Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Další povedená kniha od autorky. Přečetla jsem tuto jako třetí v pořadí. A opět mohu doporučit.
Opět čtivě napsaná kniha,napínavá,plná lidských osudů. Autorčino vyprávění mě moc baví až fascinuje, náhody,které děj hodì jiným směrem.Ke knize jsem byla připoutaná a zvědavě hltala každou stránku.Jsem přeci jen mladší ročník,který těžké časy naší historie neodžil a tak i z tohoto důvodu mám autorčiny knihy ráda.
Nebylo to tak silné, jako třeba autorčina kniha "Hana", ale i tak jsem byla ke knize přímo připoutaná a pořád jsem chtěla vědět, jak to bude dál. Autorčin vyprávěcí styl je mi velmi sympatický, její knihy se čtou úplně samy. Hotýlek je skvělou sondou do rozvětvené rodiny, kde pozorujeme, jak má každý různé sny a představy od života, ale jak se všechno dokáže snadno změnit, aniž by člověk chtěl. Skvělé, tohle mne bavilo. :-)
Kniha Hotýlek je opět průlet našimi dějinami, na které by se nemělo zapomínat...tentokrát spíše z poválečného období a zaměřením na komunistický režim a celkově o životě v tomto nelehkém období.... Opět moc krásná kniha od paní Mornštajnové..opakuji se znovu, ale paní Mornštajnová je opravdu paní spisovatelka. Její styl psaní je neskutečně poutavý a ikdyž jsou témata knih většinou těžká a smutná...kniha se čte s lehkostí a s napětím, jak to nakonci vlastně všechno dopadne :-). Pořád je u mě na první místě kniha Hana, to je kniha, která mi zůstane v paměti asi navždy...ale Hotýlek a Slepá mapa byly obě také moc krásné knihy, je těžké určit pořadí, zkrátka jsou všechny úžasné a zaslouží si svá místa v knihovně :-) !!!
Zpočátku jsem se nemohla pořádně začíst a chvílemi mě kniha nudila. Přišlo mi, že čtu pořád jedno a to samé dokola. Každopádně po dočtení jsem zjistila, že mě to nakonec i bavilo. Václav mi byl moc sympatický.
Paní Mornštajnová umí! Poklona za to, jak dokáže napsat tak obsáhlý a rozvinutý příběh. Osudy několika lidí. V době několik desítek let. A to všechno jen na 313 stránkách.
Slepou mapu jsem ještě nečetla a s Hanou nelze porovnávat. Hana je top. Tak uvidíme koncem dubna, zda se naše oblíbená autorka dokázala ještě víc zlepšit... těším se!
Chvilkami jsem se nudila. Ale nakonec to nebylo špatné. Bohužel s Hanou nelze srovnat. Hana mnohem lepší.
Kniha se mi líbila, ale bylo v ní hodně postav a občas jsem se musela zamyslet, co už bylo řečené, abych si spojila jednotlivé střípky do zbývající mozaiky. Příběhově velmi zajímavé, ale Hana se mi líbila o něco víc.
Vyprávění plyne lehce, nitky osudu lidí spojených s hotýlkem se splétají a rozplétají, dělají lehčí a těžší rozhodnutí, žijí a umírají.
Moc pěkně a čtivě napsaný příběh o jedné velké rodině a jejich hotýlku. Trochu mi to připomínalo seriál Vyprávěj akorát tady to bylo o rodině Mánesových. Další knížky od autorky mám zamluvené v knihovně
Přečetla jsem všechny tři knihy paní Alenky M. Má svůj styl vyprávění, který mě fakt baví. Píše čtivě, píše příběhy ze života, které nejsou jen plytké lovestory. Někomu vadí množství postav, ale tak to v životě máme..postavy významné i méně významné z douhodobého hlediska, ačkoli jistou roli pro nás sehrály. A ve vyprávění mají své místo. Když jsem dočeta poslední stránku Hotýlku, vrátila jsem na první, která je fakticky závěrem příběhu. Taky taková autorčina zajímavost. stejně jako v předchozích knihách i tady se mi líbí, že autorka jen vypráví, nehodnotí a ponechává čtenáři samotnému možnost udělat si názor takový nebo onaký na činy hrdinů svých příběhů. Nepředkládá nám emoční výlevy při tragických událostech, jen vypráví a nechává na čtenáři, jak moc se ztotožní s osudy, jak mc chce příběh prožívat. Ćte se to příjemně. Ćasto si řeknete, že byste nechtěli být v kůži jejích postav, a přesto mnoho z nás bylo. Takový byl život obyčejného socialistického člověka
Osvědčená autorka, která nezklame - bála jsem se, že po Haně a Slepé mapě budu zklamaná, ale naopak - výborná, čtivá, zajímavá, dlouho zůstane v hlavě - a člověk se těší na další!
Mela jsem knihu jako audioknihu v aute, a spise ji hodnotim jako vypraveni pribehu rodiny bez nejakych vyraznych zajimavych pasazi..
Nemohu si pomoci, v tomto případě jsem román paní Mornštajnové přelétla bez sebemenšího náznaku silnějších emocí. Styl vyprávění mi připomněl reklamy na seriál Vyprávěj.
Možná se mi Slepá mapa líbila o trošičku více, ale i tak dávám plný počet. Pro nás, čtenáře trošku zralejšího věku, je to vzpomínka na to, jak to fungovalo v době našeho mládí a zdařilá připomínka toho, protože autorka je opravdu brilantní vypravěčka, že ač dnes vše nefunguje tak, v co jsme v době zvonění klíčů na Václavském náměstí doufali, je to, přes všechny problémy a neduhy v současné společnosti, pořád stokrát lepší než tehdy. Už jen proto, že záleží často jen na nás, jaké si to uděláme. A už jen to je přece osvobozující. Opět knihu , jako i u Slepé mapy, předkádám dcerce, která studuje osmileté gymnázium a momentálně louská jako povinnou četbu Chrám Matky Boží v Paříži. I já ho před skoro čtyřiceti lety četla jako povinnou četbu. Je to krásná kniha, ale možná by stálo za to, dnešní mladé generaci ,předat nějaká poselství o naší zemi v době ne příliš minulé.
Při čtení knih paní Mornštajnové mě zaplaví hřejivý pocit, že současná česká literatura má co nabídnout, a že české dámy spisovatelky stále ještě umí napsat knihu, v níž jsou jasně vykresleny charaktery jednotlivých postav, děj má linii a směřuje k jasnému konci.
Hotýlek se mi moc líbil. Občas jsem měla pocit, že těch postav je tam až moc, ale na druhou stranu se paní Mornštajnové povedlo velmi srozumitelně vystihnout, proč tam daná postava musí být. V životě a v osudech rozvětvené Mánesovy rodiny měly všechny své místo. Fascinuje mě, kolik osudů se dá vměstnat do jedné knihy, těch “náhod” bylo někdy příliš. Když však uvážíme, jakou část historie naší země příběh obsahuje, je to spíše odrazem pohnutých dějin, které často zámávaly osudy celých rodin. Válka, znárodnění, kolektivizace, 50.léta a politické procesy, 60.léta a smutný rok 1968, normalizace, rok 1989 a následné budování kapitalismu... Až mrazí, co jednotlivé historické události pro člověka znamenají a jak mohou ovlivnit lidský život.
Alena Mornštajnová - nádherně se čte a z každé její knihy mám obrovskou radost a perfektní zážitek a nejinak je tomu i nyní.
Osudy jedné rodiny, které se čtou, jako by člověk s nimi přímo žil. Těžko se mi od knihy odcházelo a s radostí jí opět otvírala. Myslím, že kniha by si zasloužila zfilmování - je opravdu krásná, dějově i lidky velmi dobře obsazena.
Neurazí, nenadchne. Děj plyne pozvolna jako realita, nicméně ztrácela jsem se v přehršeli jmen a kolemjdoucích příběhů, které by snesly méně detailů.
Pro mě nejslabší autorčina kniha, i přesto nebyla špatná. Nechci moc kritizovat, protože z Hany a Slepé mapy jsem byl nadšený, takže jsem měl laťku vysoko. Tahla sága prostě neměla něco navíc, jen plynula ...
Krásná kniha, nemohla jsem ji odložit. Knihy od paní Mornštajnové mi prostě sedí. Těším se na další
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Nejprve jsem myslela, že knihu nedočtu. Vůbec jsem se nemohla do příběhu vžít, ale pak to začlo a nemohla jsem se odtrhnout!