tereza0319
přečtené 991
Jih proti severu I.
2000,
Margaret Mitchell
Samotnou by mě zajímalo, jestli literatura kdy zrodila ještě nějakou podobnou Scarlett O'Hara, strašnou pipinu a svini, u které člověk přesto nemůže odolat, aby ji měl rád. Nejen ji, vůbec všechny svoje postavy autorka odstiňuje do těch nejjemnějších nuancí, je požitek to číst. Děj se táhne jako žužu, ve stylu života na americkém Jihu, přesně do té doby, než přijde pořádná porce akce. Redukovat tento společensky podvratný historický román na romantickou linku mi přijde jako smrtelný hřích. Popis vztahů mezi otroky a otrokáři je nesrovnatelně zajímavější, překvapivější a vrstevnatější než u Jako zabít ptáčka. Taky je tady dobře vidět, jak jsme my lidi pořád stejní, máme stejné tužby a myšlenky, děláme stejné chyby, říkáme tytéž kraviny, jen kulisy jsou jiné. Rhett Butler - dokonalý a nad věcí vždy a ve všem, co ale udělal při noční cestě do Tara, to mi přijde dost přitažené za vlasy, úplně mimo jeho charakter, nechce se mi tomu věřit. Však uvidím v dalším díle, jak se to vyvine. Jo a rozhodně nesouhlasím s tím, že by Ashley byl nudný.... celý text
Jak přelstít ďábla - Tajemství svobody a úspěchu
2011,
Napoleon Hill
Jsem ráda, že patřím k 98 % nevyvolených. Člověk nepodléhající ďáblu by podle Hilla měl být vědec bez emocí, který se svým podnikáním stará o zajištění materiálního bohatství. S takovou by mohlo zaniknout veškeré umění, beztak je příliš abstraktní a nemá jednoznačný význam, to „obyčejnému člověku" přece nemůže nic přinášet. Autor nám své myšlenky sděluje formou určenou snad žákovi pomocné školy, kdyby nám přece jen něco uniklo, paní Lechter nám to ještě jednou přežvýká a vypíchne nejdůležitější body. Jeho rozhovory jsou převážně fiktivní a ohání se „jiným myšlením", o kterém sám neví, odkud se vzalo. A ten obávaný ďábel to dotáhne tak daleko, že nám radí, jak dobře žít. No fajn. Jedna hvězda za pár myšlenek, které za něco stály. Knížku jsem si přečetla na základě toho, že tady někdo psal, že je lepší než Rady zkušeného ďábla. To nevím teda, ta aspoň měla hlavu a patu, za tu bublající žluč mi to nestálo, navíc jsem zjistila, že jsem si prapůvodně chtěla přečíst Ďáblův slovník od Ambrose Bierceho. Tak snad u něj konečně dojdu klidu.... celý text
Sto roků samoty
1986,
Gabriel García Márquez
Je tam všechno. Teď by knížka mohla být aktuální, co se týče pasáží o politice a válce. Kromě příběhu mě uchvátily ilustrace Borise Jirků, četla jsem olbřímí vydání z roku 1986. Jak to tak vypadá, mám dalšího oblíbeného spisovatele.... celý text
Před povodní
2020,
Anna Bolavá (p)
Potvrdila jsem si, že poetika Anny Bolavé je to pravé pro mě. Magický realismus a mysticismus, vodník, nemůžu si přát víc. Obdivuju autorčin cit pro jazyk, umisťuje slova na správná místa s dokonalou přesností, a to včetně vulgarismů. Postavy z reálného prostředí mi přišly nepřesvědčivé, ale oceňuju ztvárnění sobecké matky. Děj občas drhnul, hlavně na konci, kterému bych dala opačný náboj, ale četla jsem do dvou v noci, a to už se mi dlouho nestalo, nešlo přestat. Obálka je krásná, líbilo se mi i grafické zpracování názvů kapitol. Teď se budu těšit na Do tmy.... celý text
Duna
2021,
Frank Herbert
Takový Pán prstenů pro snoby. Do sebe zahleděný překombinovaný pseudofilosofický opus, postrádající sebemenší stopu humoru (snad kromě špičkování tchýně a snachy skoro úplně v závěru).... celý text
Letní světlo, a pak přijde noc
2009,
Jón Kalman Stefánsson
Připadalo mi to jako z jiné planety, ne jako z evropské země, ale ta jinakost byla příjemná. Takové ty poznámky pronesené jakoby mimochodem, mimo hlavní děj, mě dostávaly do kolen. Jen společenskokritický osten mě trochu rušil, myslím, že by to vyplynulo, i kdyby to nebylo řečeno přímo.... celý text
Bílá velryba
2014,
Herman Melville
Jedna z těch knih, kdy si člověk uvědomí, proč vlastně čte, jaký to má smysl.
K moři
2007,
Petra Soukupová
Působilo to na mě jako K majáku bez surrealistického přesahu, nebo jak bych to vyjádřila. Ale to vůbec nevadilo. Reportážní styl psaní svou zhuštěností odhalil víc než sáhodlouhé popisy, jak už tu psali mnozí, jako byste ty lidi znali nebo jako by se to stalo vám. U popisování dalších životních osudů postav mi přišlo, že dobro bylo odměněno a zlo potrestáno, ale i to se určitě může někdy v životě stát. Klobouk dolů před umem a mládím autorky.... celý text
Intimní autoportrét
2003,
Frida Kahlo
Kdybych neviděla film, měla bych problém vidět tu její neutrápenou stránku. Ovšem ten popis manžela uvedený na konci, to je teda něco. Nádhera. Asi bych si o ní měla přečíst ještě něco jiného. Jo a ještě se mi líbilo, jak dávala zahulit francouzským potažmo evropským umělcům. To by si žádný za rámeček nedal. :-) No a nemá tak trochu pravdu?... celý text
Milenec ze severní Číny
1999,
Marguerite Duras
Neuvěřitelné, jak zhuštěný ten příběh je. Na nějakých 150 stranách je všechno, na co si člověk vzpomene, že by kniha mohla mít.
Gentleman v Moskvě
2018,
Amor Towles
Fantasy slátanina (nic proti dobré fantasy), která se vydává za historický román. Když si představím, že spousta lidí věří, že takhle nějak to tehdy v tom Rusku probíhalo... Bože můj!... celý text
Jíst, meditovat, milovat
2012,
Elizabeth Gilbert
Vypravěčku bych popsala jako buranku, co si myslí, že objevila Ameriku (v tomhle případě spíš Evropu a Asii), a sděluje nám to prostřednictvím pseudomouder. Z knihy čiší absolutní povrchnost, všechno je zalito sluncem, všichni to s Liz myslí dobře, a pokud ne, tak to tak nemyslí. Dokonalá ukázka literárního kýče, řekla bych. Jsem z toho rozčarovaná, protože Velké kouzlo se mi líbilo. Téma je přitom velmi atraktivní, obrovská škoda. Jedna hvězda za sugestivní a poetický popis italských jídel a za pána na fotbale, díky němuž dokonale vyjádřila svou lásku k italštině.... celý text
Trainspotting
2013,
Irvine Welsh
Takhle odpozorovat život, pak ho dokonale přenést na papír, a to všechno bez jakéhokoli mentorování, takže je čtenář donucen udělat si vlastní názor - klobouk dolů.
Dívka s perlou
2000,
Tracy Chevalier
Nečekala jsem vůbec nic, spíš možná něco špatného, asi proto jsem toho dostala víc než dost. Jak už zmínilo mnoho čtenářů přede mnou, autorce se povedlo vytvořit jedinečnou atmosféru a vzbudit touhu prohlížet si Vermeerovy obrazy. Spousta popisu mě sice zpočátku nudila, ale byla nutná pro to, abychom se ocitli v Holandsku sedmnáctého století, viděli, slyšeli a cítili. Charaktery postav propracované, přitom načrtnuté s lehkostí. Obdivuju, že hmatatelné erotické napětí vytvořila téměř bez použití explicitních scén. Napětí taky nemizí, přitom to, co se děje, je většinou jednotvárné až nudné jako život služky, ono ale bublá pod povrchem. Jediné, co bych vytkla, je, jak Griet občas fundovaně hovoří o umění, samozřejmě mohla mít neobyčejné umělecké cítění, ale přecejen, holka, která neumí ani číst a psát, a mluví o umění jako Palacký včetně použití odborných výrazů, je pro mě mírně řečeno nevěrohodná. Ale jak říkám, je to pro mě jen drobná vada na kráse.... celý text
