár povedených vtípků bylo i tady, především co se tajného intelektuálního života velbloudů týče. :o)... celý text

Vděk 2019, Delphine de Vigan

Možná se nám jednou s postupujícím věkem začne svět zamlžovat, ztrácet a rozpadat pod rukama. Nebo se my začneme rozpadat v rukou světa. Soukolí našeho organismu začne zadrhávat, kolečka se budou naprázdno protáčet, informace nenajdou cestu do míst, kam by měly doputovat, myšlenky budou zastřené a my si bolestivě uvědomíme, že některé procesy jsou nevratné. Důležité je nebýt na to sám a mít oporu v někom blízkém. Sledujeme příběh, který je smutný a nevyhnutelný, ale zároveň dojemný a plný naděje, že když něco odchází, tak vždy i něco nového vzniká. Koloběh života, kterému se nelze vyhnout ani vzepřít. Až jednou přijde náš čas, snad nebudeme sami.... celý text

Chlad Chiméry 2020, Jan Hlávka

Oproti předchozím dílům ne tak nabité dějem a akcí. Průběh minulé knihy byl natolik adrenalinový, že nyní si museli autoři a s nimi i postavy jejich příběhu vzít oddechový čas. Všichni se snaží vzpamatovat z prožitých a přežitých dobrodružství, srovnat si v hlavě myšlenky, vyléčit si šrámy a odřeniny nejen na těle a následně se strategicky rozmístit do postavení, které umožní další pokračování příběhu. Ne že by se zde nestalo vůbec nic, opět se dozvíme pár zajímavých střípků, párkrát se hrdinové dostanou do ohrožení, ale cítíme, že nyní k ničemu převratnému nedojde. Nicméně figurky na šachovnici jsou rozestavěny v nové pozici a příští partie bude určitě zajímavá.... celý text

Čarodějka z Florencie 2010, Salman Rushdie

Na počátku byli tři přátelé a jejich osudy se rozlétly jako holubi po výstřelu. Rushdie nám předkládá příběh cizokrajný, který chutná po tureckém medu a kořeněném čaji. Setkáváme se s ženskou krásou tak výjimečnou, že vede až ke zbožňování. Sledujeme mužskou odvahu a sílu vůle, která poráží armády a dobývá cizí území. Zaplétáme se ve vyprávění, které může vyslechnout pouze indický císař, protože kohokoliv jiného by stálo život. Mughalský vládce váhá, zda se něco takového mohlo opravdu stát. Tahá ho snad tajemný Evropan za nos, aby si získal jeho přízeň a postavení u dvora, nebo se jedná o zapomenutou část minulosti, která již nikdy neměla být vytažena zpět na světlo? Rozhodování je obtížné...... celý text

Princ Kaspián 2005, C. S. Lewis (p)

Princ Kaspian se drží totožného schématu jako předchozí díl Narnie. Děti jsou přivolány do Narnie z našeho světa, aby pomohly vyhnat krále usurpátora. Půl knihy zabírá vyprávění, co se stalo v Narnii v minulosti a druhá půlka se již odehrává v současnosti. Možná je to mým věkem, ale příběh pro mě postrádá napínavost. I vypjaté momenty jsou pojaté tak, že se o hrdiny vůbec nebojím. Aslan je kapitola sama pro sebe. Stejně jako děti zřejmě přichází z jiného světa, vždy přesně v ten nejpříhodnější čas, kdy ho všichni potřebují nejvíce, aby jim ukázal cestu, sestavil armádu, vytvořil Dveře. Je všemocný, vševědoucí, umí probouzet vědomí, léčit zranění, vytvářet průchody mezi světy. Evidentně se jedná o vyšší bytost, která by všechno dokázala zařídit mávnutím tlapy bez cizí pomoci, ale přece jen část práce nechává našim lidským hrdinům. Správně delegovat úkoly se vyplácelo odnepaměti a to i v jiných světech. :o)... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

Nepřísluší se mi hodnotit dílo nesmrtelného klasika, ale pár poznámek přece jen s pokorou učiním. Naposledy jsem Kytici četl ve školním věku, kdy o internetu vědělo jen pár zasvěcených (alespoň v ČSSR) a dnešní děti ve stejném věku již zápisky do čtenářských deníků skenují a posílají do Google učebny. Co jsem tím chtěl říct: svět se mění, Kytice zůstává. Jednotlivé balady mám rozdělené přibližně na dvě poloviny. Tu první hltám zas a znova se zatajeným dechem, kdežto tu druhou konzumuju vlažně a bez valného nadšení. U první poloviny mám pocit, že verše samovolně tryskají do výšky jako gejzíry na Islandu, v druhé jen líně pobublávají a zvláštní skupinu tvoří těžkopádné Záhořovo lože a obrozenecká Věštkyně, které si dokážu úplně odpustit bez pocitu, že jsem o něco přišel. Kytice patří k našemu základnímu kulturnímu dědictví a kdo nečetl Kytici, není Čech. Dobře, mohl ji taky poslouchat na Spotify nebo vidět na YouTube. Svět se mění, Kytice zůstává. Ale to jsem už asi říkal.... celý text

Steve Jobs 2011, Walter Isaacson

Tvrdím o sobě, že mě životopisné knihy nebaví a vyhýbám se jim, ale tahle mě chytla hned od začátku. Člověk nemusí být fanouškem Applu, aby měl o Stevu Jobsovi a jeho příběhu alespoň základní povědomí. Jobs se na sepsání životopisu domluvil, když cítil, že se jeho čas chýlí ke konci a byl smířen s tím, že to nebude jeho oslava, ale příběh pravdivý a pro vyznění jeho osobnosti také v mnoha ohledech nepříliš lichotivý. Jobs byl v mládí formován hippie érou - což obnášelo uživání LSD, cestu do Indie, meditace a hledání duchovní podstaty. Poznáváme Jobse perfekcionistu s jeho bezbřehou paličatostí, umíněností a černobílým vnímáním okolního světa. Seznámíme se s Jobsem manipulátorem, který dokáže vzteky vybuchnout jako sopka a který nutí lidi dělat nemožné věci v nemožných termínech díky své oblasti zkreslené reality. A závěr je velmi dojemný. I když je celá tahle kniha o Jobsovi a Wikipedie si při čtení ani na chvíli neoddechne, nakonec Vás příběh stejně vede k zamyšlení nad svým vlastním životem. Co všechno lze ve vyměřeném čase stihnout, co je nutné pro to obětovat, co dělá úspěšného člověka odlišného od nevýrazného průměru a jakou cenu za svoji výjimečnost je ochotný zaplatit nejen sám na sobě, ale i na druhých. Think different.... celý text

Slavnost bezvýznamnosti 2020, Milan Kundera

Ač fanoušek a obdivovatel, tentokrát jsme se s panem autorem minuli. Tato krátká črta se mi zdála sterilní, odtažitá, chladná a vyumělkovaná. Všechny tyto ingredience jsou sice základem většiny Kunderových románů, ale navíc je kolem nich vystavěný zajímavý příběh, který mi zde scházel. Kundera je známý díky svým odbočkám uvitř textu a tady jako by z šuplíku vytáhl ty dosud nepublikovné a slepil je dohromady. Objevují se nové motivy - mírně nesmyslná meditace o pupku, absurdní Stalinův a Kalininův příběh, ale i repetitivní stálice - vztah k matce či žert. A samozřejmě téma hlavní - význam bezvýznamnosti. Možná musím k tomuto v doslovu až přemrštěně glorifikovanému dílu ještě dospět.... celý text

Mlýn 2018, Michal Vaněček

Opět jedna kniha, která nám připomíná, co tu bylo a že je dobře, že už to tu není. Politická strana, která to všechno zapříčinila, stále ještě ovlivňuje legálně naše životy, ale volební výsledky dávají naději, že v horizontu pár let zmizí pod hranicí 5%. Potom už ji budeme znát jen z učebnic dějepisu a výstředních prvomájových průvodů zbytků pomýlených věrných. Zápletka je jednoduchá. Dva bratři slíbí otci, že se postarají o mlýn, který je v majetku rodiny po mnoho generací a soudruzi na všech úrovních státní správy nemohou vystát, když někdo disponuje soukromým majetkem, který odmítá s budovatelským nadšením odevzdat státu. Soudruzi z vesnice jsou při řešení sporů benevolentnější, přece jen to jsou taky sousedé a známí. Soudruzi v Praze už třídního nepřítele dokážou zmáčknout nekompromisně a tvrdě. Aby toho nebylo málo, tak se v knize mihne i zástupce šlechty a farář, takže je ukázáno, kdo všechno pykal buď za svůj původ nebo vyznání. Takto to může znít jako klišé, ale do příběhu to zapadá hladce. Klišé na druhou stranu je, že většina kladných postav je vysokých, tělesně zdatných a fyzicky silných (bratr Tyrš by byl potěšen), kdežto záporáci jsou bezebytku neduživý skrčci s deviantsky pokřiveným charakterem. Máme před sebou silný příběh o vytvalosti a snaze žít si po svém mimo systém, i když to může vypadat jako bláznovství a výstřednost. Kdo má ale právo zakazovat lidem jejich styl života, pokud nikomu neubližují a nikomu neškodí? Jen chtějí žít tak, jak byli vychováni, ve staletí vyjetých kolejích, které možná nevedou ke světlým zítřkům, ale zároveň nikomu nekříží cestu, aby je musel znárodnit a postavit místo nich asfaltovou silnici, na které bolí nohy a při chůzi schází konejšivý stín starých lip...... celý text

Lev, čarodějnice a skříň 2015, C. S. Lewis (p)

Vyprávění pro dětského čtenáře, čemuž odpovídá struktura i jazyk. Příběhu vlastně nic nechybí. Čtyři děti se snaží zachránit podivuhodný sněhem zavátý svět. Ne že by chtěly, ale jsou do toho natlačeny vlivem okolností. Proroctvím, ze kterého se nejde vymanit. Sledujeme přátelství, statečnost, obětavost, ale i zradu a odpuštění. Ze zlých postav jejich špatnost sálá na míle daleko. Oproti tomu hrdinové jsou dokonale chrabří a čestní. Svět je rozpoznatelně rozdělený na dvě části. Aspoň že dětští hrdinové v sobě mají ždibet rozporuplnosti. Po přečtení jsem byl mírně zklamán, ale po následných diskuzích u sepisování synova čtenářského deníku hodnocení zvyšuju. Budeme pokračovat dalším dílem. :o)... celý text

Hybatelé 2016, David Mitchell

Několik provázaných povídek, které jsem si postupem času představoval jako žabky házené plochým kamenem po hladině rybníka. Když ovládáte odpovídající techniku, můžete správně hozeným oblázkem přeskákat po hladině z jednoho břehu na druhý. Ten se pokaždé pouze jemně dotkne nehybné hladiny, rozčeří vodu a vytvoří kruhy, které se šíří od jednoho místa dopadu k druhému. Někde se prolnou, jinde po chvíli zmizí a zaniknou. Kamínek udělá pár skoků a za chvíli je ten tam. My takto v knize přeskakuje od jedné postavy ke druhé. Ač se jedná o několik samostatných povídek, jsou vždy vzájemné provázaná ve stylu "six degrees of separation". Takto se můžeme pohybovat od Japonska, přes Mongolsko, Petrohrad, Londýn, Irsko až do vysílání jednoho obskurního nočního pořadu jistého rádia. Spousta odkazů na různé jazzové skladby spolu s japonskými reáliemi ve druhé povídce až nepříjemně kopírovaly Murakamiho styl. Možná se mělo jednat o druh pocty či inspirace, ale mně to připadalo spíše jako příliš okaté plagiátorství. Několik povídek se neslo v duchařském stylu, ke slovu se dostaly také prvky thrilleru či sci-fi říznuté populárně vědeckými fakty. Jednalo se o zajímavé střídání stylů a žánrů, které vedly k rozmanitosti vyprávění a zároveň propojení zdánlivě nesouvisejících událostí na různých místech světa.... celý text

Piknik u cesty 1985, Arkadij Strugackij

Dešťová hůl 2016, Jiří Hájíček

Nespavost, vztahová krize, návraty ke kraji, kde člověk vyrůstal. Tři hlavní ingredience příběhu, který se nese v typickém Hájíčkovském stylu vesnického jihočeského románu s prvkem pátrání v minulosti. V Selském baroku se pátralo v rodokmenu, nyní v katastru. Nejvíc mě oslovilo téma krajiny mládí. Nejen krajiny, ale i lidí, prostředí, nálad, chutí, atmosféry a vztahů. Jako bych se poznával, když jsem v patnácti nutně potřeboval odjet pryč, protože už mě naše vesnice tlačila jako malé boty. A nyní při návratech cítím, že ty neviditelné kořeny stále rostly, nepozorovaně hluboko pod zemí, nikdy úplně nezmizely a s věkem nabírají na síle. Člověk je spjatý s prostředím, ze kterého vzešel. Může se odstěhovat nebo se ztratit ve světě, ale stejně bude existovat jen jedno místo, kde do sebe všechno dokonale zapadne. Otčina. Tam to také táhne Hájíčkova hrdinu, který si nemůže pomoct a je vtažen vírem událostí do míst a k lidem, které kdysi opustil a kteří se mu nyní připomínají. Musí se poprat se svou vlastní vykořeněností a možná jednou bude moci zase klidně spát.... celý text

Vichr smrti 2009, Steven Erikson (p)

Sedmý díl desetidílného cyklu. Posedmé v tom samém vlaku, jen trochu jiný vagón. Za okny se míhá povědomá krajina, cítíte, že jste cíli zase trochu blíž, i když jízda se tentokrát tak nějak nepříjemně vleče, sedadlo tlačí, výhybky nás zavádí na lokální tratě, místo abychom jeli pěkně fofrem po hlavním koridoru. Jinak řečeno se toho na příběhu dlouhém 900 stran zase tolik nestane. Spousta bezpředmětných dialogů, výplňové vaty a slepých dějových odboček, které s výústěním vyprávění ztrácí svůj smysl. Čím méně děje, tím více postav. Asi aby byl příběh plastický, což bohužel moc dobře nefunguje, i když z ostatních komentářů je poznat, že své fanoušky tento styl má. A je jich většina. :o)... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Jedna rodina, která sice může na první pohled vypadat jako každá jiná, ale ukrývá své vlastní tragédie, smutky a křivdy. Jeden člověk je způsobí a jiný za ně celý život platí, i když vlastně "nezná důvody, prostě se jednou narodí". Bohdana už od dětství cítí, že něco v její rodině není v pořádku a nakonec i ona sama je vlastně jiná, než ostatní děti. Nikdo jí však pravdu neřekne. Táta je chladný a uzavřený, nevlastní maminka o minulosti mlčí a babička se jen jednou nechtěně prořekne. A tak Bohdana musí pátrat na vlastní pěst, pomalu a trpělivě. Příběh vyprávěný z pohledu otce i dcery, takže můžete oběma porozumět, i když Vám jejich chování mnohdy leze na nervy. Kdyby spolu lidé více mluvili, byl by svět mnohem lepším místem k žití. Někdy si ale vybudují bariéry, které lze jen těžko překonat. Může být obtížné tu zeď zbourat, ale určitě se to vyplatí.... celý text

Metallica: Kompletní příběh 2020, kolektiv autorů

Chlapi z Metallicy se na mě z obálky dívali téměř každý den, protože v regálu Albertu mají časopisy umístěné zákeřně těsně za vstupem. Nejdřív jsem hrdinně odolával a kolem časopisu jsem procházel bez nejmenších emocí. Postupem času ve mě rostla zvědavost a následně jsem si časopis 2x či 3x otevřel a po pár dnech se rozhodl, že si ho tedy koupím. Spousta fotek, článků, rozhovorů. Určitě to bude bomba. Nebyla. Jako hlavní mínus beru nekoncepčnost. Články psali různí lidé v různém období, co je v jednom z nich vychvalováno, to je v jiném zatracováno. Rozhovory se členy kapely jsou často jalové, pánové samozřejmě obhajují svou hudbu, své filmy, přístup k jednotlivým nahrávkám, ale co se z toho čtenář dozví? Nic, co by běžně poučený fanoušek nevěděl. Především získá pocit, že všichni členové kapely jsou dost bohatí a úspěšní na to, aby si mohli dělat, co se jim zlíbí a jejich úspěšnost to nijak neovlivní, protože mašinerie kolem Metallicy je nezastavitelná. :o) Nicméně jsem si alespoň opět poslechl poslední dvě alba, která mě téměř minula a opět si přehrál akustické motivy, které jsem svého času dřel téměř nepřetržitě. :o) Příště si půjčím nějakou hodnotnější biografii.... celý text

Kolem Jakuba 2019, Michal Vrba

Pět povídek z různých časových období, které jsou lehce provázané místem či vystupujícími osobami, které ale mohou být zmíněny třeba jen v jedné nepatrné poznámce. Brilantně napsané, krásný jazyk. Bohužel povídky mají většinou pochmurnou atmosféru strachu, ohrožení, útisku, útěku či bolesti. Nevyžaduji sice v příbězích nutně šťastné konce, ale tady byl nedostatek pozitivních vibrací příliš vyčerpávající. Oceňuji, že mě autor v jedné povídce přinutil fandit i evidentně nesympatické a záporné postavě, za což jsem byl potom sám na sebe naštvaný. :o) Nevím, jestli to mělo být poselství o tom, že ti špatní si většinou prohnaně poradí a ze svých problémů vybruslí, ale ti dobří jdou přímočaře na základě své morálky vstříc pohromě. Snad ne pokaždé.... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Podmanivě napsané vyprávění z prostředí americké farmy, kdy je na několika málo stranách rozehráno drama, které neodvratně spěje k jedinému možnému konci. Je obdivuhodné, jak lze na malém prostoru přesně vystihnout charaktery zúčastněných postav, popsat lidské sny, tužby, obavy a přátelství, které se ostatním může jevit nepochopitelné v době, kdy se každý stará jen sám o sebe.... celý text