Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Dočetl jsem Václavův příběh v knize Hotýlek.Opět knihu řadim mezi nejlépe napsané počiny.Všechny tři díla autorky považuji za vyrovnané a dokonalé.Popis rodiny v jejím podání vás vtáhne a stanete se skoro účastníkem.V Hotýlku bylo více vtipných momentů než v Haně či Slepé mapě.A popis českého člověka,jeho myšlení,a vlastností jsou zde popsány také výborně.
Od Morštajnové jsem nejdříve četla Hanu což je úžasná kniha, ale dost smutná. Další její knihy a to i Hotýlek jsou pěkné a proti Haně pohodové čtení třeba na dovolenou.
Myslím, že Hanou si u mě autorka nastavila laťku hodně vysoko a už ji jen tak něčím nepřekoná
Kvůli Haně dávám 4*, jinak bych asi šel o jednu níže.
Tím ovšem vůbec tuto knihu nesnižuji. Čte se dobře a příjemně ubíhá. Jen těch postav je tam na hranici únosnosti a propracované propletence jejich osudů občas vyžadují intenzívní soustředění. Zároveň mi vadila trvalá schématičnost většiny příběhů: obvykle dobře začnou, aby jejich konec byl... řekněme přinejmenším rozpačitý. A takto pořád dokola.
Sága jednoho hotýlku a lidí okolo něj je v běhu tuzemských dějin zpracována opravdu velkoryse, ale nemohl jsem se ubránit občasnému dojmu samoúčelnosti popisovaných událostí. Vlastně nic a nikdo není úplně normální až je normální úplně všechno.
Nevím, chápu, že tato kniha není Hana, ale v ní bylo vše mnohem uvěřitelnější a tím i emočně uchopitelnější. V Hotýlku jsem si žádnou postavu neoblíbil a jejich osudy jsem tak sledoval jen jako divák přes sklo jedoucího vlaku, který se na konci cesty už začíná vrtět a nudit.
Paní Mornštajnová píše hezky, jen mě mrzí, že jsem tuto knihu četla až po Haně. V jejím srovnání je Hotýlek trochu nudnější a rozvleklejší. I tak jsem ji s chutí přečetla. Oceňuji zejména, že vypráví příběh celé rodiny a ne jen jednotlivce.
Moje druhá autorčina kniha a jsem naprosto spokojená. Líbilo se mi povídání o všech postavách, jaký měli život, proč byli takový, jací byli. A hlavně historická rovina, kterou autorka zakomponovala do děje.
Odskočila jsem si na jednu knihu odpočinout od Larse Keplera, a už čtu třetí knihu od Mornštajnové. :-) Velice příjemný styl psaní.
Skvěle vyprávěný generační příběh s detektivní zápletkou. Knihy Aleny Morštajnové se mi líbily všechny, ale tato nejvíc. Rozhodně doporučuji.
Z počátku dobrý rozjezd, ale později se v příběhu opakovaly zbytečně události - autorka je připomínala, dále potom vyprávění nadbytečných příběhů, což se vleče, bez nich by děj rychleji ubíhal.
Knižka zaujímava, s dobrým námetom, množstvom zvratov, aj po jazykovej stránke sa čítala príjemne. Čo mi nesadlo bol štýl písania - monotónne popisovanie udalostí akoby z "Kroniky rodu", s nízkym výskytom priamej reči, takže pre mňa málo dynamická.
Další skvělá kniha této autorky. Miluju její rodinné ságy na pozadí historických událostí našeho národa, které bysme neměli zapomínat. Těším se na další dílo paní Mornštajnové.
Syžet shodný s Hanou. Je-li však Hana gejzírem emocí, pak Hotýlek plyne od počátku do konce v poklidu, aniž by ztrácel citový náboj. Jestliže Hana vyznívá neutrálně, pak v Hotýlku je jasně cítit odsuzující podtón. Leč takoví jsme byli, jsme a budeme. Imperativ přírody je žít, přežít a zachovat rod. Nuže, hoď první kamenem, kdož jsi bez viny. Nicméně k dílu jako takovému jsem zcela bez výhrad. Stylisticky, obsahově, formálně, vše v dokonalé shodě. Na mém obdivu k autorce se nic nemění. Doporučuji.
Dobrá kniha. Přestože mě hlavní hrdina (je-li Václav vůbec hlavním hrdinou) štval v příběhu čím dál víc. Zatím mě všechna má setkání s autorkou velmi bavila.
Hotýlek je nejméně hodnocená kniha od autorky. Ale mně osobně oslovila nejvíce.
Postavy tak jsou krásně zapletené do sebe, příběh je tak velmi napínavý a čtivý, až se nakonec celý zase rozplete.
Vskutku příjemné počtení. Jsem navnaděná číst další knihy od autorky. Hurá do toho... :-)
První schůzka s uznávanou vypravěčkou Alenou dopadla nad očekávání.
Úvodní prvorepublikově maloměstská atmosféra vzbudila mou nelibost od prvních stránek, což beru jako známku kvality. Smrt, která se úvodem proplétá, na mě působila jako groteska. Chvíli jsem byla v rozpacích, co si o příběhu myslet a kam vše směřuje.
Po pár kapitolách se přidal nevtíravý humor, trocha vztahového napětí a dějinných událostí a byla jsem lapena.
Naprosto mě dostala detektivní zápletka. Tato část je dokonalá!
Potkala jsem lidskost i lidičkovství. Snad až příliš přizpůsobivosti a málo ideálů?? Moudrost umně skrytá . . .?
Vědomí, že lidské generace provází stále stejné touhy i slabosti. . . .
Z maloměstské frašky se příběh zdatně přerodil v komunistickou burlesku. Přízemní a snaživí lidičkové z doby poválečné se i díky svému lechtivému podnikání stanou ubohými figurkami, na kterých také stojí zločinný komunismus.
Fascinující realistický obrázek lidské malosti a ubohosti aneb kterak je cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly.
Knížka se mi líbila, ale ve srovnání s Hanou a Slepou mapou mě tolik nezaujala. Příběh příliš negradoval, navíc jsem měla pocit, že se v popisech postav či jejich životních příběhů autorka často opakuje.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Krása, krása, krása, srdce mi jásá. Paní Morštajnová se stala mou oblíbenou autorkou.
Hana, zarytá v srdci.
Slepá mapa, oki dobrý.
A Hotýlek, jsem z něj nadšená. Postav tak akorát, všechny si pamatuji, žáden zmatek. Nevadily mi ani návraty v čase, prostě se to četlo samo. Krásná rodinná sága, tak to život prostě dává a paní A.M. to vše umí dávat na papír.
Vřele doporučuji