Hotýlek
Alena Mornštajnová
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Za mě pěkná, čtivá kniha, ostatně jako dosud všechny její knihy. Styl Aleny Mornštajnové se mi moc líbí.
Řemeslně dokonalá, ale strašně chladná knížka. To, co u Hany funguje, tady vůbec nezabírá.
Hana, Tiché roky a Slepá mapa se mi líbily víc, ale... pořád platí, že styl Aleny Mornštajnové je dynamický, poutavý... :-) Knihu jsem si podle inspirace ostatními čtenáři chtěla zařadit do knižní výzvy pod bod 20 - kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých... ale po přečtení jsem ji musela přešoupnout jinam. Vždyť se tam odehrává nejedna svatba a pohřeb :o)
Natěšená po Haně a Tichých rocích a tak se muselo dostavit zklamání. Souhlasím s předchozími komentáři, že toto je takový okresní přebor oproti následujícím prvotřídním dílům paní M. Děj ani postavy člověka ničím neobohatí, je to jen prostý popis životů, jaký prožili mnozí v této zemi. Tuto knihu tak chápu jako zkoušku spisovatelskeho řemesla, než paní Mornstajnova naplno projevila svůj obrovský talent.
Opět super kniha. Člověk se čtením přesune do děje, jako by to co prožívají postavy v knize, prožíval sám. Něco musím, ale spisovatelce vytknout. Ve všech knihách, které jsem zatím přečetla, skoro všechny postavy nakonec zemřely.
"Svět se vždycky řídil jenom jedním pravidlem- kdo má moc, má peníze a pravdu - a na tom nezmění nic ani hesla vylepená ve všech výlohách."
Má třetí kniha od autorky, také velmi čtivá, ale už pro mne nemá ten moment překvapení jak-je-to-úžasné jako u Hany. Je to takové odpozorované, všechno hrdinům věřím, nikde nic neskřípe. Tak nějak to pěkně plyne. Ale prostě mi tam něco chybí. Osobitější autorský styl, trochu víc humoru, nějaké zvraty? Jsou autoři, u nichž s netrpělivostí čekám na každé další jejich dílo a mezitím si ty předcházející knihy neustále připomínám. To u této autorky bohužel nemám.
Hotýlek se mi líbil více než Slepá mapa.Je to pohled do duší.Hlavně je skvěle popsána doba komunistické zlovůle.
První přečtená knížka od této autorky. Doporučuji, pokud hledáte k přečtení knížku, která vás bude bavit svým dějem.:)) ???? Určitě si přečtu i další příběhy????
Zajímavě zamotaný příběh, který autorka skvěle vylíčila ... četla se opravdu dobře ...
Hotýlek se mi líbil možná ještě o trochu více než Slepá mapa. Ani na chvíli jsem nepochyboval, že vše napsané se mohlo v nedávných dobách odehrát. Navíc kniha je velmi dobře napsaná, takže se čte skoro sama. :)
Čtivý příběh o osudech tří generací jedné rodiny před čtenáře staví otázky morálky a odpovědnosti, na které nelze jednoduše odpovědět...
Alena Mornštajnová prostě umí psát. Kniha se čte dobře a osudy lidí napříč generacemi, přeskakování v čase..to můžu.
Příjemné a odpočinkové čtení se zajímavým příběhem a lidskými osudy a to p. Mornštajnová prostě umí.
Hezky se to četlo. Lidský a uvěřitelný příběh. Příjemný odpočinek, sem tam jsem se i zasmála.
Je to zvláštní kniha. Napsaná se znalostí lidských povah. Nakonec mi bylo líto Renaty, kam až se dá propadnout.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Skvělá kniha. Moc mě bavila, čtení velice rychle utíká. Moc mě mrzí, co se stalo s Oldřichem. To nejhorší na tom je, že by to klidně mohla být skutečnost. A ten otevřený konec s poštou by mě hrozně zajímal, jak by dopadl. Od téhle knihy jsem mnoho neočekávala, ale absolutně předčila mé očekávání - dala mi vše - radost, napětí, smutek, zlobu, lítost.