WEIL diskuze u autorů
Podařilo se mu něco, co je dneska velká vzácnost. Vyvolat skandál, a to na základě jisté teorie, která ale ohromila jen ty, co ji neznají.
Využil občasného zájmu o Darwinismus a tak napsal knihu, v níž nelení a hraje na city běžných občanů, co vydrží přečíst takovou knihu.
Její kniha značně nahrávají feministkám, a já se ptám, zda je toho zapotřebí?
Australský spisovatel, jehož nejznámější kniha "Voss" (1957), je zařazená mezi klenoty světové literatury.
Významný židovský představitel pražské německé literatury, zabývající se problémem viny a možnosti odpuštění.
Prozaik meziválečného období. Autor sociálně psychologických románů a novel vyplněných úporným hledáním smyslu lidského života i touhou dobrat se ponorem do lidských duší obrazu člověka poznamenaného válkou a časem krize.
Osobně jsem k němu změnil postoj, když jsem si s ním přečetl dlouhý rozhovor v časopisu "Ogar".
Mluvil tam o svém strachu, až zde zůstane sám, protože jeho žena umírala na rakovinu. A taky o životě tak, jak bych od člověka co píše knihy jaké píše nečekal.
Někdy to už dneska vypadá, že lidi, co bojovali proti socialismu, tak o tyhle lidi se už nikdo nezajímá.
Ano, je to už 22 let, a kdo si přečte co kritizoval V. Havel v 80. letech 20. století a co chtěl za nápravu, tak je to smutně úsměvné. Inu řeči se vedou a život se hrne dál...
Ivan Martin Jirous měl na psaní básní podle mě talent a některé z nich jsou pro mě zajímavé. A co si může autor víc přát, než mít aspoň pár čtenářů? Seznámit je třeba přes své básně se svými postoji k životu a společnosti?
Člověk, který oživil zájem o český film za první republiky a nejen to. Sledoval osudy některých válečných zločinců, kteří se provinili vůči druhým lidem.
Někdo ho má rád, obzvláště někteří lidi, co jsou "Hřebejkovsky ladění", protože podle jeho povídek a knížek natáčel Hřebejk filmy, pro mě je to průměrný autor.
Manželka pana Míky dlouho oznamuje počasí na CT.
Autor byl na začátku srovnávám s J. Dietlem. Dneska už ne. Asi šlo jen o reklamní tah.
Autor své doby, tradice svého národa z níž čerpal pro svou literární činnost.
Dneska se jeho divadelní hry u nás hrají už jen málokdy.
Znám jen jeho povídky, v nichž si vybírá okruh existenciálních témat převáděných do roviny obyčejné lidskosti, snad aby tomu porozumělo co nejvíce čtenářů.
Vypravěč, herec, spisovatel.
Spolupracovník J. Wericha, když se mu pokoušel nahradit J. Voskovce, což selhalo.
Učitelkou nám bylo řečeno, že jednou už ho měl J. Werich plné zuby, nevyhovoval mu jako adekvátní přihrávač a seřval ho sprostě rovnou na jevišti. M. Horníček neřekl nic, sbalil se v šatně a víc spolu nespolupracovali.
Psal realistickou prózu i povídky.
Jak smutné, analytické hrdiny vytvářel, tak i sám nakonec bohužel skončil.