Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Kniha nebyla špatná, četla se velmi dobře. Styl psaní má autorka moc hezký, děj má spád, dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu, ale... zpočátku se mi příběh moc líbil, byl psán i se vtipem, ale jak Václav rostl, byl mi čím dál tím nesympatičtější. Kolem dokola bylo příliš postav, trošku jsem se občas ztrácela. Je to čtvrtá kniha od autorky, co jsem četla, a za mě nejslabší. Stále stejné schéma popisující dlouhé období v životě hrdiny (ů) už začíná trošku nudit. Možná mé hodnocení ovlivnilo i to, že jsem v krátké době po sobě četla stejný typ románů a tato kniha mi z nich přišla nejslabší. Ale i tak stojí za přečtení.
Knihu jsem přečetla až po Haně a Tichých rocích, proto byla trochu zklamáním. Autorka popisuje život v jednom hotýlku, tak jak šel. Úplně jednoduše. Můžeme se rozčilovat, jak se Václav nebo ostatní chovají, je to život.
Kniha se moc hezky čte, ale po přečtení Tichých roků a Hany, tyto knihy nepřekonala. Příběh je velmi výpravný a popisný, přesto jsem si k žádné z postav nedokázala vytvořit pozitivní vztah. Každá mě něčím iritovala. Nevím, zda to byl záměr nebo poukázání na to, že každý člověk, byť si to třeba ani sám neuvědomuje, má i své stinné stránky a jde pak o vzájemnou toleranci a kompromisi. Více než postavy mě zaujalo zasazení příběhu do doby komunistického režimu a okupace. I díky dalším knihám je znát, že tyto témata jsou autorce blízké a dobře ví, o čem píše. V některých částech jsem se musela zamyslet i nad sebou a nad tím, jak bych se rozhodovala já. A za takové morální zamyšlení autorce děkuji, protože je snadné člověka odsoudit, ale mnohdy je otázka, co k určitým skutkům vedlo. A to se v knize krásně odkrývá.
Alena Mornštajnová se mi zaryla do srdce zejména pro její asi nejslavnější román Hana, v letošním roce jsem od ní četla novinku Tiché roky a nyní se pustila do staršího Hotýlku. Na jejích knihách oceňuji zejména to, že velké dějinné události ustupují jaksi do pozadí, a ačkoliv jsou v průběhu čtení patrné a aktéry ovlivňují, středobodem jsou vždy hlavní hrdinové. V tomto případě Václav, jehož příběh je vystavěn už od nešťastné smrti otce ještě před jeho narozením až po poměrně pozdní věk. Přestože tedy autorka věnuje této postavě značnou péči a máme možnost sledovat v podstatě celý jeho život, působil na mě docela ploše a mnohem víc mě zajímaly osudy postav vedlejších, kterých je v knize dost a dost. Zpočátku jsem se v nich místy i ztrácela, ale nakonec jsem si na celý ten podivný propletenec zvykla. Formálně nemám knize co vytknout, nicméně zcela subjektivně musím konstatovat, že jsem očekávala trochu intenzivnější zážitek ze čtení. Vím, že je nesmyslné srovnávat mezi sebou autorčiny knihy, ale mám problém se tomu ubránit. Tak jako jsem v případě Hany hltala každé slovo a příběh ve mně rezonoval ještě dlouho po dočtení, jsem se ke čtení (poslechu) Hotýlku musela skoro až nutit a po dokončení nemám nějaký hlubší pocit uspokojení. Za highlighty tak považuji situace, kdy postavy stály před různými morálními dilematy v rámci rodiny a učinily taková rozhodnutí, jaká učinily. Audioknihu namluvil Jaromír Dulava, který se k postavě Václava dobře hodí a celkově zpracování (včetně zvukových předělů) považuji za zdařilé.
Takové oddychové čtení, ale celkem o ničem. Pořád sem čekala, že se něco stane. Byla jsem knížkou zklamaná. Hotýlek mě prostě nestrhl jako například Slepá mapa.
Nenadchne - neurazí. Rodinná sága přeložená čtenáři v lineárním příběhu, jen s občasnými retrospektivními zastávkami u jednotlivých postav. Ohledně techniky výstavby textu a jazykové úrovně není co vytknout (za to ty hvězdy). Příběh mě nezaujal, ke druhé třetině jsem se musela donutit a poslední dočítala jen "z povinnosti". Znovu se mi potvrdilo, že čím víc je něco (kniha, film...) považováno za všeobecné WOW!, tím spíš mně nic nedá. Nejsem motivovaná číst další knihu autorky.
(SPOILER)
!!! POZOR MOŽNÉ SPOILERY !!!
Moje druhá kniha od autorky. Ač jsem si říkala, že se budu bránit srovnání s Hanou, nakonec jsem podlehla. Ani ne tak námětem (který je jiný), ale spíše tím, že mi tentokrát chybělo ono magické vtažení do knihy - Hana mě při čtení pohltila (a to i tehdy, když se tam nic nedělo), velmi neochotně jsem se od knihy odtrhávala a ještě po zavření se k ní neustále vracela v myšlenkách. Na tenhle prožitek jsem se těšila i u dalších knih autorky, říkala jsem si, že je to nějaké její autorské kouzlo, její typický rukopis, ale u Hotýlku se nekonalo :-(.
Jiná srovnání s Hanou si kniha ode mne nezaslouží. Dějový úsek je tentokrát zcela jinde (od 2. světové války po 90. léta) a i postav je zde více. Oceňuji opět to, že tíživé dějinné mezníky jsou v knize sice přítomny, ale spíše v pozadí, jako i v Haně se Mornštajnová soustředí hlavně na příběh svých postav. V úvodu jsou zmíněna nějaká jména a čtenář si domýšlí, co jsou zač a jaký vztah měla k Václavovi, který je de facto hlavní postavou a osudy ostatních postav se točí kolem něj. Pak se člověk začte, na úvodní položené otázky trochu zapomene, aby si je pak v průběhu připomínal a vracel se zpět k začátku a přemýšlel, co bude se stane na úplném konci. Jak padlo i v jiných komentářích, v závěru chybí jakákoli katarze, položené otázky zůstávají bez odpovědi a to čtenáře může dráždit. Na druhou stranu, život kolikrát není o tom, že se věci uzavřou, takže mně to až tolik nevadilo. Možná jsem i ráda, že to tam nebylo, protože můžu spřádat vlastní teorie a zakončení ku své osobní spokojenosti.
Nicméně souhlasím s výhradami, které zde padly. Václav jako hlavní hrdina mi přišel takový plochý, prázdný, více mne bavily vedlejší postavy, ať v podobě Jindry či Renaty nebo dědečka Leopolda (ten mi připomínal Markovu knihu Můj strýc Odysseus). V knize bylo podprahově několik hezkých momentů a motivů, které jsou neuvěřitelně pravdivé a vyskytují se v různých obměnách v každé rodině. Jinak ale ve mně po zaklapnutí knížky z postav a jejich osudů moc nezůstalo. Možná, že kdyby byla kniha delší, a nebo naopak zabírala kratší časový úsek v podobě nějaké hlubší sondy, byl by zážitek silnější. Takto mohu konstatovat, že to bylo čtivé, v podstatě oddychové, jako čtenáře mne to zaujalo, ale za nějakou dobu už ze sebe nějakou pořádnou vzpomínku nevykřešu. Autorka mi však dokazuje, že psát umí, její myšlenky i slovní obraty jsou velmi pěkné, ke svým postavám přistupuje bez nějakých soudů, které by čtenáře ovlivňovaly. Jejich osudy jsou někdy pohnuté, někdy zbytečně zkažené nějakou maličkostí, ale tak to je i v životě - člověk nikdy neví, jaká banalita ho zavede na scestí a až zpětně může soudit, co vlastně udělal zle.
Velmi se mi líbil nápad pojmenovat kapitoly výseky z básně. Obsah se tak pro mne úplně poprvé stal samostatnou četbou a zážitkem.
U knihy mi chybí alespoň nějaké napětí, během přečtení člověk propluje životy hrdinů a jak již nekdo zmiňoval, nikdy z nich vlastně není natolik sympatický. Knížka se mi každopádně líbila.
Moje druhá kniha od této autorky a jsem opět potěšena. Kniha se čte sama, řadím mezi oddechovky, zajímavé nahlédnutí do x generací jedné rodiny, každá má ten svůj příběh. Avšak jediný, co bych tak mohla vytknout / spíše jen podotknout, a to je, že tam je možná až trochu příliš postav... Ale zase jako celek to dávalo smysl a konec o to zajímavější, když se dozvídáme osudy těch lidí. Určitě to nebude moje poslední kniha od p. Mornštajnové.
Chcete tuto knihu číst? tak jí čtěte samostatně, s žádnou knihou v kombinaci, je tam strašně moc postav a nepřečíst jí za pár dnů, tak se v tom absolutně ztratím, díky bohu, že nebyli rozvinuti ještě Václavovi snachy a vnuci, to by byla úplná konečná...
Jinak první tři strany jsou vše co z téhle knihy dočtete, žádného jiného rozhřešení se nedočkáte, což by asi každý čekal na konci... co bude až obálku otevře? To si máte asi zjevně domyslet... spíš je to kniha mapování dvou rodin... Není špatná, ale na Hanu od stejné autorky to fakt nemá...
Narozdíl od Hany ve mně Hotýlek nedokázal vzbudit skoro žádné emoce. Jen lehké znechucení nad pasivitou hlavního hrdiny a občas dost nelogickým jednáním ostatních osob. Ale všichni byli vykreslení tak ploše, že mi bylo vcelku jedno, co s nimi dál bude... Bylo to čtivé, bylo to reálné, ale něco zásadního tomu chybělo...
Moje třetí od autorky a opět se kniha dobře četla.
Hotýlek, který pamatoval už První republiku, Protektorát, pak komunisty a nakonec restituci.
Příběh několika generací rozvětvené rodiny obývající malou budovu, kolem které se vlastně točí celé jejich životy.
Jak jsem psal, kniha se četla opět dobře, ale nic zásadního ve mě z ní nerezonuje, protože nic zásadního neobsahuje. Jestli je to dobře, nebo ne, nechám na ostatních.
Mě osobně kniha přišla jako dobře napsaný deník naší sousedky a na příjemné trávení volných chvil stačila.
Hotýlek možná není tak dech beroucí jako jiné knížky autorky, třeba Hana, ale i přesto je to velice milá a příjemná, odpočinková knížka. Text plyne sám, tak jako život, a s ním okamžiky jedné rodiny, někdy humorné a jindy zdrcující. Jelikož mám tvorbu Mornštajnové kompletní, Hotýlek nemohl chybět. Nezklamal.
Čte se to úplně samo. Je to velice poutavé, ale nic hlubšího to ve mě nezanechá.
Po knihách Slepá mapa a Tiché roky bych řekla asi ta nejslabší, ale i když jsem si na začátku myslela, že se do knihy ani nezačtu. Tak nakonec jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Velmi čtivá kniha o několika generacích a mnoha mezilidských vztazích a překvapeních života.
Přestože to není až tak silná kniha jako Hana, také velkmi dobře napsaná.
A milé překvapení byl obsah :)
Tato kniha se mi četla skvěle. Moc se mi líbí, jak je v knize promítnuto skoro celé století - několik generací rodiny. Oddychová kniha, která je z běžného života. Moc pěkná!
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Pěkná, čtivá kniha. Ve srovnání s Hanou a Tichými roky trošku jednodušší příběh, ale i tak zajímavý. Děkuji.