TheMajkee
přečtené 227
Most přes řeku Kwai
2000,
Pierre Boulle
Na knihu z války má Most přes řeku Kwai dost nenapínavý příběh, chybí mu drajv, je málo uvěřitelný a především postrádá emoce, které by přeci jen válečná literatura měla vyvolávat. Nejzajímavější je kniha v samotném finále, ale v napětí by měla čtenáře udržovat celou dobu, ne až na posledních třiceti stranách.... celý text
Less
2018,
Andrew Sean Greer
Pěkná a oddychová knížka, která se na lásku a vztahy dívá s nadhledem, ale i střízlivou dávkou ironie a trpkosti. Přesto není přehnaně sladkobolná nebo moc nadnesená, zkrátka všeho dávkuje tak akorát. A to je fajn. Hlavní hrdina je sympaťák, jako snad všichni, které na svém putování za znovunalezením sebe sama potkává. Trochu mě překvapuje, že taková docela prostá knížka dosáhla až Pulitzerovu cenu, ale je to vlastně příjemná změna.... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Simmons je skvělý vypravěč, atmosféru Arktidy vystihl bravurně - všechny popisy, pocity, emoce protagonistů... Mráz a led prostupoval doslova každým řádkem. Na jedničku zvládnul i technikálie kolem mořeplavectví, lodí, samozřejmě dobové reálie. Jenže tímhle umem si je tak jistý, až je nabubřelý. Po polovině knihy se v ději zacyklí, opakuje se a tempo mu začne upadat. Příběh postupuje hodně pozvolně, komorně a na dobrodružnou knihu má pomalý spád. Je to škoda, stačilo by při tom vyškrtat zhruba 200 stran. Simmons by zvládl postavy vykreslit i na kratším rozsahu a nemusel by opakovat motivy. V základu je Terror totiž skutečně skvělou a čtivou knihou, jenže ne ve všech pasážích dokáže udržet napětí.... celý text
V lese visí anděl
2015,
Samuel Bjørk (p)
Naprosto průměrná detektivka, která na mě ani nijak zvlášť nepůsobí jako severské krimi. Zmlsán knihami od Nesbøho, skutečného mistra svého žánru, mi v knížce chybělo větší napětí, tíživější atmosféra a trochu lepší gradace. Nuda to nebyla, ale je škoda, že Bjørk víc netahá čtenáře za nos, nevede ho po falešných stopách a pak ho nešokuje. Stopy se objevovaly tak, jak autor chtěl, aniž bych měl pocit, že se k nim vyšetřovatelé dobrali na základě nějaké výraznější akce. Při tom ten základní prvek pověšených holčiček je zajímavý, ale chyběla mu větší surovost i syrovost, která je podle mě pro takový námět klíčová. Tohle byla spíš soft verze pro někoho se slabším žaludkem, ale do plnokrevného severského krimi, potažmo thrilleru, knize mnoho chybělo.... celý text
Spasitel je pro mě po Července zatím nejlepší Nesbovou knihou. Je důmyslná, neotřelá - díky tomu, že od začátku pozorujeme detektiva i vraha, má napětí a drží si ho až do konce. Nesbo klasicky zavádí čtenáře do slepých uliček, nechává ho váhat, mate ho. A to je naprosto geniální. Protože i ty slepé uličky a falešné stopy, které čtenářům dává, mají logiku a nejsou nahodilé. A je to pravda, Nesbo se skutečně s každou knihou zlepšuje a je důkladnější.... celý text
Divoká labuť a jiné příběhy
2016,
Michael Cunningham
Divoká labuť není nejsilnější Cunninghamova kniha, ale ani v ní nezapře svůj typický rukopis. Někomu mohou předělané pohádky připadat až moc drsné, ale naturalismus je do jisté míry autorovým znakem. Cunningham umí brilantně vykreslit postavy - vyvrhele a zhýralce na okraji společnosti, které zasazuje do osobitých situací. A nejinak je tomu i v příbězích z Divoké labutě. Pravda, drží se sice základu jednotlivých pohádek, ale promítá do nich vlastní myšlenky a vlastní styl, surrealismus. Některé jsou zkrátka jen slabší než ty druhé. Za mě jednoznačně vede variace na perníkovou chaloupku - s Cunninghamem v ruce si tu zkázu taky vždy představuju v romantičtější a vznešenější podobě.... celý text
Snuff
2009,
Chuck Palahniuk
Palahniukův styl mě zaujal už v Klubu rváčů a ve Snuffu s touhle krasojízdou pokračuje. Děj možná nepatří k těm, co strhne svou akčností, je spíše komorní a má minimalistickou gradaci. Ale zase v něm figurují skvěle vykreslené postavy, z nichž každá vnáší do příběhu vlastní tempo, styl a jejich vývoj během jednoho dne je zábavné sledovat. Na první pohled se zdá být Snuff hrozně vulgární a prvoplánový, tak, jak jen může kniha z porno prostředí být - ani rozuzlení není vlastně tak šokující. Ale Palahniuk skvěle ovládá formu, je zábavný vypravěč a to je na takovém krátkém rozsahu velmi žádoucí.... celý text
Pražská buzna
2016,
Jiří Markvart
Knižní verze Pražské buzny není tak vtipná jako blog. Ten byl díky své „nárazovosti“ opravdu jedinečný a skutečně autentický. I když i ten mi místy přišel samoúčelně vulgární, což občas můj dojem ze čtení ubíralo, a to i teď v případě knihy. Na základních kamenech blogu je vystavěna i papírová adaptace, která dá věci více do souvislostí, ale primárně v ní jde opět o sexuální eskapády. Není třeba v tom hledat zbytečné nedostatky, její hlavní ambicí je pobavit a nechat čtenáři vydechnout, nikoli poskytnout intelektuální náhled do pražské gay komunity. A plnit svůj účel se jí daří, i když jsem měl pocit, že někdy ta fabulace překračuje únosnou hranici. Markvart ale psát umí, jen je zkrátka škoda, že kniha měla spíš vulgární náboj nežli cynický.... celý text
Kafka na pobřeží
2006,
Haruki Murakami
Po civilním a obyčejném Norském dřevu je Kafka na pobřeží poněkud šok. Jednak je to kniha zbytečně roztahaná, rozvláčná a gradující ve svém vlastním halucinogením tempu, jednak jsem za celou dobu úplně nepochopil, co tím chtěl vlastně básník říci. Hodnotné a hluboké filozofické myšlenky jsem v tom nenašel, rovněž ani žádné metafory. On není ani tak problém v tom, že je děj neakční, Murakami je skvělý vypravěč a píše čtivě, kámen úrazů pro mne tkví v tom, že tentokrát nedokázal vypointovat hlavní myšlenku, sdělení, cokoliv... Kafka na pobřeží mě rozpoltila, ale absolutně nic ve mně nezanechala - nedostavily se žádné pocity, žádné soucítění s postavami, ani nic podobného, a na rozdíl od Afterdark mě nezaujala ani atmosféra. Příště sáhnu po něčem méně surrealistickém, protože právě nadpřirozené prvky a prolínání reality s podivným světem fantazie, mi v tomhle případě znechutily zážitek úplně nejvíc.... celý text
World of Warcraft: Kronika 1
2016,
Chris Metzen
Kronika nadchne každého milovníka warcraftího univerza. Z vizuálního hlediska je naprosto úžasná, ilustrace jsou krásné, mapy různých stádií Azerothu obohacující. Co se týče informací, nejvíce přínosné jsou asi první dvě kapitoly popisující vznik vesmíru a původního Azerothu, další informace jsou už v podstatě jen sesumarizované události, které většina fanoušků v podstatě zná. A u nich se přechází pouze v letmé zmínky, které si čtenáři mohou doplnit už jednotlivými beletriemi. To mě trochu mrzí, něco by šlo rozebrat ještě detailněji a víc do hloubky. Co se týče logiky, některé věci nedávájí absolutní smysl, popírají se různé zákony azerotského vesmíru a motivace postav pro některé jejich činy se nedají moc vyčíst. Jenže na to vše lze vzít ohled, jelikož tvůrci Warcraftu v průběhu let vytvořili tak rozsáhlé univerzum s takovým kvantem postav, že zasadit je nyní do nějakého souvislého příběhu, je pořádně tvrdý oříšek a sem tam se zkrátka něco musí trochu našroubovat. Kronika je však jako celek rozhodně velmi obohacující a navíc must-have v knihovně každého warcraftího nerda. Těším se na další svazky, třeba přinesou nějaká další zajímavá odhalení.... celý text