Zentao přečtené 205
Uspořádání světa: Státní zájmy, konflikty a mocenská rovnováha
2021,
Henry Kissinger
O erudici autora není pochyb, byť po přečtení Umění diplomacie jeho pohled na Nixona a idealismus beru trochu s rezervou. O to zajímavější pro mne ale je, že v Uspořádání světa Kissinger naznačuje jako vhodnou cestu pro USA sjednocení idealismu s realismem (s. 335). Inu, proč ne? Knížka je kvalitní a doporučuji ji všem, kdo nemají čas přečíst Umění diplomacie, ale chtějí se orientovat v současné geopolitice. Chápu tedy, proč je knížka tak oblíbená. Já sám jsem se ale nemohl vyhnout srovnávání s Uměním a ta jsou bohužel ještě o ligu lepší, byť Uspořádání světa někde informace doplňuje a v kapitolách 3 až 6 a 9 se věnuje novým tématům. Text je napsán kvalitně a je na vysoké úrovni, přesto Umění diplomacie je pro mne ještě preciznější ve struktuře odstavců. To ale zmiňuji jen proto, že Kissingerův americký styl akademického psaní je obecně kvalitní, tak jen tady jsem z knihy měl místy pocit, že na publikaci spěchal a některé části knihy jsou psané všeobecným esejistickým stylem. Kapitoly 1, 2, 7 a 8 jsou shrnutím Umění diplomacie. Shrnutí je to dobré, ale přesto doporučuji všem přečíst si k těmto tématům předchozí knihu. Kapitoly 3 až 6 mi přišly jako zajímavý úvod do pohledu na geopolitiku zemí s odlišnou kulturou než je naše. U islámu mi chyběl jen pohled na nefundamentalistické pojetí vlády v muslimských zemích, ale to je drobnost, kterou si dohledám. Kapitola 9 je pro mne prorocká, protože Kissinger knihu dokončil v roce 2014 a přitom se výborně strefuje do palčivých problémů, se kterými teď válčíme (s. 347-365). Pro mne jsou to zejména otázky kyberútoků, fungování demokracie v době sociálních médií a rozdílu v dovednostech, které politik potřebuje k tomu, aby vyhrál volby (s pomocí big data trefit přesnou cílovou skupinu voličů a uzpůsobit tomu své vystupování, jak si to žádá vůle cílovky), a dovedností, které politik potřebuje, aby byl vynikajícím státníkem (mít vizi, že národ má na víc a postupně ho tam dovést; ne uspokojovat nízké tužby voliče mediána). Z knihy si tak beru několik lekcí, jako např. (i) historie, kultura a tradice národa (jeho kontext) hraje zásadní roli v jeho uspořádání (včetně formy vlády) a co funguje u jednoho národa, nemusí vyhovovat jinému, (ii) jako lidstvo jsme mnohem lepší ve vědomém řešení krizí než v jejich předcházení, (iii) je dobrý dát si chvilku čas na rozmyšlenou, protože nás všechny technologie tlačí do emotivních rozhodování, a (iv) jednotlivé země vnímáme v mediálním prostoru prostřednictvím jejich státníků, ale to bývají představitelé skupin, kterým jde především o (politickou) moc, zatímco zbytek země jsou obvykle úplně normální lidi, jako jsme my. Tak si říkám, jestli nakonec není nejlepší formou diplomacie soukromé cestování do zemí s jinou kulturou a navazování přátelských vztahů s lidmi tam žijícími. Třeba pak nebudeme potřebovat ani ty státníky-diplomaty :-)... celý text