Tydvik přečtené 1503
Hod mrtvou labutí
2018,
Ondřej Hübl
Tohle bylo skvělé. Tak strašně a krásně nekorektní, velké díky. Už hodně dlouho jsem se tak nebavila. Každopádně až pojedu příště tramvají přes Letnou, a tam bude třeba zrovna náhodou plápolat velká hranice, kolem ní to bude samý hipster, jeden poslanec a skupina prvovoliček ve věku 18-22, budu vědět, co na ní hoří.... celý text
O mrtvých jen dobré
1969,
Anna Sedlmayerová
Paní Sedlmayerová má takový zvláštní, nostalgicko-psychologický styl psaní. Se svými postavami zachází téměř něžně... Je to poměrně netradiční přístup v detektivním žánru, ale vlastně mi docela vyhovuje. Je to vítaná změna.... celý text
Osamělost prvočísel
2015,
Paolo Giordano
Vřele a dlouho mi byla kniha doporučována kolegyní. Ale jak už to tak chodí, co člověk, to názor. Kolegyně mě nyní považuje za chladnokrevného cynika; nechápe, jak se mi může nelíbit kniha, ve které všichni tak strašně, strašně trpí. Ale no tak…kniha plná trpících ještě opravdu automaticky neznamená skvělá. Bohužel, jakmile cítím byť jen závan chladného kalkulu autora, je mezi mnou a takto postiženou knihou většinou konec. A tady jsem ho intenzivně cítila. Vadila mi cíleně stupňovaná deprese, umělé hraní na city a celková plytkost postav a to bez ohledu na míru jejich utrpení. A na prvočísla to prosím nesvádějme. A ještě dvě, tři takové knihy a je dost vysoká pravděpodobnost, že se ze mě opravdu stane cynik ze všech nejcyničtější. Autoři by lidských bolestí neměli zneužívat.... celý text
Napětí
2018,
Naomi Alderman
Ke knize jsem přistupovala s lehkými obavami, ne že ne. Poslední, po čem by má duše toužila, by byla četba feministické agitky. Tedy potažmo jakékoliv agitky, když už jsem u toho. Obavy tohoto rázu byly zbytečné. Kniha je především o tom, co s vámi udělá moc. Zejména ta nečekaně nabytá. A jak velmi snadné je ji zneužít. Proč? Třeba jen proto, že prostě můžete. Přináší ji fyzická převaha, která zčistajasna změní strany. Máte najednou možnost odvety, často oprávněné, často ne. Chvílemi je to docela zneklidňující čtení; ne o ženách, ne o mužích, ale o lidech. Kniha není vůbec špatná, ale na ohňostroj nadšení to taky není. Zaujala mě spíše v detailech, než jako celek. A z postav si za chvíli budu pamatovat jen jednu jedinou, Roxy. Ostatní mi přišly…nevím, šablonovité je možná to správné slovo. Každopádně mě pobavila hříčka s autorčiným křestním jménem…... celý text