TheMajkee přečtené 230

Tělo a krev 2014, Michael Cunningham

Musím přiznat, že tentokrát mne Cunningham minul velkým obloukem. Po celou dobu jsem si nedokázal ke knize najít cestu, natož se ztotožnit s postavami. Argument, že se autor ve svých námětech opakuje není vlastně vůbec relevantní, Cunningham zkrátka na určitých opakujících se prvcích staví. Jenže tentokrát se mu tenhle narativní román mapující osudy jedné rodiny trochu vymkl z rukou. Ne snad právě oním námětem či různými aspekty, které prostupují skrze celé jeho dílo. Jde spíš o nějakou neukotvenost příběhu a snad i o jeho neosobní interpretaci. I když mají v podstatě všechny jeho knihy otevřené konce, paradoxně mají vždy dobrou tečku. Tělo a krev je spíše takový chaotický proud různých epizod, odehrávajících se v horizontu sta let, který se za svůj průběh snaží sesbírat co nejvíce šokujících údálostí. Samozřejmě, je to literatura, v ní je možné všechno. Ale nějaké věrohodnější zachycení reality by nebylo na škodu, těch katastrof bylo tentokrát na jednu rodinu asi opravdu moc - ačkoli to nevylučuje, že i takové příběhy mohou v reálném světě existovat. Domov na konci světa zkrátka už Cunningham asi ničím nepřekoná, minimálně v mých očích ne. Tím dílem se (ne zcela) vyždímal, dal do něj opravdu kus duše, díky které byl příběh mnohem osobnější než Tělo a krev - ačkoli si jsou náměty i zpracování podobné.... celý text

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

Naprosto strhující. I když si své konspirační teorie začínáte tvořit už v první třetině knihy - a ony se později opravdu prokážou - kniha neztrácí tah, graduje a je čím dál více komplikovaná. Zmizelá je sice na jednu stranu nenáročné, odpočinkové čtivo, ale má zase velmi promakané a psychologicky (a sociopaticky) zvládnuté postavy. I když je fakt, že občas mi jejich chování přišlo trochu nelogické a také v rozporu s jejich předešlými postoji a tvrzeními. Ubírá to trochu na věrohodnosti příběhu, skoro jako by si autorka řekla, musí to skončit takhle, tak to takhle prostě skončí, i když průběh nebude dávat smysl. Pominu-li však tento drobný (v globálním měřítku však celkem podstatný) nedostatek, tak je Zmizelá právem takový trhák.... celý text

Pokání 2008, Ian McEwan

Tak trochu... knižní porno, místy přímo úděsná a nekonečná slovní onanie, ve které hledáte pointu, záchytný bod. McEwan je čirý exhibicionista, který se rád topí v dlouhých, bezbřehých popisech - dialogů je tu opravdu maličko. Což o to, jazyk je to prvotřídní, velmi vysoký a díky tomu také náročný na četbu, ale občas mistrovi ujede pero, přestřelí a forma zvítězí nad obsahem. A to je škoda, protože Pokání je krásný příběh se silnými postavami, ale než v ději pokročíme kupředu, vymácháme se na sto stranách proudem nezadržitelných myšlenek. Když se konečně něco začne dít, popisy ustupují lehce do pozadí a příběh začíná žít a fungovat. A funguje pak prakticky až do konce (i když si myslím, že drobné škrty by Pokání neublížily). Opravdu jsem měl co dělat, abych knihu neodložil, místy jsem se do čtení vyloženě nutil, ale já nerad nechávám knihy nedočtené. No, nakonec jsem to zvládl, ale trvalo mi to asi tři týdny. Na něco tak literárně náročného musí mít člověk opravdu klid, aby se mohl plně soustředit na každé slovo a vnímat jeho komplexní význam. Jednou, až do té fáze dozraju, si Pokání možná přečtu znova...... celý text

Ztracený symbol 2010, Dan Brown

Dan Brown umí psát vskutku napínavě, od Ztraceného symbolu se odtrhává velmi těžce. Ale jeho knihy jsou v podstatě na jedno brdo, situace jsou až přespříliš vyhrocené a navíc to jede pořád v jedné a té samé rovině - záhada nastupuje na scénu, honička, honička, rozluštění záhady, honička, dopadení padoucha, finální spirituální a filozofický přesah. U Inferna to bylo prakticky to samé - ale to mi přišlo přeci jen o kus lepší a napínavější. Ne, že by snad Washington postrádal nějaké kouzlo, které evropská města mají, jen samotné hádanky a ústřední téma nebyly tentokrát až natolik tajemné. Je ale pravdou, že to schéma, podle kterého Brown jede se asi těžko může změnit - kdyby vše probíhalo v klidu, bez nějakých vnějších okolností a bez těch záporáků, byla by to nuda. Naštěstí od literatury tohoto typu nečekám dosažení vnitřního osvícení, ale spíše relax. A to Ztracený symbol splnil na jedničku.... celý text

Silo 2014, Hugh Howey

Oj, to jsou zdejší hodnocení zase jednou velmi přemrštěná. Silo má vcelku originální námět, filmově zpracované to bude fakt dobré, ale v knižní podobě to lehce pokulhává. Je znát, že tohle je autorova prvotina (pominu-li povídky, ze kterých Silo vzniklo), protože jeho styl působí místy amatérsky - někdy se v něčem hrozně nimrá, jindy bere popisy a posuny v ději naopak moc hopem. Jsem ale rád, že tohle nebyl úplně ten typický young adult dystopický román jako třeba Divergence, i když tu je zase nebojácná a rebelující hlavní hrdinka. Naštěstí to působilo o něco víc dospěleji, ale to je asi tak všechno. Některé části byly vyloženě strhující, většina knihy však byla zcela prázdná a neakční, a to mě u tohoto druhu literatury dost štve. Když jsem si Silo kupoval, netušil jsem vůbec, že je součástí trilogie a on ani závěr nenaznačuje, že by se mělo stát něco dalšího. Obzvlášť u trilogií by totiž bylo potřeba, aby zůstal děj na konci otevřený, ale v Silu je poměrně výrazná tečka, která vůbec nenaznačuje, že by se ještě něco zásadního mohlo semlít. A to je sakra špatně, vždyť mě osobně to vůbec nenalákalo k tomu, abych si přečetl pokračování - to by mě normálně zajímalo i u knihy, která není úplně podle mých představ. Silo se totiž na druhou stranu čte dobře, je to vyloženě odpočinková kniha, u které nemusí čtenář moc přemýšlet a dávat si věci do širšího kontextu. (Ale joo, nebylo to zase tak hrozný, jak se může zdát z mého komentáře, jen to mohlo být prostě více akční a celá pointa trochu inteligentnější...)... celý text

V jedné osobě 2013, John Irving

Jsem rád, že právě V jedné osobě je první kniha, kterou jsem od Irvinga četl. Pokud je jeho nejnovější dílo takto brilantní, nemohu se dočkat až sáhnu po těch starších. Irvingův psavecký styl je totiž silně sugestivní, řekl bych, že místy až skoro syrový, ale přesto nepůsobí neotesaně. Vyprávění hlavního hrdiny je tak přirozené, že to působí jako skutečné memoáry. Pravdou je, že mi drahnou chvilku trvalo se do knihy začíst, protože prvních sto stran se neřeší prakticky nic jiného než divadlo. Ale s postupným dozráváním hlavního protagonisty dozrává i děj samotný. Jako jeden z největších kladů beru také nechronologičnost příběhu - působí tak nějak plastičtěji, když nejede lineárně, ale různě skáče z místa na místo, z minulosti do budoucnosti a opačně. Jsem rád, že stále existují autoři a jejich knihy, kteří se vás dokážou dotknout a zasáhnout vás přesně tam, kde vás zasáhnout mají. Díky Irvingu!... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Stoletý stařík je na můj vkus dost přeceňovaná knížka. Sám jsem se na ni hrozně těšil, když jsem ze všech stran slyšel ty ódy, bohužel vůbec nesplnila má očekávání. Čekal jsem román, u které se opravdu zasměju nad komičností situací, ale k mému zklamání se jedná ryze o absurdní příběh, šíleně přitažený za vlasy. A já se ptám, v tom tedy tkví kouzlo Staříka? Že je tak hrozně absurdní? Děj se bohužel poměrně vleče, a pominu-li exkurzy do historie, tak se v knížce prakticky nic nestane. Ale abych jen nehanil, je pravda, že druhá půlka byla už mnohem svižnější, ale právě jen díky vyprávění o minulosti. To obecně považuju za největší přínos knihy, jelikož nenásilným způsobem připomene významné události 20. století a mnohem záživněji než na nějaké hodině dějepisu. I přesto je však ve výsledku Stařík jen trochu lepším průměrem.... celý text

Klub rváčů 2005, Chuck Palahniuk

Hrozně mě mrzí, že jsem se kvůli škole a jiným povinnostem s touhle knížkou "píp píp" skoro měsíc. Je totiž tak osobitá, že by si zasloužila, abych jí přečetl v závěsu několika málo dní, ne-li dokonce jednoho jediného. A slovo "jiná" vystihuje dílo asi nejlépe - Palahniukův spisovatelský styl je nestandardní a čtivý. Klub rváčů je zábavný, místy trochu chaotický, ale to byl nejspíš záměr. Díky tomu je však tak unikátní.... celý text

Za soumraku 2011, Michael Cunningham

Cunningham na úplně jiný způsob než je u něj zvykem. Tentokrát nejde přímočaře po existenciálním příběhu, tentokrát jde na to přes atmosféru. Svým způsobem mi to hodně připomnělo Hodiny - hlavně kvůli jazyku, který je v knížce opravdu trochu složitější a kvůli němu se rozhodně nejedná o oddechovou knížku na odpoledne. Cunningham servíruje pocity z nudného života muže, který tak trochu prožívá krizi středního věku opravdu přesvědčivě, jak už je u něj zvykem. Místy je dokonce tak přesvědčivý, že má tendenci trochu uspávat dlouhými popisy galerií apod. To mě osobně trochu vadilo, protože jedna věc je zprostředkovat atmosféru, druhá věc je nechat v ní čtenáře máchat skoro celou knihu. Za soumraku je spíš krátká epizodka, v rozsahu nějakých 214 stran čistého příběhu není moc času ani prostoru na to, aby byl děj pojat trochu komplexněji. Ale co Cunninghamovi nikdy nebudu moct upřít, jsou jeho závěry. Ty má vždycky v jistém slova smyslu srdcervoucí a až tak "nechutně" reálné a všední.... celý text

Bubble 2014, Anders de la Motte

Závěr jakékoliv série, ať už je to trilogie nebo obsáhlejší ságy, by měl být totálním vrcholem celého díla. Vše z předchozích knih by mělo vygradovat do velkolepého finále. V případě Bubble je to ale naopak. První dva díly gradovaly, ale ve třetím se ta eskalace totálně zbrzdila. Vysvětlení je jednoduché: autor to tentokrát opravdu přepísknul. Je to neuvěřitelně přitažené za vlasy a díky tomu je jakákoliv akce děsně nezáživná. I proto mi třetí díl zabral mnohem víc času než předchozí. Musel jsem se skoro nutit, abych to dočetl, i bez ohledu na to, že mě samozřejmě zajímalo, jak to dopadne. Je to opravdu škoda, protože celá trilogie Game má/měla slušný potenciál, který se v posledním dílu opravdu zazdil. Nejhorší na tom je, že se z kontextu dozvíme, jak zbytečný byl vlastně druhý díl, který nás de facto zavedl na falešnou stopu. Takže nejen, že se totálně zazdil poslední díl, ale i druhý díl ztratil na serióznosti. A vzhledem k těmto poznatkům hodnotím Bubble ještě dost dobře. Resumé: lehké zklamání!... celý text

Buzz 2013, Anders de la Motte

Parádní! Ze začátku to sice nemá takový tah jako Game, ale ve druhé půlce to nabere neskutečné obrátky, všechno se začne zamotávat a komplikovat a k rozpletení nezbývá nic jiného než číst a číst. Líbí se mi, že ačkoliv je příběh směrován trochu jinam než v prvním díle, na pozadí se události z jedničky stejně promítají a ovlivňují děj. Autor má fakt skvělý,svižný a čtivý styl psaní. Oproti Game ubylo i anglických frází, za což jsem rád, protože ty mě v jedničce hodně obtěžovaly.... celý text

Game 2013, Anders de la Motte

Originální a neotřelý příběh, skvěle zpracovaný. Děj je plný napětí a zvratů a já mám hrozně rád knížky, u kterých si něco myslím a o pár stránek dál zjistím, že to byla jen mystifikace a je to úplně jinak. Tak si opět něco myslím a o dalších pár stran později jsem opět překvapen. Game graduje hned několikrát, ne jen lineárně od začátku do konce. V průběhu má vrcholů hned několik, kdy jsem si říkal, tak, a o čem to jako bude teď? Ale kniha mě vážně mile překvapila. Neuvěřitelně mě však rozčiloval nadbytek anglických frází, protože to dialogy házelo úplně do jiné roviny. Připomínalo to mluvu nějakých "superhustých teenagerů", což je dost zavádějící, když hlavnímu hrdinovi je kolem třicítky. Po přečtení prvního dílu je rozhodně nemožné dát si od téhle série pauzu a vrátit se k ní až po čase. Díky otevřenému konci a novému množství otázek okamžitě sahám po druhém dílu!... celý text

Hledání Aljašky 2013, John Green

Mám dojem, že jsem četl celou dobu jinou knihu než všichni ostatní. Ale asi znám pár důvodů, proč se mi Hledání Aljašky nelíbilo. Stoprocentně nejsem cílová skupina. Hvězdy měly takový širší záběr, i když to byl hrozně naivní román, ale přeci jen otevřený širšímu publiku. Hledání Aljašky je skok z žánru young adult na teenage. Kniha postrádá nějakou hlubší myšlenku, komplexnější děj - spíš to připomíná epizody ze života amerického středoškoláka. Zdůraznil bych to "amerického", protože přesně takový tenhle román je, americký. Americky hloupý a jednoduchý. Green si myslí, že utáhne čtenáře na vařenou nudli, v tomto případě SPOILER!!! na jednu nesympatickou mrtvou holku. Znám romány, kde smrt figuruje mnohem víc a je přitom mnohem víc čtenářsky bolestivá a zdrcující. V Hledání Aljašky je spíš samoúčelná. KONEC SPOILERU!!! Očekával jsem aspoň stejně svižný, i když přímočarý příběh jako u Hvězd. Ale Aljaška za čtení fakt nestojí, protože nenabídne absolutně žádnou čtenářskou katarzi, která je u knih alespoň pro mě zcela klíčová.... celý text

Švábi 2013, Jo Nesbø

Narozdíl od Netopýra mají podle mě Švábi daleko rozvleklejší a nudnější úvod - než dojde k nějaké akci a gradaci, jsme už zhruba na straně 150. Ale poté se rozjede neskutečně akční a napínavá mašinérie, vyvedená do překvapivého finále - nicméně, na vraha jsem měl podezření už tak dvacet stran před jeho odhalením, i tak to ale bylo fakt zajímavé. Já jakožto zelenáč v žánru krimi/thriller nemůžu moc srovnávat s nějakými jinými knihami, ale Nesbø si mě získal už Netopýrem a Švábi mě jen utvrdili v tom, že se k němu opět s radostí vrátím.... celý text

Vzorové dny 2006, Michael Cunningham

Ano, pořád je to Cunningham, ale ne tak úplně ve své formě. Chybí tomu nějaký větší tah a trochu výraznější pointy - především u první novely, ta byla úplně mimo: Divná, roztahaná, zmatená, bez gradace. Druhá i třetí novela byly už dynamičtější a byl v nich alespoň nějaký spád. Co Cunninghamovi nelze upřít, je to, že ovládá žánry, protože dokáže napsat jak drama, tak soft thriller i sci-fi. A pominu-li to, že ve výsledku jsou Vzorové dny celkem nuda, i tak z nich prostupuje autorovo typické poselství o životě (a jeho už tak typické smrti) a hledání svého místa v životě. Whitmanovy verše někde skvěle dílo doplňují a podtrhují myšlenky, jinde jsou zas úplně nahodilé - především v první novele. Ale já to Cunninghamovi odpouštím, protože mě svými tématy oslovuje a dotýká se mě, i když někdy zpracování není úplně bravurní. Co si osobuji, i ty si osobuj, neboť každý atom, který je můj, je nejinak tvůj - dalo by se říct, že tyto verše nespojují jen novely Vzorových dnů, ale celé spisovatelovo dílo.... celý text

Afterdark 2007, Haruki Murakami

Zvláštní kniha. Ačkoliv má téměř nulový děj, atmosféra nočního Tokia je neuvěřitelně silná. Murakami ji dokázal dát tvary a plastičnost, a vykreslit ji opravdu tak brilantně, že vystoupila ze stránek a stala se reálnou. Prostředí je zkrátka dokonalé. Příběh, který se však na jeho pozadí odehrává je prostě zvláštní. Oproti autentickému městu, je takovým slabým, lehce halucinogenním odvarem reality. Možná ale bylo cílem, aby byl snový příběh protikladem reálně ztvárněného Tokia. Možná právě o tom má Afterdark být - o střetu reality a snů.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Ano! Konečně po dlouhé době kniha, která mě dostala. Může se zdát, že to je pouze další příběh z druhé světové války - což už samo o sobě naznačuje, že to nebude úplně veselé čtení - ale Zlodějka knih má v sobě jiskru. Dětskou jiskru, kterou má například Malý princ, ten závan nevinnosti a čistoty. Příběh nestojí na žádných úvahách o životě a smrti, a nesnaží se být přehnaně filozofický. Ačkoliv se zdá, že kniha vůbec negraduje, není to pravda. Ona jen graduje svým vlastním tempem a na vrcholu nepřijde mohutná exploze, nic přehnaně okatého. Vrchol je decentní, ale přesto má v sobě absolutně všechno - veškeré ty prostě popsané pocity se najednou provalí skrz stránky a dolehnou k vám. A vy se tomu nemůžete ubránit, protože je to napsané tak obyčejně, že máte pocit, jako by se to týkalo i vás. Celou dobu jsem měl pocit, že čtu čtyřhvězdičkovou knížku, ale to, s jakým umem je celý příběh doveden až do nešťastného a neskutečně silného finále, nelze ohodnotit čtyřmi hvězdami. Opravdu poprvé za hodně dlouhou dobu jsem se cítil být součástí příběhu.... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

No, přijdu si v tomhle pětihvězdičkovém roji jako outsider - trochu jako hlavní hrdina - ale upřímně, já z téhle knihy až tak nadšený nejsem. Někomu kniha přijde roztomilá právě kvůli ústřednímu protagonistovi, ale mě ten kluk fakt vytáčel. Ani samotný obsah není tak hodnotný, jak se tu přetřásá. Dospívání je někdy sakra tvrdý, to jo, a já zase kvituji to, že tohle není tuctový román o pubertě, žádná slaďárna, naopak je to velmi decentně podané. Ale i přesto vítězí forma nad obsahem. Ve výsledku ve mně totiž příběh nic nezanechal, nedošlo k žádnému čtenářskému vyvrcholení, a to je škoda. Místy má totiž knížka velký potenciál a je v ní pár světových mouder. Poselství mě však minulo.... celý text

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

Mohl bych zkopírovat svůj komentář k Prázdnému místu a jen ho lehce upravit. Rowlingová je prostě skvělá vypravěčka a Volání kukačky se Prázdnému místu celkem podobá. Obojí spojuje taková napínavá rozvleklost - vždyť tady se na nějakých 300 stranách absolutně nic nestane a naopak na posledních 100 se stane všechno. Přesto se od knížky nelze odtrhnout - tím, jak pořád nevíte, co si máte myslet, stále nepřichází žádné rozuzlení, žádná indicie, kdo by mohl být pachatelem, musíte zkrátka číst a číst, abyste se to už konečně dozvěděli. Právě u nějaké tří sté strany mě to už docela naštvalo, protože jsem už chtěl slyšet nějaké obvinění a ono pořád nic. Občas mám však dojem, že Rowlingová vaří trochu z vody - kolečka do sebe zapadají jen proto, že to autorka chce a že si to tak stanovila na začátku. Občas mi přijde, že v mysli hlavního protagonisty vytváří totiž překroucené konspirační teorie, které se z ničeho nic vynoří a jako čtenáři vůbec nechápeme opodstatnění. I přesto všechno ale zkrátka nelze Rowlingové upřít ten její čtivý styl. Ať už něco popisuje nebo nechá postavy jít do dialogu, má to tempo, lehkost a švih.... celý text

Famfrpál v průběhu věků 2013, Joanne Rowling

Stejně jako Bajky a Fantastická zvířata, je i doplňková knížka o Famfrpálu něco, co nemůže chybět v knihovně skalního fandy HP. Je skvělé, jak vším tímhle dodáva Rowlingová svému světu plastičnost, až je nesmírná škoda, že nás už žádné příběhy nečekají, protože si myslím, že celá idea je naprosto skvělá. Rowlingová to má promyšlené, nejedná se o nic prvoplánového, na čem by chtěla rejžovat prachy.... celý text