VéjaTarabová
přečtené 161
Pravda o zázracích
2020,
Atticus (p)
Na mě je autorova tvorba až moc romantická. V podstatě celá kniha obsahuje maximálně deset básní, které nezahrnují lásku. Ovšem skvělé jsou černobílé fotografie doplňující text.... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Knihu jsem zfoukla za jedno odpoledne, což se mi tedy ještě nikdy nepovedlo. Vypovídá to o tom, že mě kniha velice zaujala a nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem jí nedočetla celou. Moc se mi líbí obálka i těch pár jednoduchých, přesto krásných ilustrací hned na začátku. Petra Dvořáková má v každé knize úplně jiný styl psaní, dokáže přesně mluvit za danou postavu. Občas si v jejích knihách nejdříve musíte přivyknout, než se pořádně začtete, ale zde to šlo úplně samo. Vypráví to naprosto ,, naférovku" a přesně něco takového jsem momentálně potřebovala. Co se týče příběhu samotného. Je zde skvěle popsaná nechápavost rodičů a dětí navzájem. Nachází se zde pohled dvanáctileté Barči, která je za něco neustále trestaná, přitom chce mít prostě občas svůj názor a navíc se snaží být poslušna jak jen to jde. Poté se zde na druhou stranu nachází pohled její matky, která chce spořádanou domácnost a křičí kvůli každé maličkosti. V knize lze naprosto jasně vidět, že dítě potřebuje nutně rodinou lásku a podporu, která se ovšem Barče nedostává. Její matka má ještě ke všemu raději svou starší dceru Katku, ta totiž poslouchá na slovo a vždy udělá vše přesně jak má. Vše bylo naprosto realistické a nedělalo by mi problém věřit tomu, že to bylo napsané podle skutečné události, protože to, co zde bylo se děje každý den spoustě dětem po celé zeměkouli. Naprosto jsem se vžila do role hlavní hrdinky a soucítila s ní, i když můj vlastní příběh je v mnoha ohledech úplně jiný. Přece se ale našly momenty, ve kterých by jsme si rozuměly. Vůbec nevím co se mám myslet o zakončení knihy. Na jednu stranu mě naštvalo, že se teda nedozvíme jak to dopadne, nýbrž na druhou stranu někde v hloubi duše vím, že přesně takhle to mělo skončit. + celkový vzhled knihy a ilustrace na začátku + oba pohledy na danou věc + jednoduchý styl psaní - nic prostě ,, wau "... celý text
Chirurg
2020,
Petra Dvořáková
Po přečtení první stránky jsem se dočista vyděsila, jakou formou jazyka to je psané. Petra Dvořáková se totiž pro Hynka, jakožto chirurga, rozhodla použít pravé, drsné a mužské vyjadřování. Po pár kapitolách jsem si ale zvykla, potom to už šlo jako po másle. Ráda jsem nahlédla do zákulisí chirurgie a naučila se spoustu nových slov nejen z tohoto oboru. Čtení to bylo rozhodně odpočinkové, avšak velmi kvalitně zpracované. Autorka toho musela nejspíše dost nastudovat. Hlavní postava je tak naprosto nevýjimečná a standartní, až je naprosto skvělá. Celé nemocniční prostředí mě velice bavilo. Od autorky bych si chtěla určitě přečíst i další knihy. ,, Nezapomeňte, že tady odpočívám ve prospěch pacientů, nevyspalej doktor je potencionální vrah."... celý text
Jedna želva za druhou
2018,
John Green
Na začátek musím říct, že nejsem zvyklá číst takto krátké knihy. Ještě než se stihnu rozkoukat a pochopit charaktery postav, už příběh končí. Každopádně tento příběh je poměrně jednoduchý. Hlavní postava mi přijde velice zajímavá, tím jak přemýšlí o celém dění světa a o svém vlastním ,,já". Velkou částí knihy jsou jenom její myšlenky a vlastně nedokážu říci, jestli mi to vadilo nebo naopak. Z této knihy si rozhodně můžu vzít spoustu k zamyšlení. Jinak ale naprosto nechápu to jedno velké ,, bum " okolo ní. Je to za mě pouze úplně klasická YA - hlavní postava má nějaké problémy, svou nejlepší potrhlou kamarádku, zamiluje se do kluka z dětství a na konci je happyend. Kromě toho ta její nejlepší kamarádka Daisy píše fanfikci o Star Wars, které jsem zatím neviděla, proto jsem nepochopila narážky, kterých je tam doopravdy spousta. Nevím jestli jsem nějak předčasně vyrostla z YA, ale připadá mi, že jsem jim vlastně nikdy nějak nepropadla, jelikož většinu těch příběhů považuji za naprosté klišé. Avšak určitě dám Johnovi Greenovi jiné šance mě ohromit. ,, , To je všechno hezký, pane vědče, jenže doopravdy je Země placka a nese ji na zádech obří želva. ' " +osobnost a myšlenky hlavní postavy - celkově příběh... celý text
Will Grayson, Will Grayson
2016,
John Green
Tak je to tady, moje druhá knížka od Johna Greena a já pořád nevím, co si mám o jeho spisovatelské kariéře myslet. Na jednu stranu dá do příběhu vždy kousek filozofie, něco u čeho se musím pozastavit a to se mi líbí. Na druhou stranu jeho díla shrnují celou YA literaturu, což asi není úplně špatně, ale mně to nevyhovuje. Zabývá se zde opět spíše přímo postavami, než-li dějem. Knihu ovšem nenapsal jenom John Green, nýbrž i David Levithan. Bylo zajímavé pozorovat tyto dva poměrně rozdílné druhy psaní, nehledě na to, že David vůbec nepoužíval velká písmena. Oba Willové si byli povahově i chováním podobní, ale zároveň byli vlastně úplně odlišní, což nechápu do teď. Jenom mě opět znudila a odradila romantická linka, která je stejná snad ve všech YA knihách. Na druhou stranu, takovýhle jednoduchý příběhy, do kterých se člověk ani nemusí přímo ponořovat, jsou skvělý na případnou čtecí krizi nebo jednoduše jako oddychovka. Každopádně abych to shrnula, celý děj je taková slátanina všech YA příběhů. Najdete zde vše, co by vás mohlo napadnout. Od ztráty příbuzného, přes hádky s rodiči, depresí, LGBT komunity, muzikálů, koncertů, oblíbených kapel, lidí na internetu co ve skutečnosti neexistují, zvláštních vztahů, bohatých i chudých rodin, až po jeden velký happyend. ,, Uvažuji o tom, jak moc důležitý je nejlepší kamarád. Když se člověk ráno vzbudí, tak prostě spustí nohy z postele a stoupne si. Nepoposedne k okraji a nepodívá se dolů, aby si ověřil, že tam ještě je podlaha. Podlaha je tam prostě vždycky. Až do chvíle, kdy tam není." ,, jako by člověk mohl prostě dojet do obchodu a nějaký život si koupit. podívat se na lesklou krabici, nakouknout do průhlednýho okýnka, zahlídnout tam sám sebe v tom novým životě a říct si : , týjo, vypadám mnohem šťastnější- myslím, že tenhle nový život si vezmu!' odnést ho k pokladně, oskenovat a zaplatit kreditkou." + více pohledů na věc + jednoduché vcítění do postav + smysl pro detail + Schödingerova kočka + závěrečná konverzace JG a DL - děj = slátanina - ohraná romantická linka... celý text
Osm
2017,
Radka Třeštíková
Tak mám právě za sebou svou druhou knihu od Radky Třeštíkové a pořád vlastně nevím, jaký mám názor na její tvorbu. Lhala bych, kdybych tvrdila, že tato kniha je jen přímo ukázkový obyčejný český román. Nejdřív jsme se dozvěděli, co se stalo a až v průběhu celého děje jak a proč k tomu došlo. Což je rozhodně zajímavý koncept. Musím také říci, že až do úplného konce jsem si myslela, že to spáchal někdo jiný a už vůbec by mě nanapadl motiv, který pro to daná osoba měla. Dokonce až teprve teď mi dochází všechny souvislosti. Bylo skvělé, jak spisovatelka dokázala krásně plynule přecházet z vyprávění jedné z postav do myšlenek úplně jiné postavy a zase zpět. Na začátku jsem měla klasicky problém si zapamatovat kdo je kdo, jelikož těch osob se zde nachází hodně. Třeštíková prostě když píše, tak se ponořuje do jiného světa a vy se musíte přizpůsobit. Ovšem celkový děj je naprosto skvělý a dobře promyšlený. Myslím si, že by dokonce vůbec nebyl špatný nápad toto celé zfilmovat jako celovečerní film. ,, , Nikam jsem nespadl' brání se Bruno a rychle vstane. To je něco jiného chovat se jako malej před mámou, než když se na něj dívá táta. Před tátou chce vypadat jako chlap, aby byl táta rád, že je Bruno jeho, aby s nima byl častěji než ten jeden víkend v měsíci."... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
Když jsem poprvé na přebalu knihy viděla, že se zde má objevit dvanáct různých žen, tak jsem se upřímně trochu vyděsila. Tuto knihu jsem si zvolila jako oddechovku a najednou zjistím, že si budu muset zapamatovat více než dvanáct jmen ( jelikož samozřejmě spoustu z nich má manžely a děti), ale nakonec to dopadlo dobře. Nevím, jestli mám dobrou paměť nebo je ta knížka prostě dobře napsaná, nicméně jsem neměla problém rozpomenout se kdo je kdo. Bavilo mě, jak do sebe postupně všechno zapadávalo jako puzzle dílky, které nakonec vytvořily celý obrázek. Zároveň to mělo i lehkou detektivní linku, čímž si u mě zasloužilo jedno malé bezvýznamné plus. Kniha mi určitě i něco předala, jen nedokážu přesně říct co. Bylo příjemné přečíst si zase něco z té naší české tvorby, tím pádem se v příběhu více orientovat. Nápad zmínit v každé kapitole slovo bábovka byl skvělý, jen by se dal lépe využít/zpracovat. Toto je první, ale rozhodné ne poslední kniha, kterou jsem od Třeštíkové četla. Vyhovuje mi její odlehčený styl psaní. Můžu si u toho krásně odpočinout a mám to přečtené během chvilky. Obdivuji, že každá postava z knihy je naprosto odlišná. Trochu mě mrzí ten otevřený konec, ale asi to tak prostě mělo skončit. ,, Cítím se divně, trochu zmateně, jako vězeň, kterého proti jeho vůli vyvedli po letech ven před bránu a on netuší, co si počít. Kam jít, co dělat se vším tím volným časem. + různorodost postav + proplétající se osudy + lehký styl psaní + nápad se slovem bábovka + lehká detektivní linka + nečekané zvraty po celý příběh - moc jmen - nic prostě ,,wau"... celý text
Černooká
2018,
Anna Musilová
Dobře musím přiznat, že jsem měla trochu větší očekávání. Toto je debutová kniha autorky, která stále ještě studuje a na její tvorbě to lze hodně vidět. Používá mnoho přirovnání, metafor, metonymií a jiných ,,sarapatiček". Možná právě kvůli tomuto, ale hlavně tedy nejspíše díky ději, mi to celé připadá jako kniha napsaná na Wattpadu. A i když ve většině recenzí lidi píšou, jak jim tento styl vyhovuje, já se kvůli tomu do příběhu nemohla vůbec začíst. Odstavce jsem četla ducha nepřítomna a musela se k nim třikrát vracet, než jsem pochopila jejich význam. Je zde velice vážně probírané téma depresí spojených se ztrátou blízké osoby, ale i přes to kniha spadá jednoznačně do světa YA. Také zde můžeme zpozorovat autorčin posun za dobu psaní knihy. To jakým způsobem skončila je naprosto úžasné. Takový zvrat asi nikdo nečekal. Za to musím přičíst jednu hvězdičku k dobru. Příběh se zakládá na pocitech, což já zrovna tedy nemusím. Ani nevím, zda bych to nazvala odpočinkovým čtením, ale znovu si to určitě nepřečtu Mám pocit, že mi vlastně kniha nic nedala ani nenabídla a to je to, co já vyhledávám. ,, Ona mi opět odpoví smíchem. Reaguje tak na všechno, do čeho se snažím promítnout trochu naděje nebo snad té drahocenné radosti ze života, kterou tak málo znám. Nerada mě vidí šťastnou. Podle ní na to nemám právo. Možná má pravdu..."... celý text
Dopisy ztraceným
2019,
Brigid Kemmerer
Dopisy ztraceným mi stylem připomněli Elizu a její nestvůry, kterou jsem si tak moc zamilovala. Jejich ,,seznámení" na hřbitově bylo skvěle nápadité. Jenom mě mrzí, že později přešli od dopisů k e-mailům, protože psaní ve formě e-mailů je v knihách tohoto žánru už příliš časté. Obě hlavní postavy byly naprosto senzační. Každý povahově úplně jiný, a přesto si našli téma, které je nějakým způsobem spojuje. Vyskytlo se zde i pár skvělých nečekaných zvratů. Na knize se mi líbí nejvíce to, že i když je to klasické conterporary, tak to není vůbec klišoidní nebo kýčovité, jak většina young adult knih bývá. Navíc se příběh čte úplně hladce a nejde se od něj odtrhnout. Dále zde bylo skvěle zpracované obor fotografování. Celé je to krásně zakončené, když jsem otočila na stránku s nadpisem poděkování a uvědomila si, že to je vše, tak jsem si akorát řekla - jo, přesně takhle to mělo skončit. ,, Jedna malá holčička v Súdánu umírala hlady a snažila se dojít do humanitního tábora. Musela se zastavit a odpočinout si, protože byla sotva víc než kostra, kterou drží pohromadě kůže. Musela si odpočinout, protože už jí nezbývalo dost sil na to, aby si pro jídlo došla na jeden zátah. Takže tahle malinká dívenka odpočívala na zemi a kousek od ní přistál sup a čekal. Chápeš to? Čekal. Až zemře."... celý text
Ostře sledované vlaky
1980,
Bohumil Hrabal
Tak hned na začátek musím říct, že styl Bohumila Hrabala se mi strašně špatně četl. Spisovatel používá až moc dlouhá souvětí, ve kterých se ztrácím. Dělá jednoduše znatelně více čárek, nežli teček. Přišlo mi, že skáče z jednoho vyprávění na druhé a zase zpět, proto jsem občas vůbec nevěděla, o čem to zrovna vypraví. Ovšem když jsem si to vše ujasnila, tak to bylo vlastně obsahově velice zajímavé. Avšak hlavní postava Miloš Hrma jakoby neměl skoro žádnou auru, na druhou stranu, ono se toho nedá moc stihnout za 85 stránek. Byla zde poukázaná druhá světová válka zase z úplně jiného pohledu. Ostatní postavy měly skvělý charakter a činnost, jako například chov holubů, dokáže čtenáře zaujmout. + obsah skvělý + druhá světová z jiného pohledu + nápaditost - málo rozvinutá hlavní postava - příliš dlouhá souvětí... celý text
Pýcha a předsudek
2015,
Jane Austen
Toto dílo (mnou už dlouho milované) mě po druhém čtení přesvědčilo, že za dva roky si ho určitě chci vzít k maturitě. Překlad obsahuje krásnou češtinu jednoduchou pro čtení. Příběh má spousty zauzlení, dějových prvků, ovšem především postavy se můžou chvástat bohatou charakteristikou. Nejvíce mě štval pan Collins svou nafoukaností nebo také Lydia její hloupostí. Jane mi přišla až příliš laskavá, neviděla totiž pravou stránku lidí. U Darcyho mě mrzelo, že nenechal ostatní spatřit jeho dobré vlastnosti. Myšlenkové pochody matek vdávajících dcer mi připadají úsměvné. Popis samotné doby nemá chybu, dokáže odpoutat od přetechnizované uspěchané současnosti. Občas jsem se ztrácela v dialogách, ale to je spíše mou nepozorností. Zakončení velmi přímé, vše bylo vyjasněno. „Je rozdíl mezi pýchou a hrdostí, ač se obě tato slova často užívají. Hrdý člověk nemusí být ještě pyšný. Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí.“... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Vypravěčka této knihy je samotná Smrt, která mě během příběhu přesvědčila o tom, že má velice laskavé srdce. Nejvíce mě ohromovalo, jak vždy popisovala nebe, přitom co sbírala duše. Neuvěřitelně krásná přirovnání. Proto se také od chvíle dočtení knihy dívám na nebe i na smrt úplně jinak. Dále mě zaujalo, jak Liesel dokázala milovat své pěstounské rodiče. Na svou pravou matku za celý příběh pomyslela jen jednou. Byla jsem hrozně naštvaná, když mi autor osobně v příběhu vyspoileroval úplný konec už někde ve dvou třetinách knihy a já po zbytek doby jen očekávala, kdy se to stane. Musím ovšem uznat, že na konci i tak pár slziček ukáplo. Rozhodně doporučuji přečíst!!!... celý text
Cilčina cesta
2019,
Heather Morris
Uvědomění, že tento román byl napsaný podle skutečného příběhu je naprosto nepředstavitelné a zdrcující. Dokonce mi zde ukápla i slzička. Kniha se mi stejně jako Tatér z Osvětimi od stejné autorky velmi dobře četla. U posledních padesáti stránek jsem se rozhodla zůstat vzhůru do noci, jelikož už jsem se prostě nemohla odtrhnout. Tento příběh budu ještě dlouho vstřebávat. V knize jsou popisovány zřejmě ty nejstrašnější okamžiky naší historie, ale nezapomíná se zde ani na lásku a přátelství. Cilku, jakožto hlavní postavu, si prostě musíte oblíbit. Líbilo se mi také fungování žen v baráku číslo 29 a to, že neztratili naději. Toto dílo určitě nečtu naposledy. ,, K Cilce se obrací žena, které do bloku pomáhají dvě další. Má oholenou hlavu, tmavé kruhy pod očima, propadlé tváře. Cilce chvíli trvá, než ji pozná. , Mami ' křičí. "... celý text
Prokletý rok
2020,
Kim Liggett
Můj názor je takový, že nemám slov. Celé to je jedna ohromující jízda na citové horské dráze, přičemž vy sedíte úplně vepředu s pusou dokořán. Rozhodně zde bylo několik nečekaných zvratů, i když jsem měla po celou dobu pocit jako bych ten příběh moc dobře znala. Hlavní hrdinka měla úžasnou osobnost, ideální na charakteristiku postavy. Na druhou stranu, i přes to, že příběh byl dobrý po celou dobu, nenašla jsem zde nic, u čeho bych se pozastavila, přečetla si to ještě jednou, zauvažovala nad tím a řekla si wau. To mi v této knize dost chybí. ,, Zavážu stuhu na konci copu a vrhnu na něj pohled mezerou mezi kůžemi. , A na čí straně ty jsi? ' , Na své.' Podívá se mi do očí. , Vždycky na své. '... celý text
Vražedná pomsta
2019,
Suzanne Collins
Druhý díl jsem si užívala dokonce více nežli první. Přibylo zde hned několik skvělých postav s rozvinutými charaktery. Příběh byl nabitý nečekanými zvraty a až do úplného konce jsem netušila, jak to celé skončí. Spisovatelčin nápad udělat arénu jako hodiny je naprosto skvělý. Bylo zajímavé sledovat, jak na to splátci postupně přicházejí. Znovu musím vyzdvihnout hlavní postavu Katniss, která má dokonalou povahu a smysluplné přemýšlení. Celkový styl psaní této knihy mi skvěle sedl, ovšem občas zde bylo najednou tak moc akce, že jsem vlastně vůbec nevěděla, co se děje. ,, Pak volají mě. Nakonec Haymitche, ale Peeta ho nahrazuje jako dobrovolník. Jedna z komentátorek se málem rozpláče, neboť se zdá, že se na osudem stíhané milence z Dvanáctého kraje nikdy neusměje štěstí. Pak se ale dává dohromady natolik, aby prohlásila, že tohle budou jistě nejlepší hry vůbec."... celý text
Aréna smrti
2019,
Suzanne Collins
No tak Hunger Games jsem si chtěla přečíst už hodně dlouho. Chvílí mi trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec se mé oči nechtěli odlepit od stránek. Příběh je to velice čtivý a dobře napsaný. Některé prvky na mě byly moc kýčovité, ovšem dalo se to přežít. Dost často se mi stávalo, že jsem tak nějak věděla, co bude v ději následovat a to nemluvím o konci, který museli hned tušit všichni, kteří si přečetli první kapitolu. Hlavní hrdinka se skvělou charakteristikou byla ale naprosto fantastická. Má velmi rozmanitou povahu a spousty vlastností. Zároveň je popisována tak, aby ji čtenáři rozuměli, popřípadě se do ní dokázali vcítit. Hodně se mi pletli jména přípravného týmu a také to, že Cinna je chlap, jelikož mi to jméno dost dlouhou dobu znělo jako pro ženu, než jsem si zvykla. Mou nejoblíbenější postavou se stal Haymitch. Na začátku jasný alkoholik, kterému již na ničem nezáleží, postupně však ukázal svou druhou stránku, kdy chytře pomáhal svým obou splátcům. Spisovatelka dokázala úžasně popsat atmosféru jak v Dvanáctém kraji, tak i potom v samotné aréně. Moje představivost běžela po celou dobu na plné obrátky. V každé kapitole příběhu se děla nějaká akce, ovšem vůbec to nebylo přehnané. Moc se těším na přečtení druhého dílu. ,, Dokážu urazit značnou vzdálenost. Vím to z dob, kdy jsem lovila v lese. Ale budu potřebovat vodu. To byl Haymitchův druhý pokyn, a jelikož jsem tak trochu zpackala splnění prvního, nepřestávám se rozhlížet po nějakých známkách vody. Zatím nemám štěstí." + skvělá atmosféra + hlavní hrdinka + akce v každé kapitole - předvídatelnost - kýčovitá romantika... celý text
