Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Pěkné, jen u posledních kapitol se mi zdálo, že už chce autorka rychle skončit, tak to brala pěkně fofrem.
Další skvělá kniha od této autorky. Příběh se mi líbil víc než Slepá mapa, Hana u mě stále vede. Každopádně moc doporučuju k přečtení. Určitě se k Hotýlku ještě někdy vrátím. 5/5.
Mám autorku celkem ráda, moc pěkně píše, Hotýlek byl pro mě třetí knihou. Musím se tedy přiznat, že tady mě spíš bavily jednotlivé pasáže než kniha jako celek. Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst a občas jsem se ztrácela ve jménech, kterých je zde poměrně dost. Kniha neurazi, ale asi ani nenadchne.
Druhá knížka od této autorky, a opět se mi velice líbila a dobře četla. Mám ráda příběhy a osudy lidí i celých rodin, jak se měnily s tím, jak se měnily dějiny. Tady je to nejen o rodině, a složitých rodinných vztazích, ale i o jejich známých, o zaměstnancích i hostečh hotýlku. Václav mi přišel vcelku sympatický, i přesto, že byl tak trochu "kam vítr, tam plášť" a ohýbal páteř před režimem, ale zase to dělal hlavně kvůli rodině a aby hotel zůstal v rodinném "držení" (tedy spíš ve správcování). Každopádně už se těším, až si přečtu další autorčiny knihy.
Na první pohled celkem jednoduchý příběh o životě jednotlivých členů rodiny, možná proto je to tak strhující příběh, který dokáže vtáhnout do děje.
Moje první kniha od paní Mornštajnové. Podle toho, jak ji každý vychvaloval, jsem od knížky čekala asi něco víc, nějak jsem se nemohla vtáhnout do děje, nebavilo mě to, nezaujalo, žádná z postav mi nebyla sympatická, ba naopak. Poslední třetina byla aspoň trochu zajímavá a napínavá, ta to zachránila. Líbilo se mi propojení poslední kapitoly s první. Celkový dojem - nenadchne, neurazí, dávám tři hvězdičky.
Pro mě první setkání s autorkou a docela to bolelo. Klasická sága rodu Mánesů, kdy osou, kolem které se všichni otáčejí, je rodinný výletní hotýlek. V něm a kolem něj se to rodí, umírá, vdává a nežení, boří a tvoří. Čte se to hladce, děj teče, ani se necourá ani neletí, sem tam nějaké to drámo. A takový nemilosrdný popis celé té komunistické éry, ve které moje generace prožila kus života. Naštěstí zas ne tak velký, abychom byli postaveni před úplně všechny ty podobně odpudivé volby. Ještě si od autorky něco dám.
Moje druhá kniha od této autorky a jsem nadmíru spokojena. Příjemný styl vyprávění o osudech jedné rozvětvené rodiny, která se stará o rodinný "hotýlek" od druhé světové války až po konec tisíciletí. O rozhodnutích, které dramaticky (a někdy až tragicky) ovlivnily vztahy v rodině i životy jiných lidí.
Příběh Hotýlku a jeho osob, kterých bylo dost, se mi líbil, ale zpočátku jsem byla trochu zmatená. Vadilo mi "skákání" v obdobích: současnost - minulost - budoucnost na jedné stránce. Pak jsem si zvykla a zorientovala se i v osobách. Autorka je výborná vypravěčka a umí vykreslit prostředí. Zatím je to druhá kniha, kterou jsem četla (Tiché roky se mi líbily víc)
Oceňuji na této knize a na tomto příběhu věrné vyobrazení dobových událostí a životů "obyčejných" lidí téměř ve všech režimech minulého století, ať už se jednalo o život v protektorátu nebo v socialismu. To mě baví na knihách od paní Mornštajnové nejvíce, protože kniha má nějaký spád a její děj není "zaseklý" v jedné době. Nicméně u této knížky mi vadí celkový počet postav, protože jich tu už na mě osobně bylo moc a ač to v ostatních knížkách paní Mornštajnové chválím, tady už jsem občas nevěděla, o kom je řeč (hlavně jsem se ztrácela u postav z cirkusu). I přesto ale chválím, že byly hlavní postavy a jejich život detailně vykreslené. Teď už jen přečíst poslední (první) Slepou mapu a těšit se na další autorčin knižní počin.
Krásně vyprávěné. Souhlasím se všemi kladnými komentáři! Z knih od spisovatelky mi chybí přečíst ještě Slepá mapa. Těším se na ni. Nedokážu říct, která z knih je nejlepší.Vsechny jsou krásné.
Kdyby to byla má první kniha od paní Mornštajnové, k bych byla spokojená. Takhle je laťka dost vysoko, a proto musím dát jen čtyři hvězdičky. Ale i tak se mi líbila, i když o trochu méně než Hana a Tiché roky.
Tahle kniha mě hodně zklamala, vůbec se mi nelíbila. Povídání o ničem, se spousty jmen, kdy jsem kolikrát nevěděla kdo je kdo. Ze začátku mi připadalo, že se jedná o dva prolínající se příběhy, kdy mi ten druhý, cirkusový, zmizel.
Pro mě nejméně oblíbená kniha od paní Mornštajnové, všechny ostatní pro mě měly silnější příběh a možná i větší čtivost. I tak je to ale nadprůměrná kniha, dávám čtyři hvězdičky.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Moc pěkné. Jdu na Tiché roky.