Terva přečtené 1832

Bez slitování 2003, Miroslav Žamboch

Tak jsem konečně sehnal první knihu ze série Bakly od mistra pera Miroslava Žambocha. Již seznámen s příběhy Koniáše jsem čekal něco podobného. A dostal. Bakly je jen přívětivější a hezčí. Ale zase používá dosti ironického humoru a spokojen se svým koncem, nezná zábrany a bojuje jako bůh – respektive, jako padlý anděl. Nesmím jej však moc chválit, něco takového nesmím dovolit, zbláznil bych se, noční můry by mě dostaly. Bakly není žádný beránek a usmrtit protivníka je pro něj velmi jednoduchý akt. Vlastně, dá se napsat, že nezná bratra. Je jen on sám a ostatní jsou vzduch, pokud mu zrovna nestojí v cestě. Pak je nutné je odstranit. Malá ochutnávka.: Kymácel se ze strany na stranu, ale to bylo v pořádku. Já se taky kymácel, takže jsme si byli kvit............. Kdo je Bakly – tedy, jak vypadá? Na ježka ostříhaný chlap s buldočí čelistí, ústa neustále zkřivená ve šklebu. Oči šedé a studené, vypadá, jako by se mu stále něco nelíbilo. Hlava vyrůstá z příliš širokých ramen, kůži na zátylku má namačkanou do varhánků. Není to příjemný člověk a nevzbuzuje sympatie. Přesto jsem si k němu našel cestu a začal ho obdivovat.. Jednoduchý příběh napsaný z přehledem o muži, který nevypadá zrovna nejlépe, ale dokáže z vás vyždímat i slzy uznání. CITÁT - Po zabíjení spím vždycky dobře. Jeho názory na ženy jsou rozporuplné a nejhorší je to s čarodějnicemi. V posteli by nevěděl co s nimi. Zda se jich štítit, nebo se bát. Rozhodně zatím nechce a nemá chuť šukat s čarodějnicí. Ale je to pokrokový člověk a nikdy nesoudí den před večerem. S lidma se taky moc nesere a jak jsem již psal, když mu stojíš v cestě, pravděpodobně zemřeš. A proto ty hnusnej gyzde, jest-li rychle nevyklopíš, na co se tě zeptá, rozmaže ti ten tvůj křivej frňák po ksichtu, urve ti pravou ruku a tou tě umlátí – toto je BAKLY. PS – Trochu jsem se bál, že příběh bude na pokračování, páč je tu vepsáno pět knih o Baklym. Naštěstí je příběh jakž takž ukončen a tak se nemusíte bát, když neseženete další knihu. Klidně ji můžete přeskočit, každá kniha je samostatný příběh o jednom člověku, který nosí meč, sekyru a používá své tělo jako zbraň. Z knihy jsem vyčaroval okolo dvaceti, slušných citátů a pomocí magické klávesnice je vepsal mistru Žambochovi do análů – tedy do profilu. CITÁT - Budete žít tak dlouho, dokud se budete starat jen sám o sebe. Tyto příběhy mohu vřele doporučit. Je to České, pohodové, dobrodružné, ironické a velmi lehce se to čte.... celý text

Původ 2014, J. T. Brannan

CITÁT – Mozek a Duch se za mnoho let opět spojily v jedno. Po skoro příšerné Hlubině od Cuttera, kterou jsem dočetl s velkou námahou a ještě k tomu v půlce dne a neměl jsem tudíž další knihu na čtení, jsem si narychlo koupil v Levných knihách toto. A jsem velmi překvapen, že je tato kniha tak odsuzovaná a skoro neznámá. Zpočátku jsem si říkal, že ji mám jen na překlenutí dne, ale večer jsem záhy zjistil, že mám již půlku přečtenou a baví mě to. Kniha je rozdělena na pět částí. První dvě části jsou silně akční, plné honiček, útěků a krve. Třetí část je konspirace a seznámení s podstatou příběhu. Musím dodat, že teorie o mimozemšťanech, zde použitá je vlastně skoro geniální. Sem tam to už někoho napadlo, ale i mistr Däniken si to moc netroufal vytrubovat a že je to velký kacíř. Tak jsem zatleskal a vrhnul se do čtvrté části. Je opět rychlá, akční, zase teče krev a umírají lidé a přidávají se další skutečnosti. Je to povedený příběh a já byl rád, že jsem na něj narazil. Pátá část je už jen malé a krátké dokončení z perfektní pointou. Genesis Kapitola 6 /1:4 Je to tam všechno jasně napsané černé na bílém, máme to všichni před očima, ale nikdo to doopravdy nepochopil. Nefilové jsou občas v překladech označováni jako Anunnaki. Malá ochutnávka: Starověké národy mohly postihnout i další pohromy – srážka s meteorem, sopečné výbuchy, a tak dále. Sečteno a podtrženo: je rozhodně možné, že naši planetu kdysi obývala vyspělá civilizace, snad dokonce vyspělejší než ta naše, která byla posléze téměř vyhlazena. Nutno dodat, že hlavním aktérům Adamsovi a Lynn by v mnohém záviděli tací jako je Mila Jovovich, Arnold Schwarzenegger nebo Sylvester Stallone. Jejich akční tvorba je někdy až šílená a na rozdíl od mimozemských teorií, použitých v knize, jsou některé akční části těžko uvěřitelné. Ale mě to bavilo, já se bavil a možná to bude bavit i vás. V Levných knihách za 69 KČ – nekupte to. PS: Koukal jsem, že se tu již vyrojilo více kladných komentářů a to je dobře.... celý text

Hlubina 2015, Nick Cutter

JE URČITÁ HLOUBKA, ve které vaše duše zjistí, že se nedokáže sladit se svým životem. Není to tmou. Na tu si člověk tou dobou už zvykne – nakolik se na ni zvyknout dá. Není to ani drtivé ticho, prázdnota nebo absence jakéhokoliv života, z něhož byste mohli načerpat teplo nebo jistotu. Není to tlak. Není to ani strach ze smrti, který neustále hryže na okraji vaší mysli. Je to pocit neskutečna. Ten pocit vašeho těla, že jste sešli z vyšlapaných stezek svého druhu.......... HODNĚ JSEM SE z touto knihou trápil. Ne a ne ji dočíst. Reklama slibovala lidstvo ohlodané záhadnou epidemií nazvanou lidově Róza, která dostala populaci na hranici vyhynutí...ale chyba. VLASTNĚ SE CELÝ příběh odehrává jedenáct kilometrů pod mořským dnem, kde se parta vědců dostává do depresivních černých míst své duše. Jako horor by to bylo ucházející, ale vše je pokaženo velkou spoustou zbytečných flashbacků, u kterých jsem se silně nudil a některé jsem dokonce i raději přeskočil. Kazí totiž tu temnou a hlubokou atmosféru celého příběhu. Z TÉTO KNIHY jsem se chtěl okamžitě vynořit, rychle vyhledat Slunce a už se k ní nikdy nevrátit. Příběh je rozdělen do šesti základních částí. První ještě jde, je napínavá a celkem povedená. Další dvě části zejí nutnou hloubkou nudy a zmatku. Asi nejlepší část nese název Ambrózie, a určitě by například čtení deníku profesora Westlakeho stálo za hlubší rozepsání, ale zbytek této části je prošpikován těmi již zmíněnými „návraty do minulosti“ a ty to celé rozmělní a z dobré temné atmosféry odeberou značnou část napětí. MALÁ OCHUTNÁVKA: TA PODĚLANÁ VČELA mě bodla....svědí to čím dál víc. Ta bolest je k zešílení. Neškrábu si to. Příliš se bojím. Napuchlo mi to tak, že se náplast odlepila. Na ruce mi vyrostlo jakési příšerné mraveniště. Dírka v jeho středu je hluboká a morově žlutá. Nepoškrábu se. NEPOŠKRÁBU! Aktualizace: poškrábal jsem se. Cha. PŘÍBĚH JE KE SVÉMU konci značně prodlužovaný. Vypadalo to, jako by si pan spisovatel Nick Cutter nemohl vzpomenout, jak chtěl příběh ukončit. Místo toho se konečná fáze táhne jako podmořský kabel, který je pak ukončen tím nejnepitomějším klišé, kterým kdy byla kniha ukončena. Z KNIHY JSEM vybral asi patnáct citátů a vložil je do hlubiny Cutterova profilu. CITÁT – Fíkouni neexistují, Fíkouni jsou fiktivní postavy.............. celý text

Kacířská kniha 2015, Erich von Däniken

Pan spisovatel začal svou knihu slovy: Svým stálým čtenářům děkuji za věrnost a ty nové zvu na cestu do říše fantastických skutečností............září 2014. Co jsem od pana Ericha von Dänikena čekal, to jsem taky dostal. Poslední kniha z pětice zásadních titulů ze života tohoto astroarcheologa, který se nebojí vyřknout téměř kacířské názory. Navíc je umí parádně podat svým věrným ovečkám (čtenářům), že tu není co vytknout. Kniha opět obsahuje spousty nádherných fotografií z celého světa, doplňuje některé původní myšlenky o návštěvách mimozemských civilizací v hluboké historii naší planety a upřesňuje další zajímavé skutečnosti. Malá, kacířská, ochutnávka: Křesťané si každý rok o Vánocích připomínají příběh Kristova narození zaznamenaný v Lukášově evangeliu. Ve skutečnosti se ovšem jedná jen o přepracování daleko starší legendy o narození Abraháma.......... Pětice knih, kterými Erich von Däniken pravděpodobně zakončil svou spisovatelskou éru, nese název: Pozdravy z doby kamenné, Omyly v zemi Mayů, Tajemný dávnověk Středomoří, Nemožné skutečnosti a Kacířská kniha.... celý text

Zákon chrličů 2014, Eva Žilková

Malá ochutnávka z povídky nazvané Život po Vánocích: Přišel podzim a s ním mlha. Sychravý opar visel nízko nad posmutnělou krajinou, až nebylo možné odlišit klidnou hladinu rybníka od jinovatkou zkřehlých luk. Pak jednoho dne kdosi otevřel stavidlo a voda z rybníka začala pomalu vytékat.......... Čtěte pozorně a zamyslete se – ale ne jako ten kapr – zamyslete se nad tím, že ta předešlá slova jsou zvučná. Paní Žilková má v několika povídkách krásné přírodní obraty. Navrhuji, aby začala psát nový umělecký směr. Malíři mají Krajinomalbu, tak ať Eva Žilková vymyslí novou literární „krabičku“ Krajinopsaní.. To jí jde. Obsahově jsou však všechny povídky spíše pro malé děti, jsou naivní, nedodělané a některé bych snad ani nenazval povídkou. Celkové hodnocení všech povídek je zde: Povídky, tak jak jsou vložené do knihy. Černý kocour *, Světla promenád ***, Pod postelí *, Kočičí svědomí **, Oberon nesmí zemřít *, Hladový anděl -odpad-, Růže pro Alberta -odpad-, Neposlušný tulipán *, Špína **, Zákon chrličů ***, Poslední zázrak Marie Lazare ****, Konec prázdnin **, Život po Vánocích *, Duše bez těla *, Křídla smrti ***, Noc splněných přání *, Kruh – odpad-. a u všech povídek jsem přidal komentář.... celý text

Stíny Amberu 2009, John Gregory Betancourt

Konečně jsem dorazil na místo. Dva Měsíce, barvou připomínající obrovské dýně, visely těsně nad horizontem na temně purpurovém nebi posetém hvězdami. Pomalý skučící vítr přinášel zvláštní, těžkou kořenitou vůni pouštní flory. Jednoznačně nejlepší kniha ze série. Tady už jde do tuhého. Ubylo humoru, přibylo více akce a dobrodružství. Teče více krve. Zrození Amberu rozhodně není pro Oberona výhrou. Jeho boj o hrad teprve začíná. Bohužel, mistr Betancourt se rozhodl, že už nebude pokračovat. Avizovaný, další příběh, nazvaný Meč Chaosu, již nikdy nebyl napsán. Spojnici mezi sérií The Classic Amber a tímto nedokončeným dílem, si tak nikdy nebudeme moci přečíst. Mistr Betancourt tak napsal Stíny Amberu jako svou poslední knihu. Dále už publikoval jen povídky, které se však nevztahují k Amberu nebo Chaosu – škoda. Malá ochutnávka: Pošli Direovy s politováním zpátky domů. Jen jsi je zbytečně obrala o čas. Nevezmu si nějakou jejich šestinohou dceru, co vypadá napůl jako chobotnice....... Je to prostě škoda. Dále …............již ….................nebude …...........................napsán …...........................žádný ….................další …............román Tečka. Zazněl nezvučný výkřik beze slov.... celý text

Podzemí 2016, Stephani Danelle Perry

Ulice tam páchly smrtí, tmou plížili se kanibalové, vrány mrtvolami se krmily a město se nacházelo v předsmrtné křeči. Oficiální počet mrtvých dosáhl téměř 4500, zčernalé ruiny Raccon City jsou však i nadále prohledávány s cílem najít další oběti apokalypsy. Co zmůže hrstka uprchlíků proti miliardovému konglomerátu, který mohl zabít celé město? Čtvrtá kniha, čtvrtý příběh ze série Resident Evil nám opět trochu přiblíží nekalé podnikání společnosti Umbrella. Tým S.T.A.R.S. se tentokráte dostává do podzemního komplexu kdesi pod Utahem. John, Claire, David, Leon a Rebecca, přeživší z incidentu v Raccon City, se opět pokusí zničit Umbrellu. Ten, kdo hrál hry nebo obdivoval filmové zpracování se dočká svého. Příběh nevybočuje z dané linie a drží se svých pravidel. Rychle se to čte, má to napětí, akci a klasickou pointu. Trochu mě vadil ten konec, ale nebudu se o něm více rozepisovat, určitě by to byl spoiler. Také je škoda, že etapy v podzemí, kterou musí pětičlenné komando projít by mohly být více propracované. V sekcích nazvaných Les, Poušť, Hory a Město mohlo být více smrti a napětí. Sekce jsou tak velmi zanedbané a vůbec nebyl využit jejich potenciál. Malá ochutnávka: John se otočil, ale neucukl, neupadl vzad. Zvedl pistoli, zmáčkl spoušť a mířil přesně. Dak se zhroutil na zem, jako by byl najednou z olova, jeho maličký mozeček se proměnil v kaši a vylétl mu z hlavy. Série však pokračuje a i když každý ze členů umí nakopávat zadky, Umbrella je zatím pro ně těžký oříšek. S.T.A.R.S. jsou dobří lidé, bojují za pravdu, spravedlnost a míň nakažlivých zombie na světě. Přežili peklo Raccoonu, bojovali se zombie, mamutími pavouky a dokonce i s obrovským aligátorem, přesto byla věc pod zemí ta nejdivnější, co kdy viděli. Dokud žvýkala a hltala, dokud jí dolů krkem proudila horká krev a zuby trhala horké maso – plnila svůj účel. Už teď se těším na jejich další dobrodružství. CITÁT - Dunění devítimilimetrové pistole v těsném prostoru připomínalo hřímání hlasu podrážděného boha.... celý text

Kouzlo Amberu 2006, John Gregory Betancourt

Chvíli jsem měl chuť je oba zabít. Ta chvíle trvala dlouho, moc dlouho. Pak jsem jim chtěl ublížit. To trvalo ještě déle. Po celkem neslavně povedeném prvním příběhu o Oberonovi z pera mistra Betancourta, nazvaném První stín Amberu ** a již slušnějším druhém pokračování s názvem Amber a Chaos **** se tato kniha řadí někam do středu imaginárního stínu ***. Zatím co je první třetina příběhu absolutně perfektní a veze se v rytmu Zelaznyho humoru a akce, druhá třetina vše totálně pohřbí pod vrstvou nelogičnosti a zmatku, aby pak alespoň trochu vešla do solidnějšího finále. Oberonovo naprosto komické dohady s mluvícím stromem, jsem probrečel smíchy. Perfektní dialog, směšné situace a geniální pointa, dala celému příběhu vysokou laťku. Bohužel, v další části knihy (příběhu) už nebyla překonána. Naopak logika příběhu (zvláště shánění zlata) prudce klesla. Samotný vznik Amberu a jeho Stínů by určitě mistr Zelazny zvládl lépe. Já tomu věřím. John Gregory Betancourt to nezvládl a zamotal se v chaosu vyprávění, zmatku v postavách a podivném kuplířství s nimi. Pesimista ve mně napůl očekával, že vše bude v plamenech, ale opak je pravdou. Tahle stínová vatra se nerozhořela. Vyšla ještě jedna kniha na toto téma, nese název Stíny Amberu. Jsem jejím vlastníkem již několik let, ale tuto předsérii o Amberu čtu poprvé. Dám tedy poslední knize šanci mě nějak oslovit a neutopit v Chaosu. Malá ochutnávka: Snažil jsem se jídlo příliš nezkoumat, neptal jsem se, co je to v sendvičích, ale snědl jsem jich šest. Byly docela chutné, když jsem ignoroval křupání a občasné zakvičení......... V příběhu spisovatel Betancourt použil několik celkem dost dobrých situací a hlášek. Vybral jsem deset citátů a vepsal mu je do jeho „Stínu“. Přečíst si je můžete i v mém profilu pod pokličkou nazvanou „Oblíbené citáty“. CITÁT – Jest-li mě zabiješ, nikdy ti to neodpustím, Oberone............... celý text

Draci podzimního soumraku 2008, Tracy Hickman

"Moudrého slyš, jehož píseň sestupuje shůry, jak slzy či snad jak nebeský déšť, a roky i prach z mnoha příběhů smývá přeslavné ságy o Dračím kopí....." Já to nedal. Mě to od počáteční cesty prostě nebavilo. Stačí si jen pozměnit jména a už víte vo co go. Například: Tanis Půlelf jakoby vypadl z oka Lego-Lasovi, Raistlin tu zastupuje Gandalfa, šotek Tasslehoff Bosonožka, hádejte koho (boso - ne bosso), Flint Křesadlo zase nějakého trpaslíka - vyberte si, je jich dost. Utěšín je Kraj a Temný les s mluvícím stromem, pardon s mluvící Stromovicí, nebo jak to nazvat, mě jen ujistil, že si další knihu z této série nekoupím. A když přijelo na koních osm Kleriků v kápích - málem jsem to zavřel. Ale překonal jsem se, byl jsem totiž zvědav, zda a jaký bude drak, když se to jmenuje Draci podzimního soumraku. No, nebudu spoilerovat, nechte se překvapit. Pro tvrdé fandy cestovní smíšené Fantasy, to bude dostatečně dobré a možná si koupí i další díl. Nutno dodat, že příběh je napsán již před třiceti lety a tak v tom nehledejte současnou tvorbu. CITÁT - Mám moc rád příběhy o dracích, jenomže tatínek říká, že nikdy žádní nebyli............ Vybral jsem šest slušných citátů a vložil je k Tracy Hickmanovi do profilu. "Ast tasarak sinuralan krynawi" - "Uspal jsem je"... celý text

Amber a Chaos 2004, John Gregory Betancourt

Oberone!! ...........I přes hřmot větru jsem slyšel, jak někdo v dálce volá mé jméno. Zdálo se mi, že pluji v malé loďce přes rozbouřené, větrem bičované moře a ten sen mne nechtěl pustit ze svých tenat........ Tak po chladnějším "Prvním Stínu Amberu" je tohle o hodně lepší. Dokonce se mistr Betancourt trochu poZelaznyl a do příběhu přidal i humor. Ten v první knize dosti chyběl. Čtenář se tak poprvé v této sérii zasměje. Nejlepší jsou scény s mluvícími dveřmi. Dveře do Oberonova pokoje se jmenují Port a je s nimi "anglická" sranda. Konečně tu trochu poodhalíme nepřítele, který se pokouší Oberona a jeho příbuzné pozabíjet. Dworkin opět nezklame a to co jsme četli v původní sérii The Classic Amber, se tu začíná naplňovat. Příběh tak plynule navazuje na Zelaznyho sérii. A to je obrovský klad. Jen jeden zápor to má. Spisovatel si tu v několika momentech protiřečí a to tak trochu kazí celkový dojem. Asi nejpádnější protířečení se nachází okolo strany 151 a je to scéna s krví kapající dolu, i když jsou na Dvorech Chaosu, kde krev kape nahoru. Jinak je to lehké a příjemné čtení, pro fandy této série skoro nezbytnost. Z příběhu jsem vytáhnul okolo šestnácti citátů a napsal je k autorovi Johnu Gregorymu Betancourtovi do profilu. Citáty jsou také k mání v mém profilu - stačí jen kliknout na "Oblíbené citáty". Malá ochutnávka: Zaváhal jsem. "No, mrtvej ještě nejsem"... celý text

Jackaby 2015, William Ritter

...........NEZÍREJTE NA ŽÁBU........... Jak jsem tady někde v komentářích četl, prý se to čte jedním dechem. Já to tedy přečetl dvěma dechy, respektive za dva dny. Ale ne proto, že by to byla nějak zvlášť propracovaná a chytrá kniha, to ne. Naopak je to strašně jednoduchý příběh, jako by to psalo dítě, které se rozhodlo, že převeze Sherlocka na druhou stranu Velké louže a utvoří jednoduchý příběh v jednom celkem neznámém městě. Jednoduchost příběhu právě zaviní to rychlé čtení. Čtenář se nemusí nad ničím pozastavovat a v půlce příběhu už je rozradostněný, protože ví, kdo vraždí, ale ten blbec Jackaby to ještě ani zdaleka netuší. (Oslovení "Blbec" berte jako ironii.) Samozřejmě, že to není tak jednoduché, ale hodně zjednodušené. Detektiva Jackabyho, spolubydlící Jenny a Douglase i jeho novou pomocnici Abigail jsem si ihned oblíbil a přirostli mi k srdci. Humoru, zvláště toho černého a ironického, je tu sice pomálu, ale když chcete, tak se zasmějete i "neštěstí" druhého (Kačer). Zajímavostí a příčinou mého malého hodnocení je, že až do poloviny knihy (příběhu) se vše odehrává v jeden jediný den, je to rychlé, akční, tajemné a dobrodružné - (rozhodně ne strašidelné), ale druhá polovina příběhu už je strašně moc zrychlená a odfláknutá - což je škoda. Nicméně, pokud u nás vyjde další avizované pokračování (nese název Beastly Bones) určitě si ho koupím. Věda & Magie, krása & chaos - to je Jackaby. Malá ochutnávka: Předpokládám, že bychom mohli nastavit určité pokusné hodnoty, měřit citlivost za stálých podmínek a s různými proměnnými, přijít s vnějšími podněty........... ......ZÍRALI JSTE NA ŽÁBU, ŽE?.............. celý text

První stín Amberu 2003, John Gregory Betancourt

"Devět princů Chaosu, všichni roztrženi vedví. Šest princezen Chaosu, kde ty se choulí? Leť sokolíku, jelene silný i ty jednorožče hrdý. Leť mezi Stíny, pryč od své smrti." Tak , jako každý správný vyznavač série The Classic Amber a The New Amber jsem musel zakoupit i další příběhy, i když je již nenapsal mistr Roger Zelazny. Místo něho se do těchto příběhů vložil John Gregory Betancourt. A nezačal od úplného počátku, jak by se zdálo, ale došel jen k Merlinovo dědovi, respektive ke Corwinovo otci - řečenému Lord Oberon. Ano, ten Oberon, který v původních příbězích moc nefiguroval. A hned se vyskytnul jeden zásadní problém. Oberon je vytržen ze svého světa a rovnou po hlavě vhozen do rodinných intrik a jako správný znovu nalezený syn okamžitě začíná se záchranou rodiny. Co? Znáte to a ještě jste to nečetli? - ano, přesně tak nějak začíná původní série o Amberu s Corwinem. Je to vlastně takové opisování, okořeněné novými informacemi o Dworkinovi. Dvory Chaosu jsou vládci stínů a První Stín samotného Amberu se začíná teprve formovat. Změnila se jen převážná část jmen, také sídlo je jiné - zde je to Juniper a zůstala i stejná politika. Kdo zná starší příběhy přečte tohle jedním dechem a může klidně i pár stránek vynechat - o nic nepřijde. Letěl jsem, plul jsem, vznášel se, ale nic nového mi to nepřineslo. Jako další obrovský mínus je strašně špatná tisková skladba celé knihy. Místy je to až nesnesitelné. Představte si, že čtete, vnímáte mezery mezi slovy, tečky za větou a diakritiku a nejdou se objeví tohle: žádnýnáznaktaktunebosoucitu,jenomtvrdáaneradostnápravda. Ano, to je tvrdá pravda a takové věty se vyskytují skoro na každé stránce. Strašně mi to pokazilo ten pocit dobrodružství a zcela jistě to ovlivnilo i mé hodnocení. Malá ochutnávka z příběhu: Byl jsem přinucen být svědkem všemožných lidských utrpení bez možnosti jim zabránit. Byla nahlášena prvotní trilogie, později se změnila na qudrologii a byla ohlášena i pátá kniha, která však nikdy nevyšla. Nečte se to špatně, ale není to opravdu nic nového ve Stínech.... celý text

Spratek 2015, Steven Erikson (p)

Banda panovačnejch, poučujících, nafoukaných a povýšených kokotů se vydala do Vesmíru. Kapitán Hadrián Alane Sawback, velící lodi SHL Spratek třídy "Vpřed" vyrazil vpřed, tedy do neznámého a neprobádaného temného vesmíru, aby mohl...aby mohl....se bezhlavě vrhat do každého hov... konfliktu a svým zdánlivě idiotským názorem vše vyřešit. ......Tak že šoustačka nebude?....... Čtenář však musí přiznat jistou genialitu a morální vhodnost každého jeho řešení. V jeho šílenství je metoda, my jen nejsme moc chytří, abychom ji odhalili. Hlavně volba, co dělat, když hned první den převezme nad vaší lodí vládu neznámá Umělá Inteligence, která si říká Tammy. Pro milovníky Star Trek - nečekejte povel typu - Scotty? Transportuj nás! - Tady se říká - Tammy! Přemístit! Přemístit!........ Ano, prostě UI necháte žít svým životem a letíte vstříci.....neznámu. A řešení konfliktů mezi mimozemšťany je mnohdy velmi jednoduché - vlítneme tam, všechno posereme a odcházíme s pocitem dobře vykonaný práce.......... Tohle je chvilkama trochu nechutné, proto jen ty čtyři hvězdy a možná to pro fanoušky Star Treku bude lehce nestravitelné, páč nesmíte soudit knihu podle obalu - hlavně podle toho, co se na obalu píše. Tohle nejsou jen hvězdné cesty a není to jen ůkol vyhledávat nové civilizace, tohle je o tom, jak se vyrovnat s těma starejma a jak si je podmanit. A nejhorší jsou slepice, hlavně ty bojový. Malá ochutnávka: Nic není nemožný. Když jíte nemožný ke snídani, vyserete nepopsatelný a sníte to k večeři, ale nepopsatelný nebo ne, smrdí to až do nebes....... Vesmír je zatraceně velkej a toto jsou cesty Spratka. Je to parádní dobrodružství a sexuálně vzrušující let. Tak se přidejte a čtěte, má to sílu, vtip, perfektní obsazení, krásné ženy, nepříjemné mimozešťany, parádní hudební doprovod (Tammy!! Vypni ty zvláštní efekty!) a hlavně to pobaví. A koho zajímá logika? Logika je prostě jazyk pro pohodlnou racionalizaci pseudo-vědeckost milující civilizace.......... celý text

Amber - Chodba zrcadel 2005, Roger Zelazny

Nejasný je vždycky úděl povídkových knih. Ne všechny povídky vám padnou do oka a určitě najdete i ty velmi špatné. Tuhle knihu vlastním již asi deset let a četl jsem ji třikrát, ale jen do sedmé povídky nazvané Chodba zrcadel. To jsou totiž povídky vyloženě z Amberu a Chaosu. Ostatní, nazvané STÍNY - se už jenom tak tváří. Tenkrát, když jsem to koupil, myslel jsem si naivně, že to celé bude o Amberu, ale naletěl jsem. No a teprve v tomto roce 2016 jsem to konečně přečetl celé. A je to zklamání. (ale já nic jiného nečekal) Sedm povídek na dvě stě stranách je perfektních a lehce nadprůměrných. Jsou o Amberu, Chaosu, Corwinovi, Merlinovi a dalších z tohoto světa. Následující povídky jsou z velké části kategorie Sci-fi, tudíž jen obyčejné stíny, tvářící se jako Stíny. Byl to bezesporu kulišácký tah společnosti Banshies. Dal jsem tedy jen tři hvězdy, protože ostatní povídky mě celkem zklamaly. U každé povídky jsem přidal samostatný komentář a tak nemá smysl se tu dále rozepisovat.... celý text

Děsivé radosti 2015, Ondřej Neff

Povídka první – JITRO PRO ŠŤASTNOU RADOST – (****) je příběh Armana, muže z planety Země a Odony, dívky ze Smradlavé planety. Za jejich sexuální styk jsou nuceni nějaký čas pobývat v odvykacím vězení. Po dokončené kůře by se jim ze vzájemného sexu mělo dělat špatně. Ale sex je sex a nikdo netuší, jak to dopadne. ….........Občané konfederace, přejeme vám šťastný návrat do vašich domovů a nezapomeňte, že mezidruhové sbližování je nejen nepříjemné, ale především nezákonné!........... Na konci povídky je malá esej od Ondřeje Neffa. V té se přiznává, že věří na mimozemšťany, ale mi je nemůžeme vidět, protože nejsme supercivilizace. …..Znal jsem jednu krásnou ženu, která milovala hnusného blbého tlustého chlapa, protože smrděl......... Povídka druhá – NÁPAD ZA VŠECHNY PRACHY – (***) Je příběhem tříčlenné posádky kosmické lodi AVIA PX-216. Tato posádka se vydala ukrást ze smetiště fungující přístroje. Víc se nedá napsat, byl by to spoiler. ….....Dychtím po čistém stroji! Po nezkažené technologii! Pohrdám masem! Maso chybuje, maso hnije!........... Figuruje tu stará známá lidská chamtivost. Pro samé prachy přehlédneme nebezpečí. …...Kurva, tohle se mi nelíbí. Navrhuju, abychom odsud hned vypadli........... Jen škoda, že povídka je krátká a svým způsobem mi připadá nedodělaná. Pointa nefunguje. Po dočtení povídky je opět esej Ondřeje Neffa. Zde se přiznává, že nápad na tuto povídku mu vnuknul film Vetřelec. Povídka třetí – KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ – (***) Tak tohle téma mě nebere. On si každý myslí, že když nakreslí nácka, hned to všichni budou žrát. Tento příběh se mi nelíbil. Ani kresbou a ani obsahově. Proto jen těch slaboučkých 60% …...Zkrátka to stálo za hov...EHM...chci říct, cítil jsem, že to nebylo ono........ Opět tu najdeme dvě stránky psaného slova. Ondřej Neff tu opět vysvětluje vznik této povídky, její průběh a dokonce obhajuje i malou změnu ke konci příběhu, kterou provedl Michal Suchánek. Inu, káva Babák šla do pozadí, protože muž s implantovaným koňským penisem je větší lákadlo. Kniha obsahuje i Skicář. Přípravné skici postav a nepoužité návrhy. Nejzajímavější je soubor obrázků nazvaných Galerie recidivistů – obsahuje sedmnáct mimozemšťanů – jsou velmi povedení – už jen ten sex s nimi by byl impozantní.... celý text

Dexter v hlavní roli 2009, Jeff Lindsay (p)

..........Dexter toho cítí spoustu, hlavně únavu a nudu. A Dexter také cítí stále rostoucí nutkání už brzy si najít někoho, s kým by si mohl hrát. Aby byl upřímný, tak čím dříve, tím lépe, neboť manželství mu z nějakého podivného důvodu jen zvýšilo chuť.............. Vzhledem k tomu, že jsem viděl kompletní televizní seriál o životě Dextra a jeho Temného společníka, mohl jsem si dovolit nastoupit do rozjetého Dextrainu v polovině knižní série. Věděl jsem, co mě čeká, nemusel jsem zjišťovat, jak se Dexter oženil a co před manželstvím dělal. Nevidět seriál, byl bych se v knižním příběhu ztrácel - takhle, ale ne a vůbec mi to nedělalo problémy. .......Vědomí, že člověka někdo postrádá, skutečně zahřeje u srdce, a kdybych nějaké srdce měl, nejspíš bych i pocítil příliv tepla.......... Já ten optimismus nesdílím. Tento příběh mi připadal strašně nudný a nebýt těch několika velmi dobrých Dextrovo hlášek v jedné osobě asi bych to ani nedočetl. Úvodní pasáž z Francie obsahuje až moc cizích výrazů, do Českého jazyka, z nějakého podivného důvodu, ani nepřeložených a už to samotné mě celkem odrazovalo. Dexter se tu jen vytahuje a zas tak moc lidí nezabije. Naopak tu probíhá zbytečná honička, která nás zavede až na Kubu a upřímně, pasáž z Kuby je totálně profláknutá, nudná a zbytečná. Z příběhu mi tak zůstalo jen těch několik hlášek. ..............jest-li sem tam ujede a povraždí pár lidí, je to vážně taková hrůza?........... a pocit, že další knihu už nepřečtu. Malá ochutnávka: Dexter Velkolepý ovládne svět jako novodobý Kolos Rhodský, se spoustou úhledných mrtvolek u nohou, přineseme vám ho naživo, v barvách a právě včas do večerních zpráv. Jé mami, kdo je ten velký a hezký muž se zakrvácenou pilou? Ale no tak, drahoušku, to je přece Dexter Morgan, ten hrozný člověk, kterého před chvilkou zatkli. Ale mami, proč se usmívá? Má rád svou práci, miláčku. Vezmi si z toho ponaučení - najdi si jen takovou práci, která ti přináší potěšení......... CHYBA V LOGICE PŘÍBĚHU: Na straně 257 zajíždí Dexter k budově svým autem. Neměl kde zaparkovat, a tak postaví auto šikmo na chodník a na palubku položí svojí policejní průkazku, aby každý věděl, kdo takhle zaparkoval. O pár minut dál (strana 258) se však snaží dostat na výstavu, ale dozorce ho nechce vpustit. A jak pak sám Dexter říká: Pustil mě až když jsem mu ukázal svůj policejní průkaz.......... Ale ten přeci nechal před budovou v autě.Tak si to přeberte jak chcete. Slabých 60%... celý text

Prvních patnáct životů Harryho Augusta 2015, Claire North (p)

...........Smrt nás neděsí. Hrůza je obsažená ve znovuzrození. Ve znovuzrození a v přetrvávajícím strachu, že jakkoli jsou naše těla obnovena, naši mysl zachránit nelze............. Příběh Harryho Augusta mě uchvátil, fascinoval, překvapil a velmi zaujal. Nečekal jsem od příběhu nějakou složitost a taky není moc složitý, ale zase si říkám, že ten, kdo se více zajímá o cestování v čase (neplést s cestování časem) bude mít vstřícnější přístup ke knize a jejímu obsahu. Ono totiž není v prvních životech Harryho Augusta tak jednoduché se orientovat. Chvilkama vám to připadá zmatené až nemožné. Jenže postupem času vám to pěkně začne zapadat do sebe a pak budete vnímat i tu logiku narození a následného dalšího života. ............Nenastal žádný okamžik světla, žádné procitnutí z temnoty a zjištění, že jsem se uzdravil. Spíš to bylo pomalé šinutí se k porozumění, několik hodin usmiřování, po kterých následoval spánek, po kterém následovalo probuzení, které zůstalo vzhůru trochu déle. Následovalo pomalé navrácení lidské důstojnosti......... Nečekejte tu klasický humor, ten je v knize celkem velmi zvrácený a některé slabší povahy ho možná ani nevstřebají. Ono totiž mít třeba radost ze smrti nebo s úsměvem na rtech se nechat mučit, to není pro každého. A Harry August taky není zrovna svatý. Příkladem může být jeho nutnost někoho zabít, což se stalo jeho celoživotními koníčky. Zní to divně? Tak si příběh přečtěte a pochopíte. .........Všichni lidi jsou na hovno, celá země je na hovno a i to hovno stojí za hovno, ale tam, kam jedu, tam nebudu.....hovno........... Každý život Harryho Augusta je jedinečný a zajímavý - snad až na ten třetí, ten je zvláštní, ale to byl ještě zmatený a dezorientovaný. Kdo by chtěl pochopit trochu více, tomu mohu doporučit film Harolda Ramise s názvem Na Hromnice o den více. Výkon Billa Murraye by se dal porovnat s výkonem Harryho Augusta, jen si každý prožitý den znásobte jedním životem - určitě pochopíte. ..........Jste Bůh, doktore Auguste?........... Knihu vřele doporučuji, je to perfektní počteníčko a má i naučný význam.... celý text

Pátá vlna 2013, Rick Yancey

..........Kdyby nás někdy navštívili vetřelci z jiné planety, myslím, že by to nedopadlo dobře.............. Po kompletním dočtení této knihy jsem zjistil, že má spousty nedostatků a několik kladů. Nejdříve ty zápory. Hlavní myšlenka přepadení naší planety je knižně a příběhově stará asi jako H.G.Wells. Nižší věk hlavní hrdinky Cassiopeii - dále jen Cassey - nás nutí si každou chvilkou přečíst její starosti, zda je učesaná, zda vypadá dobře nebo, že jí snad netáhne z huby. ..........Proč lidi sebrali pivo a limonády, peníze z pokladen a trezoru a loterijní tikety, ale nechali tady dvě palety pitné vody, bylo mimo mé chápání........... Její dvoustránkový monolog na téma chlapecký zadek je určitě obrovským přínosem do literálního světa. No a teď něco kladného. Líbí se mi, že Cassey má svébytný humor a její ironické poznámky mnohdy hraničí až s černým humorem. Dále se mi líbí rozdělenost celého příběhu. Sledujeme zde vlastně čtyři linie. První je o Cassey, druhá je o Benjaminovi, třetí je o osobě, kterou si Cassey pojmenovala Tlumič a čtvrtá linie je o jejím bratrovi Sammym. .........Pokud jsi mimozemšťan a tohle čteš: Polib mi prdel......... Nejlepší je příběh číslo III. nazvaný Tlumič. Řekl bych, že je podstatou děje a bude mít velký vliv na pokračování této knihy. Dalšími velmi povedenými kapitolami jsou I. - II. - VI. - VIII. - a - X. ...........Na své misi za splněním slibu si okolo poledne dávám pauzu, abych se napila vody a snědla tyčinku Slim Jim. Pokaždé, když tyčinku nebo sardinky nebo něco baleného, sním, napadne mě: Tak a je na světě zase o jednu méně. Likviduju tak pomalu důkazy o existenci lidstva............. Nejzajímavější je poslední třináctá kapitola, ale zároveň mě celkem naštvala. Spisovatel Rick Yancey totiž po 420 stránkovém dobrodružství shrne všechny informace sem. Vědět to předem, možná si přečtu jen tu poslední kapitolu nazvanou Černá díra. Pro nemožnost dát této knize 50% jsem nucen dát tři hvězdy. Dvě je málo a dvě a půl tu není.... celý text

Slepota 1997, Robin Cook

Hned úvodní pasáž mě velmi překvapila. Ta tvrdost a popis těla, jak se chová při použití kokainu, je velmi emotivní. Opět mě to potvrdilo, proč nikdy grogy nechci, ale dodatečně je člověk vždycky chytřejší:-) Jenže nějak jsem nemohl vstřebat chování hlavní hrdinky Laurie. Na jedné straně velmi inteligentní žena, vlastně až nadprůměrně inteligentní žena, se v některých částech příběhu chová jako naprostá narkomanka, která si šlehla svou dávku kokainu a vůbec nepřemýšlí, co dělá. Vím, že jinak by bez těchto přehmatů nemohl příběh dále fungovat, protože je to vlastně nutné k vývoji, ale je to velmi nepřirozené. A ačkoliv mi Laurie přirostla k srdci, někdy jsem ji musel nenávidět. Pokud jde o sex a drogy, lidé nikdy nemluví pravdu. Ženská část čtenářek ať si přidá jednu hvězdu, protože pro vás bude příběh stravitelnější, než pro muže. Já to vidím na 60%.... celý text

Zimní slavnost 2015, Michael J. Sullivan

Hudba byla krásná a zvláštně vtíravá. Melodie plnila Velkou síň a dokonale doplňovala záři krbů a svící. Když zapadlo slunce, změnila se okna v černá zrcadla a nálada v síni se stala jaksi důvěrnější............Michael J. Sullivan se opět vrací k sérii Dobrodružství Riyria a k dvojici šikovných zlodějíčků, kteří to již dotáhly až ke královskému dvoru. Hadrian Blackwater a Royce Melbourne pokračují v pomoci nastolení pořádku v jejich zemi. Jak je vidět z úvodu mého komentáře, příběh dostal větší nádech romantiky, ale přitom zůstala stejná škála postav, které nás doprovází již pátou knihou. Chtěl jsem dát jen tři hvězdy, ale krutý a krvavý konec tohoto příběhu mě nadchnul a již teď jsem nedočkav dalšího, šestého dobrodružství. Doufám, že pan spisovatel u této závěrečné formy vyprávění zůstane delší dobu. Malá ochutnávka: Jak dlouho bude trvat jednomu potkanovi, než mě sní? Jak dlouho přitom zůstanu při vědomí? Spokojí se s ohlodáváním nohy, nebo přejde k měkčímu masu, jakmile zjistí, že se nebráním. Budu ještě naživu, až mi vykousne oči?................ Je velmi zajímavé, že já mám na titulní straně napsáno "Dobrodružství Ryirya", ale hned po otočení listu je seznam knih, které byly vydány a jsou označeny jako "Dobrodružství Riyria - tak, kde je zakopán pes?... celý text