1amu komentáře u knih

Knihu hodnotím také jako průměrnou. Pravda, jsou tam úsměvné příběhy. Třeba o postrachu všech pražských četníků za I.republiky - z Anežky Hodinové-Spurné, která je při zatýkání mlátila, škrábala i pokousala, aby vše korunovala po předvedení na četnickou stanici k identifikaci - průkazkou poslankyně parlamentu.
Za nejzdařilejší považuji profily Marie Švermové, Jarmily Taussigové-Potůčkové a Jiřiny Švorcové.
Kapitolou samou pro sebe je národní umělkyně Jarmila Glazarová. Pokud existuje kdesi ve vesmíru cosi jako peklo, tak tam zřejmě do nekonečna bude procházet zapáchajícími kanály.

9 01.03.2020

Knihu bych definoval slovy Pokání kdysi fanatické komunistky. Prožila strastiplný život a své zážitky z koncentráků nacistických i komunistických popisuje v 11-ti příbězích žen.
Je zajímavé, že nosný příběh knihy je osud manželky Jana Švermy, později významné komunistky, chvilku po skončení II.sv.války i "Národní vdovy" - Marie Švermové, kterou zpočátku kvůli vyšší šarži na ÚV KSČ autorka nenáviděla. Ke smíření došlo až ve věznici v Leopoldově.
"... Když přišla za mnou na celu, padla mi s pláčem kolem krku. Měly jsme si měsíc o čem povídat." To řekla Marie Švermová, které je tato kniha věnovaná.
Inu osud je neprůhledný a vede k neuvěřitelným zážitkům .

12 29.02.2020

Wrent je má krevní skupina ! Nápad tří autorů je velmi dobrý. Uvažoval jsem o koupi všech 5-ti dílů, ale bohužel (hanba mi) jsem se projevil jako Jára Cimrman, tedy jako drobný škudlil. Tento komentář věnuji minoritě (alespoň v to doufám), která na tomto výtečném webu v BSP (Brigáda socialistické práce) vyrábí komentáře fofrem, pokud to neznáte, stačí pouze známé Ctrl + C a pak Ctrl + V - vytvoří dech beroucí komentáře a soudruzi kolegové to ihned "opalcují". Kdo má rád knihy D.Silvy s Gabrielem Allonem nahlédněte.....

10 29.02.2020

Náhoda ! Ta mi dala avízo na tuto knihu. Čekal jsem průměr, leč tato útlá knížečka z roku 1995 o pouhých 117 stránkách byla v mém "čtecím kamrlíku" bomba !
Ale budu trochu citovat autora jako profesora v seminářích tvůrčího psaní v kanadském Edenvale (...škola dostává od provincie subvenci, ta je tím vyšší, čím více má studentů, propadnout zde je následkem toho velmi obtížné...).
Začalo to tématem "Napište milostný příběh" (Write a Love Story) , k překvapení pedagoga to posluchači vzali jako pornografii, kterou znali buď z vlastní praxe, nebo z televize. ... Zopakoval jsem výklad o henrymillerovském pojetí erotické prózy, která nevzrušuje esteticky, nýbrž pouze pohlavně. Třída poslouchala mlčky, asi s takovým porozuměním, jako kdybych mluvil o teorii množin. Stižen komplexem, uvažoval jsem, že mám ty zábrany asi následkem katolického vychování...)
Nebo Wayne Hloupee - popíral, že by měl české předky. Že je heterosexuál mi potvrdila povídka na téma "Příběh o začátku a konci nějakého vztahu. Vypravujte jej z hlediska opačného pohlaví". A Wayne to vzal takto: "Za keřem v kolejním parku se snažil svou Romulu obejmout, ta začala lapat po dechu. Wayne se vyděsil, snad nemá astmatický záchvat ? Mám zavolat lékaře ? Romula odmítla a vzala do zaječích. Wayne se zhroutil. Skryt za keřem zoufalstvím dlouze vyl..."
Pedagog navazuje: "Kvůli Ireně v Kostelci ani kvůli její sestře a jiným kosteleckým dívkám jsem nikdy nevyl."
Pokud čtete pozorně, zjistíte i jeden z méně známých způsobů uzavření sňatku tam za velkou louží.
Říká se mu SHOTGUN WEDDING, neboli brokovnicí namířenou na ženicha.

Je mi líto, že dočítám. Správně je zdůrazněno v anotaci knihy:
Český pan profesor vede semináře tvůrčího psaní a občas se nestačí divit. I když...on se ten svět za velkou louží od Kostelce zas tolik neliší.
Knihu si vychutnají ti z vás, kteří toho od autora již dost přečetli.
Já ji považuji za jednu z těch lepších !

15 28.02.2020

Velmi zajímavá kniha. Mám rád oba korespondující, protože jejich tvorba vypovídá jasně. Samozřejmě Jan Zábrana to měl o hodně těžší, soudruzi jej zkrátka neměli rádi a v jeho hlavní živnosti, zejména překladatelství z ruštiny jej silně omezovali . Přesto zejména jeho překlady díla I.E.Babela jsou zřejmě u nás ty z nejlepších. A také Solženicin se Souostrovím Gulag.
Bohužel právě kvůli společným detektivkám (ze série Vraždy) došlo po smrti J.Zábrany k politovánihodným rozporům s dcerou J.Z. To by si zřejmě J.Zábrana nepřál.
Korespondence není úplná (a ani nemůže být), což je pro čtenáře určitě škoda.

12 28.02.2020

Bývalý velvyslanec ČSR ve Francii měl celou Francii a zejména Paříž s okolím "zmáknutou", a to již od útlého mládí, kdy republika TGM nevyžadovala cestovní doložku. To známe my, zrozeni o trochu později.
Samozřejmě je o čem psát a vyprávět, protože jde o jedno z nejkrásnějších míst na tomto světě.
Navázané kontakty autorovi pomohly na začátku II.světové války, kdy mu dal echo jeho přítel a také "levičák" Louis Aragon. Ten se o A.H. zpočátku postaral. Po obsazení města Němci již musel "o krok dále" až mu pomohli do USA V+W.
Zajímavé čtení zasvěceného vypravěče.

8 28.02.2020

Douglas MacArthur (*26.1. 1880 +5.4. 1964 ) byl pětihvězdičkový generál armády Spojených států amerických. Za druhé světové války byl velitelem spojeneckých vojsk bojujících v Pacifiku.
Spolu s admirálem Nimitzem se výraznou měrou podílel na osvobozování Tichomoří. Používal taktiku tzv. žabích skoků, kdy obcházel místa s vysokou koncentrací japonských sil a ničil zásobovací centra v týlu nepřítele. V prosinci 1944 byl jmenován 5 hvězdičkovým generálem.
V roce 1944 se vrátil na Filipíny jako vítěz, vylodil se na ostrově Leyte, odkud musel tři roky předtím odplout. V Tokijském zálivu 2. září 1945 převzal na vlajkové lodi USS Missouri s admirálem Nimitzem japonskou kapitulaci. Po válce se stal generálem OSN na korejském poloostrově.

Válčící strany by si vždy před bojem měly připomenout slova tohoto neobyčejného člověka:

Válku nevyhraješ tím, že zemřeš za svou vlast, válku vyhraješ tím, že přinutíš tvého hloupého nepřítele zemřít za svoji vlast.

12 27.02.2020

Milovníci této kdysi klidné severoafrické země si přijdou na své.
Zahraniční politiku Tuniska již dlouhá léta charakterizuje umírněnost a snaha o vzájemný dialog. Ale od konce roku 2010 až do současnosti probíhaly nebo probíhají ve většině arabských států protesty, nepokoje, povstání a revoluce, které jsou nazývány jako „arabské jaro“. První nepokoje začaly v prosinci roku 2010 v Tunisku a vedly k tomu, že 14. ledna 2011 prezident bin Alí rozpustil vládu a prchl do Saúdské Arábie. Původně chtěl utéci do Francie, ale francouzský prezident mu nepovolil vstoupit do země. Po revoluci v roce 2010 se bezpečnostní situace v Tunisku uklidnila a byla na dobré úrovni prakticky po celé zemi až do roku 2014. V současnosti se v západních a jižních částech Tuniska vyskytují teroristické skupiny. V březnu roku 2015 došlo k teroristickému útoku v muzeu Bardo v hlavním městě Tunisu a v červnu roku 2015 k útoku na plážích v Sousse.
Je to k politování. Kdysi, v době dobré práci CK FISCHER jsem tam byl opakovaně. Můj největší dojem ?
Pravě tam jsem se naučil smlouvat s Araby . Věřte - jde o těžkou fušku !

7 27.02.2020

Oceňuji knižní průvodce v případech, kdy zájemcům pomohou. Tento byl sice svou cenou "nad normu" , ale v případě plánovaného pobytu do této krásné vzdálené země pomohl. Na Thajsku (Siam) je fascinující jeho historie.
Thajsko je jedinou zemí jihovýchodní Asie, která se vyhnula přímé koloniální vládě. Má druhou největší ekonomiku v jihovýchodní Asii a 20. největší na světě .Velkou část jeho ekonomiky tvoří cestovní ruch. Tedy vyplatí se tuto zemi navštívit. Pokud tak učiníte zvažte délku pobytu. Rozhodně doporučuji 3 týdny, již kvůli ceně - pobyt na 2 týdny se pouze nepatrně liší. Já to udělal a ke konci jsem litoval.
První dojem na letišti v Bangkoku: vysoce sofistikovaný systém boje proti drogové mafii. Zkrátka - mají to zmapované. U našeho letu již čekali na jediného mladšího muže z 380 pasažérů ! Pozor na pohyb lidí při odletu okolo vás ! Stává se, že vám kdosi odborně "přibalí" do některého ze zavazadel pytlík drogy. Nemožné ? Ale ne - dokáží to hravě. To jsou nepříjemnosti .
Z druhého pohledu jde o krásnou zemi, s přátelskými lidmi (většina ovládá angličtinu a vlivem nájezdů postarších Němců na lov krásných Thajek i jejich jazyk) . Děje se to zejména v turistickém městě Pattaya - vyhýbejte se jí ! Ani krásné souostroví Phi-Phi již není tiché, naopak je doslova narváno turisty. Pro milovníky klidu jsou nejlepší menší, ale kouzelné ostrůvky poblíž. A také okolní destinace u moře poblíž královského města Hua Hin jižně od metropole. Turisté, volte sever ! Uspokojí vás dodatečně.
Thajci mají s turisty bohaté zkušenosti a mají své výtečné know-how ! Gourmeti - připravte se na "manu nebeskou" . V životě jsem nejedl lepší jídlo ! A na závěr ?
Začne-li průtrž mračen, tak nezmatkujte. Většinou trvá tak maximálně 15 minut. Viděl jsem zatopený bar u moře (do výše cca 50 cm) za půl hodiny bylo vytřeno a sucho.
A pak kolem 18-té hodiny neuvěřitelný západ slunce (jste na rovníku) - sluníčko zmizne za chviličku.
Krásný pobyt v kouzelné zemi.

6 27.02.2020

Dárková publikace pro bibliofily a ještě k tomu milovníky Šumavy, mezi které se počítám.
Na této knize je zajímavý počet fotoateliérů v Českém Krumlově za I.republiky. A to šlo o opravdové mistry umělecké fotografie.
Kniha volně navazuje na autorovu první knihu věnovanou Josefu Wolfovi, významnému fotografovi a vydavateli šumavských pohlednic, konkurentovi a takřka vrstevníkovi Josefa Seidla. Díky ní máte možnost porovnat díla obou předních českokrumlovských osobností. Čtenáři si tak mohou prohlédnout Šumavu v podobě, jak ji na svých pohlednicích zachycoval Josef Seidel – nejprve sám a v pozdějších letech společně se synem Franzem.

9 25.02.2020

Vynikající kniha dříve našim národem podceňovaných autorů z NDR, jmenovitě autorky této knihy a Harry Thürka (Hodina mrtvých očí). Snažil jsem se, i když pozdě o nápravu. Podařilo se a měl jsem stejné potěšení při vzrušující četbě, popisující útěk sedmi vězňů z koncentráku. První vydání z roku 1953 bylo mohutně režimem propagováno a právě asi proto nezabralo. Jde o úžasný námět .
Autorce se březnu roku 1941 s celou rodinou podařilo přes Martinik a New York emigrovat do Mexika, usadila se v Mexico City a v roce 1942 zde napsala svůj nejslavnější román tuto knihu, která byla dokonce v roce 1944 Fredem Zinnemannem zfilmována .

11 25.02.2020

O útoku Japonského letectva na Pearl Harbor bylo napsáno mnoho knih, tuto považuji za jednu z nelepších.
O co šlo ?
Dne 7. prosince 1941 japonské letectví bez varování zaútočilo na klíčovou tichomořskou americkou námořní a leteckou základnu Pearl Harbor na Havaji. Heslo k útoku bylo: Tora,Tora, Tora (Tygr, Tygr,Tygr).
Dvěma drtivými údery potopilo anebo vyřadilo z provozu osm amerických bojových lodí, šest křižníků, jeden torpédoborec a zničilo 272 letadel. Kniha přináší mnoho nových informací o politických, diplomatických a vojensko-strategických souvislostí útoku, které mistrovsky naplánoval admirál Isoroku Jamamoto a který vedl ke vstupu Spojených států do druhé světové války.
Zároveň mi ale připomíná dva vrcholové šachisty, kteří sehráli úžasné utkání, ve kterém po mnoha tazích zvítězil ten, který hrál s černými-USA.
Proč ? I když překvapen mohutným útokem na začátku, neztratil hlavu. Bylo to hlavně zásluhou prezidenta F.D.Roosevelta, který v den přepadení "neztratil hlavu" uváženě a po dohodě s nejužším štábem poradců nepropustili do veřejnosti t.zv.skutečnou pravdu, což by mohlo demoralizovat většinu národa. Zároveň to byla poslední možnost zřetelně a jasně se postavit na odpor-tedy vstoupit do války. Politologové tvrdí, že to byl první krok USA k tomu, že se staly vedoucí světovou velmocí.
Bílý (Japonsko) udělal ve hře zásadní chybu tím, že zcela opomenul z US-NAVY jejich letadlové lodě (všechny mimo přístav Pearl Harbor), které v dalším boji sehrály úlohu černé dámy (Bitva o Midway), což vedlo bohužel ještě ke svržení atomových pum 6. a 9.8.1945 na Hirošimu a Nagasaki až po japonskou kapitulaci o pět dnů po tragédii v Nagasaki, což byl konečný mat.
Čtení této výtečné knihy ukáže čtenáři plno nových faktů, které ho nutí k zamyšlení, že zřejmě nebylo vše tak, jak nám kdysi soudruzi popisovali tuto dobu v dějepisu.

9 25.02.2020

Díky Bazaru DK jsem si tuto velkou-malou knihu (velkou formátem a malou počtem stránek) obstaral ke svému potěšení.
Náklad byl 3000 výtisků, s dodatkem: Jako neprodejný tisk vydalo pro své přátele k vánocům 1961 nakladatelství Čs.spisovatel v Praze.
Obdivuji autora, že své přátelství s geniálním poetou dal i "na papír" a poté svolil k vánočnímu přání.
Případní čtenáři - nečekejte drby (Bulvár tenkrát nebyl- bulvárem bylo Rudé právo, že ano ?) Protože miluji roztomilé karikatury pana Adolfa Hoffmeistera, který začínal coby jurista (u pana otce), ale ve skutečnosti byl spíše mužem mnoha profesí, včetně diplomacie.
Je tragédií tohoto člověka, že si příliš pozdě uvědomil, že část svého života nestál na správné straně.
V.Nezval A.Hoffmeisterovi:
"Adolfe, vždyť nejbohatší člověk na světě je básník. Nikoho nevykořisťuje a lidstvo je mu stále dlužno."

9 24.02.2020

Úvod:
Portrét Adely Blochové-Bauerové od vídeňského secesního malíře Gustava Klimta (1862-1918), tzv. zlatá Adela, byl v New Yorku prodán za rekordní cenu 135,000.000 $, oznámil list New York Times . Podle NYT Klimtův obraz zakoupil miliardář Ronald Lauder pro Novou galerii na Manhattanu, která se specializuje na díla klasiků rakouského a německého moderního malířství. Pět vzácných obrazů Gustava Klimta z vídeňské národní galerie muselo Rakousko po mnohaletém sporu letos v březnu vrátit Marii Altmannové, devadesátileté neteři původního majitele Ferdinanda Blocha - Bauera, kterému majetek zabavili nacisté v roce 1940.
Tolik na začátek knihy o geniálním rakouském zejména secesním malíři .
Roku 1898 umělec realizoval plakát pro první výstavu Secese.
Ve vášnivé polemice o obrazu určeném pro Vídeňskou univerzitu Klimta roku 1900 horlivě bránil Franz Wichkoff. Obraz získal zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži. V roce 1905 Klimt odkoupil od státu všechny obrazy určené pro univerzitu, opustil Secesi a založil novou skupinu – Kunstschau. Na IX. Bienále v Benátkách se v roce 1910 setkal s velkým úspěchem. V roce 1911 získal v Římě první cenu za Život a smrt. Roku 1917 byl jmenován čestným členem Akademie výtvarných umění ve Vídni a v Mnichově. V důsledku krvácení do mozku zemřel ve středu 6. února 1918 ve věku 56 let. Do márnice Všeobecné vídeňské nemocnice o den později přispěchá Egon Schiele, který nakreslí Klimtův posmrtný portrét. Gustav Klimt je následně 9. 2. pochován na hřbitově v Hietzingu.
Měl vlivné postavení v umění monarchie a byl oblíbeným portrétistou vídeňské společnosti. Patří mu klíčové postavení v rakouských dějinách umění.
Pokud nezajedete do Vídně, lze jeho obrazy vidět v Národní galerii v Praze a Galerii výtvarného umění v Ostravě.
Kniha je reprezentativní a nepochybně patří mezi chlouby bibliofilů-specialistů.

11 24.02.2020

Protože jsem 7 let bydlel v městě rybníků Třeboni, je tato kniha mou srdeční záležitostí. Fascinován velkými rybníky jsem byl již během základní vojenské služby, kdy jsem v třeboňských kasárnách pobyl 3 měsíce, a to na jaře.
Vidět rybníky Svět, Opatovický, Malý a Velký Tisý,Spolský, Horusický a krále všech, což je rybník Rožmberský je prostě zážitek.
Po přestěhování ze Šumavy bylo koupání v těchto rybnících s příjemně vlažnou vodou i pro děti výborné. Kouzlo mají i v zimě, pokud zamrznou .
Tady člověk pochopí Nizozemce, kteří se o víkendech na bruslích rozjedou do nejbližšího města k sousedům na návštěvu. Češi to řeší plachetnicemi na bruslích, což se praktikuje zejména na Bezdrevu u Hluboké nad Vltavou.
No a kapitolou samou o sobě jsou výlovy rybníků. Kdo neviděl tuto show, neměl by zaváhat, rybáři s tím počítají a návštěvníci se mohou zahřát svařákem i něčím silnějším.
Ale pozor ! Rybníky mají i své mínus - komáry ! Leč kouzlo krajiny s rybníky vždy převáží, zejména u romantických duší.

12 23.02.2020

Mé další milované město . Jeho jedinou nevýhodou, ale v době automobilismu již malou, je větší vzdálenost od nádraží. V Písku se narodilo mnoho slavných lidí, které vyjmenovat by zabralo hodně místa a jsou známí. Kouzelné okolí s vyhlášenou "Amerikou" . Má teta, ke které jsem často jezdil, dělnice v Jitexu mi vyprávěla o kdysi tamní raritě což byl "Hostinec u Prdelíčků". Založen hodně dávno, vždy plno. Až do doby, kdy se jeden z dědiců oženil a nastávající paní hospodská zkrátka nesnesla ten název. Manžel, zřejmě "bačkora" podlehl argumentům choti a hospůdka přišla na "buben".
Samozřejmě se pokocháme nejvíce krásným starým městem s parky a hospůdkami "kolem vody" s výhledem na starý most.
Přes Putim, známou z anabáze Josefa Švejka se dostanete do Protivína. Ač nejsem "pivař" nedám dopustit na místní výtečný Platan.
Na konec si nechávám dvě lahůdky : Orlík a Zvíkov. Jsou spojené lodní dopravou, která funguje bezchybně. Osobně obdivuji jak Orlík poslední dobou doslova "prokoukl" zásluhou restituentů. A chutná-li vám opravdu dobrý, domácí chléb - pak stačí od zámku popojet do blízkého Kovářova. Nákupem v tamním pekařství rozhodně chybu neuděláte. Tak hezký výlet !

8 23.02.2020

Navazuji pár slovy na komentář k sousednímu městu Prachatice. Český Krumlov, dříve zašmudlaný, špinavý a zásluhou blízkého Větřní i zapáchající je oprávněně zařazen do světového dědictví UNESCO . Když přijedou cizinci (zejména z Japonska) do Prahy, dostanou zde radu: a po Praze hned do Českého Krumlova. To město žije a zejména od jara doslova praská ve švech. Autobusy a automobily narvaná parkoviště. Kouzelné hospůdky, most pod zámkem plně obsazen diváky, kteří pozorují s nadšením proplouvající vodáky a čekají "kdo se udělá". Místní policie perfektní ! Jsou vždy tam, kde mají být. A co je hlavní - umí poradit. Množství vkusných obchůdků se suvenýry, butiky a plno atrakcí. A k tomu zámek s přilehlým přírodním divadlem a otáčivým hledištěm . Fantastické "Krumlovské kulturní léto". Inu já tomuto městu fandím . A pokud vás omrzí město, udělejte si výlet na blízkou Kleť, kam vás vyveze lanovka. Nebo do Vyššího Brodu, nebo na Lipno...

9 23.02.2020

Se sousedním Českým Krumlovem jde o 2 perly jihu Čech. Je zajímavé, že po roce 1990 začínala obě města na stejné startovní čáře, ale ?
Město Prachatice postrádá onen správný drajv k získání turistů . Sousedé z Rakouska a Bavorska sem jezdí zejména nakupovat pro ně levné potraviny, či zajedou na blízký hřbitov položit kytičku na hrob svých blízkých. Byť to zní trochu morbidně, ale městský hřbitov je v posledních létech chloubou města, jde spíše (hlavně od jara do podzimu) o krásně udržovanou zahradu.
V Českém Krumlově vidíme doslova "celý svět".Prachatice neměly od skončení II.světové války štěstí na schopného architekta. Komunisté řešili bytový problém tím, že nahustili okolo starého půvabného města kvantum paneláků. Stejně tak nesmyslně povolili výstavbu továrny (těžký průmysl) ZVVZ, kdy se sem lokálkou dovážely těžké plechy a elektromotory z Košic a severní Moravy. Kouzelný starý, hradbami obklopený střed města děsivě chátral. Do r.1945 převážně německé město vybudovalo na jižní straně vilovou čtvrť a z lokality "Lázní Svaté Markéty" udělali příjemné místo pro víkendové koncerty a výlety na rozhlednu Libín (1091 m), která je pořád atrakcí. Nesmyslem bylo v "Lázních" umístit lesnické učiliště. To vše se po roce 1990 zdlouhavě napravovalo. Pořád si myslím, že vedení města není schopno reagovat na potřebu stravování turistů v podobě jak to vyřešili v sousedním Krumlově ! Odpočinková lokalita "Kandlův mlýn" je nesrovnatelná s původním stavem před 90-ti léty.
A na závěr si nechám starý střed města, který byl v posledních 20-ti létech úžasně obnoven, opraven a je chloubou Prachatic. To vše zásluhou pouze několika rozumných lidí. Ti již ale nyní dělají něco jiného. Bohužel !
Krásné město Prachatice je v pozdním odpoledni tichoučké a turistický ruch žádný (naposledy odpozorováno v srpnu roku 2019). Komentovaný průvodce krásnou jihočeskou lokalitou je dobře napsán, leč návštěvníci jaksi chybí...

9 23.02.2020

Nejprve děkuji kap66 za nasměrování k této knize . Mohu říci, že již dlouho jsem se tak při četbě nepobavil. Sebekriticky přiznávám, že jsem se dlouhodobě nechal "oblbovat" povinnou četbou v době, kdy jsem ještě do školičky chodil. Zejména Nejedlým prosazovaný Alois Jirásek mi škodil (a to ještě Jára Cimrman+Smoljak L.+Svěrák Z. vědeckým bádáním došli k názoru, že vše co pan učitel Alois Jirásek zplodil, psal školním, tedy kradeným inkoustem).
Nejvíce mne zaujala kapitola "Jak si ženské zavařily" . Bezkonkurenční Nr.1 !
Dlouho jsem po přečtení nemohl usnout, dojmy střídaly další dojmy a závěr byla úvaha, že by se tato část českých dějin měla natočit - nejlépe v Hollywoodu ! Producent filmu je jasný, musí jít o movitého člověka, tedy požádat nějakého tuzemského miliardáře. Jako nejlepší adresa se mi jeví náš pan premiér. Určitě mu dojde, že by šlo o žolíka v předvolebním boji. Režisér ? Asi Quentin Tarantino ! To co dokázal naposledy s filmem "Tenkrát v Hollywoodu" bylo bez konkurence ! A závěr filmu byl v malém obdobný naší "Ženské válce".

Omlouvám se za tuto vložku a budu chválit autora knihy pana Zdeňka Šmída. Bohužel tato kniha je v antikvariátech vyprodaná (mluvím o Praze).
On každý oddíl knihy je výtečný, třeba VI. Husité, VIII. Habsburkové před Horou, IX. Pověsti Židovského města X. Habsburkové po Hoře.
Závěr: Bavil jsem se výtečně. 5* je opravdu málo !?!
PS
Představa sci-fi : Rok 2100 - kdesi v nebi se setkají pánové Zdeněk Šmíd a Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem ( ti oba vybaveni plnou mocí Járy Cimrmana) a pro nebeské divadlo zpracují dramatizaci této knihy.

17 22.02.2020

Perla bývalé Jugoslávie ! Jedna z nejkrásnějších zemí v Evropě sice hodně navštěvovaná západními turisty, leč u nás pořád nedoceněná.
Je dobře, že zájemci z tuzemska mohou používat tohoto poctivě zpracovaného průvodce. Na pobyt v Monte Negro se nezapomíná...

9 21.02.2020