Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Zase čteno skoro bez dechu. Po předchozích zkušenostech jsem si odpustila "soudy" postav, jen se nechala unášet proudem a čekala na odkrytí osudů, motivací a provázaností.
Tenhle typ románu mám prostě rád. Propojení české historie s osudy konkrétních lidí. V této knize všelijak propletené, ale určitě ne ku škodě věci. Autorka umí příjemně vyprávět, vystihnout charaktery lidí, sem tam přidá nějakou odbočku. Kniha se mi velmi dobře četla, i když pravda, sem tam jsem musel zapátrat v přečteném textu, abych si ujasnil, o koho vlastně jde.
Při čtení jsem nemohla pochopit děj. Větší zážitek to pro mě bylo v mluveném slově na rozhlase. Krásný příběh. Děkuji
Od Aleny Mornštajnové jsem četla pouze Hanu, která mě rozložila po emoční stránce, ale moc se mi líbila. Od Hotýlku jsem čekala něco podobného. Jenže jsem se strašně spletla. Kdybych nepoznávala autorčin styl psaní, myslela bych si, že to napsal někdo jiný. Na můj vkus bylo v knize příliš mnoho postav. Ano, jejich osudy byly propletené, ale to byl možná ten kámen úrazu. Často jsem se ztrácela, byla jsem zmatená. Kdo je to tohle? Jaký má vztah k tomuhle? A nebyl tenhle mrtvý? Nepomáhalo tomu ani to, že někteří své partnery dost často měnili nebo jich měli více najednou.
.
.
Ale ještě více než velké množství postav mi nesedl styl vyprávění, který byl místy chronologický a místy retrospektivní. Časové údaje se rychle měnily, jednou jsme byli v minulosti, pak zase v přítomnosti. Nebyl v tom žádný řád, žádná pravidelnost. Několikrát mi trvalo třeba dvě tři stránky, než jsem si uvědomila, že je řeč o postavě, která je momentálně dospělá, dělá tohle a je s tímhle a my se právě dozvídáme její minulost.
.
.
Ani samotný příběh mi nepřišel příliš zajímavý. Občas jsem si připadala jako v nějaké reality show. Hlavním protagonistou byl Václav, který se zajímal o auta a běhání. Většina postav patřila do rodiny, která vlastnila rodinný hotýlek, který jim byl za války sebrán, ale mohli jej stále správcovat. Vše se točilo okolo chodu hotýlku, okolo rodinných strastí, osudy postav se proplétaly, někdo umřel, někdo jiný vzal jeho místo apod.
.
.
Zkrátka a dobře mi tahle kniha vůbec nesedla, ale neodrazuje mě to v četbě dalších autorčiných knih (ještě mi zbývá Slepá mapa, Tiché roky a novinka Listopád). Snad mi ostatní sednou lépe než tato.
Opět moc hezké čtení ze života od paní autorky. Kniha se mi četla velmi dobře a lehce, jako všechny, které jsem již od autorky přečetla. Krásné prolínání osudů a život popsaný, tak jak je. Za mne knihu určitě doporučuji.
Hotýlek mě bavil, mám ráda tyto mornštajnovské ságy popisující velmi zajímavé osudy v dějinném soukolí. Často přemýšlím, jak bych se v kritických situacích chovala já, v této knize se řešil "brumbálovský" konflikt mezi tím, co je snadné a tím, co je správné.
Z knih od této autorky se mi Hotýlek líbil asi nejméně. Nějak jsem se nemohla začíst a příběh mne zase tolik nezaujal.
Kdo čeká nějaký lechtivější příběh podle shrnutí vydavatele tak se nedočká. Spíš trpké vyprávění. Smutné životy lidí kteří si v životě neuměli dupnout a nedokázal jít přímočaře za svým štěstím.
Knížka se četla dobře, ale Hana je prostě výborná a hned v závěsu za ní se mi líbila Slepá mapa od autorky. Řekla bych, že zde je autorka sama sobě velkou konkurentkou. Zde mi bylo z hlavního hrdiny (a často nejen z něho) docela smutno. Takové trpké.
Knížka se mi četla skvěle! Chvilku jsem si musela zvykat na styl vyprávění autorky, ale potom jsem celý příběh přečetla jedním dechem. :-)
Knihy od pani Mornstajnove se velmi jednodusse ctou a ani Hotylek neni vyjimkou. Sice se tu dozvime pribehy rodiny v prubehu století, ale vse mi prijde jen po povrchu prevypravene. Kazda postava ma jednu charakterni vlastnost a to je vse. Jako odpocinkove cteni je kniha dostacujici.
Panecku, to bylo něco !!! Životní sága jedné rodiny v běhu století !! Nedokonale krasne vykreslene charaktery všech členů rodiny na pozadí události které hybaly republikou ... u některých pasáži jen problikava v hlavě kontrolka “tak to bylo, tak to je !!!” ...
Příběh se velmi dobře a příjemně čte, ale (nejspíše) hlavní postava Václava mi přijde plochá, bez charakteru. Nepřímo je uváděn jako dokonalý bezchybný muž, na mě působil jako někdo, kdo se o nic nesnaží a vše mu samo od sebe vychází i na úkor štěstí jeho blízkých lidí. Všechny problémy nechává vyhnít a spoléhá na to, že to nějak dopadne a vyřeší se samo.
Prostředí rodinného hotelu je ale velmi dobře popsáno a kniha určitě má atmosféru.
Omlouvám se všem, ale zkoušel jsem několik autorčiných románů a nedočetl jsem ani jeden.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
(SPOILER) Od této spisovatelky jsem už přečetla většinu jejích děl. Kniha Hotýlek se mi velmi líbila, příběh je takový velmi uvěřitelný. Přesný popis charakterů i dějů je pro paní autorku typický, a to je to, co se mi moc líbí. Nechybí i humor, sice někdy mrazí, ale dává to šťávu a šmrnc. Děkuji za hezké počtení.