Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla pro mě psaná tak trochu zvláštně ale vlastně mě dost bavila ale je pravda že jsem se docela bála do ní jít, protože všichni říkali jak je nejslabší od paní spisovatelky, podle mě ale není. Nakonec mě velice překvapila a to že tam bylo hodně osob, mě vlastně vůbec nevadilo, skvěle jsem se v nich vyznala a věděla kdo je kdo a kdo kam patří. :) Mrzí mě Oldřich, škoda že se nevzpamatoval, po tom všem co zažil.
Moje druhá knížka od paní Mornštajnové a podruhé před ní smekám. Já nevím, jaké kouzlo dostala spisovatelka do vínku, ale pro mě je to něco neskutečného. A samosebou nejsem sama, takže bych musela opakovat to, co zde bylo již nejméně 1000x napsáno. Úžasně jednoduchý a čtivý styl psaní a přitom postavy tak vykreslené, že máte pocit, že je znáte osobně nebo že jste dokonce v jejich kůži. A musíte je mít skoro všechny rádi, třebaže vůbec nejsou úplně kladné. Ale ani záporné. Jsou to prostě obyčejní lidé žijící ve své době, žádní hrdinové. A ty jejich osudy! Opětovně opakuji, že jsem vděčná za čtenářskou výzvu, díky níž jsem poznala Hanu a paní Mornštajnovou. Jinak by pravděpodobně tato kouzelnice zůstala přede mnou utajená a já bych opravdu o hodně přišla.
Tato kniha pro mě byla prozatím nejslabší knihou autorky, co jsem četla, nějak moc nakombinované to bylo.. Přečtena za den, ale nadšení se moc nedostavilo, přesto dávám celkem vysoké hodnocení, nemusela jsem s knihou bojovat
Po fantastických románech Tiché roky a Hana mi přišel Hotýlek jako hustá hrachová kaše namísto našlehané bramborové. Všeho tam bylo nějak přespříliš. Navíc bych raději četl o pozoruhodném Leopoldovi než o Václavovi, který celý život sice běhá jako blázen, ale v klíčový okamžik nedohoní ani tlustého chlápka v modré bundě.
Druhá kniha v pořadí, kterou jsem od autorky četla, a rozhodně mě nezklamala. Mám v plánu číst další.
Pro mě byla kniha trochu zklamáním. Čekala jsem, že to bude celé vypadat maličko jinak. Musím souhlasit s názory, že je toho v knize nějak moc. Hodně lidí, hodně událostí a i tak to byla vlastně trochu nuda. Časté skákání v čase na mě taky neudělalo dojem. Příběh je docela zajímavý, ale často mi přišlo že o hotýlek vůbec nejde. Za mě 2,5*.
Jako všechny knihy autorky je i tato perfektní. Tentokrát popisuje lidské osudy za dob komunismu, okupace, normalizace.
Poslední ze čtyř, která mi chyběla. Hotýlek a jeho historie mi učarovaly a přišlo mi, že tato kniha byla nejspletitější a nejkomplikovanější. Celý ten chumel postav a jejich osudů by mohl být pro někoho hutným soustem, ale Mornštajnová si poradila a předestřela čtenáři několikagenerační rodinnou ságu, jejíž členové měli ve skříni poschovávaných mnoho kostlivců. Nevím proč, ale v podání Mornštajnové mi ty způsoby odchodu ze života připadají takové mírné, poklidné a snesitelné. Anebo to taky bylo proto, že jsem se nedokázala pořádně přimknout k žádné z postav. Každopádně, byla jsem jako vždy velmi spokojená, a i když mám pocit, že si jsou některé knihy podobné jako vejce vejci, pořád je to skvělé čtení. Jsem zvědavá, s čím přijde paní Mornštajnová příště.
Jako oddechovka to není špatné. Jak už psal někdo přede mnou - je tam toho prostě nějak moc....anebo je můj život prostě jen nudný...:-D Na zvrat následuje další zvrat...a nějak to pro mě osobně prostě neštymuje.
Poslední kniha, která mi od autorky ještě chyběla. Zklamaná rozhodně nejsem, v porovnání s ostatními knihami asi nejvíc oddechový příběh, víc o lidech a míň o režimu (i když komunismus byl opět vylíčen výstižně).
Ke konci už jsem trošku ztrácela přehled v postavách, ale to jsem asi spíš jen vyšla ze cviku :)
Další kniha Aleny Mornštajnové a opět skvělá.
Příběhy obyčejných lidí od narození do smrti, zmapovaná doba, jak to zrovna v tom kterém čase chodilo, proto se její knihy tak dobře čtou.
Vše už bylo řečeno v komentářích dříve, tak jen dodávám, že se těším na další její knihu.
Výborné. Už jsem přečetl všechny autorčin knihy a je to opět moc fajn čtení mapující životy několika generací ve formě téměř časosběrného dokumentu. Tento románový "monitoring" transformace postav, jejich povah a charakterů v průběhu časoveho úseku např. 60 let, který paní spisovatelka mistrně ovládá, činí její knihy opravdu velmi čtivými a zajímavými. Osudy běžných (až téměř bezejmenných) obyvatel menšího městečka jež jsou vzájemně provázané a spojené existenci hotýlku na periferií v němž pan Leopold vybudoval i "pokojíčky lásky" se autorce opravdu umně podařilo vykreslit a zachytit. Fajn kniha - bavilo mě to a četlo se to samo.
Opět typická Mornštajnová:
1) Postavy nechává umírat s lehkostí sobě vlastní.
2) Každou postavu si postupně buduje a to snad už od narození.
3) Každá postava má jasně daný charakter, podle kterého si jede až do své smrti.
4) Dějinné události ČSSR opět hrají svou tu více tu méně důležitou roli.
5) Opět je to za 5 hvězd, avšak začínám mít obavy, zda příště už nebude autorka nucena vykrádat samu sebe.
Knihu jsem si chtěla určitě přečíst, protože Hana byla famózní ....nejsem vůbec zklamaná a časem určitě přečtu další knihy autorky ..
Teď trošku odjinud....knihu jsem začala číst i proto, že jsem ji našla v žebříčku na 1.mistě u 20.tematu čtenářské výzvy, asi je každého věc co si k jakému tématu zařadí, ale kniha v podstatě začíná úmrtím, takže byl pohřeb a svateb tam bylo taky požehnaně ...takže do výzvy k tématu 20. Za mě určitě ne nicméně čtení rozhodně nelituji a doporučuji
Nádherná čtivá kniha, kterou bylo těžké odložit. Styl psaní paní Mornštajnové je obdivuhodný, každá postava dostala dostatek prostoru, příběh je milý i smutný zároveň, stejně jako je to i v životě.
Hotýlek a s ním úzce spojená historie rodiny Mánesových, především dědy Leopolda a jeho vnuka Václava. Hotýlek tu je v dobách dobrých i zlých jako němý svědek všeho, co se událo (ať dobrého či špatného) v jejich rodině. Hotýlek z 1. republiky, který přežil i znárodnění za bývalého režimu a po revoluci se nazpět vrátil svým majitelům. Autorka se poctivě a s důkladností sobě vlastní věnuje všem postavám, pro něž se hotýlek stal životní neochvějnou kotvou a především zdrojem obživy. Milé a uvěřitelné vyprávění o několika generacích rodiny, do kterého vás autorka vtáhne hned na začátku vyprávění a chcete vědět víc. Moc se mi to líbilo. Paní Alena Mornštajnová to umí svým čtenářům (ostatně jako každou svou knihu) krásně podat. Doporučuji.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Kniha se mě líbila,,od spisovatelky už mám přečtené všechno,,a všechny knihy byly skvělé,,čtivé,krásně napsané,už se moc těším na další,doufá,že vyjde...