Thalin
přečtené 602
Šedí bastardi
2019,
Jonathan French
Neotřelé, vtipné, krvavé. Od poloorků nečekáte slušné chování, distingované projevy nebo humor. A taky ho tu nedostanete. Jsou to trošku hovádka, co myslí na sex, řežou se hlava nehlava, mají občas primitivní humor a jezdí na velikých prasatech. A funguje to. Knížka se četla sama, bavila jsem se, i když bych možná omezila veliký počet bitek, které se mi pak už slévaly dohromady. Ale jinak fajn fantasy četba.... celý text
Prvních 100
2014,
Kass Morgan
Jen málo kdy se mi televizní zpracování líbí víc, než to knižní, ale tady tomu tak bylo. Knížka mě docela zklamala. Velmi jednoduše napsaná, tak moc, že jsem si k žádné z postav nevytvořila prakticky žádný vztah, což u seriálu neplatí. Jsem ráda, že se seriál knihou spíše jen inspiroval a skoro se jí nedrží. Některé postavy, které mám v seriálu ráda, jsem v knize moc nemusela. Taková Octavia mi ničím zajímavá nepřišla (Ještě, že v seriálu je úplně jiná) a linka s Glass mi připadala jen jako nudná romantická limonáda, která, kdyby tam nebyla, tak to děj nijak nepoznamená.... celý text
Papírová princezna
2017,
Erin Watt
Sice už nějaký ten rok nepatřím do věkové kategorie, které je tohle spíš určené, ale dobrou YA si vždycky ráda přečtu a mám i své oblíbené. Tohle ale mezi ně rozhodně nepatří a patřit nebude. Pozitivní je, že se to dobře čte, ale to je tak jediné plus, co jsem našla. Neustále jsem si musela připomínat, že postavám je pod dvacet a vždycky, když mi to zase došlo, akorát mě to znechutilo. Čím jsem starší, tím víc jsem asi purytánská, protože mě holka zkoušená životem, co se živila stryptýzem a tak ví o životě všechno a na všechno má nějakou rádoby drsnou sarkastickou poznámku, prostě neohromila. Spíš naopak. Většina knížky na mě působila jen jako série trapných a "drsných" okamžiků, z kterých Ella vždycky nějak šikovně vybruslí a ještě stihne někoho urazit nebo být za drsnou frajerku. O pětici bratrů ani nemluvě. Otravní fakani, vystupující s image a chováním bohatých, znuděných třicátníků, co už všechno zažili a každou holku ohnuli aspoň pětkrát. Přitom jsou to ještě puberťáci, což jen trapnost toho chování umocňovalo. Asi už tyhle knížky vážně nejsou pro mě.... celý text
Plíseň
2017,
Siri Pettersen
Druhý díl mám v oblibě o něco víc než první. Mě naopak vyhovuje fantasy tohoto typu, které se nesnaží tam nacpat co nejvíc akce a víc se soustředí na ten svět a jeho vlastní mytologii. Čtu ji teď znovu a jen došlo mi, kolik věcí jsem od prvního čtení zapomněla, ale i co si pamatuju. Siri a její styl mám ráda, takže jsem spokojená.... celý text
Síla
2017,
Siri Pettersen
Po dlouhé době jsem si celou sérii přečetla znovu a překvapeně zjistila, kolik jsem toho z děje už zapomněla. Rozhodně to není dnešní typická romtasy, kde se řeší hlavně romance hlavních postav. Tady jde víc o to budování světa, politiku a úlohu hlavní hrdinky a její místo ve světě. Který je rozhodně propracovaný a poměrně originální. A hlavně proto se mi celá série Havraní kruhy líbí. Síla je skvělým zakončením, rozuzlením a vyřešením všeho o co se Hirka, ale i Rime snažili. Samozřejmě s několika obtížemi, ale to k tomu patří. Svět slepých mě sice až tak nezaujal a tady se to kolem něj točí dost, ale chápu jeho důležitost a celkově to prostě zapadá a funguje.... celý text
Dědička ohně
2016,
Sarah J. Maas
Po letech se ke Celaeně vracím znovu, abych si to připomněla a taky ověřila, jestli mě to bude bavit stejně, jako když jsem ji četla prvně. A tenhle díl byl právě asi tím, kdy mě tahle série opravdu chytla. Hlavně další postavy tomu celému dodaly šťávu a já se vážně začetla. Skvělá četba na odreagování, propracovaný svět a zábavné postavy. Víc od podobných knih nečekám a baví mě stejně, jako přes osmi lety, kdy jsem ji četla prvně. Jen teda překlad Jeřába mi bude asi drásat oči už navždy. Rowan, prostě Rowan!... celý text
Půlnoční koruna
2016,
Sarah J. Maas
Znovu čtu po letech celou sérii a druhý díl mě asi nebavil, jako první, tehdy ani teď. Ale jen o fous. Pořád je to skvěle a čtivě napsané. Caleanu mám pořád ráda, i když jsem nejednou slyšela napříč fóry stížnosti, že je tak trošku spratek. Ale to byla už v jedničce a mě to nikdy nevadilo. Ale mimo hrad se toho alespoň víc děje a je znát, že se toho ještě hodně stane...... celý text
Skleněný trůn
2015,
Sarah J. Maas
Trůn byla od Maas moje prvotina. Už ani nevím, jak jsem se ke knize dostala, ale dnes mám doma celou sérii, včetně dodatkových knih. Hodně lidí vyčítá Celaene její chování. Spratek, trošku princeznička, co žere čokoládu po kilech a zároveň zabijí mrknutím oka. Jo, moc reálně to nezní. Ale tohle nemá s realitou co dělat. Tohle je prostě fantasy a tam se moc meze nekladou. I mě naše vražedkyně svým chováním a marnivostí občas lezla na nervy, ale kdo ví, co by s člověkem udělala minulost, kterou měla ona. Každý by se s tím asi vyrovnával po svém. Taky beru v potaz, že to byla autorčina prvotina a i tak vytvořila dost slušný svět a spletitý děj. U jejích knih se mi líbí hlavně to, že hrdinka neskončí v chomoutu s prvním princátkem nebo hezounkem, které jí utkví v oku, jak tomu často u podobných knih bývá. Zkrátka mám tuhle sérii ráda, i když vím, že má pořád dost chybiček, ale ráda nad nimi zavřu oči.... celý text
Dcera Čarodějek
2002,
Dorota Terakowska
Oblíbená kniha mého dětství. Do teď si pamatuju pasáže a jak na mě atmosféra působila. Myslím, že zrovna tahle kniha odstartovala mou lásku k fantasy.
Peklo
1969,
Henri Barbusse
Peklo je jedna z mých nejoblíbenějších knih a to jsem na ni narazila úplnou náhodou, když jsem před cestou vlakem hledala v antikvariátu něco malého do kabelky.. Ano, je to složitá kniha, může se i hůře číst. A většinu obsahu tvoří vnitřní monolog hlavní postavy, jeho úvahy a následně hovory lidí, do kterých se ale on nijak nezapojuje, protože je jen tichý pozorovatel. Dnes už by ale jen těžko podobným stylem někdo napsal takovou knihu. Kniha je plná úvah, metafor, přemítání nad bytím a smyslem života. Proto chápu, že pro mnohé je obtížně čitelná a náročná, možná i nudná. Ale mě se hrozně líbí forma, kterou autor používá. Četla jsem ji několikrát a vždy si tam najdu něco nového.... celý text
Ódinovo dítě
2016,
Siri Pettersen
Knihu jsem si vlastně koupila náhodou, i když jsem ji tehdy viděla všude možně propagovanou. (A do takových knih se já obvykle moc nehrnu) Chtěla jsem tehdy ale něco na delší cestu vlakem a tak jsem sáhla po téhle knize. A jsem za to moc ráda. Líbil se mi příběh i celý svět, do kterého je zasazený. Autorčin styl mě baví a nenechala jsem si ujít ani další díly.... celý text
Zmizelá
2013,
Gillian Flynn
První část knihy mě moc nebavila, ale potom se rozjelo. Celý začátek jsem uvažovala o tom, kdo může být pachatel, ale je fakt, že tahle varianta mě nenapadla a hodně se mi to líbilo, hlavně z psychologického hlediska. Amy je prostě dobře provedená a před lidmi ukrývaná, chytrá mrcha a takové postavy mě baví.... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Knihu jsem přečetla, abych zjistila, proč je takovým hitem. Ale nějak jsem na to nepřišla. Prvních několik desítek stran jsem vlastně doslova přetrpěla a hlavní postavy mi přišly spíš na ránu, hlavně Rachel. Příběh mi přijde průměrný a dost přeceňovaný a taky předvídatelný. A nebo jen nechápu styl "dívek, chlapců, staříků, whatever.." s kterými se v poslední době roztrhl pytel.... celý text
Byla jsem otrokyní v satanské sektě
2009,
Ulla Fröhling
Je to už dlouho, co jsem knihu četla, al pořád si ji pamatuju. A hlavně si pamatuju, jak mě mnoho pasáží zaráželo pro svou nereálnost a styl, jakým byly popsané. Zkrátka to bylo dost přitažené za vlasy. Trošku mi to připomíná jinou knihu o zneužívání, kde si dotyčná pomalu doslova pamatovala, co jí kdo řekl nebo přesně udělal ve věku dvou let a podobně. Bylo to i podobně zmatené. Neříkám tím, že se něco z toho neděje a je to hnus, ale tady je to podané ne moc dobrým stylem.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Nesedlo mi to. Asi hodně dělalo i to, že to nebylo psáno přímo Rowlingovou. Čte se to dobře, to jo, ale chybí tomu spousta věcí. Že šlo o divadelní hru mi tolik nevadilo, až na momenty, kdy jsem si to v duchu představila. Nějaké kouzlení a scény mi prostě nešly dost dobře představit (po technické stránce), když se to má odehrávat na prknech jeviště. Harryho neustálé problémy, jestli je nebo není dobrý otec mi taky nesedli, byl mi najednou cizí. A neustálé skákání v čase taky ne, i když na tom byl děj v podstatě postavený. Některé pasáže se mi líbily, ale protože jsem, jako spousta jiných, na knížkách o Potterovi vyrostla, vidím prostě dost "chyb". Je to taková, pro mě lehce nepovedená odnož, kterou k ostatním knížkám nepočítám. Kdyby se to napsalo normálně a ne formou osekaného scénáře, mohla z toho být fajn knížka. Tady prostě chybí ty detaily a nějaká hloubka.... celý text
