Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě velmi bavila. Řekla bych, že i více než Hana. Doporučuji.
Co se týče zápletek je Hotýlek o něco slabší než Hana. Nicméně příběh je velmi čtivý, autorka má cit pro vylíčení různorodých osudů. 4*
Výborná kniha - na malém prostoru zde jsou dokonale vylíčeny osudy mnoha členů jedné rodiny. Stačí pár řádků a čtenář má pocit, že každou postavu dobře zná. Osudy jsou zajímavé a přitom uvěřitelné. Kniha se čte krásně. Doporučuji.
Hotýlek mě velmi mile překvapil. Vím, že jsem si ztížila situaci tím, že jsem jako první četla Hanu, zklamaná jsem ale rozhodně nebyla. Nepamatuji si, která kniha by mi lépe přiblížila dobu komunismu, šlo o nenucené vyprávění, které na několika stránkách vylíčilo příběh hned několika generací. Líbilo se mi, že nešlo o žádné výjimečné hrdiny doby, byl to příběh, který se odehrál v klasické rodině, která si získala mé sympatie. Moc se mi líbilo vykreslení postav, autorka to tak pěkně vylíčila, že čtenář chápal i ty negativní postavy, to je velké umění. Knížka asi ve mně nezůstane navždy jako Hana, ale byl to pro mě silný čtenářský zážitek a knížku mohu jen doporučit.
Zajímavě pojatý rodinný příběh, čtivý, bavil mě. Jen postav bylo tak nějak moc.
Souhlasím s Kariol - čtivé, poutavě vyprávěné, hezky propletené osudy, ale na můj vkus je všeho v knize až moc. Trochu taková historická telenovela. Postavy sice mají promyšlený psychologický vývoj, vše dává smysl, i v souvislosti s politickými událostmi, ale vše je trochu moc vyhrocené a explicitní, účelově propletené, takové učebnicové (určité trauma z dětství - projeví se přesně dle očekávání, až do extrému, a vše se vysvětlí, aby to čtenář pochopil).
Nechci být moc přísná, kniha mě bavila a přečetla jsem ji za pár večerů, ale je to spíš knížka na dovolenou.
Knihy Mornstajnove proste miluju, ctou se jednim dechem, tato byla myslim netradicne zasazena do pozdejsiho obdobi, nez je u ni obvykle.
Mornštajnová mě stále nestačí překvapovat. Knihu od knihy ji mám stále radši a radši. Každý příběh od ní je naprosto perfektní a promyšlený do posledního detailu. Miluju knihy, kde je popsán příběh více generací, takže tímto si mě kniha taky naprosto dostala. Doporučuju. Pokud si knihu nepřečtete, nevíte, o co přiházíte :)
Dám čtyři hvězdy, protože Mornštajnovou mám ráda a protože se mi moc líbilo, jakým způsobem vyřešila názvy kapitol. Ale Hotýlek na pět hvězd nedosáhne. Vlastně si říkám, že si nejsem jistá, že si tolik obdivu a chvály zasloužily ty ostatní knihy. Jistě, jsou čtivé, jsou poutavé, historii dvacátého století v nich máte na dlani. Jenže tak nějak jsem jimi proklouzala, přečetla je za pár dní a vlastně si z nich nic neodnesla. Už nevím, o čem pořádně byly, a to jsem je nečetla tak dávno. V Hotýlku mě štvalo poměrně dost věcí - autorka se trochu opakuje. Navíc má (ale to jsem si všimla u spousty autorů, asi je to nějaký trend...) potřebu nastavit příběh tak, aby tam byly postiženy naprosto všechny lidské problémy, historické události a společenská situace. Jasně, dřív jsem to měla ráda, ale mám pocit, že je to všude. Navíc je to místy takové dost nastavované, prostě jen aby se postavy do té situace dostaly a příběh tak byl bohatší. Ale možná mě prostě jen štve, že se ty události a ty pravdy, které (samozřejmě také z vyprávění, ale hlavně z odborných knih) už znám, pořád tak opakují a opakují. Život spousty členů například mé rodiny měl příběh (a silný!), i když zrovna nebyli zataženi do velkých demonstrací a dny, kdy se stala nějaká významná událost, si nejspíš vůbec nepamatují, protože toho dne dělali to, co jindy, a o historii se dozvěděli až později. Ale zase nemůžu románu upřít, že je pěkný a zajímavý. Jen už je tohohle žánru na mě asi trochu moc, je to všude a já potřebuji změnu.
Z postav jsem si oblíbila Jindru, i když mi jí bylo líto, protože celý život toužila po něčem, co nikdy nedostala, zamilovala se do muže, který ji neviděl a když už, nedíval se na ni s láskou. Václav mě prostě především štval, ale asi to byl jeho úděl jako takřka ústřední postavy románu.
Třetí kniha od této spisovatelky,mě rozhodně nezklamala,naopak četla se jedním dechem.Děj mě pokaždé vtáhl a nemohla jsem odtrhnou oči.
Moje třetí knížka od této autorky...
Styl psaní je stále podobný, přesto mě tato knížka, jako jediná, na mnoha místech celkem nudila.. a vždy ve chvíli, kdy už nuda byla opravdu nudná, přišel v ději nějaký zvrat.. takže zápletka střídá nudu a nuda zápletku :) celkově byla ale knížka celkem příjemná a za přečtení stojí.
Je to už delší dobu, co jsem knížku dočetla a v mém pořadí čtení knih od paní A.M. byla 4. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla a dokonce jsem jí i odložila a zase se k ní vrátila. Víc mě začala bavit, když se příběh stal příběhem Václava, než když byl příběhem hotýlku. Václav to myslel vždycky "dobře" ale pokaždé to "dobře" nevyšlo.
Poslední kniha, kterou jsem od paní Mornštajnové neměla přečtenou, nezklamala mě. Moc pěkné, poklidné čtení. Celou dobu jsem měla pocit, že mi někdo vlídným hlasem knihu předčítá, z každé věty na mě dýchal nádherný klid, přestože vyprávěný životní příběh pro Václava a jeho rodinu tak idylický nebyl.
Nevím proč, ale tento příběh mě za srdce nijak nevzal. Spousta osob mi byla nesympatická a bylo jich hodně na můj vkus strašně moc.
Ďalšie veľmi inteligentným spôsobom spracované literárne dielo, zachytávajúce rodinnú ságu, ktorej dej sa sústreďuje okolo prevádzky malého rodinného hotela.
Opäť oceňujem bravúrne vyprofilovanie každej jednej postavy, ktoré skvelo zapadajú jednak do celkového príbehu a jednak dosť reálne odzrkadľujú vtedajšie spoločenské pomery, ku ktorým sa všetci prispôsobovali aj na základe svojich povahových vlastností.
Páči sa mi, ako autorka cez každú jednu postavu nastavuje zrkadlo, v ktorom sa odrážajú reálne životy mnohých podobných ľudí poznamenané osobnými tragédiami, ale aj ich spoločenskými postaveniami.
Svoje kúzlo má aj celková atmosféra príbehu, ktorá vo mne vyvolávala pocit skutočnosti, a to ja osobne pri čítaní kníh oceňujem asi najviac.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Autorka prostě umí, krásný příběh, který se čte sám. Za mě nejlepší český autor/ka.