Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Přidávám se k předchozím komentářům - Hotýlek byl poslední knížkou, která mi od AM zbývala přečíst. Díky tomuto pořadí můžu říct, že autorka neskutečně spisovatelsky zraje. Příběhu nechybí síla lidských osudů a vykreslení režimu. Stojí za přečtení.
Musím souhlasit s předešlým komentářem. Četla jsem Hotýlek jako poslední z tvorby paní Mornštajnové a je znát, že její další díla už jsou jinde. I tak moc pěkná kniha, není to ztráta času, ale ostatní jsou povedenější.
Bohužel pro mě jsem se k této knize dostala až jako k poslední z autorčiny tvorby, a tím jsem od ní očekávala možná až příliš. Tím vůbec nechci říct, že by byla špatná - jen ostatní knihy paní Mornštajnové jsou prostě top s těmi se tahle nemůže měřit.
Jako upřímně váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami... Tentokrát mě kniha příliš neoslovila a řekla bych, že jsem se s ní dost natrápila... Ale nakonec jsem to dočetla.
Příběh rodiny Mánesových neurazí ani nenadchne... Aspoň na mě tak působil... Napsán je tak jak to AM umí, prohraje si se slovy, s osudy lidí napříč generacemi...ne vždy je to happyend, prostě tak jak to v životě bývá.
Opět výborně popsané rodinné vztahy zasazené do nelehké doby. Hotýlek se četl sice moc pěkně, ale spisovatelka nasadila s knihou Hana moc vysokou laťku, kterou už těžko překoná.
Prostě Mornštajnka! Vyprávět dramatické příběhy několika generací ona umí! :)
Minimalisticky, až stroze napsané vyprávění o životních peripetiích několika rodin spojených s Hotýlkem na kraji města. Postav, jejichž osudy se snaží čtenář sledovat, je v knize opravdu mnoho a někdy mi bylo obtížné se mezi nimi orientovat. Vyprávění je napsáno bez hlubších detailů, události mají překotné tempo, celkově však na mě četba působila unaveným dojmem, bez výraznějších emocí, trochu mdle...Na druhou stranu však musím říct, že kniha není špatná, dá nám možnost nahlédnout do lidských radostí a strastí, lásek i zrad, poznáme jak snadné je dostat se do nepříjemných situací a jak těžké je tyto situace napravit....to vše je však nutné z hloubi knihy vydolovat...
Autorku opravdu "žeru"! Ta lehkost se kterou píše ony spletité příběhy je neskutečná . A přestože ani ostatní její díla neměly klasické "happyendy" , v Hotýlku mne konec neoslovil skoro vůbec. Čekala bych od toho trošku něco víc ;-)
Hotýlek mi nepřišel tak hlubokomyslny jako jiné knihy od autorky, nicméně baví stále stejně dobře. Velice čtivé, ve správnou dobu přijdou dějové zvraty a osudy rodiny Mánesů si nemůžete nechat ujít!
Moc pěkně se to četlo, ale za pár měsíců či let si na tuhle knížku asi ani nevzpomenu - zatímco Hana ... to je jiná (pětihvězdičková) liga.
! Může obsahovat spoilery.
Klasická Mornštajnová, nicméně tahle kniha příliš nenadchne, ani neurazí. Je dalším vyprávěním/ příběhem napříč generacemi jedné (širší) rodiny za socialismu.
Líbí se mi popis postav, je dobře popsán jejich charakter a jeho vývoj vzhledem k událostem, které se jim dějí. Snad jen, že hlavní hrdina mi moc sympatický nebyl.
Čte se dobře, Mornštajnová je skvělá vypravečka, ale co mi přišlo zbytečné je občasné zakomponování mnoha postav do příběhu. Ne, že by se v nich člověk ztratil (naštěstí nemají severská jména, že :)), ale přijdou mi tam nadbytečné, na děj podle mě nemají vůbec vliv. Např. - cirkus a příběh Olinky(?) apod..
Na konci vlastně snad jen jedno poučení, co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek... nemusíš se ho dožít.
Paní Mornštajnová má nejen neuvěřitelně krásou čestinu, ale i talent nenásilnou formou do děje zakomponovat historické události.
Krásně se to čte, ale výsledek je nějaký neslastný nemastný. Žil byl umřel. Nějak mi v tomto díle chybí přidaná hodnota, něco, čím se liší od jiných děl, nějaké jiné prostředí, jiný motiv. Na autorku nezanevřu, ale toto dílo k mým oblíbeným nepatří.
Knihu nebudu srovnávat s již přečtenými knihami autorky. Jinak bych možná srazila jednu hvězdičku.
Jinak je ale sága rodu Mánesů a jejích přátel velice čtivá, což už je takovým očekávaným standardem u knih Mornštajnové. Vyprávění je zasazeno do období totalitního režimu, a tak jsem si opět uvědomila, jak jsem ráda, že jsem komunistický režim na vlastní kůži nezažila. Jediné, co bych asi vytkla, je vyprávění o některých velice vzdálených členech rodiny (a někdy ani to ne - např. zmínka o Božské Beátě mi přišla úplně nadbytečná). I tak ale knihu doporučuji přečíst.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Paní Mornštajnová prostě umí.. Dobrá kniha se pozná podle toho že se vám těžko odkládá a zároveň je vám líto, že už ji dočítate, což se při čtení napínavých osudů členů rodiny i dalších lidí kolem hotýlku beze zbytku naplnilo.