4129 komentáře u knih
(SPOILER) Myslela jsem že tato série není nic pro mě. Poslední díl jsem skoro ani nedočetla. Ale jen co se to v posledním díle rozjelo? Myslím že mi tahle knížka několikrát zlomila srdce i když s koncem jsem spokojená. Upřímně je mi hrozně líto Alexandra. Chlapce, který chtěl bezpečné místo kam bude patřit.
Tuto knihu bych doporučila jak milovníkům sci-fi, tak fantasy nadšencům. Příběh je čtivý, zajímavý a hlavně ve mě vzbudil nějaké ty emoce. Líbilo se mi, že ani jedna z postav nebyla povahově dokonalá. (Vždy udělala všechno správně, vždy se jí vše povedlo) Kdo mi sympatický nebyl byla Sifa a Isae. Oceňuji nápad s proudem a jeho uctíváním. Moc se mi líbila pouť. Je mi trochu líto že autorka zvolila jednu z těch podle mého názoru slabších planet. Další co mě zaujalo byly docela originální schopnosti a mušky Fenzu. (I když mi je trochu líto že ty mušky nechají umřít ve skle.)
Co se musí nechat, je originalita příběhu. Děj je promyšlený a napínavý. Kniha uteče jako voda a troufla bych si říci, že Havraní bratrstvo bude o hodně lepší série než Vlci z Mercry Falls. Co mi trochu celou knihu pokazilo, že autorka psala tak, že jsme většinou byly spíše nezúčastnění pozorovatelé. Kvůli tomu jste se skoro vůbec nevžili do postav a většinou jste museli počkat, až vám autorka napíše jak se vlastně hrdina cítí. Určitě ale doporučuji přečíst.
Kniha je úžasná, poutavá. Jednoduchá na pochopení jak vlastně všechna ta magie funguje. Postavy jsou sympatické a děj dává smysl. Hvězdičku bych dala snad ještě jednu, kdyby nebylo tolik překlepů. To snad nemohly ani vydat! Já si nad pravopisem moc hlavu nelámu. Íčko sem a Ýčko tam. Ale tohle snad nikdo znova nečetl. Změněné předpony a koncovky....Musela jsem pořád přemýšlet co to má být asi za slovo? Do toho jsem před knihou viděla film, takže jsem nebyla ani moc napjatá. No...snad se k tomu vrátím protože to je opravdu dobrá knížka, ale někdo ti totálně podryl.
Myslím že název váhání je trefný. Pořád váhám jestli vůbec pokračovat ve čtení. Jsem v jedenácté kapitole a pořád se neděje vůbec nic. Ani mezi Hráče a Samem, ani mezi vlky. Knihu odkládám a doufám že někde najdu sílu jednou pokračovat.
Tato kniha mě chytla za srdce svojí jemností. Myslím že je to ideální kniha na zimní večery u krbu. Jednoduchý, pomalý děj o dívce zamilované do kluka kterému se může stát, že každý den bude jeho poslední. I když jsem byla s knihou spokojená, byli v ní situace a dějové zvraty, které postrádali logiku. Třeba vývin Shelby. První byla malou překážkou. Jen takovou dětskou nepříjemností. Potom se z ní stal zabiják toužící po moci, který se už několikrát pokusil zbavit někoho kdo mu stál v cestě. No a pak najednou úplně zmizí a objeví se léčba Meningitidou která postrádá logiku. Pořád si ale nedokážu představit o čem bude druhý díl.
Meč a ptáček je krásný příběh o tom, že slova mají moc a že i ta nejnevinnější fráze občas může způsobit mnoho smutku. Kniha je odpočinková a čtivá. Určitě se dal příběh napsat lépe a leckterá věc nedávala smysl, ale tak je to asi vždy. Líbil se mi vztah Skřivánka a krále. Tiras neskrýval že si ji nevzal z lásky, ale postupně k ní došel. Určitě doporučuji.
Rovnou musím přiznat, že romány normálně nečtu. Nemůžu tedy posoudit originalitu, nebo jak si román podle mě stojí v celosvětových žebříčcích. Co ale ohodnotit mohu, je můj pocit z tohoto příběhu. Knihu mi doporučila dívka, se kterou si anonymně píšu. Proto vím jaký je to pocit, když se můžete vyzpovídat někomu bez tváře. Do knihy se vžijete, ale přitom Vám autorka nechá jistý odstup. Pohled z dálky. I když je kniha plná hlubokého smutku ze ztráty milované osoby, není depresivní. Dokonce bych ji zařadila k oddechovému čtení, které má ovšem hlubokou hlavní myšlenku: Lidé vidí jednu událost (jednu fotku) a myslí si, že znají celý příběh.
Nejvíce mě pobavily reakce přátel, když zjistili, že si hlavní postavy píšou s anonymem. Moje rodina totiž reagovala stejně.
Co na to říct...příběh byl určitě zajímavou směsicí Sci-Fi, Fantasy, Klasiky a Apokalipsi. (Na mě asi moc žánrů najednou) Kniha se dala přečíst docela rychle. Dokud hlavní hrdinka objevovala svůj původ bylo to zajímavé a já byla hrozně zvědavá, jak to vlastně funguje. (I když myslím že všem už na začátku došlo, jak že to s ní tedy je.) Moc se mi nelíbila naivita hlavní hrdinky. Bylo to takové dětské. Myslím že mi to moc nesedlo k jejímu věku. (Nemám takové to rozplývání nad nekým moc ráda. Obzvlášť když se pak princ zachoval jako...). Kniha mě zatím moc neláká k pokračování, ale třeba se k tomu jednou vrátím a zjistím že se děj rozjede v příštích dílech.
Tak. Závěrečný díl série je za námi, a mě už se teď po něm stýská. Za srdce mě vzala smrt vedlejších i hlavních postav, které měly tak velká srdce. Co také rvalo srdce, byla oběť nutná k vykování zámku. (Spoiler: I když se to zdá jako ta nejmenší oběť, Aelin se musí cítit strašně prázdné. Musí jí to strašně chybět) Vývoj všech postav byl neskutečný. Líbilo se mi jak se všechny stmelily. Co bych si nejvíce přála? Aby všechny zůstali v Terrasenu a neřešili návrat do svých říší. Spojením všech jejich království vzniká totiž svět, ve kterém bych chtěla žít. Knihu jsem přečetla jedním dechem a i když jsem se těšila na konec, nejradši bych zapomněla že jsem tento díl už přečetla, jen abych ho mohla prožít znovu. Na to, jak mi Dorianův otec jako padouch připadal placatý a nereálný, byla Maevie s Erawanem dokonalý smrtonosný pár. Jediné co bych autorce vytkla bylo to, že vlčí kmen a Terrasenské víly tam byli zmíněny jen tak jako náhodou. Přitom to byl docela podstatný detail, kdyby armáda neochabla. Líbil by se mi nějaký vedlejší díl. Třeba o vzpouře v Dorllane, nebo o Asterin z doby kdy ji zachránil lovec.
Druhý díl odehrávající v lidském světě se mi nelíbil tolik jako první. To ale neznamená že nebyl za dva dny pryč. Autorku bych chtěla rozhodně pochválit za postavy umpiri. Ty byli totiž realistické. Co jsem ještě ocenila (a co se jich rozhodně týkalo) je že postavy nebyly ani dobré ani zlé. Vůbec jsem netušila kdo je s Hirkou a s Rimem a kdo při první příležitosti pláchne. Také se mi tím pádem líbil Stefan a Damayanti. Co se mi moc nezamlouvalo bylo to že se Rime se pro Hirku vzdal mnoha věcí a vyšel z toho zotročený, zatímco Hirka udělala všechno důležité vždy správně. Další co mi občas lehlo na nervy bylo Rimeho chování. Dost často mi Připadalo, že vůbec nepřemýšlel co dělá a zbytečně kvůli němu umírají lidé které má rád. Horký pohled na náš svět jsem chápala. Také jsem chápala že chce domů. Co mě ale mrzelo je to, že ji tu skoro nic neuchvátilo.
První díl ze série Havraní kruhy jsem přečetla skoro přez noc. I když jsem ze začátku nerozuměla pojmům a názvům, což mě (vzhledem k tomu že prvních pár stránek příběhu má být uvedení do děje) docela vyděsilo nakonec se to všechno vyjasnilo. Od kollkagu, přes sloku až po aetlingi. Takže se určitě nenechte odradit tím, že ze začátku ničemu nerozumíte. Každopádně příběh mě hned vtáhl, protože hlavní hrdinku jsem si zamilovala hned jen co jsem přečetla prvních pár stránek. Líbila se mi také pravda, která z příběhu vyzařovala. Že jakýkoliv tvor se bojí neznámého. I když neznámo nemusí nutně představovat nebezpečí. Postavy byli reálné. Ne jen dobré a ne jen zlé. Hirka i když byla statečná, tak se uměla bát a potřebovala pomoc ostatních. Co jsem také uvítala byl pohled jiných osob. Rima, Urda a dalších. Celý příběh se navíc odehrává ve světě ze starých časů. Přesto že jsou jeho obyvatelé jiní než lidé, mají podobné zvyky a jsou stejně pověrčiví. Tím že je hlavní hrdinka obyčejná holka, mi navíc připadalo, že bych v tom světě mohla žít tak, jako ona. Určitě jsem připravená Horku následovat dál do jejího světa.
Z této knihy jsem zklamaná. Měla jsem velká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Kniha mě nevtáhla do děje a ani hlavní hrdinku jsem si moc neoblíbila. Jediné dvě části co mě bavily jsou Anglie za rozparovače a příběh z doby kdy se ona a její matka staly čarodějnicemi.
Na to že kniha není úplně můj žánr, se mi jako dítěti líbila. Přišla mi napínavá a přeci jenom mému tehdejšímu já i docela děsivá. A i když jsem si hlavní hrdinku docela oblíbila, neřekla bych, že je kniha dokonalá.
Jedna z mých prvních sérii a celkově jedna z prvních knížek co jsem četla sama. Jsem ráda, že jsem mohla s Arnoel zažít všechna ta dobrodružství a užít si s ní legraci. I když se autorce né všechno povedlo a kdybych to četla dnes, už bych jí tak dobré hodnocení nedala, hrdinové mého dětství si ho zaslouží.
Knihy jsem četla hned za sebou takže si nejsem jistá co se stalo ve kterém díle, ale přesto to musím napsat. Tuto knihu jsem si oblíbila i když už je hrdinka velká. Jako malá rebelka si získala mé srdce stejně jako první díl. Líbili se mi příšery, kladné i záporné postavy a děj který mi někde jako malé naháněl strach a někde mi připadal vtipný. Prostě knížka kterou si zamilujete. Co se mi líbilo ze všeho nejvíce bylo, že děj nikde nestál.
Tuto knihu jsem četla v deseti nebo v jedenácti letech. Získala si mojí lásku ne jen kvůli drakovi a úžasné dětské hrdinech Eleně, ale i kvůli malým škřítům a jejich podivném mluvení. Když jsem to otevřela jako starší, už jsem z ní tak dobrý pocit neměla. Stále však přetrvává můj kladný vztah k ní.
Knihu jsem dostala od rodičů k Vánocům a neměla jsem od ní žádná očekávání. Pravda je ale taková že jen co jsem se prokousala nudným začátkem, kniha mě vtáhla do děje a já se ani nenadála a už byl konec, který byl dechberoucí. Vůbec jsem nečekala že to skončí tak jak to bylo. Postavy byly živě vykreslené a zápasy ve světě Warcrossu mě více než jen bavili. Kniha byla plná akce, napětí a pomocných rukou, které přišly z neočekávaných směrů. Už se těším na další pokračování.
Tak druhý díl byl přesně takový, jaký jsem si myslela že bude. Zbytečné prodlužování ničeho, kdy se opakovalo pořád to samé dokolečka dokola. Tento díl jsem po dvěstě stranách přestala číst a to knihy většinou dočtu ať jsou sebehorší. Kdyby autorka udělala jen jedničku myslím že by byla považována za ohodně lepší spisovatelku.
Ze začátku mě knížka bavila. Byla pro mě odpočinková a celkem rychle ubíhala. Co mě naštvalo? To že Tessa hned na začátku udělala úplnou pitomnost.Proč podváděla svého přítele, když jí autorka vylíčila jako slušnou a hodnou holčičku? Podle mého názoru by tohle v reálu člověk s jejím popisem který ještě ani nepil rozhodně neudělal, i kdyby byl Hardin sebelepší. Obzvlášť když věděla jakou má povahu. Další co se mi rozhodně nelíbilo (a to přišlo až později) že se Hardin pořát choval, jako by měl místo mozku slámu. Samá bitka, problém a chlast. A ta jeho žárlivost! Kdybych byla na Tessy místě, kopla bych ho do zadnice. Alespoň že autorka vymyslela, proč si jí Hardin vůbec všiml jinak bych to považovala za nereálné. Co musím ale ocenit je propracovanost postav a to, že je příběh dobře napsaný. Jen nevím co se bude řešit v dalších dílech, protože se mi to zdálo moc občas i v prvním díle.