Vesper001 přečtené 276

Aristokratka ve varu 2013, Evžen Boček

Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka 2018, Evžen Boček

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Kdo se chce smát nahlas v tramvaji a pár dní chodit pozdě spát, protože se nebude moct odtrhnout, ať si přečte Poslední aristokratku. Kromě toho, že se vrcholně pobavíte, si okamžitě vytvoříte na díře jménem Kostka a jejím ansámblu závislost. Takže pak rádi přečtete všechny další díly, které sice už nemají takový drive, ale pořád jsou zábavné a milé.... celý text

V pasti lží 2018, B. A. Paris (p)

Silně přeceněný pokus o thriller, v němž postavám trvá tři sta stran, než se doberou k témuž závěru jako čtenář někde u druhé kapitoly.

Žena v okně 2017, A. J. Finn (p)

Další labilní ženská postava v hlavní roli a autor, který staví kariéru na tvrzení, že sám je blázen. Děj odehrávající se v mikrosvětě ženy, kterou agorafobie uvěznila ve vlastním domě, plyne pomalu až k jednomu překvapivému zvratu a očekávanému akčnímu finále. Není to špatné, ale variací na stejné téma je hodně.... celý text

Potkala jsem Sicílii 2012, Marie Třešňáková

Není to cestopis, spíš částečně přepsaný turistický průvodce s několika příběhy a zážitky z pobytů na Sicílii. Škoda, že autorka nepropojila reálie se svými vzpomínkami, v poslední části jsem při suchém výčtu památek x-tého města, přestala číst.... celý text

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

Ze současných cestovatelů mám nejraději Dominiku Gawliczkovou. Nejnověji jsem ale dočetla knihu o cestě Tureckem a Izraelem od mediálně mnohem známějšího mladého světoběžníka Ladislava Zibury. Dojmy byly – na rozdíl od vyprávění Dominiky – rozporuplné. Ladislav napsal knihu krátce po dvacítce a je to znát. Jeho styl cestování pěšky, bez zásob jídla, bez peněz (jeho vychvalování vlastní spořivosti je zpočátku docela vtipné, časem se ale ukazuje, že je to spíš obsese než perla charakteru) a bez mapy je svérázný a snadněji realizovatelný – pokud je člověk chlap. Ladislav oproti Dominice vůbec neřeší hygienu ani bezpečnost, nechá se krmit lidmi, na které narazí, spí pod širákem a nic neřeší. Čtenář to nemá chuť napodobit, jen tu bezstarostnost mu chvílemi závidí. Negativem knihy je, že Ladislav převelice lpí na své pěstované sebeironii a bohužel i na filozofování, které by bylo úsměvné, pokud by se jednalo jen o přemoudřelé názory mladého kluka, pronášené u piva, a ne o úvahy, které čte velmi široký okruh čtenářů. Škoda, že Ládík nemá ve svém širokospektrálním nadhledu místo i pro špetku sebereflexe, která by mu pošeptala, že ve dvaadvaceti je člověk na pronášení moudrostí, které prezentuje jako všeobecně platné a správné, přeci jen trochu mladý. Ani graficky mě kniha neoslnila, zvlášť když v textu autor básní, co hezkého kde vyfotil, a v knize jsou jen malůvky.... celý text

Kafe @ cigárko 2015, Marie Doležalová

U prvních kapitol jsem se bavila, líbilo se mi, jak si Marie dovede dělat legraci sama ze sebe a mít nadhled nad svými trapasy. Postupně mi ale humor začal připadat křečovitý, zvědavost nahlédnout do života herecké kasty mě opouštěla a připadalo mi, že kapitoly jsou vlastně pořád o tomtéž. Kafe @ cigárko je prostě blog. Při souvislém čtení začne rychle unavovat.... celý text

Chlapec s kamínky 2018, Sophie Loubière

Popis zdánlivě obyčejných dní staré pomatené paní mi nevadil, za precizně dodržovaným stereotypem se vždycky něco skrývá. Některé věci jsem odhadla předem, ale možná, že právě to autorka chtěla. Jako v poctivých detektivkách, i tady dostane čtenář vlastně všechna fakta na stříbrném podnose. Jenže nevýhoda takových podnosů je, že se v nich věci odráží a získávají napohled jiný tvar.... celý text

Deset malých černoušků 2017, Agatha Christie

Kavalkáda mrtvých 2015, Fred Vargas (p)

Černobílý svět 2011, Kathryn Stockett

Příběh o novodobém otroctví se odehrává v neuvěřitelných 60. letech 20. století. Černé služebné za menší než minimální plat pracují v domech zazobaných bílých paniček a vychovávají jejich děti – než ty jdou do školy, kde se dozví, že černí jsou nečistí a méněcenní a pak se stanou jejich zaměstnavateli. Nekonvenční bílá slečna Skeeter se rozhodne napsat o nich knihu a ukáže se, že to je v zemi zaklínající se svobodou slova, smrtelně nebezpečné. Slogan tak praví a příběh opravdu vypráví o tom, že hranice mezi lidmi existují jen v lidských myslích. A že laskavost žádné hranice nemá.... celý text

Tak ještě jedno jaro tedy 2015, J. H. Krchovský (p)

"na kraji divného města dům, v domku – on divný muž, jemuž už nic není divné" Melancholie beznaděje, x-tý kruh pekla. Brutální humor, v zářivých barvách vyvedená sprostota, okázalá morbidita, fatalismus smíchaný z opojení i otravy životem. Krchovského básnický výběr je zvláštní. Na první pohled nesympatický týpek, co vás najednou upozorní na drobnou krásu vedle nás, ale ve chvíli, kdy jej pasujete na jemného, kultivovaného umělce s vytříbeným stylem, schválně šlápne do louže špinavé pouliční erotiky. Vzápětí mu odpustíte, protože odevzdaně oznámí, že na jaře už nezaseje. Můžete si vybrat tu z jeho stylizovaných tváří, která je vám právě teď nejbližší, protože snažit se pochopit celek znamená hodně věcí přehlédnout.... celý text

Podivuhodný život osamělého pošťáka 2017, Denis Thériault

Knihu jsem si koupila především kvůli nádherné grafické úpravě a nápaditému přebalu. Díky Tereze Králové je Bilodův příběh jednou z vizuálně nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy viděla. Děj mě zpočátku moc nezaujal, měla jsem problém uvěřit, že Bilodovi je teprve dvacet sedm let (a stále si myslím, že uvěřitelnější by bylo, kdyby byla postava o deset let starší). Ani příliš sympatický není. Autor se o to ani moc nesnaží, svého hrdinu neomlouvá, naopak jej vykresluje v přímém světle, které je zřídkakdy lichotivé. Jak jsem zjistila, náklonnost k Bilodovi necítili ani jiní čtenáři. Snad že připomíná něco z nás? Kolikrát už jsme pošilhávali po někom, kdo má zdánlivě všechno, co jsme sami chtěli? Bilodo to získal. Se vším všudy. PRÁVĚ, ŽE se vším všudy.... celý text

Láska už není, co nikdy nebyla 2016, Filip Gülsen

Na první pokus neznámého básníka má sbírka překvapivě vytříbenou grafiku. Stojí za ní studio Dusot. Obálka je ze zbytkového rudého papíru, který v tiskárně ležel desetiletí s morbidními dřevoryty Jefa Thompsona. Scéna kostlivé svatby sedí, protože kolem nešťastné, beznadějné a zklamané lásky se Gülsen točí jako korouhvička. Dalším tématem je jeho vlastní i obecně zbytečná a bezvýchodná existence člověka, na kterou je pohlíženo s halasně proklamovanou depresí, ale i s humorem. Tak černým, že by mohl česat bavlnu. Gülsenovi je už emo triko malé. "Chvíli trvá, než se k pravdě člověk doklopotá: že životní láska není láska do života…"... celý text

Divočina 2015, Cheryl Strayed

Před nějakou dobou jsem viděla film Divočina, pak jsem ho viděla podruhé a potřetí a nakonec se dostala k jeho knižní předloze, „skutečnému příběhu o nezlomnosti a hledání sebe sama“. Aby našla samu sebe, musela Cheryl ujít cestu dlouhou 1770 kilometrů z Mohavské pouště až k Mostu bohů. Někdy se říká, že cíl neexistuje, protože samotná cesta je cílem. Myslím, že to není pravda. Minimálně pro Cheryl existovala jak cesta, tak cíl.... celý text

Hlava plná slunce 1958, Yves Montand

"Štěstí někdy můžeš potkat, ale hodně pospíchá." Autobiografie šansoniéra a herce Yvese Montanda se špatně shání, a přitom je vynikající a v mnohém odlišná od životopisů jiných osob a osobností ze světa ozářeného reflektory. Montand píše lehkou rukou, chvílemi to vypadá, jako kdyby psal zadanou slohovou práci do školy, jindy si ho zas představíte, jak ve chvíli volna nechává své vzpomínky plynout v oblaku cigaretového kouře. Jeho ospalá tvář s lehkým úsměvem byla stejná i v drsných kriminálkách. A přesně takové je jeho povídání o životě.... celý text

Šťastný poutník 1994, Mario Puzo

Nešťastný příběh o štěstí, o tom, co štěstí pro různé lidi znamená a co jsou mu ochotni obětovat. Druhý román autora Kmotra nejslavnějšího ze všech patří k mým nejoblíbenějším knížkám. Dějištěm je mikrosvět italských přistěhovalců v New Yorku, v jehož středu stojí žena – Lucia Santa, manželka, matróna a matka – se svým snem o štěstí, za kterým přes všechny překážky a mizérii života vytrvale putuje.... celý text

Vychoval mě gangster 2013, Père René-Luc

Netvrdím, že kniha René-Luca je špatná a jeho životní zkušenost neautentická, ani že mě nic z jeho vyprávění neoslovilo. Jen postrádám v jeho knize upřímnost – zvlášť ve druhé části, v níž se zdá, jakoby jeho život s Bohem neměl sebemenší trhliny, on sám nezažil žádnou krizi víry a ani v kněžské profesi nikdy nezaváhal. Snad takoví lidé existují, a přeju jim to, ale domnívám se, že pro člověka, který s náboženstvím více či méně zápasí a o krize nemá nouzi, bude tato kniha spíš rozčarováním nebo možným zdrojem frustrace. I když člověk konečně vyrazí po správné cestě, ne všechno je rázem skvělé.... celý text

Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru 2012, Suzanne Collins

Hunger Games na první pohled dospělé příliš neosloví, není ale pravda, že by jim neměly co říct. Minimálně přinášejí otázku, jakou cenu má svoboda a lidský život, kde jsou vlastně hranice lidskosti a jaký rozumný důvod může mít člověk, aby v televizi zíral na stupiditu jako je reality show.... celý text