Tyet
přečtené 1452
Přináležení - Rozpomínání se na domov
2019,
Toko-pa Turner
Vlastně nikdy nečtu takzvanou motivační literaturu, ale autorku Toko-pa Turner sleduji na facebooku a navíc se mi líbila obálka. Takže jsem si knížku koupila a nelituju. Není plná klišé a planého žvanění, jak motivační knihy zhusta bývají, ale obsahuje spoustu postřehů a závěrů, které se mi líbí. Navíc musím vyzdvihnout autorčin dar slova, imaginaci, vyjadřovací schopnosti a slovní zásobu. Z anglického originálu – Belonging je přeložené Přináležení poněkud krkolomné a v textu je používáno často, ale asi ani nevím, jak lépe je jednoslovně přeložit. Vybrala jsem pro vás několik citací, které se mi líbily a se mnou rezonují. Vy sami byste z knihy vyzdvihli třeba něco úplně jiného. „V nesouhlasu mladého člověka a jeho ochotě ohradit se proti nespravedlnosti se skrývá a vzkvétá divoká zásobárna kreativní energie. Zatímco ostatní kultury považují tento přechod za nesmírně důležitý, pod našima rukama z něj vzniká katastrofa tragických rozměrů, kdy mládež odsuzujeme jako neukázněné a vzpurné jedince, které je třeba převychovat a naučit poslušnosti. Místo abychom mladým dospělým dali možnost podílet se na vedení společnosti a účastnit se našeho kruhu přináležení a požádali je, aby proměnili zastaralé struktury, je jejich vášeň zahnána do ohrádky studu a represe. Já sama sice matkou nejsem, ale mám mnoho kamarádek maminek a vidím, jak je trápí, když nemají s dětmi dost trpělivosti nebo se na ně rozzlobí. Důvodem myslím je, že v naší kultuře popíráme stínovou stránku mateřství. Vyzdvihujeme idealizovaný archetyp milující matky ztělesňující bezpodmínečnou lásku, soucit a péči. Problematické na této jednostranné perspektivě je, že jak matku, tak dítě učí, že vše menší, než milující matka je nenormální či nepřirozené. Při zkoumání evolučních východisek si však můžeme uvědomit, nakolik jsou i znepokojující, ničivé impulsy přirozeným rozměrem mateřství. Pokud se matka cítí být bez podpory, neviditelná a vyčerpaná na hranici zhroucení, velmi lehce ji může ovládnout její vlastní stín. Dokud tedy oslavujeme milující matku a nebereme na vědomí i její temný protiklad, ženy budou odsouzeny přehrávat jej nevědomě. Touha po společenství a smyslu života je natolik silná, že nás může přivést do různých ustavených skupin, systémů víry či pracovních a soukromých vztahů, jež našemu umenšenému či rozdělenému Já poskytnou pocit přináležení k něčemu vyššímu. Těmto místům však často vládne jejich vlastní motivace a skryté dohody. Udělí nám podmíněné členství a žádají, abychom se zbavili určitých částí sebe sama, pokud chceme být jejich součástí. Při zkoumání feminity narazíme na velkou zásobárnu darů, které byly ignorovány, odmítány nebo upadly v nemilost. Snění je považováno za nepřínosné, komunikace těla se tlumí léky, pocity nemají v zasedacích místnostech žádný hlas, rituál byl vyprázdněn a odříznut od přírody a se zemí se se samozřejmostí nakládá jako se zdrojem zisku. Vybudovali jsme propracovanou kulturu založenou na znevažování těchto věcí, které se v průběhu života mnoha generací staly pro naše náboženství a společenské systémy natolik všedními, že by se muselo stát něco nadmíru děsivého, abychom si vůbec povšimli, že nám chybí. Ve vyhnanství musíme udělat to, co bohyně Inanna, tedy vrstvu po vrstvě odložit brnění a ozdoby až do úplného obnažení. Pak musíme nechat symbolicky zemřít starý život, abychom se mohli znovuzrodit, odolnější a s posvátným posláním. Zasvěcený dospělý se naučil odolávat nejistotě, svou ztrátou a smutkem splatil dluh bohům a rozhodl se svým životem tvořit krásu jako budoucí předek, kterým vskutku je. ŠLÉPĚJE SEDNY Velká matko oceánů, volám tě, abys požehnala mým břehům. Ztiším se jako písek znalý trpělivosti tisíciletí, poté co mě rozbili na nejzákladnější kousky mé podstaty. Čekám, až na mě přijde řada na hraně věcí známých, až mě milostivě smáčíš svým vzedmutím. Přeji si pouze, abys mě vyviklala svou silou, a třeba i odnesla do svých hlubin, pro možnost letmo spatřit život pod hladinou. Kéž mě posedneš, byť i jen na chvíli, abych poznala nepřítomnost své zemské tíže a mohla být účastna tvého rytmu a rozporuplnosti. Kéž může mé tělo sloužit tomu, k čemu bylo zamýšleno: k výrazu tvé milosti. A všechny pěšinky, které vytvořím touto básní - všechny písně a přátelství, která vzniknou - všechny pohyby a vlnky, které ve světě způsobím - kéž v sobě nesou něco ze tvých stop. Kéž ta část tebe, která se mě dotkla, se dále množí svou úžasnou plodností, dokud nebudeme všichni prodchnuti údivem nad tvou nesmírností uvnitř sebe."... celý text
Zapomenuté příběhy
2018,
Marian Kechlibar
Výborně zpracovaná kniha historických příběhů pod čarou matematika Mariana Kechlibara by mohla ve studentech podnítit zájem o dějiny, kdyby byla zařazena mezi povinnou četbu. Jsou příběhy velké, které všichni známe a o kterých se učíme ve školách, a na jejich pozadí se odvíjely příběhy menší nebo úplně zapadlé a nemedializované. Dozvíme se například, jak to bylo s nafouknutou tulipánovou bublinou v Holandsku, co znamená kaučuk pro průmysl a jak byl ukraden Indiánům, jak probíhala anexe Kanárských ostrovů nebo jak se slavily Vánoce v zákopech za první světové války. Knížka má ještě dvě pokračování, ke kterým se postupně dostanu a těším se na ně.... celý text
Portugalské velehory
2016,
Yann Martel
Yann Martel pro mě není jako spisovatel neznámý. Před lety jsem četla jeho překrásnou knihu Pí a jeho život, která byla tuším i zfilmovaná. Proto jsem tenhle román brala do rukou s radostným očekáváním. Příběh je rozdělený na tři části – z roku 1904, 1939 a závěrečný příběh odvíjející se po roce 1981. Všechny spojují portugalské velehory a především lidoop, přesněji řečeno šimpanz. V prvním příběhu ukřižovaný na kříži v přítmí kostela, ve druhém se šimpanz objevuje v těle mrtvého venkovana a v tom posledním exceluje jako Odo - přítel politika na odpočinku. Martel, jak je jeho zvykem, mistrně proplétá reálie s magií, s tím, co nás přesahuje a přitom niterně prostupuje. Stejně jako v knize Pí a jeho život je zvíře tajemným, plnohodnotným a vědomým hrdinou příběhu, neméně důležitým než sám člověk. V mnoha ohledech dokonce hodnotnějším. Oproti jiným čtenářům se nedomnívám, že jde o symboliku. „Někdy mám pocit, že Odo přímo dýchá čas, nadechne se a vydechne. Sedím vedle něj a sleduju, jak splétá přikrývku z minut a hodin. A jak spolu sedíme na balvanu a pozorujeme západ slunce, udělá rukou gesto, jen jakýsi pohyb ve vzduchu, a přísahal bych, že opracovává hranu či vyhlazuje povrch sochy, jejíž obrysy nevidím. To mě ale netrápí. Mně stačí, že můžu být ve společnosti tkalce času a stvořitele prostoru.“ Knížku velmi doporučuji, je to výjimečný čtenářský zážitek. Je to typ knihy, po jejímž přečtení po nějaký čas ani netoužíte vzít do rukou jakoukoliv další.... celý text
Hleď, prázdnota
2018,
Philip Fracassi
hororové povídky vesměs bez nápadu, všechno jsem to už kdysi někde četla, mě to nudilo
Případ Azazel
2004,
Boris Akunin (p)
Skvěle napsané, napínavé a nezaměnitelně ruské. Od autora jsem zatím četla brilantní Tajemství zlatého tolobasu a moc se těším na další Fandorinovy případy.
Soumrak
2013,
Dmitry Glukhovsky
Od autora jsem už četla knihu Metro 2033, která nebyla špatná. Tenhle příběh moskevského překladatele a "spasitele světa", po kterém jsem sáhla v touze po napínavém rozptýlení, se čte dobře, lehce, téma je docela zajímavé. I přes množství mrtvol, démonů a příšer autor nedokáže ve čtenáři (tedy ve mně) probudit odpovídající emoce strachu a napětí. Všechny ty krvavé mordy jsem přešla naprosto nevzrušeně, a tak by to asi být úplně nemělo. Jednu hvězdu navíc ale přidávám za závěr, hlavně moc pěkný popis života, stárnutí a smrti a vůbec celé rozuzlení a zakončení, to se povedlo moc.... celý text
Zvířata v překladu
2015,
Temple Grandin
S chutí a zvědavostí jsem se pustila do téhle knížky. Asi po čtvrtině jsem ji zklamaně odložila. Autorka stále dokola omílá, jak pracovala na tom, aby dobytek chodil na porážku bez odporu. O tom se mi fakt číst nechce, čekala jsem něco zcela jinýho.... celý text
Malý bůh
2004,
Tomáš Hokeš
Tohle je moc pěkná knížka! Jde o čtivý příběh (bohužel moc krátký!) o životě keltského chlapce, barda, z kmene Bójů, jenž na přelomu letopočtu žije na našem území a čelí zničujícím nájezdům germánského kmene Markomanů v rohatých přilbách, který časem naše území zcela ovládne. V příběhu vystupuje bójský druid Maro - archetyp moudrého starce a to je u mě téměř vždy záruka úspěchu :D Tento dobrý bělovousý muž v knize říká: „Buď tě ve stáří budou ve snech navštěvovat ti, kterým jsi ublížil, nebo ti, kterým jsi pomohl. Dnes vím, že bych radši zemřel, než bych řekl ne, když si myslím ano. Nejhorší ze všeho je odcházet jako sobělhář. ... Plýtváš slovy! Dívej se a mlč, to je náš zákon. Ten, kdo neumí udržet tajemství, mezi námi nemá co dělat. Se slepým člověkem také nebudeš mluvit o barvách, je to hloupé, hrubé a hlavně zbytečné. K poznání dojde každý, komu je to dáno, a mnohým může naopak ublížit. Mluv jen s těmi, kteří ti mohou rozumět, jinak jen ztrácíš čas.“ Druidové nebyli žádní změkčilí obřadníci, ale tvrdí válečníci. Tento svět i náš život jsou důležité a my na ně nesmíme rezignovat. Ale není nejdůležitější a především ne jediný ze světů. Hraje se o duše, o nic jiného.... celý text
Pustá duše
2019,
Dan Simmons
Tuhle knihu skutečně napsal Dan Simmons? Autor brilantního Terroru, nezapomenutelného Ílionu a promyšleného Hyperionu? Po přečtení téhle slátaniny jsem uvažovala, že si ho snad odeberu z oblíbených autorů. Je to zoufalá směsice americké limonádovité love story, brutálního thrilleru s nechutnými scénami a populárně naučného dílka o kvantové fyzice. Ne, fakt to nečtěte, já to zvládla pouze z úcty k autorovi.... celý text
Půlnoční linka
2018,
Lee Child
Child ztrácí šťávu a to jsem ho měla tak ráda. Furt stejný schéma, akorát že bez nápadu, bez napětí. Dočetla jsem, ale bez zaujetí, nedoporučuju.
Anna In v hrobech světa
2008,
Olga Tokarczuk
Olga Tokarczuková převyprávěla jeden z nejstarších (ne-li dokonce skutečně nejstarší) mýtus lidské historie. Sumerská bohyně Inanna se vydá do podsvětí z nejasných důvodů navštívit svou temnou sestru. Zemře a vstane z mrtvých. Tento prostý, ale nesmírně silný mýtus, který v té či oné podobě doprovází lidstvo odnepaměti, dokázala autorka interpretovat tak, abychom ho pochopili my, dnešní lidé bez špetky mýtického myšlení a zkušeností. A zároveň v něm zachovala silné kouzlo, téměř okouzlení, a hluboké tajemství. Možná při čtení nezapojujte tolik logickou mysl, ale nechte se unášet slovy, dojmy a emocemi. Nakonec by nás měly dovést k pravdě. Sama autorka k tomu ve skvělém doslovu v knize píše: „Současné přepsání mýtu nemůže být pouhým zpřítomněním a přenesením toho, co je paradoxní, nepochopitelné, do toho, co je známé a obecné. Podstatou mýtu je předtucha, že viditelný, zakoušený svět společnosti, kultury je pouhým chaotickým projevem hlubšího řádu (biologického, archetypálního, mytologického) ležícího ´vespod´... Kdysi lidé nefungovali na tolika úrovních jako my, byli však oproti tomu mnohem více integrovaní, propast mezi intelektem a citovostí, mezi světem a jazykem, se nezdála tak bolestná. Dnes ale stejně jako kdysi potřebujeme staré mýty a potřebujeme jejich nové interpretace – abychom opět scelili svět.“... celý text
Serotonin
2019,
Michel Houellebecq
Ve své poslední knize se Michel Houellebecq už ani nesnaží předstírat cynismus a i kdyby to zkusil, sotvakdo mu na to ještě skočí. Já mám autora velmi ráda a vždycky mě dojímal, jeho knihy ve mně pokaždé zanechají hluboký dojem a ani u tohoto příběhu zlomeného muže před padesátkou tomu není jinak. Knížku jsem dočetla večer a dlouho jsem nemohla usnout. Houellebecq je podle všeho posedlý sexem, ale místo aby to působilo eroticky, je to vždycky v důsledku jenom velice, velice smutné. Hlavní hrdina nakonec netouží po ničem jiném než po lásce, trpí pocity viny, opuštěností, doslova umírá smutkem. Vlastně je to takový ňouma, lepší slovo mě nenapadá. Kniha zachycuje poslední rok jeho života a čtenáře naplní tak silným soucitem, že to až bolí.... celý text
Co nevíme o slepicích
2019,
Melissa Caughey
Knížka Melissy Caughey není o zneužívání zvířat pro lidské účely, tedy nedozvíte se nic, co by vám zajistilo větší produkci vajec a masa. Tahle útlá milá knížka je o lásce ke slepicím, nic víc a nic méně. Dozvíte se mnoho podivuhodných detailů a informací ze života těchto báječných ptáků. Uvidíte, že nejsou ani hloupé, ani netečné a že mají svou vlastní zvídavost, tvořivost, vztahy i emoce. Prožívají radost i smutek stejně jako ostatní ptáci i zvířata a též jako my, zvířata ze všech nejděsivější. Knížku doporučuji především dětem, ale i dospělým se vztahem ke zvířatům.... celý text
Já, Poutník
2014,
Terry Hayes
Mistrovsky napsaný špionážní thriller Terry Hayese je bezpochyby v první lize žánru. Vše, co očekáváte od toho typu románu, se vám dostane, 760 stran je nadupaných akcí, děj je skvěle promyšlený, zápletka víceméně uvěřitelná. Jako obvykle zjistíte, že pro jednotlivce na obou stranách mezinárodních konfliktů není vítěze. Ráda bych ještě vyzdvihla mistrovský překlad Pavla Medka, promluvy tureckého manažera hotelu jsou tak dokonalé, že už jen kvůli nim stojí kniha za přečtení.... celý text
Šamanské techniky a rituály
2009,
Wolf-Dieter Storl
Předesílám, že jsem velký, opravdu VELKÝ fanoušek pana Storla a na knihu jsem se velmi těšila. Sjednocujícím prvkem a hlavním tématem knihy je púdža, děkovný, oslavný a ochranný rituál pro člověka, rodinu, krajinu, dům a okolní prostor obecně. Prostřednictvím púdži se máme spojit s dobrými duchy a bytostmi běžně neviděnými a získat si jejich důvěru a pomoc. Tento rituál včetně pomůcek, manter a jednotlivých kroků je v knize dobře popsán, ale kniha jako celek působí chaoticky a neuspořádaně. Jakoby autor odbíhal od tématu k tématu, od vlastní historky k historickému příběhu, od popisu nějaké bylinky k historickým a bizarním léčebným metodám. Knížka je k tomu všemu velmi nedbale editorsky připravená, obsahuje velké množství chyb a překlepů, což jí tedy na čtivosti rozhodně nepřidává. Pro mě osobně je to nejslabší z knih Wolfa Storla, je mi líto.... celý text