Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
V pořadí má druhá kniha od Mornštajnové a zklamaná jsem rozhodně nebyla. :-) Oproti Haně poněkud poklidnější čtení. Líčení osudů rodiny a jejich přátel v prostředí Hotýlku, který se v průběhu času téměř nemění na rozdíl od jednotlivých členů rodiny. Miluji humor autorky. I líčení strastiplných cest a negativních situací mnohdy bývá odlehčeno humornou formou.
Nevím, zdali to byl autorčin záměr, ale líčení smrti Václava, hned na první stránce knihy, mě opravdu pobavilo. V závěru knihy je jeho smrt laděna spíše melancholicky, ale smrt, jako vstupní brána do knihy, byla humorná. Děj přirozeně a nenásilně plyne. Vykreslení charakterů postav opět precizní. Samozřejmě se už nemůžu dočkat čtení dalších knih, mimo jiné i té nejnovější - Tiché roky. :-))
Tuto knihu jsem četla po "Haně" - ta byla strhující. "Hotýlek" nabízí velmi zajímavé téma, ale na mě působilo troško melancholicky, posmutněle.
Ale líbí se mi, jak paní Mornštajnová píše, má to spád.
Druhá kniha od autorky. No pane jo! Ta psát prostě umí, příběh strhne, zaujme, nenudí. Doporučuji.
Je zajímavé, že autorka se věnuje mužské postavě (oproti jiným jejím knihách) a zajímavě nás vede celým životem. Příběh je poutavý, není nějak šokující, ale člověka to vtáhne a chce vědět víc. Trochu byli některé příběhy pro mne méně reálné (např. Marcelka), ale jinak se příjemně kniha četla.
Zajimavy pribeh, jakoby pomalu plyne, ale ctenar je napnuty a uz uz chce vedet jak se zapletka rozplete.
Spolu se Slepou mapou ve me knizky probouzeji zajem o blizsi info o novodobou historii statu. Ve skole jsme probirali ceske krale a pozdeji nam ucitelka poustela videa o 2. sv. valce. Ale dejiny, ktery se osobne dotykaji nas a nasich rodin, jsme nebrali.
Je to krásná kniha, ale po Haně je prostě slabší. Nicméně se mi líbí styl jakým autorka píše a už se moc těším na další knihy.
Tato kniha mě moc mile překvapila. Četla se dobře. Příběh se mi moc líbil,i styl psaní. Doporučuji
Moje druhá kniha a opět velká spokojenost - přečtena za dva velikonoční dny.
Jiný žánr než Hana, proto nelze srovnávat.
Už mám objednanou Slepou mapu a zároveň se těším na novou knihu (vyjde snad už brzy).
Vřele doporučuji :-)))
V pořadí třetí kniha od autorky i pro mě nejslabší , ale to neznamená , že by byla špatná - jen prostě Hana a Slepá mapa je ještě o špetičku lepší.
Pro mě zatím nejslabší kniha od paní Mornštajnové. Přesto se četla dobře a rychle plynula. Jen tři hvězdičky proto, že se neubráním srovnání s excelentní Hanou a výbornou Slepou mapou. Příběh se mi ale líbil. Myšlenka podobná Čapkovému Obyčejnému životu. Kolik skutků děláme proto, že jsme dobří lidé a kolik proto, že jsme vypočítáví?
Krásný, přesto smutný příběh.
Kniha je napsaná neuvěřitelně! Jemně, čtivě, dobře. Do spisovatelčina stylu psaní jsem se úplně zamilovala.
Postavy byly skvěle vykreslené, sympatické, lidské,...
Bavilo mě to od začátku až do konce, přestože jsem od knihy očekávala něco jiného.
Občas mi bylo do pláče. Stojí za přečtení!
Příjemné oddychové čtení, kdy je na děj pohlíženo z několika pohledů dle postav. Kronika rodiny Mánesových mi život lidí během socialismu mi autorka velmi přiblížila. Nad některými pasážemi jsem neskutečně žasla a říkala si, ,,To se opravdu dělo?" Ještě, že tato doba, kdy člověk musí mít dobré známosti, aby přežil je pryč. Patolízalství není nic pro mne a jsem ráda, že dnes jsou konexe prostě jen výhodou a né nástrojem pro obyčejný prostý život.
Je mi nesmírně sympatické vyprávění autorky. Mohu jen doporučit :)
Přečetla jsem třetí knihu od Aleny Mornstajnove a opět jedním dechem. Moc se těším na konec dubna az vyjde její další kniha.
Také jsem občas nevěděla, kdo je kdo a příběh mi na konci přišel takový pořád na stejné vlně. Od autorky jsem četla všechny její knihy a těším se na další. Ale zjistila jsem, že ačkoli se mi knihy v tu chvíli líbí a opravdu mě baví, za pár dní už si ani nevzpomenu, o čem to bylo a jací lidé v ní vystupovali. Ovšem kromě Hany, ta je jedinečná.
Chvílemi jsem sr ztrácela, kdo je kdo... ale jinak pěkné, bohužel smutné počteníčko.
Hotýlek jsem četla jako první ze tří děl paní Mornštajnové a jednoduše způsobil, že už mám za sebou Slepou mapu a teď zrovna hltám Hanu. Naštěstí se blíží vydání Tichých roků, tak si to potěšení z četby ještě o chvíli prodloužím, ale pak mi to bude asi zatraceně chybět.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Výborná kniha, jako zatím vše, co jsem od A.M. přečetla.