veronika4001 přečtené 404

Fantom karnevalu 2013, Craig Russell

Prolog mě absolutně oslovil svojí ponurostí a nepřeženu to, když napíšu "masovostí". To jsou vlastnosti, které mě jako čtenářku navnadily k pasivnímu vstupu do děje. Začíná to přihořívat počínaje první kapitolou o bezvýchodné a bezútěšné situaci člověka zaklíněného do sebe, který nevěří sám v sebe a ve svět kolem něj. Takto mě kniha začala bavit. Odkrývá temnou zónu mafiánského podsvětí. Ruská, ukrajinská a čečenská jména jsem si musela psát, protože vzhledem k odstupu v četbě bylo horší si připomenout, kdo je kdo a jakou roli a funkci v příběhu zastává. Kýžený vítr, který rozproudí příběh, spatřuji ve velkých zlomech důvěry a v kličkách, které autor používá nadměrně, když jednu chvíli čtenáře zavede (alespoň tak se čtenář může domnívat) na správnou cestu k osobě, která je na straně zákona a které může důvěřovat a za několik okamžiků se o ní dozví, že tato osoba při svém jednání neuplatňuje zákon, její jednání je za hranou a lze od ní očekávat podvratné až podvodné úkony. Tohle začíná být u všech stejné, ale kdo patří k mafii? Jakmile autor vytvoří prostor pro oblibu nějaké osoby, nebo řekněme pro zaujetí jednou osobou vedle hlavního hrdiny, hned odbočí a tuto osobu čtenáři znelíbí anebo se věnuje úplně někomu jinému. Není to vytříbené a není to jasná politika mezi těmi co "hrají", protože to vědí jen postavy v příběhu, resp. autor a čtenář se pouze může domnívat. Potom snad až od pozdějšího začátku nebo prostředku knihy, kdy si informace pročistíte a řeknete si, kdo je "ten hodný" a kdo je "ten zlý" začnete chápat vysokou hru. Hlavní hrdina je jasný, ale lidi kolem něj musíte odhadovat a autor si s vámi hraje. Tak to vidím já. Akce z obou stran nejsou moc odlišitelné, protože nevíte, kdo se najednou ukáže jako zvláštní agent nebo agent jednající pod utajením s nejvyšším bezpečnostním krytím. Knihu asi doporučím, i když nepatří k mému vkusu.... celý text

Mrtví umí mluvit 2021, A.K. Turner

Je to zajímavé svým aspektem márnice a místy prokvetlými černými okamžiky. Líbila se mi scéna s paní E. jak otevřela oči, protože jsem začala vidět za tím něco víc; někde v koutku mého vědomí jsem si přála nadpřirozený jev, který by se táhl celou knihou a nakonec by příběh vytáhl do hororového žánru. Nestalo se tak, i když příběh byl ponurý a skličující, kdekdo by možná lehce znervózněl. Přesto se, podle mého názoru, jedná o oddychovou četbu, která není primárně určena pro ty, co chtějí nárazové napětí, protože toho je v knize dávkováno pouze pozvolna, s nepatrnými zákmity thrilleru. Příběh je skvěle zvládnutý až intuitivně zachycenou atmosférou márnice, obraznost temnoty a chladu se promítla dokonale a příběh byl tak vystaven na dobrých základech. Příběh mohl být strmější, zachycovat více akcí, vzestupy, pády, šikmé plochy a vzhledem k nevšedním místům a hrdince by stálo za to ho autorsky přehodnotit, resp. přepsat do hororového žánru, protože základem je horor, který se ale nakonec veden pomalu až rozplizle s umírněným sledem událostí a umenšenými akcemi přenáší k thrilleru až k hranicím detektivky. Škoda, mohlo to být zábavnější.... celý text

Tajemství ze záhrobí 2013, Charlaine Harris

Kniha je dobře napsaná a hned uvrhne do děje, ale... Podle mého názoru to není horor! Myslela jsem si, že k něčemu takovému se po pár stránkách (alespoň po padesáti!) dopracuju, ale nebyla to pravda. Začátek se zvrhl tak, že jsem se klátila přes vztahy. Trpělivě jsem se prodírala v očekávání, kdy už konečně začnu cítit alespoň v náznacích stísněný pocit po celém těle, mrazení, šimrání nad hrudní kostí a vstávání chloupků na rukách. Nadšeným zastáncům knižního hororu nedoporučuji, protože by to mohlo být pro ně zklamání, přestože styl psaní je skvělý a na horory dokonce i dobře nastavený. Kdyby autorka přitvrdila a dala tam třeba duchařinu nebo něco záletného směrem k přízrakům (na obálce knihy vidím lebku, tak třeba živé mrtvé), bylo by to zajímavější a čtenář by se metaforicky přenesl do jiného světa, kde to nezná a který si určuje vlastní pravidla. Tento příběh se ale s hororem nepotkal. Po padesáti stranách ničeho mi tam chyběla ta typická hororová odvázanost, ta fantazie, děsivost, strach, hororová plíživost na teď, která postupně nabírá na síle a stoupá a která je ukončena lekací scénou. Tohle by mě ke knize více přimknulo, ačkoliv příběh sám jistě má své opodstatnění. Kniha je starší, což mě nikdy nevadí, pokud splní moje očekávání, tzn. pokud je hororem důkladně proklepaná a promazaná tak, že se sama začne v čtenářových rukách rozpadat pod tím hororově neúnosným tlakem. ;-) Přikláním se spíše k tomu, že jde o detektivku, ale mě moc nenadchla (možná v očekávání, že v příběhu půjde o něco jiného).... celý text

Běh o život 2011, Richard Bachman (p)

Nádhera! Zvláštní příběh. Kromě toho název knihy ve vás střádá myšlenky na její obsah, který je ale jiný, než ten, ke kterému vás nabudí vlastní fantazie. Děj mě navnadil tak, že všechno je o penězích, technice, publicitě, zábavě. A o boji. A o přátelství a pomoci. Richards měl útěk velice promyšlený, ačkoliv byl operativní a čas k přemýšlení neměl. Já fandila! Moc se mi líbilo, jak hlavní hrdina dokázal přimět některé na svoji stranu a všechny obelstít. Neuvěřil do poslední chvíle. Litovala jsem ztráty života těch, kteří mu pomáhali a jeho samého. Velice čtivé, poutavé a nepředvídatelné.... celý text

Kurátor 2021, M. W. Craven

Z mých syslích zásob jsem si vybrala knihu Kurátor. Jedná se o několikátou knihu v sérii, proto stručněji. Poe a Tilly jsou nezdolní. Co vyšetřování, to skvost a kvalita knih v sérii neupadá. Vždycky je tam oháňka za něčím, co navnadí čtenáře. Žádné pokusy, je to jistota. Při vyšetřování se posunují každým dílkem dál a dál a někdy se vrací, aby mohli pokračovat tam, kde je cosi zbrzdilo nebo tam, kde začali. Zbořené puzzle a chybí jeden dílek. Vrah si je moc jist, že půjdou tam, kam chce on. Takže úplně nanovo a jinak. Hledat. Možná se jedná o promyšlené vraždy provedené jinými nástroji a jiným způsobem, možná se způsob práce vraha vyvíjí, možná jde o fáze velkého díla, možná se jedná o několik způsobů vražd, jejichž znaky pokrývají tělo každé oběti zvlášť. Možná některá z vražd měla skrýt jinou vraždu, nebo být schována mezi dalšími vraždami. Není to překombinované, alternativ je mnoho. Chce to hledat a pídit se po sebenepatrnějších detailech až výstředních maličkostech. Hledat to, co nechce, nebo dokonce nemůže být najito. A promýšlet věci. Neuvěřitelně čtivé!... celý text

Polské noční můry 2023, * antologie

Polské, nám blízké, ale ne naše. Tak to "ochutnám". Při čtení: Jsem na rozpacích a chvílemi se mi chce zvracet. Ano, zvrácené, sexistické, útrpné, sadistické, mučivé, tyranizující. A když si pomyslím, že je to nechutné, chce se mi zvracet ještě víc. Vrahové se nejvíce vybíjí na ženách; jejich těla jsou žádoucí, protože vynikají jemností, hebkostí, měkkostí, pružností, tvarem; a mají lůno. A tato podléhají hlubšímu prozkoumání. Tato stránka hororu není můj šálek kávy. Ani nejsem příznivcem krátkých hororových povídek, protože se mi nikdy nedostanou do hlavy tak, aby chvíli rezonovaly. Kloužou po povrchu a nejsou lekací (asi potřebuji lekací scény a na teď). Možná, že lekací scény nemají prostor se vytvořit a tím následně vytvořit i rezonující efekt. Možná tam být vůbec nemají. Na druhou stranu hororové povídky běžně vznikají a není důvod na ně zanevřít, protože každá něčím osloví. Nevím, pořád cítím, že se horor jako povídka nikdy pořádně nerozvine, stále jako kdyby tam byly rezervy. Možná proto, že na prvních stranách odkrývají děj víc a dávají tušit netušené. Třeba to tak má být, možná chci moc. Ale pro mě žádná z nich nebyla strašná (ve smyslu strachu) a dostatečně mrazivá, abych se doopravdy bála. Chybí mi tam ten těsný pocit, jako když vás svírají útroby. Asi potřebuji takové to natahování, mrazivé pnutí, to očekávání na teď. Nejsem tady pro kritiku. Jsem jen čtenář hladovící po pořádném hororu z mého šálku kávy; na tomto poli jsem dosud nebyla uspokojena. Možná mám nedostatek fantazie, takže nemusím být s autory úplně v souladu. Co se polským povídkám zařazeným v souboru nemůže upřít, je kreativnost, i když některé nejsou hororové, ale spíše thrillerové a jiné jen znepokojivé. Na povídkách v souboru Polské noční můry se mi líbí pojetí smyslu života (pro někoho opačné pojetí smyslu života). Hlavním znakem Polských nočních můr je ženská intimita a sexuální slabost mužů a žen. Za nejlepší hororovou povídku z tohoto souboru považuji povídku Otec. Dokonce se mezi nimi najde i jedna humorná, a to Levička. U ní jsem se dost nasmála! Nevím, podle čeho byly povídky sesbírány a proč zrovna tyto povídky, ale asi bylo z čeho vybírat. Poláci to zřejmě umí. Za skvělý počin sesbírat a přeložit hororové povídky našich sousedů náleží sestaviteli a překladateli pět hvězd.... celý text

Znič to jméno 2022, Jana Jašová

Nepochopila jsem členění knihy na Bludičku, Rusalku, Sudičku, Meluzínu a Nymfu, než jsem k nim přiřadila konkrétní jména, ke kterým jsem se dopracovala četbou skrze poznávání povahových rysů. V hlavní roli jsou mezilidské vztahy; závist, přetvářky, ale i otevřené nepřátelství, imponace jednou osobou, láska k ní až posedlost a další lidská slabost jménem nenaplněná a stále žhnoucí touha. Kdo z koho? Se Sudičkou jsem měla problém, postupně mi docházelo, kdo to může být. Příběh je protknut serpentinami lidských povah a provázán je několika úmrtími blízkých, vlivem nichž se čtenář dostává na stopu pachatele. Pachatele jsem nejprve tipovala hned na začátku, pak se mi vykreslováním dalších postav v průběhu děje ztratil, své úvahy jsem přehodnotila a následně na závěr se mi potvrdila stejná osoba jako na začátku. Pěkný kotrmelec. Přiznám se, že spletitost lidských povah a taková ta jejich malost není mým šálkem čaje, ale to je přesně to, co dodává této knize benefit a co lze považovat za odrazový můstek k pachateli. Povahy jsou vykresleny tak, že z nich hned vycítíte jejich temný temperament a způsob, jak osoby přemýšlí. Autorka se skrze lidské slabosti proklestila ke skvělému příběhu a i když to není "to moje" musím dát plný počet hvězd.... celý text

Severní vody 2017, Ian McGuire

Kniha mnou kolikrát otevřená. Začátek mi připadal syrový a střepinatý; nevěděla jsem, co tím chtěl autor říci a zda bude ve stejném ražení pokračovat dál. Nicméně úvod je kořením, celá kniha je temná. Úplně jsem viděla tmavá zákoutí lidských povah jako temných uliček, nočních dok, průplavů lodí, jako výprav špinavých prostitutek a hlasů opilců. Levná whiskey, levný sex. Pod tím vždy cítíte nebezpečno, něco nevyřknutého ve vzduchu. Je to jiné, než na co jsem zvyklá. Psáno ladným jazykovým stylem, který přibližuje čtenáři prostředí syrového mužského světa bez příkras s vlastní animální typikou. Je to drsné, syrové, naturalistické, nedělají se zde žádné benevolence. Severská zima mě rychle přenesla do svých podmínek, ale ochota pomoci skrze vlastní vyčerpání a strach tady stále existuje. Kniha se stala předlohou pro stejnojmenný seriál (rok 2021). Pro nevšednost, s jakou se v knize setkávám, dávám ⭐⭐⭐⭐⭐.... celý text

Bez viny 2021, Charlotte Link

Úvod mi připomíná knihy Lisy Jackson ze série Alvarezová & Pescoliová. Charlotte Link pokračuje ve své tradici linie dvou a více případů, dvou a více obětí a linie dvou a více vyšetřovatelů. Přestože jsou knihy ze série Kate Linville a Caleb Hale postaveny na stejné konstrukci, byla jsem zvědavá, jak se cesty všech vyšetřujících a obětí na straně jedné a vyšetřování na straně druhé, spojí. Autorka vždycky začne poznenáhlu, od každé strany kousek a pak konce všech nití začne spletitě dávat dohromady. Na začátku jiní lidé, jiné situace a v průběhu četby se objevují další a další lidé, kteří "napomáhají" dramatičnosti příběhu a spojují jej dohromady tak, aby z toho nakonec "vykrystalizoval" pachatel. Vždycky si říkám, jak tyhle dá dohromady? Prostřednictvím koho a čeho je dá dohromady? Není čeho se chytit, začíná se ne od nuly, ale od mínusového čísla, protože okolnosti případu nehrají do karet. Kniha má spád, nedá vám pokoj, dokud se v četbě neposunete dál. Kromě toho se mi líbí "procitnutí" Caleba Halea ke Kate. Knize dávám plný počet hvězd.... celý text

Tati, prosím ne! 2010, Barbara Naughton

Po prologu jsem přemýšlela, zda v četbě pokračovat. Ten, kdo to neprožije, nedokáže si představit, jaké to je žít ve strachu - ve strachu z toho přijít ze školy domů, usnout, dívat se na televizi, hrát si s panenkami a s ostatními dětmi, jít do koupelny se umýt, anebo si jen tak sednout. Pro vás je to šikana, pro matku tichý a agresivní boj v sebeobětování. Jsou to ústupky zlu. Knihu doporučím, jen nevím, zda je vhodná pro slabší povahy a pro ty, co něco stejného nebo podobného prožili, protože asi ne každý se chce ve vzpomínkách vracet k takové minulosti.... celý text

Zmizení 2020, Charlotte Link

Kniha je napsána velice zajímavě a s rozvahou tak, aby vše zapadalo do nejmenšího detailu. Děj se rozbíhá pomalu, čemuž sekunduje drobnější a hutnější písmo. Zdá se, že autorka si děj vychutnávala v celé jeho šíři, protože zabíhá do podrobností, takže jsem na prvních stranách začala předpokládat, že se bude na detailech pohybovat i samotné vyšetřování. Příběh má několik větví. Za ty hlavní na začátku považuji linii s Kate Linvillovou a s Carol Jonesovou. Kate Linvillová trochu uhnula z policejního vyšetřování z důvodu funkční nepříslušnosti a sleduje ho zpovzdálí. K vyšetřování se dostal Caleb Hale. Příběh všechny tři osoby pohltil a do popředí se dostává situace sama. Hlavní postavy nejsou na začátku a v polovině příběhu moc vidět, hlubší seznámení čtenáře s nimi se nekoná. Děj tak převyšuje vývoj událostí, i když ke konci se situace mění. Je to něco jiného, než když je pozornost obrácena na hlavního vyšetřovatele. Poslední dobou v thrillerech čítám, že mozek oběti, někdy vyšetřovatele nabádá: "Uteč! Vezmi nohy na ramena a utíkej!", ale také pohnutky, kterým nejde odolat a kterými se obvykle tyto osoby řídí (a děj se obvykle rozpohybuje). Jsem ráda, že nenechavec je i v této knize. Jednání některých hlavních postav nerozumím. A policii chybí disciplína, což příběh činí dramatičtějším. Kniha mě chytla a nepustila. Dávám jí plný počet hvězd.... celý text

Ostrov duchů 2022, Klára Wang Tyl

Čtivá útlá kniha, kterou pokrývá několik krátkých povídek o nemnoha lidech, kteří se navzájem neznají a které spojuje jediné - ostrov Tchaj-wan. Možná to není jediný ostrov, kde jsou duchové pravidelným jevem. Ze začátku povídky vůbec nenavazují a nemají žádnou souvislost, ale potom se vám vše v průběhu četby spojí; je to vše tematicky a časově zkoordinované. Jeden příběh vyplňuje druhý. Kniha se četla sama. Výjimkami z duchařského "pořádku" jsou povídky Su-wei a William. Za nejlepší považuji poslední povídku pod názvem Shade. Za tématičnost souboru povídek, jejich poznenáhlou provázanost jako celku, námět každé z nich a takovou tu neotřelost dávám pět hvězd.... celý text

Trhlina 2016, Jozef Karika

Zajímavé. Nápadité. Knize by prospělo, kdyby byla psána v kapitolách, děj by se stal nutkavějším a pro čtenáře naléhavějším. Ze splývajícího textu by se tím zdůraznil wow efekt. Vměstnaný, neoddělený a tak trochu nepřehledný text mi navodil dojem nepropustného tribečského lesa. Příběh ze začátku působí jako Zajetí démonů s Edem a Lorraine Warrenovými doprovázené Mlčením jehňátek a tak trochu smíchané s Lesem sebevrahů. Nález a přehrávání hlasů má snad většina béčkových hororů, které tepají lidskou psychiku a které se mi tolik líbí. Tady příběh vedený formou rozhovorů a e-mailových vsuvek není špatný - rychle odsypá a vy se více dozvíte. V průběhu čtení jsem si říkala, jaký vliv by měla na mě tato kniha, kdybych jela na Tribeč? Co bych očekávala, že najdu? Autor si k Tribeči vybral skvělé postavy; vyznačují se odlišnými až protichůdnými charakterovými vlastnostmi. Za mě jednoznačně skvěle podaný příběh, který si zaslouží čtyři a půl hvězdy.... celý text

Dívky z lesů 2021, Minka Kent

Podezření je prodchnuto celou knihou. Dvě linie, dvě cesty. Přiznávám, že ze začátku mě více zajímala cesta Nicolette, pak se to začalo vyrovnávat a já fandila i těm dvěma dívkám. Čekala jsem na rozuzlení a chtěla jsem, aby se oba příběhy protnuly. Úzká kniha, ale plná dramatu. Velké přemety, pády z výšky umocněné nedůvěrou. Moc se mi líbilo to svěží podání, které se mě prostřednictvím papírové knihy zmocnilo na necelé dva dny.... celý text

Barva z kosmu 2020, Howard Phillips Lovecraft

Archaický styl psaní a tomu vyhraněné vyjadřování hororům svědčí. Lovecraftův horor dokáže navnadit a hlavně přiblížit příběh čtenářům vlivem psychologického strachu z neznáma prostřednictvím mimozemských až nadpřirozených prvků. Je to takové jemné a přitom ďábelské oťukávání; nadpozemskost až mystičnost mimo realitu a lidské chápání. Věci reálné a obyčejné jsou vykresleny do horoucích témat, mají příměs neskutečného obsahu a jeví se jako zrádné. S Lovecraftem to je chuť s úplně jinou příměsí, jiný standard; obyčejné věci dokáže nadřadit - vytáhnout z nich charakteristické rysy, které ztemní nebo postupně ztemňuje a dále s určitým nadsazením a zveličením používá. S charakteristikou věcí si hraje a tomu přiřazuje nápaditá slova. Mimozemské události, jejich neovlivnitelnost a bezmoc člověka autor píše uvěřitelně, ačkoliv se jedná o jsoucno mimo realitu. Do rukou se mi dostalo několik souborů hororových povídek, ale tento se mi zatím jeví jako nejlepší.... celý text

Labyrint tajností 2021, Linda Castillo

Kniha mě přitáhla už svým začátkem. Požár. Nenásilný, přesto zničující. Přes jednoduchou koncepci autorčiny tvorby jsem byla zvědavá, jakým směrem se děj bude odebírat. Příběhu nelze odepřít reálný zdroj napětí, rychlý sled událostí, častá akce, hrdinku, která opět zaujme a nezklame a v každé kapitole cliffhangery, kdy se ocitáte na prahu očekávaného a neoddiskutovatelně jedete dál. Pro mě to byla nejlepší kniha ze stejnojmenné série Případů Kate Burkholderové.... celý text

Hnízdo ďábla 2018, Terry Goodkind

NEPRÁVEM POZAPOMENUTÁ KNIHA! Ze začátku mi to připomnělo filmový horor Sestra. Zajímalo by mě, zda Hnízdo ďábla bylo také zfilmováno. Zabíjení pro zabíjení. Vlci v rouše beránčím. Jen největší zabijáci jsou ďáblové a vy je nepoznáte. Vy vidíte a určujete zabijáka a zabiják vidí a určuje si vás. A likviduje. Intuice je stále něco jiného, než schopnost umět poznat, kdo je vrah. Jestli vidíte zlo, zlo vidí vás. Zpřeházené fotografie na lednici, některé magnetky popadané, z jiných sestaven nápis. Příběh má velký spád a je plný turbulencí. Dle hodnocení vidím, že čtenáři nevěnovali knize velkou pozornost, zřejmě na ni nebyl v prodejnách knih dostatečný marketing, aby se o ní začali zajímat a kniha se stačila v čtenářském kruhu uchytit. Je to škoda. Od autora jsem žádnou jinou knihu nečetla, a tato je opravdu luxusní. Je to vítr a rozhodně ji doporučuji!... celý text

V moci zla 2020, Linda Castillo

Líbí se mi, že v této sérii můžete sáhnout po jakékoliv knize, která není na řadě. Dostat se do amišské komunity, proniknout k jejím členům, k jejich zvykům a odhalit vraha není jednoduché. Záleží na Kate, která je vlivem svého původu odhodlaná s nimi splynout a účinně odhalit pachatele. Ačkoliv amišská kultura má pevný základ, oblast od oblasti se liší a dává zabrat i samotné Kate, která jako vždy musí zapojit bedlivé pozorování, vlastní intuici a detektivní schopnosti za předpokladu, že neodkryje svoji identitu. Podaří se jí to? Knihy této série se ne zcela soustředí na rozuzlení zápletky, protože k tomu vždy dochází už asi v 3/4 knihy. Zápletka tady je jednoduchá, vrah je snadno odhalen, o něco tíže pak dopaden. Domnívám se, že autorka může čtenáře déle napínat a vraha nechat odhalit až na posledních stranách. To, co je na detektivkách této série pro mě zajímavější, je znalost amitské komunity. Kdyby se vyjmulo detektivní jádro a paní autorka přidala amitské učení, historii jazyka amitů, více zvyků, tradic a vyjasnila rozdíly mezi amity a mennonity, mohla by to být kniha o amišské kultuře. Ale to autorka zřejmě nechtěla a zamýšlela naopak kulturu amitů zobecnit a nadsadit ji o beletristický žánr. Za seznámení s amitskou kulturou dávám pět hvězd.... celý text

Ztracené děti 2017, Linda Castillo

Je důležité seznámení čtenáře s amišskou komunitou a dokonce s informací, že náčelnice Kate Burkholderová má amišský původ, čehož lze využít při policejním vyšetřování ztráty několika dětí, spíše mladistvých. Příběh, který je postaven na hranici mezi thrillerem a detektivkou, se po pomalejším rozběhu ubírá svěžím tempem. Delší kapitoly příběhu kupodivu svědčí, jsou dobře provázány a díky tomu je zde propracované a stupňovitě vygradované napětí, drama a netušené okamžiky, o kterých se čtenář dozvídá na dalších stranách. Po četbě jsem byla příjemně unavená a chtěla se vrhnout na další knihu od Lindy Castillo. Proto pokud jste knihu "Ztracené děti" ze série Případy Kate Burkholderové dosud nečetli, sáhněte po ní! Je to jedna z adrenalinových bomb Lindy Castillo a další autorčina nálož mě teprve čeká.... celý text

Cesta domů 2020, Sebastian Fitzek

Knihu jsem četla pomaleji a ne naráz. Některé pasáže jsem musela vstřebávat. Cesta domů není cestou domů v nostalgickém smyslu. Je to zvrácený příběh. Zvrhlé týrání žen. Nejde (jen) o sexuální napadání. Jde o violence play. O sadismus, který je zde nedobrovolný, zvláště, když se jím ukájí manžel oběti a jeho přátelé. Manželka není jedinou obětí, je jednou z mnoha. Lidské zrůdy. Důstojnost lidské bytosti, zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Mezinárodní úmluva na ochranu lidské bytosti, která v beletristickém zpracování není ani slovem zmíněna, o to horší to je, když si uvědomíme, že se s fyzickým i psychickým násilím, které nemusí být vidět, můžeme reálně kdykoliv setkat.... celý text