vlcka
přečtené 434
Chuť jablečných jadýrek
2010,
Katharina Hagena
Velmi zvláštní knížka mající své pomalé tempo plné vzpomínek. Příběhově není nijak originální, ale je příjemná, odpočinková a plná atmosféry, která mi byla osobně blízká. Prostě jen chuť jablečných jadýrek a příběh jedné rodiny.... celý text
Zoo v kufru
1979,
Gerald Durrell
Knížky od Geralda Durrella jsou knížkami mého dětství, přečetla jsem je všechny několikrát. Vždy mě fascinoval barvitý (a barevný) popis zvířat a krajiny. A ještě teď se všemi Durrellovými knihami ráda bavím, jsou odpočinkové, vtipné a plné neuvěřitelných postaviček a živočichů =) ... celý text
Slečny
2012,
Barbora Baronová
Moc pěkně udělaná knížka, příběhy v dokumentárním stylu, ale vždy s dotekem osobnosti. A fotografie se mi moc líbily, krásně dolaďují atmosféru jednotlivých příběhů. ... celý text
Klub nenapravitelných optimistů
2012,
Jean-Michel Guenassia
z téhle knihy jsem měla mnoho různých pocitů (a to je asi dobře, když to příběh umí), konec to ovšem všechno smíchal do jedné velké beznaděje-smutku-smíření.. a kdo ví.. rozhodně stojí za přečtení a popřemýšlení, nechala jsem se unášet pozvolna plynoucím příběhem, kousky umění ve všemožných oblastech a životními příběhy členů klubu nenapravitelných optimistů..... celý text
Sto nejlepších českých básní 2012
2012,
* antologie
pro mne byla tato antologie vesměs příjemným nahlédnutím do současné české poezie, některé básně jsem četla znovu a znovu z některých byla spíš rozpačitá. Něco takového ale těžko hodnotit, je to mozaika ze spousty různých kousků. Co ale napsat musím.. tak nějak jsem čekala trochu víc pestrosti. Různorodosti, protože mnohé básně různých autorů mi přišly napsané ve stejném stylu, nemůžu si pomoct, nevím, jestli se mi to jen zdá, ale jakoby velká část té poezie byla plná stejných, tak nějak překonstruovaných metafor, obrazů, které jakoby maloval jeden malíř .. Ale třeba ten styl teď zrovna vládne.... celý text
Běh o život
2011,
Richard Bachman (p)
Velmi čtivé, napínavé, konec taky potěšil. Předmluvu jsem naštěstí nepřečetla napřed.
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Kniha mě velmi potěšila. Je moc dobře napsaná, nikdo neodflákl korektury, pochválit musím i vnější vzhled. Líbí se mi, jak je příběh postupně doplňován z různých pohledů a stran, vyprávěn mnoha ústy. A samotné téma mě prostě bavilo. Skvělá knížka, kterou mohu jen doporučit.... celý text
Buddhovi sirotci
2010,
Samrát Upádhjáj (p)
Mám ráda příběhy z prostředí tolik odlišného od našeho. Postavy jsem si zamilovala a atmosféra Káthmandú je popisována krásně barvitě, živě. Romantický příběh osudových setkání obklopují historické i společenské události, které ale nejsou pouze kulisami. Velmi čtivá, krásná kniha, okno do Nepálu.... celý text
Vím, že v Číně je to s komunismem drsnější než bylo u nás, ale každý, kdo by jen pomýšlel na to, že bude komunisty volit by si tuto knihu měl přečíst. Moc dobrá kniha, nahlédnutí do (pro mě) úplně cizí kultury, až skoro nepředstavitelné, zajímavé a nakonec dočteno s vděkem, že žiju tam, kde žiju.... celý text
Světloplaší
2012,
Radek Malý
Krása! Tahle poezie mě v záplavě překonstruovaných metafor, kterými se to teď (dle mého) všude jen hemží, moc potěšila a pohladila duši. Tolik může být řečeno čtyřmi verši a složité sdělení lze vyjádřit tak "jednoduše". A provedení knížky je opravdu povedené!... celý text
Hmatatelný čas
2011,
Giorgio Vasta
Krom faktů děje, které anotace uvádí bych ráda přidala i nějaký vlastní pohled. Myslím, že se tady zapomíná na zdůraznění jazykové stránky knihy. Totiž kontrast toho, že vypravěčem je jedenáctiletý kluk a složitých větných konstrukcí (myslím, že hlavní postava je v příběhu opravdu jen jedna, vypravěč, poznáváme ho pouze jako Nimba) . Jazyk mi nepřišel dětsky dospělý, spíš prostě jen dospělý, bohatý. Jména, jakými nazývá své rodiče a bratra (Motouz, Skála, Bavlnka) mi pořád nejdou z hlavy. Zvlášť matčino jméno Motouz. (Motouz v kuchyni prala salát, to je prostě fascinující =) Kromě toho se v textu najdou opravdové zvláštnosti, totiž co do vyjadřovaných obrazů. Vzkaz na ulitách šneků, ostnatý drát a kočka chromá od narození... konečná narozeninová "oslava". Ani nevím, zda se dá hovořit o poznávání zla ke kterému se přibližujeme s dětskou naivitou, která by na venek působila jako krutost. Smrt uneseného spolužáka mi totiž jako nehoda ani trochu nepřipadá. Žádný omyl. O nehodě se dá (možná) mluvit v té části knihy, kde tahle malá teroristická buňka vyhazuje do vzduchu auto svého ředitele a přijdou přitom k úrazu nevinní kolemjdoucí. Ale spolužák po dlouhém mučení (tvarování) rozhodně neumírá náhodou. Proto bych řekla spíš Opravdová krutost, ochutnávaná a ohýbaná až k prasknutí, ve snaze vymknout se světu kolem, do kterého by ti tři měli patřit... Taky němoceda. Jazyk tvořený gesty a pózami, který malí teroristé používají je dost podstatný. Známé pózy z reklam, klipů.. banality přeměněné na vyjádření emocí a signálů. Pro mě byl tento jazyk kontrastem k balení světa do slov, toho všeho pojmenovávání. Všechno, proti čemu se ti tři snažili jít, tím se sami stali.... celý text
