timelady přečtené 1195

Totem a tabu 1997, Sigmund Freud
5 z 5

Romeo a Julie 2008, William Shakespeare

No... Použitý jazyk je skvost, to se musí nechat. Líbí se mi slovní hříčky, obraty i to, jak je to kolikrát ironické, až sarkastické. Ale ten děj. Božínku, ten d-ě-j. Takže abych si to ujasnila - naše milá Julinka, ve svých třinácti (skoro čtrnácti, pardon) letech se zamiluje do přelétavého Romea, který byl do doby, než poznal naši roztomilou suicide girl, zakoukán do slečny jiné. V pořádku, ve svých patnácti letech má na to právo. Ale může mi někdo prosím vysvětlit, proč ve chvíli, kdy ji potkal na jedné z nóbl tančovaček, se do ní okamžitě zamiloval a začal ji líbat? Cožpak neměl ještě před pár vteřinami neuvěřitelné depky, jelikož hochova, dle jeho naivního pubertálního mínění, životní láska o něj neprojevovala zájem? Takže naše milovaná Julinka (která byla, chuděra, teprve nedávno zasvěcena do tajů ženského těla a všemožných prokletí, které s sebou přináší) se stala pouhou záplatou. Romeo, proč jsi jen Romeo, ty pako jedno korunovaný? Takhle se zlomený srdíčko neléčí! Chudák holka. Kdybych měla použít dnešní výrazivo, obdařila bych ho titulem "labilní fuckboy." To zaprvé. Když tedy pominu, že se do sebe zamilovali, aniž by o sobě cokoliv věděli. Věc další. Romeo, ty jelito, ona by ti dala, slyšíš, dala by ti! Dokonce se to pro vás i uchystalo! Veškerý ty teatrální výstupy byly naprosto, ale úplně zbytečný. Bod dvě. A asi i ten hlavní. Rozvedu to - znali se pár dní a už se bezmezně milovali. Ne. Nebyla to láska, ale pouze hormony. Adrenalin, nic víc. Kdyby se ti dva spolu vyspali dřív, tak a)třeba by si ujasnili, jestli by spolu být tedy chtěli nebo ne b)uklidnili by si hormony c)dost zbytečných věcí by se nestalo. Ale tou dobou běhal Freud ještě po horách, takže to přikládám jejich mladičkému věku a tomu, že na ně rodiče v dětství málo stahovali ruku. Jakože pardon, ale zamilovat se během pár dnů (ke všemu když je vám tolik, co jim), je fakt stupidní. Nebyla to láska, ale hormony. Ale možná dobře, že se nakonec oba zabili. O dva stupidní puberťáky na světě míň. Žádná příběh velké lásky, ale splašených hormonů. (Oukej, menší update - beru zpět toho "fuckboye" protože, guess what, on umřel jako panic!)... celý text

Ranní červánky: myšlenky o morálních předsudcích 2004, Friedrich Nietzsche
5 z 5

Caligula 2003, Albert Camus
5 z 5

Hrál kdosi na hoboj 1978, Karel Hlaváček
4 z 5

Něžná (4 novely) 1980, Fjodor Michajlovič Dostojevskij
4 z 5

Ufffff..... Chvíli mi trvalo, než jsem se v samotné Něžné zorientovala, ale musím říct, že tato povídka je jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Co se povídek ostatních týče, některé mi přišly místy poněkud nezáživné, ovšem Bíla noc mne nadchla. A nemohu se zbavit pocitu (snad ani nechci), že milovaná Nastěnka je bohapustá labilní "attention whore."... celý text

Moc bezmocných 1990, Václav Havel
4 z 5

Vztáhnout na sebe ruku 2010, Jean Améry
3 z 5

První třetina knihy mě bavila, přišla mi naučná, zajímavá. Nicméně čím dále jsem v četbě pokračovala, tím se kniha stávala nudnější. Myslím, že by bylo lepší, kdyby autor obsah "okrouhal" do formy eseje.... celý text